Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-06-05 16:46:08

Batolata mají své první divadlo v Česku, na představení můžou i jinam

V pražských Modřanech začalo fungovat první divadlo pro batolata v Česku. Prostor nazvaný KUK chce střídat inscenace pro nejmenší diváky s hernou. Pro děti ve věku 0+ hrají i jiné tuzemské scény, i když jejich repertoár necílí primárně na batolata. V kladenském divadle vedlo jedno takové představení dokonce ke sporům.

Čas načtení: 2025-06-01 11:09:16

Kultura pro ty úplně nejmenší. V Praze na Kačerově se otevřel Prostor KUK – divadlo i herna už pro batolata (video)

Kultura pro ty úplně nejmenší. V Praze na Kačerově se otevřel Prostor KUK – první divadelní sál u nás, kde hlavními diváky jsou batolata. Vznikl přestavbou bývalého kina a nabídne různá představení i hernu navrženou scénografy....

Čas načtení: 2021-05-27 13:13:00

„Nejvíc běháme, když je nejhůř.” Cirk La Putyka připravuje jako svoji první letošní premiéru pohybovou inscenaci Runners

„Nejvíc běháme, když je nejhůř.” Citát z knihy Zrozeni k běhu Christophera McDougalla se stal inspirací pro první letošní premiéru souboru Cirk La Putyka. Premiéra pohybově-novocirkusové inscenace Runners v režii Víta Neznala s mezinárodním obsazením a scénografií v podobě obrovského běhacího pásu proběhne 8. června v cirkusovém šapitó Azyl78, které vyrostlo v dolní parkové části Výstaviště v pražských Holešovicích. Tvůrci vzhledem k tématu doporučují divákům, kteří vedle samotného představení chtějí zažít něco navíc, aby přišli v pohodlné obuvi „Runners jsou o životě v běhu. O tom, jak se pořád za něčím honíme, neustále něco nestíháme, jak děláme příliš mnoho věcí najednou, ženeme se za těžko dosažitelnými cíli a nemůžeme se zastavit. Paradoxní ale je, že se před vším tím shonem snažíme utéct. Chodíme běhat, abychom si odpočinuli. V představení se zabýváme i během jako takovým a také se ptáme, zda jsme nebo můžeme být v dnešní zrychlené době šťastní,” vysvětluje Neznal, který je od roku 2020 kmenovým tvůrcem Cirku La Putyka a podílel se na většině jeho aktivit vznikajících v rámci iniciativy #kulturunezastavis v průběhu koronavirové krize. Z hlediska žánru Runners propojí pohybové divadlo s novým cirkusem podobně jako dosavadní režisérova tvorba. „Žánr pohybového divadla se přímo nabízí pro zpracování tématu života v běhu. Co se týče cirkusu, vždy mě fascinovala neustálá přítomnost risku a nebezpečí, což se pokusíme přinést i ve scénografickém řešení,“ dodává Neznal. Scénografie v podobě obrovského běhacího pásu, který byl na míru vyroben ve Velké Británii, hraje v představení klíčovou roli. „Vlastně se mi téma představení rodí spolu s ní a nejde to od sebe oddělit. Je pro mě východiskem k tématu, herecké tvorbě, autenticitě, zkrátka všemu,” říká režisér. V mezinárodně obsazené inscenaci se představí americká akrobatka Mandi Orozco, která působila několik let v Cirque du Soleil, americký akrobat a dlouholetý člen Cirku La Putyka Ethan Law, vítěz České taneční platformy 2019 Viktor Černický, Tina Afiyan Breiová, která spolupracovala se světoznámými režiséry (R. Olivan, T. Ryckewaert), a objev současné české taneční scény Sabina Bočková, nedávno nominovaná do úzkého výběru prestižního festivalu Aerowaves. „Obsazení je vždycky klíčové. V Runners jsme chtěli od začátku spojit taneční a cirkusový svět. Hledali jsme přibližně stejně staré performery, jako jsme my, tedy z generace třicátníků, kteří mají rozjetou kariéru, ale zároveň cítí, že ještě nejsou na jejím vrcholu a mají za čím běžet. Každý z nich má silný osobní příběh, se kterým pracujeme. Zároveň během zkoušení rád vycházím z improvizace a z toho, jací performeři jsou a co přináší. Hodně to stavím na jejich osobnostech, všichni jsou silné individuality,“ přibližuje Neznal výběr účinkujících. Od začátku spolupracují tvůrci s profesionálním trenérem Ianem Adensamem, který vede performery ke správné běžecké technice, k tomu, aby tělo zatěžovali co nejméně, nebo možná co nejlépe, protože běh je pro tělo zátěží vždy. „Radí nám také ohledně obuvi, stravy, zkrátka dělá vše pro to, abychom se v představení mohli věnovat i něčemu jinému než jen běhu. Soustředili jsme se především na to, jak běhat, aby performeři přestali myslet na to, že běží. Něčím jsme se inspirovali u vytrvalostního běhu, něčím u sprintu a přiznávám, že i my jsme se nechali strhnout knihou Zrozeni k běhu,“ dodává Neznal. Kolik kilometrů během představení performeři uběhnou, bude ale nejspíše jasné až na premiéře. Téma běhu prostoupí nejen samotné představení, ale i doprovodné akce: běhání s fanoušky Cirku La Putyka i diváky a podpora charitativního projektu. „Jakmile se o to začnete zajímat, je těžké tomu nepropadnout. Sám jsem v průběhu zkoušení začal běhat a hodně mi to pomohlo přemýšlet nad představením. Chtěl bych tento pocit nějak předat i divákům, tak možná jen řeknu, že nebude od věci, když přijdou na představení v pohodlné obuvi,“ uzavírá Neznal. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-01 16:48:27

Louskáček, vánoční sen podporuje sociálně slabé rodiny s dětmi

Obnovená premiéra klasického baletu Louskáček, vánoční sen se uskuteční v neděli 1. prosince 2019 v Divadle na Vinohradech. Titulní roli Klárky a Prince zatančí sólisté přední baletní scény v Praze – Sophie Benoit a Giovanni Rotolo. Diváci se mohou těšit na vynikající výkony tanečníků, pohádkový příběh s výpravnou scénou a kostýmy. Toto představení přinese radost také rodičům s dětmi ze sociálně slabých rodin, kterým poskytuje sociální služby nezisková organizace Diakonie ČCE – Středisko křesťanské pomoci v Praze. Postavu strýčka Drosselmeyera, průvodce dějem baletu, ztvární sólista Viktor Svidró. V dalších rolích se představí tanečníci Tanečního centra Praha – konzervatoře, Pražského komorního baletu a studenti mezinárodní baletní školy First International Ballet School. „Jedná se o ojedinělý edukativní projekt. Choreografie je tanečníkům šitá na míru. Letos probhla generační výměna, děti odrůstají, a tak jsem připravila kompletně nové obsazení včetně hlavních hrdinů,“ uvádí Veronika Iblová, choreografka a režisérka představení. Balet bude uveden celkem v deseti představeních. Obnovená premiéra se koná 1. prosince od 15 hodin v pražském Divadle na Vinohradech. Představení pořádá agentura Czech Jazz Art, která formou vstupenek podpoří neziskovou organizaci Diakonie ČCE – Středisko křesťanské pomoci v Praze, která pomáhá sociálně slabým rodinám s dětmi a provozuje také azyl pro matky s dětmi. Výpravný balet Louskáček, vánoční sen je inspirován dílem romantického spisovatele E. T. A. Hoffmanna (v originále Louskáček a Myší král). Baletní libreto A. Volkova inspirovalo slavného skladatele P. I. Čajkovského, který vytvořil nezapomenutelné a oblíbené dílo. V baletu jsou vylíčeny barvitě události kouzelné štědrovečerní noci, kterou putuje Klára se svým ochráncem – princem Louskáčkem do jeho pohádkové říše a zase zpět ke své rodině. Veronika Iblová vytvořila vánoční představení pro celou rodinu. Diváci se mohou těšit na představení, které je vtáhne do kouzelné vánoční atmosféry spolu s překrásnou hudbou Čajkovského, potěší je pohádkovým baletním příběhem, výpravnými kostýmy a scénou. „Publikum jistě zaujmou výborné výkony sólistů a dalších tanečníků, kteří tančí s velkým nasazením a chutí. Jedná se o projekt, na kterém se potkávají takřka tři generace. Těm nejmladším je pět let a ti nejstarší jsou opravdu zkušení profesionálové,“ doplňuje Veronika Iblová, ředitelka školy First Internationleal Balt School. Ohlasy na představení: „Celý balet zakončil potlesk, ale i výskot a další výkřiky naznačily, že se balet obecenstvu líbil. Představení baletu Louskáček, vánoční sen se i přes složitost nastudování vydařilo.” Lenka Trubačová, Taneční aktuality „Scénu zaplaví radost, dětem září oči a vy jim pak odpustíte i to, že občas některé šibalsky mrkne do hlediště na rodiče či známé.”  Johana Mücková, ČT 24 O First International Ballet School Tato první mezinárodní baletní škola v České republice vznikla v roce 2010, je zaměřená na výchovu dětí a mladých umělců a nabízí vzdělání na nejvyšší úrovni v oblasti klasického baletu s prvky moderního tance. Škola je výjimečná v mnoha ohledech a výuka je vedena výhradně v anglickém jazyce.

Čas načtení: 2020-04-20 10:36:53

Zemřela herečka Jitka Pelikánová. Pro Itálii a západní společnost vůbec má Pražské jaro a jeho následky neobyčejný význam, říkala

Herečka, tanečnice a autorka Jitka Frantová Pelikánová zemřela ve věku 87 let v Římě. Jejím manželem byl politik a publicista Jiří Pelikán. Připomínáme ji rozhovorem, který poskytla Literárním novinám v roce 2014 při příležitosti vysílání filmové podoby jejího představení Moje pražské jaro v Praze na mezinárodní konferenci Itálie a československá svoboda 1968–1989. Rozhovor s ní vedla Dagmar Sedlická.   Pražské jaro roku 1968 je zvlášť pro mladou generaci vzdálenou historickou kapitolou. Jak je toto představení vnímáno v Itálii a jak u nás? A co vlastně stálo u nápadu tak staré vzpomínky vynést na světlo světa? K třicátému výročí Pražského jara Jiří Pelikán, tehdy již těžce nemocný, připomínal tuto důležitou část českých dějin na konferencích po celé Evropě. Když jsem mu řekla, že se musí šetřit, tak mně odpověděl: „Až potom, teď nemám čas, protože za 10 let už si na naše boje nikdo nevzpomene.“ Když se pak přiblížilo čtyřicáté výročí a já jsem byla už sama, pokládala jsem to za svoji morální povinnost. Úspěch byl tak velký, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Italské publikum v Římě, v prestižním Piccolo Teatro v Miláně, v Terstu na italských festivalech, ale také v divadle v Praze a Brně bylo doslova dojaté. Dostalo se mi i oficiálního ocenění ze strany italského prezidenta Giorgia Napolitana, který zaštítil moje představeni s L’Alto Patronato, je to prestižní patronát, což se stalo na divadelní představení vůbec poprvé. Byl přítomen na premiéře a následně mě vyznamenal vysokým řádem „Commendatore“ za zásluhy. Po tom všem, zájmu, dojetí i úspěchu jsem si teprve uvědomila důležitost toho představení zvlášť pro mladé publikum, pro které mnohé bylo objevné.   Jak byste tu důležitost popsala? Myslím nejen vzhledem k představení, ale i k samotným událostem Pražského jara – z dnešního úhlu pohledu? Mottem představení je citát ze Senecy: „Dokud bude existovat lidstvo, bude také chybovat.“ Důležité je vyvodit z chyb důsledky. Pelikán chtěl, aby se hlavně mladí poučili z chyb, kterých se v dobré vůli a víře dopustila minulá generace.  Ptáte se na smysl událostí Pražského jara? Pro Itálii a západní společnost vůbec má pražské jaro a jeho následky neobyčejný význam, protože znamenalo v celosvětovém měřítku začátek rozkladu mezinárodního, do té doby jednolitého komunistického hnutí. Pád Berlínské zdi a sametová revoluce, které se připomínají daleko častěji, byly logickým důsledkem Pražského jara.   Jak 21. srpen 1968 postihl váš osobní život? Především mě coby manželku Pelikána vyhodili z divadla Rokoko, odvážný ředitel karlínského divadla, kde jsem právě hostovala, mně sice nabídl novou smlouvu, ale brzy jsem měla zakázanou veškerou uměleckou činnost.   Jiří Pelikán se ještě oficiálně a na krátký čas stal v Římě kulturním atašé. Jak v té době vypadal váš život? Brežněv chtěl tehdy doslova Pelikánovu hlavu. Pokládal československou televizi za centrum kontrarevoluce. Proto byl Pelikán donucen odevzdat klíče od televize, byl vyloučen ze strany, zbaven poslaneckého mandátu a později i státního občanství. Bylo rozhodnuto odstranit ho do ciziny, aby nepřekážel v normalizaci. A tak byl jmenován prvním radou československého velvyslanectví v Římě zodpovědným za tisk a kulturu. Byl to děsivý skok nazpět. Atmosféra a myšlení tam byly jako v padesátých letech, což byl pro Pelikána zvláště po Pražském jaru velký šok. Funkcionáři ambasády museli bydlet pohromadě a vrátný pečlivě zapisoval každý pohyb a každou návštěvu. Všichni byli pod stálou kontrolou. Asi tak, jako byly v Sovětském svazu v hotelích „děžurné“. Nakonec se mi podařilo najít byt mimo tento objekt, který jsme si museli ale platit sami. Po deseti měsících, přesně 21. srpna 1969, byl Jiří odvolán a měli jsme se okamžitě vrátit do Prahy. Vzhledem k tomu, že Jiří mluvil šesti jazyky a měl velmi hluboké mezinárodní kontakty z doby, kdy byl prezidentem Mezinárodního svazu studentstva, po poradě s profesorem Šikem a Zdeňkem Hejzlarem a dalšími přáteli, bylo rozhodnuto, že v cizině může být užitečnější než doma. Nebyly to snadné roky. Ztratili jsme všechno. Zůstali jsme bez práce, bez peněz, bez dokumentů, bez znalosti jazyka a neustále pronásledovaní českou tajnou policií.   Jak v zahraničí vypadaly vaše nové divadelní začátky? Kdy a jak jste zvládla italštinu? V Itálii jsem nikoho neznala a nikdo neznal herečku Frantovou. Italsky jsem neuměla ani slovo. Přesto jsem na začátku měla štěstí. Díky znalosti němčiny jsem hrála v Německu, když jsem ještě žila v Praze. Měla jsem za sebou několik televizí, desítky programů v rádiu. Ale pak jsem na vlastní kůži poznala, že v exilu je najednou všechno jinak. Neměla jsem už záda kryta vykonanou prací, nebyla jsem host, jemuž se s úsměvem vše promine, včetně akcentu. Nic mi nedarovali.   Jak se dá naučit hrát ve čtyřech jazycích? V podstatě to je jednoduché. Je nutno jazyk studovat, učit se, učit se, učit. Ale na hraní to nestačí. To je jen technický základ. Aby člověk v té oné řeči mohl hrát, musí v té řeči myslet a cítit, a to se nedá naučit. Je to téměř nemožné. Prostě mě hodili do vody a řekli plav, tak jsem plavala. Dodnes, když dostanu novou roli, tak musím začít studovat o měsíc dříve než ostatní, abych se v řeči dostala na jejich úroveň. Naštěstí ráda studuji, baví mě to a když to pak zvládnu, tak jsem šťastná. Jednou mě jedna významná česká herečka řekla: Ty se máš, ty umíš jazyky… jenže člověk se je musí naučit a za tím jsou stovky hodin práce. A taky to stojí peníze, a ty pro nás byly v té době velký problém. A pak je nutno obstát ve světové konkurenci mezi herci, kteří hrají ve své mateřštině.   Jak fungovala italská pomoc české emigraci? To bylo složité. Vše vysvětluje podrobně Pelikán ve své poslední knize z roku 1999 Io, esule indigesto (Já nestravitelný exulant). Ve stručnosti: Pelikán na začátku doufal v politickou pomoc italských komunistů, protože na začátku odsoudili sovětskou invazi. Ale Rusové si na ně došlápli a oni ze dne na den otočili a postavili proti disidentům zeď. Dopisy odeslané Berlinguerovi, Occhettovi a dalším funkcionářům zůstaly bez odpovědi. Dokonce v září 1970 vysoký komunistický funkcionář Cossutta při oficiální návštěvě v Praze prohlásil, jak stojí v zápisech z této návštěvy, že: „Komunistická strana italská se rozešla s českými disidenty v exilu, že odsuzuje jejich stanovisko a že se nezúčastní žádného veřejného setkání ať už v rozhlase nebo televizi, kde by byli disidenti přítomni.“ O tom jsme věděli. Jedinou opravdovou politickou podporu našel Jiří v socialistické straně Bettina Craxiho, který díky finanční pomoci umožnil vydávání časopisu Listy, jenž byl tajně dopravován a rozšiřován v Československu. To se nemohlo líbit ani v Praze, ani v Moskvě, a tak udělali vše, aby ho zničili – známými metodami. Falšováním dokumentů, anonymními dopisy, dopisy s fotografiemi představujícími mrtvoly a nakonec, když psychologický nátlak neměl žádný efekt, poslali poštou balík s výbušninou do našeho bytu v Římě. Tento „dárek“ měl Pelikána definitivně zlikvidovat. Následně, díky své inteligenci a osobní a politické odvaze se rozhodl Craxi kandidovat Pelikána do prvních voleb do Evropského parlamentu. Pokládal za důležité, aby se dostal do Evropského parlamentu politik, který by reprezentoval utlačované země Ale to bylo až v roce 1979. Těch prvních deset let bylo skutečně velmi těžkých, a to pro oba.   Když se díváte zpět – jak moc vlastně politika ovlivňovala „harmonii vašeho života“? Na začátku našeho vztahu mi Pelikán řekl: Ty se mi nepleť do politiky a já se ti nebudu plést do divadla. Když vám ale domů začnou chodit balíčky s bombou, tak se to prostě začne jedno s druhým hodně proplétat. Život mě naučil zacházet s politikou tak, aby mi nebránila uskutečňovat vlastní sny. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-10 21:47:52

Festival v Bayreuthu – tradice a její zlomy

Festivalovou budovu v Bayreuthu („Stodolu“, jak ji označuji místní: „Scheune“) nechal Richard Wagner (skladatel jej vypracoval sám společně s architektem Otou Brückwaldem) na tzv. „Zeleném vrchu“ („Grüner Hügel“) vzdáleném asi dva kilometry od centra města na dodnes téměř nezastaveném předměstí. K divadlu stoupáme přes krásný park se starými stromy. Po pravé straně pod kopcem mineme umělé jezírko, ve kterém by se líbilo i českému vodníkovi. Dá se tu nejen příjemně posedět, můžeme si tu i klidně lehnout do trávy na jeho břehu. Jdeme-li dále směrem k festivalové budově, narazíme na řady velkých panelů s fotografiemi, jmény, životopisy a historickými pojednáními. Jde o zvláštní výstavu. Trochu připomene berlínský památník obětem holokaustu v blízkosti německého parlamentu („Bundestagu“) v Berlíně. I zde si festival vystavuje svoji hanbu, a to tak, aby každý věděl a aby se nezapomnělo: „Verstummte Stimmen“ („Oněmělé – popřípadě umlčené – hlasy“) se jmenuje. Tato výstava je tu již několik let a zdá se, že se stane výstavou permanentní. Kurátor výstavy Hannes Heer to tak alespoň vyjednal s radnicí. Nejenže je poučná a návštěvníky festivalu, i když zřejmě s různými pocity, hojně sledovaná. S typicky německou důkladností se zabývá rasismem obráceným proti židovským spoluobčanům, konkrétně umělcům, kteří v Bayreuthu působili. Ten byl součástí Bayreuthského festivalu žel od jeho samého počátku - tedy od dob samotného Wagnera (viz jeho spis o židovství v hudbě). A to vzdor pozoruhodné skutečnosti, že na druhou stranu sám Wagner od počátku festivalu spolupracoval s mnichovským kapelníkem židovského původu Hermannem Levim (výborně a s velkou ironií je zpracována tato spolupráce a zřejmě rozporuplné přátelství v poslední inscenaci Mistrů pěvců Norimberských, která se letos opět na festivalu objeví). Dědictví antisemitismu Je skutečností, že Židé byli ve Wagnerově době diskriminováni i na jiných operních domech, ale, jak bylo zjištěno posledním vyhodnocením archivů (2012), nikde neměl antisemitismus tak silnou ideologickou podporu, jako právě ve „Stodole“. A to především působením Wagnerovy ženy a pozdější vdovy Cosimy. Ta festival (Wagnerův nápad, všechny festivaly vznikly později a tak je Wagner vlastně otcem všech pozdějších festivalů!) stabilizovala a po léta řídila. Při tom mimo jiné vydávala instrukce, aby pokud možno, pro určité role nebyl angažován zpěvák tzv. neárijského původu (to je vlastně docela dobré a dá se říci s určitou ironií jako bonmot: árie může zpívat jen árijec, že?). Ideologické základy přinášel Wagnerův zeť, publicista anglického původu Houston Stewart Chamberlain, který se v Bayreuthu usadil a mimo jiné pod vlivem Gobineua (četbu mu doporučila sama Cosima) napsal 1989 – opakovaně, obzvláště po 33. roce vydávané – standardní dílo nacistické ideologie Grundlagen des 19. Jahrhunderts, česky Základy devatenáctého století (český překlad následoval dokonce jako vůbec první do cizího jazyka). Po první světové válce navštěvoval festival soustavně Adolf Hitler (v té souvislosti je docela zajímavé, že později - podle pamětníků - již jako „vůdce“ zakázal po městě zpívat nacistické odrhovačky, konkrétně Horst Wessel Lied). Hitler byl osobním přítelem Winifred, vdovy po synovi Richarda Wagnera Siegfriedovi, vášnivé nacistky anglického původu. Během vlády nacistů se konaly i festivalová představení pro vojáky věrné režimu. To vše je na výstavě velice názorně zdokumentováno (až na ten Hitlerův zákaz). Výstava je ale především připomínkou těch, kteří z takzvaných rasových důvodů museli festival opustit, byli během vlády nacistů pronásledováni, uprchli z Německa a okupovaných území (nalezneme mezi nimi i české umělce) nebo dokonce ztratili v nacistických koncentračních táborech život. Téměř každému z nich je věnován vlastní panel. Vzpomínkové panely těch posledně jmenovaných obklopují bustu samotného Richarda Wagnera. Ten má tedy doopravdy „hezký výhled“. Je velkou zásluhou současného ředitelství a jmenovitě nejspíš pravě pravnučky samotného Richarda Wagnera Kathariny Wagnerové, která se rozhodla veškerá spojení její rodiny s nacionálním socialismem odhalit, že se tato výstava mohla uskutečnit. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Wagnerova busta pochází od vynikajícího německého sochaře Arno Brekera. I ten byl spojen s nacismem a samotným Hitlerem protěžován (tvořil velice „realisticky“). dokonce spolu navštívili okupovanou Paříž. Z jejich návštěvy existuje slavná fotografie před Eifellovkou (ještě se Speerem), všichni v uniformách nejspíš od Bosse. Na druhou stranu je ale pravda, že Breker, který znal město z předválečných časů a měl tu řadu osobních přátel, a to i mezi moderními – tedy z pohledu nacistické estetiky zvrhlými (entartete) umělci, se za ně, konkrétně za Picassa, osobně zasadil. To mu dopomohlo po pádu nacismu k rychlé denacifikaci a tedy i k novým významným a lukrativním zakázkám. A tak vytvořil nejen během vlády nacistů bustu Hitlera, ale později i Adenauera, S. Dalího, ba dokonce portréty Reagana a Bushe. Všechny busty v parku na Zeleném vrchu, tedy Franze Liszta a Cosimy Wagnerové (umístěné paralelně k manželovi na druhé straně parku přes příjezdovou silnici k budově wagnerovských slavností) s jejími nepřehlédnutelnými krásnými semitskými rysy jsou jím vytvořeny až po válce. Kráčíme-li tedy na zelený vrch, prožíváme výrazně kontrastní program. Změny se netrpí Stejně jako v samotné festivalové budově, která je celá zachovaná tak, jak tomu bylo za samotného Wagnera, který asi musel při stavbě omezit výlohy – tedy i s velmi nepohodlnými sedadly (vylepšenými v nedávné době sametem) s jakýmisi dýhovými poloopěradly sahajícími někam ke kříži, takže si mnozí návštěvníci, aby je při dlouhých produkcích moc nebolela záda, nosí s sebou polštáře. Do Bayreuthu se nechodí bavit, tam se chodí trpět, slyšel jsem v jednom z úvodů k představení (tyto úvody se konají pravidelně dopoledne a stojí za to je navštívit – je to ale možné jen s platnou vstupenkou na dotyčné představení). Prostor postrádá klimatizaci, což za pravidelných veder bývá přímo vražedné. Změny se prý netrpí nejen z piety k mistrovi, ale i ze strachu, že by každá změna mohla poškodit zcela speciální akustiku objektu. Před divadlem je prostranná terasa, na které se už dlouho před začátkem představení prochází elegantně oblečení návštěvníci: páni vesměs v černém, dámy často ve výrazných a především dosti drahých róbách. Mnozí přišli pěšky, cestou shora popsanou: poněvadž představení začínají (krom těch nově zavedených pro děti) už ve čtyři hodiny odpoledne, vydávají se tito návštěvníci na cestu hned po obědě, takže je můžeme vidět před představeními v jejich „poutnických“, slavnostních černých oděvech i v ulicích města. Dnes již nevystupují z limuzín či taxíků na příjezdové silnici nalevo, poněvadž ta je odpoledne z bezpečnostních důvodů po teroristických útocích v Nizze a na dalších místech uzavřena. Nalevo od nově zrenovované budovy postával dlouho i starý kiosek, jaký bychom spíše očekávali na nějakém provinčním nádraží než na tak prominentním místě. Připomene, že Wagner koncipoval hry jako v podstatě lidovou zábavu – za festivalovou budovou byly prý dokonce lavice a stoly, jaké bývají na letních bavorských „lidovkách“ nebo v pivních zahrádkách. Na tomto místě se prodávají wagnerovské materiály – mimo jiné nahrávky starších inscenací. Na stejné straně postávají také překupníci vstupenek (v minulých sezonách jich ředitelství vychytalo několik stovek) a především ti, na které se v předprodeji nedostalo – donedávna trvalo až deset let, než se zájemcům podařilo získat regulérní vstupenky (Wagner sám chtěl, aby jeho festival byl přístupný i finančně každému a i to se snaží jeho potomci udržovat – vstupenky jsou výrazně levnější než třeba v Salcburku a dokonce je lze získat přes některé organizace se slevou). Poněvadž návštěvníci jsou spíše konzervativního ražení, snížila se nástupem výrazně avantgardních inscenací čekací doba „jen“ na několik let. Někteří vášniví zájemci – takoví ti „chudší milionáři“ – polehávali před pokladnou přes noc ve spacím pytli, to aby byli první na místě, až se pokladna otevře a – možná – začne vrácené vstupenky prodávat. V posledních letech jsem je kupodivu neviděl, prý bylo snazší se na festival dostat. Pravda je, že zjara bývají v prodeji paušální turistické nabídky na některé inscenace i s ubytováním a penzí za necelých 5000 eur. Z pravé strany budovy jsou lavičky, kiosky s občerstvením, poměrně luxusní restaurace (ta, v níž se před časem pod spolkovou kancléřkou podlomila židle) a další služby. Jedna z nich je dost zajímavá – půjčování kukátek. Richardovi Wagnerovi svého času předvedl jeden bayreuthský optik kukátko a Wagnera, který jím prý ke své radosti mohl vidět na dálku grál na jevišti, nadchlo natolik, že mu udělil doživotní licenci na půjčování kukátek. Ta se přenášela na jeho potomky až donedávna, tedy do nástupu současného ředitelství, které v rámci dalších reforem půjčovnu z budovy vypudilo. Pozoruhodné není jen, že festivalová budova vznikla podle návrhů samotného Wagnera. K jeho dalším „vynálezům“ patří totiž překrytí orchestru, čímž vzniká zcela speciální „bayreuthský“ hudební tón: v jiných prostorách, operních domech, zní Wagnerova hudba jinak – vzhledem k enormnímu muzikálnímu obsazení (přes sto hudebníků, některé instrumenty nechal Wagner speciálně postavit, například pokroucenou harfu v Mistrech pěvcích Norimberských ) zní jednoduše řečeno hlučněji. Navíc mu zřejmě při nápadu vytvořit překrytý orchestr šlo – jako dramatikovi – i o to, aby se diváci soustředili na děj na jevišti a pohled do orchestru neodváděl jejich pozornost. V praxi to také znamená, že se dirigent slavnostně obléká až na děkovačku. Nekonvenční inscenace pro konzervativní diváky Kde je tu ale ten kontrastní program? Na jevišti. Tam se hrají vesměs velice nekonvenční inscenace pro v zásadě konzervativní diváky. Po válce nebylo snadné „hry“ (německy je festival označen jako „Festspiele“, tedy slavnostní hry, česky se označují někdy jako Hudební slavnosti v Bayreuthu) silně poznamenané nacistickou minulostí obnovit. Bayreuth byl navíc silně postižen bombardováním. Budova festivalového divadla ale přežila. Denacifikaci zahájili krátce po válce bratři Wieland a Wolfgang Wagnerovi, ti dva chlapci, co sedí na známé fotografii „strýčkovi Wolfovi“, jak se u Wagnerů říkalo A. Hitlerovi, na kolenou. K dobru jejich matky lze říci, že svého vlivu v Třetí říši využila i k tomu, aby se zasadila za některé oběti nacismu spojené nějakým způsobem s festivalem – což kupodivu na výstavě a ani v nově otevřeném Muzeu Richarda Wagnera není tematizováno. Je to nejspíš její zatvrzelostí (nikdy se „nepřekabátila“), speciálně pokud šlo o Hitlera. Až do své smrti v roce 1980 ho nepřestala zbožňovat, její obdiv neznal mezí a nikdy se o něm kriticky nevyjádřila, i když „strašné věci, které se děly“ přiznávala, sám jsem jí slyšel v tomto smyslu hovořit v televizi. Ale ještě 1975 ve filmovém rozhovoru, který s ní natočil Hans-Jürgen Syberberg, řekla: „Kdyby teď vešel do dveří, byla bych tak, tak, tak šťastná...“ Poté jí syn Wolfgang (znovu, zákaz měla už po válce) zakázal přístup na festival. Tematizována není ale ani skutečnost (alespoň jsem nic takového nenašel), že Wagnerova vnučka Friedelind se postavila tvrdě proti – jak tvrdila – „zneužívání“ jména svého dědečka (Wagner byl nejen antisemita „starého typu“ asi jako třeba Jan Neruda, ale i revolucionář), nacistické Německo opustila a (stejně jako Thomas Mann, který Wagnera obdivoval, ale „hry“ označil za dvorní Hitlerovo divadlo) působila v americkém protinacistickém vysílači. Friedelind, která byla ovšem během války pro rodinu zátěží, dostala opakovaně návrhy, vrátit se do (nacistického) Německa. Vždy ovšem odmítla. V roce 2010 přinesl představení o ní a jejím speciálním postavení v rodině Wagnerů festival v Avignonu. Po válce se celkem logicky očekávalo, že hry obnoví právě ona. Ředitelem se ale stal Wieland, o němž se nedá říci, že by – ať již z přesvědčení či jiných důvodů – svých „dobrých“ styků ve Třetí říši nevyužíval. Ten se „překabátit“ stačil. Po válce bydlel ve (vybombardované) Wagnerově vile Wahnfried a nechal si dokonce mezi sebou a svou matkou, která žila hned naproti v tzv. Siegfriedově domě, postavit zeď. Takzvaný „Nový Bayreuth“ zahájil vlastní oslavovanou inscenací Parsifala v roce 1951. Později inscenoval i na dalších divadlech a spolu s Felsensteinem patřil k významným operním režisérům poválečného Německa, k těm, co proměnili operu ve skutečné divadlo. Prohlásil, že Wagner nepatří pod památkovou péči a odpovídajícím způsobem jej inscenoval. Až do své náhlé smrti v roce 1966 zůstal střídavě spolu s bratrem Wolfgangem výlučným režisérem Wagnerovských her. Spolu také vytvořili systém repertoáru, který přetrvává dodnes. Tedy že každý rok se objevuje nové nastudování jedné ze samotným R. Wagnerem „kanonizovaných“ oper – přičemž jedna starší inscenace scénu opouští. Tři své první opery – Die Feen (Víly, podle Gozziho pohádkové hry La donna serpente), Das Liebesverbot (Zákaz lásky, podle Shakespearovy komedie Veta za vetu) i svou první úspěšně provedenou operu Rienzi – Wagner totiž ve zralém věku jako „hříchy mládí“ zavrhl a nařídil, aby se tato díla na festivalu v Bayreuthu nehrála (řekl bych, že k vlastní škodě, neboť právě například Víly zajímavě předjímají jeho pozdější hudební práce). První dílo, na které se zákaz nevztahuje, je Létající Holanďan. Poslední inscenace jej přinesla ve značně zcizující formě – Holanďan byl ztracen v síti internetu. Wolfgang Wagner po Wielandově smrti otevřel Bayreuth i jiným, z velké části velice avantgardním a prominantním německým i evropským režisérům. Například Patrice Chéreau vytvořil v roce 1976 převratný, dodnes legendární Prsten Nibelungův – děj posunul do období počátků průmyslové revoluce. Převratná byla i inscenace Mistrů pěvců norimberských K. Wagnerové, v níž jsme mohli vidět v nečekaných okamžicích i hajlování. Tím vznikl další kontrast – mezi dodržováním Wagnerova předpisu, pokud jde o repertoár, operami samotnými (s Wagnerem pečlivě opoznámkovanými librety) a jejich inscenacemi, které se pochopitelně od původního Wagnerova konceptu značně liší. Je myslím dobré všechny tyto a další souvislosti znát, chceme-li pochopit i inscenační smysl jednotlivých produkcí. Z nastudování, která jsem měl v Bayreuthu možnost vidět, na mne nejvíce zapůsobil předposlední a tedy samozřejmě bohužel již stažený Parsifal v režii Stefana Herheima. Ten, aniž by opeře „ublížil“, ji znásilnil (jako to třeba udělala i samotná Katarina Wagnerová, současná spoluředitelka festivalu s Mistry pěvci) ji použil jako projekční plochu německých dějin od Wagnerova dětství po současnost. Bylo to pozoruhodné divadlo na jevišti a zároveň i v geniově hlavě. Jako by – na začátku představení malý – Wagner pozdější historické události dovedl snít: jeho můry, znázorňující dramata, tragédie a hrůzy, především minulého století, ale i naději a konsolidaci po poražení zla, reprezentovaného na jevišti pochodujícími nacisty a obrovskou maketou hakenkreuze. Nezapomenutelná je pro mne vlna protestů, výkřiky a pískání, když se nahoře ve středu jeviště tento evidentně publikem nenáviděný symbol objevil a nepředstírané nadšení, když jej Parsifal sestřelil. A když se v rudé záři válečného konfliktu rozpadl na prach. Ovšem musím dodat, že z pohledu současnosti a posledních mezinárodních zkušeností, vyzníval až příliš optimisticky. Protože jde jak vidno často o enormní posuny v obsahu oper, bylo by jistě k prospěchu věci, kdyby se v Bayreuthu odhodlali k dalšímu zlomu v tradici a byly tu, stejně jako prakticky ve všech operních domech, promítány titulky. V příštím textu se autor vrátí k některým důležitým inscenacím z posledních let.

Čas načtení: 2022-04-13 18:31:21

PidiFest představí studentskou tvorbu

Po dvouleté odmlce se 22. dubna vrací do Divadla Kolowrat již tradiční festival absolventských inscenací studentů Vyšší odborné školy herecké v Praze PidiFest. Divadelní přehlídka, kterou v rámci odborné praxe připravili druháci VOŠH, nabídne tři dny plné divadla a prezentaci další studentské tvorby. Profesionálním režisérům, dramaturgům či uměleckým šéfům tak umožní seznámit se s budoucími absolventy oboru Herectví a moderování a otevře jim možnost spolupráce. Zájemci o studium se zase mohou lépe seznámit s radostmi i úskalími školní praxe. Čestnou ambasadorkou projektu je absolventka VOŠH, herečka a moderátorka Tereza Kostková. Program festivalu najdete na www.lidovky.cz.   Hlavní program festivalu Pidifest   pátek 22. dubna 2022 17:00 slavnostní zahájení festivalu, setkání a diskuse absolventy Terezou Kostkovou a Alešem Cibulkou 18:00 představení Tygr. Tygr? Tygr! 19:30 beseda s tvůrci   sobota 23. dubna 2022 11:00 představení Její pastorkyňa 15:00 představení Yerma 18:30 představení Zkrocení zlé ženy   neděle 24. dubna 2022 10:00 představení Historka o sv. Magdě 14:00 představení Žena z dřívějška, oficiální zakončení festivalu   Divadlo Kolowrat, Ovocný trh 579/6, 110 00 Praha 1 – Staré Město.

Čas načtení: 2021-09-13 09:14:40

Festival DIVADLO zahájí pět a půl hodinová inscenace režiséra Lupy. A nebude chybět slovenská dálnice D1

Celkem 64 představení a doprovodných akcí nabídne letošní ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO, který začne v Plzni ve středu 15. září a potrvá do 23. září. Přijedou soubory z Belgie, Francie, Itálie, Litvy, Polska, Slovenska a České republiky. Ze zahraničního programu představují největší lákadlo výjimečné inscenace tří režisérských hvězd evropského divadla.  Litevské Divadlo mladých přiveze dějinnou fresku Austerlitz polského režiséra Krystiana Lupy podle stejnojmenného románu německého spisovatele W. G. Sebalda. Jeho hrdina, pražský rodák Austerlitz, prochází Evropou a nachází „stopy bolesti“, zřetelné v celé její historii. „Působivý jazyk Sebaldova románu přetavuje Lupa ve stejně úchvatné sdělení divadelní. Za pomoci vzpomínek, analogií a představ přenáší diváky v prostoru i čase, zabývá se i největším traumatem 20. století – holokaustem,” líčí dramaturgyně Kamila Černá. V inscenaci účinkuje šest herců, scénografie využívá projekce i velmi výtvarné pojetí. „Lupa se na festival vrací po pěti letech a letošní inscenaci by si neměl žádný příznivce divadla nechat ujít, půjde o vrchol sezóny,” zdůrazňuje Kamila Černá. Spojené soubory TR Varšava a Narodowy Stary Teatr z Krakova nabídnou moderní zpracování Čechovovy klasiky 3SESTRY belgického režiséra Luka Percevala, jehož dílo se v Plzni představí vůbec poprvé. „Perceval v této moderní verzi Čechovovy klasické hry představuje vizi stárnoucí Evropy, která se nechce poddat plynoucímu času. Inscenace se vyznačuje krásnou scénou s obrovským zrcadlem a podmanivě pomalou atmosférou,” říká dramaturgyně Jitka Sloupová. Belgické divadlo NTGent uvede inscenaci Rodina švýcarského režiséra Milo Raua dle skutečné tragické události. V roce 2007 byla čtyřčlenná rodina na severu Francie v Calais nalezena mrtvá, bez vysvětlení, bez jasného motivu, pouze dopis na rozloučenou zněl: „Zašli jsme příliš daleko, omlouváme se.“ Jejich příběh tlumočí Rau prostřednictvím skutečného hereckého manželského páru, jeho dvou dcer a psů. „Inscenace s maximální autentičností zachycuje každodenní rodinný život, který ústí do tragického finále. Tento intimní vhled do života rodiny, který kombinuje realitu s fikcí, je strhující podívanou, naplněnou smutkem a deziluzí,” zdůrazňuje dramaturgyně Dora Viceníková. Vedle samotného představení poznají festivaloví diváci Raua i jako filmového režiséra díky projekci snímku Nové evangelium. Slovenské komorné divadlo z Martina představí v Plzni inscenaci D1 (pracovní název) o nekonečném budování klíčové slovenské dálnice. Inscenace režiséra a dramatika Lukáše Brutovského se ohlíží za nekonečným budováním klíčové dopravní stavby. „Je to ohlédnutí překvapivé, poetické, vtipné i mystické, plné výtvarných metafor,” uvádí dramaturg Michal Zahálka. Tuzemský program bude tradičně složen z výběru toho nejlepšího, co se urodilo na domácích jevištích za uplynulou, koronavirem poznamenanou, sezonu. V Plzni se tak sjedou divadla z Brna, Hradce Králové, Liberce, Olomouce, Ostravy a Prahy. „Vzhledem k tomu, že se velkou část sezóny nehrálo, více než polovina inscenací bude u nás uvedena těsně po své premiéře. To se odráží i na větší produkční náročnosti,“ zdůrazňuje dramaturg Jan Kerbr. „Půjde o velmi široký a pestrý výběr – stylově, žánrově i z hlediska velikosti inscenací,” dodává Kerbr. „Sestavování programu letošního ročníku v období koronavirové nejistoty bylo mimořádně obtížné. Proto považuji za malý zázrak, jaké výjimečné zahraniční soubory s významnými evropskými režiséry se nám podařilo domluvit,” zdůrazňuje ředitel festivalu Jan Burian. „Zároveň letos pokračujeme ve snaze dát co největší prostor českým souborům včetně těch studentských, které neměly v uplynulé sezóně mnoho příležitostí hrát naživo pro diváky,” dodává Burian. Festival také v rámci doprovodného programu ukáže nejzajímavější aktivity, které reagovaly na nemožnost hraní před diváky v době koronavirové pandemie. Pražské Dejvické divadlo přiveze dramatickou inscenaci Vina? (režie Ivan Trojan) Daniela Majlinga, odehrávající se v divadelním prostředí a dotýkající se smyslu divadla, lásky i lidské existence. Spolek JEDL uvede v Plzni dvě inscenace v režii Jana Nebeského: Manželskou historii podle Augusta Strindberga o manželském trojúhelníku, s Davidem Prachařem, Lucií Trmíkovou a Annou Fialovou, a jedovatě vtipnou a zároveň laskavou féerii Malý stvořitel / Der kleine Fratz s Karlem Dobrým, který byl za svůj výkon odměněn Cenou za mužský herecký výkon v anketě kritiků za rok 2020. MeetFactory se představí s dramatizací románu Serotonin Michela Houellebecqa (režie Natália Deáková) s Honzou Hájkem v hlavní roli. Divadlo Na zábradlí přiveze v překvapivé dramatizaci Balzacova románu Ztracené iluze (režie Jan Mikulášek) téměř celý herecký soubor v čele s Vojtěchem Vondráčkem. Režisér Tomáš Dianiška bude na festivalu zastoupen dvěma inscenacemi z Prahy a Ostravy: prvním je dokumentární fikce 294 statečných Divadla pod Palmovkou o zákulisí jednoho z největších hrdinských činů našich dějin, atentátu na říšského protektora Heydricha. Mrazivý „dokument“ Národního divadla Očitý svědek (režie Jiří Havelka) o masakru nevinných civilistů v roce 1945 na Přerovsku získal kvůli pandemickým omezením jinou podobu, než jaká byla původně v plánu: svědectví jednotliví herci pronášejí na kameru a touto formou se představil téměř celý činoherní soubor divadla. Inscenace Digitální podzemí (režie Eva Salzmannová) absolventského ročníku Katedry činoherního divadla DAMU v produkci Městských divadel pražských zavede diváky do horského penzionu, kam přijíždějí zaměstnanci startupu na teambuilding – nebo spíše na oslavu úspěchu. Brněnské Národní divadlo uvede v Plzni jednu z nejlepších her Rolanda Schimmelpfenniga Idomeneus v inscenaci Štěpána Pácla. Brněnské JAMU – Studio Marta uvede Havlovo Vyrozumění (režie Martina Frejová Krátká), absolventskou inscenaci 4. ročníku činoherního herectví. Divadlo Drak z Hradce Králové překvapí maňáskovou groteskou Šípková Růženka (režie Jakub Vašíček) s nově řešenými dramatickými situacemi i svébytným humorem. Liberecké Naivní divadlo přiveze inscenaci Kabinet zázraků neboli Orbis pictus (režie Michaela Homolová), která se inspiruje v učebnici Jana Amose Komenského a která známé artefakty rozžívá pomocí těch nejstarších a nejtradičnějších loutkářských triků. Divadlo F. X. Šaldy také z Liberce představí inscenaci Sylva, dramatizaci Vesnického románu Karoliny Světlé v režii Martina Františáka. Žánr opery v Plzni zastoupí tragická a zároveň rozverná inscenace L’Arianna olomouckého souboru Ensemble Damian, který za ni získal na pražském bienále Opera 2020 Cenu diváků. Po loňském úspěchu inscenace Transky, body, vteřiny přijíždí ostravské Divadlo Petra Bezruče do Plzně s další životopisnou hrou v originálním pojetí Tomáše Dianišky – „dokumentární fikcí“ Špinarka o legendární rockové zpěvačce s jejími písněmi a živým bigbítem. Domácí Plzeň budou na festivalu reprezentovat Divadlo J. K. Tyla s českou premiérou muzikálu Green Day’s American Idiot, vytvořeného podle stejnojmenného alba americké punkrockové kapely Green Day (režie Steve Josephson), a Divadlo Alfa s variacemi na klasické loutkářské tituly Jenovéfa, Don Šajn (režie Tomáš Dvořák). V rámci tradičního epilogu uvidí plzeňští diváci novou inscenaci Runners (režie Rosťa Novák ml. a Vít Neznal) souboru Cirk La Putyka, která spojuje nový cirkus a pohybové divadlo s obrovským běhacím pásem, a z loňska přesunuté uvedení nejslavnější „americké tragédie“ Smrt obchodního cestujícího (režie Michal Dočekal) Městských divadel pražských – Divadla ABC s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Bohatý program nabídne sekce Johan uvádí, která proběhne nejen v prostoru Moving Station, ale třeba i v Borském parku nebo v supermarketu na Borských polích. Prolog festivalu obstará plzeňský soubor Žongléros Ansámbl s původní pohybovou a akrobatickou show Vpřed. Uvědomit si věci méně nápadné a pozapomínané pomůže brněnská proklimatická platforma co2kolektiv v čele s režisérem a dramaturgem Jiřím Honzírkem s téměř bytovým divadlem nazvaným Odvaha k beznaději. „Letos jsme pozvali do naší programové sekce inscenace, které důsledně pracují s performativitou jako prostředkem velmi osobních setkávání člověka s člověkem,” zdůrazňuje umělecký ředitel Moving Station Roman Černík. Jde o sólové performance The Walk with the Unknowns Zuzany Šklíbové pro jednoho diváka a třicet diapozitivů a The Dream in the Supermarket polského performera Michała Salwińského pro jednoho diváka s mobilním telefonem. Intimní osobní zážitek také nabídne multisenzorické představení pro tři účastníky Lžička pod nos od Nitish Jain & collective, kde hlavní roli „hraje” páska přes oči, sluchátka a teplé dlaně. Soustředěná, až magická vizualita je také klíčovou charakteristikou inscenace Hic Sunt Dracones jihočeského nezávislého Divadla Continuo. Program sekce Johan uvádí završí opulentní společensky kritická show Cthulhucén z produkce Divadla DISK. V ulicích Plzně nebudou chybět ani open-air představení přístupná zdarma. Šampion a komár italského souboru Faber Teater je určené pro diváky všeho věku na kolech a bicyklech. Postavy jsou Průvodci časem, na sobě mají balijské masky a diváky provedou životem a dobou jednoho neobyčejného cyklistického šampiona jménem Fausto Coppi. V pouliční show Turisté francouzského souboru Les Grandes Personnes vtrhne do ulic skupina obrů, neboli velkých, až čtyřmetrových loutek, která začne objevovat město a seznamovat se s jeho obyvateli a pamětihodnostmi. Do světa prvních aeroplánů zavede diváky v ulicích v představení Letkyně soubor Holektiv. Speciálně pro letošní festival vzniká představení Bajka souboru V.O.S.A. Theatre, kde se diváci spolu s obřími loutkami stanou součástí příběhů ze světa zvířat. Více informací na www.festivaldivadlo.cz.

Čas načtení: 2019-07-29 08:08:48

Cirk La Putyka se na podzim vrátí do původních prostor La Fabriky, Divadla Archa a na Novou scénu

Již pět let je domácí scénou souboru Cirk La Putyka prostor Jatka78 v pražské Holešovické tržnici. V rámci oslav 10. výročí však principál Rosťa Novák ml. se svým týmem v říjnu a listopadu uvede tři dlouholeté úspěšné inscenace v prostorách, kde původně vznikly a měly premiéru: Up End Down v La Fabrice, La Putyka v Divadle Archa a Slapstick Sonata jako derniéru na Nové scéně Národního divadla.  „Jde vlastně o naše poděkování těmto scénám, že nás tehdy podpořily a viděly smysl v naší tvorbě,“ vysvětluje Rosťa Novák ml. V prostoru La Fabrika soubor Cirk La Putyka strávil šest let – od dubna 2009 do května 2015 – a odehrál zde 355 představení, z toho 95 právě Up End Down. Tehdy se rozloučil představením La Pusa na rozloučenou. „La Fabrika je nám nejbližší divadelní prostor, a to nejen vzdáleností – vzdušnou čarou asi 500 metrů," říká Rosťa Novák. Up End Down, inscenaci v Novákově režii oceněnou Cenou Divadelních novin a Inscenací roku 2010 v kategorii Tanec a balet, zde Cirk La Putyka uvede 9. a 10. října. Do Divadla Archa, kde bude uvedena úplně první inscenace La Putyka od 24. do 26. října, se soubor vrátí po deseti letech. Rosťa Novák zde asi rok po absolvování DAMU začínal společně s režijní dvojicí SKUTR. „Měli jsme možnost pracovat v nejlepším divadle – aspoň pro mě osobně. Každým hostujícím představením jsme byli inspirováni – viděli jsme zde poprvé DV8, Ultima Vez, Cirkus Cirkör, Radoka, Mina Tanaku a další,“ vzpomíná Rosťa Novák. Za několik let zde společně tito tvůrci realizovali představení Nickname, Understand, Plačky a 8 polib prdel kosům. „Mým hlavním projektem se pak stal nový cirkus a představení La Putyka. Díky Arše jsem dostal zázemí na jeho začátek,“ dodává Rosťa Novák. Derniéra Slapstick Sonaty proběhne 25. listopadu na Nové scéně Národního divadla. Celkově měla inscenace zatím 158 repríz, z toho 65 v mimo Českou republiku – Německo, Polsko, Chorvatsko, Finsko, USA, Nizozemí, Izrael a Itálie) – nejvíce ze všech projektů. Pro soubor to byla první zkušenost se zahraničním režisérem (Maksimem Komarem) a také první mezinárodní spolupráce – se souborem Circo Aereo. Představení spojilo Národní divadlo v Praze s Národním divadlem v Helsinkách. {loadmodule mod_tags_similar,Související} „Pro jádro našeho souboru je to srdeční záležitost a asi jedno z nejoblíbenějších představení vůbec. První, ve kterém jsme dostali volnou ruku a z velké části se o něj starali sami účinkující. Otevřelo nám dveře do cirkusového světa. Lidi z cirkusu nás začali více brát jako cirkusové umělce, co ovládají disciplíny, na které musí jiní chodit na univerzity. Do té doby jsme byli vnímáni spíš jako ti bývalí gymnasti, trampolinisti a tanečníci," zdůrazňuje Daniel Komarov. „A také nás naučilo pít gin s tonicem, což je dodnes nejoblíbenější drink souboru.“ Oslava 10. výročí souboru na podzim 2019 a jaře 2020 zahrne i další projekty: při vzniku nové inscenace Don’t Quijote, která bude mít premiéru 1. října v prostoru Jatka78, se po deseti letech znovu spojí spolužáci z DAMU a tehdejší spolupracovníci z Divadla Archa Rosťa Novák s režijním tandemem SKUTR, a navíc se zakládajícím členem souboru Jiřím Kohoutem. V říjnu a listopadu uvidí diváci v prostoru Jatka78 kompletní repertoár souboru. Od září kina v České republice, Slovensku a Polsku promítnou záznam představení Up End Down Symphony se živým hudebním doprovodem Filmové filharmonie z prosince loňského roku. A 7. listopadu na Jatkách78 proběhne premiéra dokumentu České televize Na krev, který mapuje pět let v životě rodiny Nováků i souboru Cirk La Putyka.

Čas načtení: 2019-07-16 08:51:43

Letošní Letní Letnou zahájí provazochodkyně nad Vltavou

Přechodem přes Vltavu ve výšce 35 metrů na laně dlouhém 350 metrů odstartuje ve středu 14. srpna letošní ročník mezinárodního festivalu Letní Letná. Provazochodkyně Tatiana-Mosio Bongonga z francouzského souboru Cie Basinga se českému publiku představila již před šesti lety, kdy u příležitosti 10. výročí festivalu vystoupala na vrchol šapitó. Tentokrát je však laťka nastavená výš – její „procházka v oblacích“ povede od Právnické fakulty, přes Vltavu až do Letenských sadů, to vše za doprovodu živé hudby, která provazochodkyni celou dobu hraje do rytmu. Přímo na Letné pak bude zahájení pokračovat hned několika open air představeními. Na programu je tanečně akrobatická show volně inspirovanou šamanismem a mystikou Shamaniac v podání Blackout paradox. Nové pouliční představení Cink The Universe představí dvojice mladých performerů, Zuzana Drábová z Cink Cink Cirk a Jan Jirák z Feel The Universe Circus Company a uskteční se i koncert argentinsko-španělské kapely La Orquesta Informal ve festivalovém baru. Na Letní Letnou se letos vrátí kanadští vousáči z Cirque Alfonse s novinkou Tabarnak. Trojice akrobatů ze souboru Théâtre d’Un Jour v roce 2011 zaujala svými akrobatickými výkony i zdánlivě nekonečnými lidskými pyramidami. Na své novince s názvem Strach – A Fear song si ke spolupráci přizvali také sopranistku Julii Calbete, jejíž zpěv provází celým představením a dodává mu zcela nový rozměr. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Artistky z předních francouzských novocirkusových souborů přivezou do Prahy představení s názvem Projet.PDF  (Projekt PDF), které diváci Letní Letné uvidí jako jedni z mála mimo Francii. Cirque Aïtal alias Viktor Cathala a Kati Pikkarainen představí své nejnovější představení Saison du Cirque (Cirkusová sezóna), v němž přenesou návštěvníky do světa, kde se tradiční cirkus potkává s tím současným. Premiéru nového představení Hrdinové letos uvedou Losers Cirque Company. Cirk La Putyka dorazí na Letnou se svou letošní novinkou Isole. Holektiv představí dobové zpracování příběhu první české pilotky s názvem Božena a VOSTO5 pro změnu vzdá hold Hančovi a Vrbatovi v loutkohereckém představení Slzy ošlehaných mužů. Další představení uvedou například soubory Collective Momentum, Feel the Universe, Lukas Blaha a Eva Stará, Squadra Sua a další.  Ani letos nebudou chybět tematické večery Cirksession a Žonglérská galashow. Již 16. ročník mezinárodního festivalu Letní Letná proběhne mezi 14. srpnem a 1. zářím a v průběhu necelých tří týdnů nabídne to nejlepší ze světové i české novocirkusové scény. Více ZDE.

Čas načtení: 2024-05-10 08:15:00

Slavnostní představení novinek společnosti Huawei v Dubaji vyslalo na trh nové hity

Dubaj (Spojené arabské emiráty) 10. května 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei uspořádala 7. května v Dubaji slavnostní představení nových produktů, na kterém debutovala řada významných novinek z oblasti nositelných zařízení, audia a chytré kanceláře – zbrusu nové hodinky HUAWEI WATCH FIT 3, přepracovaný a vylepšený HUAWEI MateBook X Pro, či HUAWEI MatePad 11,5 "S – první tablet Huawei s nejnovější generací displeje PaperMatte.Toto představení produktů bylo pro značku významné i proto, že se jednalo o první mezinárodní akci podobného rozsahu za několik posledních let, která uvedla na více trhů současně tak bohatou nabídku novinek, přinášejících spotřebitelům nejen inovativní hardwarové možnosti, ale i softwarová řešení z vlastní dílny, jako je například aplikace GoPaint. Jak zaznělo v úvodu akce, společnost Huawei se bude rovněž zabývat přínosem HUAWEI XMAGE pro fotografii prostřednictvím technologických inovací, zdokonalování produktů a podporou kultury mobilní fotografie. Vzápětí po slavnostním představení produktů tak připravujeme v Dubaji další událost v podobě výstavy ‚A Heartwarming World—12 Years of Huawei Photography' (Radostný svět – 12 let fotografie s Huawei).HUAWEI WATCH FIT 3: Dokonalé spojení módy, sportu a technologiePodstatu nositelných zařízení Huawei – a také cestu společnosti k zajištění pozice mezi skutečně luxusními značkami – dokonale vystihuje jejich slogan „Fashion Forward", tedy „Vždy v módě". Nejnovější hodinky WATCH FIT 3 zdědily klasický čtvercový design dřívějších modelů FIT, zatímco materiály a výrobní procesy, design interakce a rozšířený výběr barev řemínků povznášejí tuto generaci na zcela novou úroveň. Všechny inovované designové prvky společně reprezentují ucelenou realizaci značkového konceptu Huawei „Fashion Squared" - móda na druhou. Mimořádně velký 1,82" plovoucí displej AMOLED s vysokým rozlišením přináší ještě širší, dokonaleji trojrozměrný vizuální zážitek. Tělo hodinek, vyrobené z hliníkové slitiny, se může pochlubit elegantní texturou. Jedná se přitom o dosud nejlehčí a nejtenčí hodinky v této sérii – s tloušťkou pouhých 9,9 mm váží tělo hodinek jen 26 g, což je asi tolik jako jedna jahoda. Díky pestré škále barevných variant a výraznému uživatelskému rozhraní s úchvatnou otočnou korunkou jsou hodinky WATCH FIT 3 nejen praktickým pomocníkem, ale i působivým módním doplňkem.Po stránce fitness si HUAWEI WATCH FIT 3 kladou za cíl být osobním trenérem, kterého máte stále s sebou. Vestavěná aplikace Stay Fit proto prošla důkladným vylepšením. Její databáze potravin byla rozšířena tak, aby lépe zohledňovala stravování v 50 různých zemích a regionech, a přibyla také nová funkce nutriční analýzy, která uživatelům pomáhá najít rovnováhu mezi stravou a cvičením a využít vědecké poznatky k dosažení zdravějšího hubnutí. Nově se představí také funkce chytrých doporučení Smart Sports suggestion, která na základě zvyklostí uživatele, povětrnostních podmínek a stavu ukazatelů aktivity doporučí, jaké typy cvičení (a jak dlouho) by měl uživatel provádět pro budování zdravých návyků.Co se týče sledování zdravotního stavu, novinkou hodinek WATCH FIT 3 je také funkce HUAWEI TruSleep™4.0, která po všech stránkách překonává svou předchozí generaci. TruSleep™4.0 pokrývá kompletnější škálu fyziologických ukazatelů, vylepšením prošel i systém spánkového skóre a aplikace nyní nabízí interpretaci spánkového vzorce a individuální doporučení. O klidný spánek se postará také nová funkce sledování dechu Sleep Breathing Awareness. Hodinky WATCH FIT 3 jsou také vybaveny systémem monitorování zdravotních ukazatelů HUAWEI TruSeen™ 5.5, který nabízí o 30 % stabilnější monitorování srdečního tepu. Také rozhraní SpO2 se dočkalo přepracování a uživatel si nyní může zkontrolovat aktuální SpO2 již za 25 sekund.Nový MateBook X Pro a MatePad 11,5 "S: Nástroje pro radostné tvořeníLoni 12. prosince uspořádala společnost Huawei v Dubaji slavnostní představení produktů, které se soustředilo na koncept „Creation of Beauty" - vytvoření krásy. Tato akce symbolizovala posun značky Huawei od chytré kanceláře k estetice a tvorbě, přičemž cílem produktů je pomoci uživatelům vytvářet jedinečná a krásná díla a probudit kreativitu v každé duši.Nejnovější verze HUAWEI MateBook X Pro zdědila technologické inovace, estetický design a inteligentní zážitek, které jsou základní podstatou počítačů Huawei. Technologické průlomy navíc umožnily společnosti Huawei vytvořit notebook, který je lehký a výkonný zároveň. Celé zařízení váží pouhých 980 g při tloušťce pouhých 13,5 mm. Jedná se o jediný další notebook s výkonným procesorem Intel® Core™ Ultra 9, který váží méně než 1 kg.Společnost Huawei v MateBooku X Pro systematicky uplatňuje produktové inovace - od základních prvků, jako je architektura HUAWEI Cloud Falcon a systém odvodu tepla Shark Fin, až po technologii adaptivního výkonu Super Turbo. To vše zaručuje vysoký výkon, který uživatelům ještě lépe poslouží při jejich tvůrčím úsilí. Architektura HUAWEI Cloud Falcon Architecture umožnila společnosti Huawei nejen MateBook X Pro odlehčit, ale také zajistit kompaktnější uspořádání „vnitřností" notebooku, což přináší hmatatelné výhody po stránce výdrže baterie, odvodu tepla a reprodukce zvuku. Díky komplexní modernizaci systému odvodu tepla Shark Fin poběží software i ve scénářích s velkou zátěží, jako je renderování 4K videa nebo kompilace kódu, stejně hladce jako kdykoli předtím. Nejnovější iterace systému Super Turbo navíc inteligentně přiděluje systémové zdroje, takže uživatelé mohou spouštět a otevírat velké soubory závratnou rychlostí a přepínat mezi úlohami v řádu milisekund.Koncepce „Creation of Beauty", představená v prosinci loňského roku, dosáhla svého vrcholu na poslední akci společnosti Huawei v Dubaji, kde se představil HUAWEI MatePad 11,5 "S – první produktivní tablet s novou generací displeje HUAWEI PaperMatte Display. Společnost Huawei zde odhalila působivé specifikace HUAWEI MatePad 11,5 "S, včetně poměru stran 3:2 (velmi blízkého pověstnému „zlatému řezu"), obnovovací frekvence 144 Hz a rozlišení 2,8K.Inovativní konstrukce displeje PaperMatte snižuje odrazivost povrchu pod 2 % a eliminuje 99 % rušivého světla, což umožňuje uživatelům pohodlně číst text nebo sledovat videa i v jasně osvětleném vnitřním prostředí nebo dokonce venku na slunci.V tabletu je také předinstalována aplikace Notes. Dlouhodobé uživatele této aplikace potěší očekávané novinky, jako je například funkce Note Replay, která umožňuje zapisování jednoduchých poznámek při nahrávání schůzky. Jednoduchým klepnutím na poznámku se pak lze vrátit k příslušnému časovému bodu zvukového záznamu – vyhledávání informací ještě nikdy nebylo tak snadné a efektivní!Vlastní aplikace Huawei pro malování: kreativní nástroj pro každéhoSpolečnost Huawei nově vydala také vlastní aplikaci GoPaint, která přinese radost z malování všem uživatelům.Tuto aplikaci vyvinuly Huawei 2012 Laboratories spolu s dalšími výzkumnými a vývojovými týmy z osmi oblastí - včetně materiálů, fyzikální optiky a grafického renderingu. Aby aplikaci propůjčila skutečně živé a realistické efekty psaní a malování, spolupracovala společnost Huawei také s týmem špičkových výtvarníků. Aplikace tak nabízí více než 100 různých virtuálních štětců a revoluční realistické textury, které uživatelům poskytnou realistický a přirozený podklad pro vlastní malby. Díky výtvarnému enginu FangTian Painting Engine podporuje GoPaint velký počet vrstev, nízkou latenci a vysokou snímkovou frekvenci pro okamžitou odezvu na tahy štětce. V kombinaci se silným výkonem tabletů Huawei přináší GoPaint autentickou, profesionální, inteligentní a snadno použitelnou aplikaci pro malování, která osloví laiky i profesionální tvůrce.Výzkumu a vývoji aplikace GoPaint věnovala společnost Huawei celé tři roky. A ačkoli by prostředky věnované tomuto projektu stačily na vývoj nového tabletu, společnost se místo toho rozhodla nabídnout uživatelům tabletů po celém světě aplikaci pro malování, která by byla ke stažení zdarma a nabídla každému z nás možnost vytvořit něco krásného.Společnost Huawei dále uvedla, že GoPaint bude obsahovat kompletní sadu výukových programů, které uživatelům pomohou osvojit si jednotlivé nástroje aplikace. Uživatelé se tak mohou učit průběžně, začínat jednoduchými projekty a postupně se seznamovat s pokročilejšími funkcemi.V rámci představení novinek si odbyla svou premiéru také sluchátka FreeBuds 6i s vylepšenými funkcemi potlačení šumu. Kromě toho jsme si mohli v Dubaji prohlédnout i notebook HUAWEI MateBook 14 s profesionálním 2,8K OLED displejem, hodinky HUAWEI WATCH GT 4 v nové zelené barvě či HUAWEI WATCH 4 Pro Space Edition, které okouzlí nevídaným kosmickým stylem. Ihned po slavnostním představení produktů, ve dnech 8.-10. května, pořádá společnost Huawei v prostoru Concrete na Alserkal Avenue v Dubaji výstavu s názvem „A Heartwarming World-12 Years of Huawei Photography" (Radostný svět – 12 let fotografie s Huawei). Tato výstava bude tou vůbec největší, jakou kdy společnost Huawei uspořádala. Úžasná fotografická díla vystavená v Dubaji si lze prohlédnout také online prostřednictvím oficiálních sociálních sítí společnosti Huawei.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2406878/Fit3.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2406883/X_Pro.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2406882/MatePad.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2406881/GoPaint.jpgKONTAKT: yangdou7@huawei.com 

Čas načtení: 2024-08-22 12:00:01

Fanatický úředník na Slovensku přerušil divadlo. Rozklad demokracie tam bude rychlý, říká expert

„Nacházím se v Malé Frankové a před malou chvílí jsem zažil něco tak nehorázného, že se z toho doteď třesu,“ říká ve videu na Instagramu šéfredaktor Zamagurských novin Lukáš Marhefka, který se stal svědkem bizarní události. „Seděl jsem jako divák na představení Národního divadla Košice, kde měla svůj výstup Dana Košická. Odehrávalo se představení, do kterého svévolně vstoupil státní tajemník Štefan Kuffa, a začal určovat, pro koho je představení vhodné a pro koho není a kdo by tam měl zůstat a kdo ne. Svévolně přerušil výstup herečky, a když jsme začali odmítat to, co si nesmí dovolit, označil mě za sluníčkáře a nechtěl opustit prostor, dokud nepřišel starosta a neodvedl ho odtud,“ líčí novinář to, co se na místě odehrálo. Nehorázné chování v divadle „Je to neuvěřitelné a nezáleží na tom, jestli to představení se někomu líbilo, nebo nelíbilo. Pokud člověk chce, může zůstat, když potřebuje, může odejít, ale nikdo z takových lidí, kteří přijedou za státní peníze na majácích do malé vesničky, nebudou ukazovat ramena na divadelním představení. Z úcty k divákovi a z úcty k hercům. Je to nehorázné a pojďme prosím bránit svobodu. Protože jsme ve stavu, kdy je to vážnější, než jsme si mysleli. Něco takového se nesmí dít,“ dodává Marhefka. Na Slovensku byla mafie a stát jedna ruka, o bossovi Černákovi byl natočen film Číst více K incidentu se vyjádřil i Kuffa, který tvrdí, že jej herci a kulisáci divadla napadli tyčemi. „Měl jsem krásný večer, bylo tam folklórní představení, svatá mše a všechno. A na závěr večera pustili perverzní film, kde v hledišti byly děti, malé děti, osm sedm roků. A když jsem je upozornil na to, že to nemají pouštět, že je to nevhodné, a vyzval jsem rodiče, aby děti poslali pryč, napadli mě s tyčemi a člověk, který točil video, dostal do ruky,“ říká na videu na Facebooku s tím, že mu lidé rozbili telefon. Jakým právem ale druhý tajemník ministerstva životního prostředí zasahoval do kulturního programu, nevysvětlil. Chtěl jmenovat Ježíše slovenským králem Postava Štefana Kuffy není Slovákům neznámá. Ten samý člověk, ještě na pozici náměstka ministryně kultury, například vedl iniciativu, která měla uznat Ježíše Krista jako krále Slovenska. Od jeho „projektu“ se však tehdy distancovala i konference biskupů. Poté byl Kuffa z ministerstva kultury odklizen na ministerstvo životního prostředí. Ani tam ho ale boj za „správnou“ kulturu zřejmě nepřešel.  Chtějí rozbít systém, říká politolog Politolog Jan Charvát to připisuje hlavně nástupu antisystémových stran. „Vidíme tu snahu napříč zeměmi o rozklad institucionálních záležitostí – Maďarsko, Itálie a právě třeba Slovensko. Většinou je pomalý, na Slovensku to ale, zdá se, zkouší rychle. Uvidíme, jestli to společnost vydrží, zatím se proti tomu razantně vymezuje a uvidíme, k čemu to povede. Na Slovensku vidíme, že iluze, že všichni budou dodržovat nějaká demokratická pravidla, je totálně chybná,“ glosuje politolog situaci u našich východních sousedů. „Vidíme tam, že když ti lidé, kteří jsou ve vedení, chtějí ten systém bourat, tak vidíme, že ho mohou klidně narušovat a jeho jednotlivé části podřizovat politickému rozhodnutí. Pak zjistíme, že je to věc, která se může odehrát velmi, velmi rychle. Na Slovensku se evidentně rozhodli, že to zvládnou hned,“ uvádí se smutnou ironií Charvát.  Pohroma ve slovenské kultuře Kontroverze už před několika týdny vzbudila šéfka zmiňovaného resortu kultury, kam dříve patřil i Kuffa. Petici za odstoupení Martiny Šimkovičové z jejího postu už podepsalo přes sto osmdesát tisíc lidí. Pochybnosti způsobily hlavně odchody šéfů významných institucí, které iniciovala. „Dozvěděl jsem se to brzy ráno, když mi doma zazvonil zvonek. Otevřel jsem dveře a za nimi stála úřednice ministerstva kultury se dvěma stokilovými chlapy. Oznámila mi, že mi přinesla odvolávací dekret, dala mi ho do rukou a následně mi popřáli pěkný den,“ popisuje bizarní situaci s odvoláním generální ředitel Slovenského národního divadla Matej Drlička.  Destrukce slovenské kultury v přímém přenosu: Ministryně posílá bodyguardy s výpověďmi Číst více Takové kroky udělala Šimkovičová jen několik týdnů poté, co v bizarním rozhovoru pro Topky.sk blouznila o tom, že LGBT komunita má za vinu vymírání bílé rasy. „Vezměte si ideologickou agendu LGBTI. Vždyť oni nepřipustí jiný názor. Oni nepřipustí, že mohou být i heterosexuálové. Oni si stále hájí tu svou skupinu. To jsou homofobové, my nejsme homofobové vůči nim,“ prohlašovala. KAM DÁL: Sovětská olympijská pomsta Američanům, která stála naše sportovce medaile.

Čas načtení: 2025-05-10 21:07:19

Škoda v útoku: Modernizovaný Enyaq RS představen

Škoda představila modernizovaný Enyaq RS a RS Coupé s výkonem 250 kW, pohonem všech kol, špičkovým designem a dojezdem přes 550 km.

Čas načtení: 2019-02-20 18:40:01

Samsung dnes večer představí Galaxy S10, sledujte představení živě.

Společnost Samsung dnes představí novou generaci z řady Galaxy S, která již 10 let láká pozornost uživatelů a medií. I přes uniky informací a známou podobu přístroje se můžete těšit od 20:00 na jedinečnou show, v rámci které bude přestaven výroční model Galaxy S 10. Představení můžete sledovat online na youtube, přes video níže. The post Samsung dnes večer představí Galaxy S10, sledujte představení živě. first appeared on Androidmarket.cz.

Čas načtení: 2021-06-28 14:42:59

Cirk La Putyka uvede premiéru svého největšího projektu Cesty v září v šapitó Azyl78

Cesty, vysněné představení Cirku La Putyka, získává po dvou letech příprav a odkladů z důvodu koronavirové pandemie pevné obrysy. Největší a nejnáročnější projekt v historii souboru, jehož premiéra měla proběhnout letos v dubnu v hale O2 universum, se přesouvá na září do nového cirkusového šapitó Azyl78 v dolní parkové části Výstaviště v pražských Holešovicích. Představení proběhnou od 11. do 23. září. V Cestách vystoupí přes 35 herců, akrobatů, tanečníků a hudebníků. „Uvidíte vrcholný nový cirkus plný akrobacie, žonglování, tance a náročných čísel. Budete tajit dech i zažijete smích při klaunských výstupech. Očekávejte velkolepou scénu, výpravu i techniku. Přípravám jsme věnovali téměř dva roky a premiéře předchází dlouhé a náročné zkoušení,“ láká principál souboru Cirk La Putyka Rosťa Novák. Vzhledem k náročnosti projektu budou Cesty uváděny exkluzivně letos v září, žádné další reprízy nejsou v plánu. Všechny vstupenky zakoupené na představení do O2 universa budou vyměněny do nového prostoru Azyl78. Držitelé zakoupených vstupenek obdrží e-mailem přesné instrukce k dalšímu postupu.  „Když jsme stáli společně s vedením O2 universa před otázkou, zda projekt rušit, nebo přesouvat na další rok, rozhodli jsme se udělat ten nejriskantnější a nejodvážnější krok – dovést Cesty v celé jejich kráse k premiéře již v letošním roce. Chceme s vámi sdílet zážitek a radovat se o to více, že jsme našli společnou cestu, jak projekt realizovat,” vysvětluje rozhodnutí Novák. „Jsme fascinováni cirkusovým uměním. Uměním, které je plné opravdovosti, svobody, risku, poezie, smíchu, slz, potu, bolesti a souhry. Respektu a důvěry. Umění, které je tu s námi několik stovek let. Umění, které nás uhranulo a přivedlo nás k projektu Cesty,” říká dále principál Cirku La Putyka, který je režisérem představení. „Poslední rok jsem snil o tom, jak najít cestu k Cestám. Uvědomil jsem si, že je to srdcový projekt, do kterého jsem dal nejen ze sebe, ale z celého souboru a kreativního týmu maximum. V tom projektu je vše o tom, jak vnímáme současné cirkusové umění. Pracujeme s fascinací tímto uměním. Uvidíte to nejlepší, co umíme nabídnout. Uvidíte věci, které jste v našem podání ještě neviděli. Uvidíte nás živě a oslavíte s námi výjimečný okamžik. Za Cesty se zaručuji vlastním jménem,“ dodává. Cesty budou uvedeny v novém velkokapacitním šapitó Azyl78, které nabízí nejvyšší divácký standard i prvotřídní technické vybavení, navíc v krásném parkovém prostředí holešovického Výstaviště Praha. „Současná situace nás přivede na místo, kde se potkávají moderní technologie, světla, zvuk a náš pohled na cirkusové umění s tradicí cirkusových šapitó a historií českého cirkusového umění,” uvádí Novák. V představení projdou diváci společně s umělci čtyři cesty, které jsou důležité pro soubor, jeho tvůrce, akrobaty, tanečníky, herce, scénografa, kostýmního výtvarníka, technickou složku i produkci. „Cesty, po kterých jsme šli, po kterých bychom chtěli jít a na kterých hlavně chceme být s vámi,” říká Novák. První z cest je inspirovaná největším evropským Cirkusem Kludský, jeho stanem se třemi manéžemi pro deset tisíc lidí, největšími cirkusovými čísly a drezúrami. „Láskou k řemeslu. K poezii cirkusu a cirkusové manéži. K neuvěřitelným příběhům a skutečnostem. K opravdové cirkusové magii,” doplňuje Novák. Druhá cesta trvá již dvanáct let. Kráčí po ní přímo soubor Cirk La Putyka a je o osobnostech, které jej tvoří. Je o multifunkčnosti a opravdovosti. Třetí cesta je ta, která se dotkla všech v posledním roce. „Opustili jsme divadla a hledali cesty k divákům. Kde všude jsme se setkali s cirkusem, tancem, divadlem? Kde všude se podařilo držet kulturu při životě? Toho diváci byli a jsou součástí,” líčí Novák. Poslední inspirační cestou je pak přímo den, kdy návštěvníci usednou v šapitó Azyl78 a kdy je celá cirkusová rodina společně s pořadateli z O2 universa budou moct přivítat. „Držme si palce, abychom mohli společně oslavit to, že můžeme. Že můžeme hrát. Že můžeme hrát pro diváky a s diváky. Že můžeme fascinací cirkusem okouzlit i je. Že můžeme žít cirkusem,” uzavírá Novák. Více informací najdete na www.laputyka.cz nebo www.jatka78.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-01-23 13:32:58

Festival Cirkopolis bude! V zimě přinese #cirkuszasklem v kobce na pražské náplavce a premiéru žongléra Filipa Zahradnického

Osmý ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu Cirkopolis se uskuteční hned dvakrát. Zimní část proběhne od 8. do 12. února, uvede celkem pět představení. Festival odstartuje live stream premiéry žongléra Filipa Zahradnického z Paláce Akropolis a následovat budou živá novocirkusová představení za největšími kulatými okny na světě na pražské náplavce. #cirkuszasklem probudí uvede v Kobce č. 10 – (A)void Floating Gallery během čtyř večerů site specific performance akrobatky Elišky Brtnické, herce a klauna Lukáše Karáska, performerky a tanečnice Cécile Da Costa a žongléra Filipa Zahradnického. Současná epidemiologická situace nezastavila pořadatele festivalu od hledání nových možností, které by byly pro oko diváka atraktivní. „Nebylo pro nás jednoduché vzdát se tradičního termínu festivalu a naplánovaného zahraničního programu, přesto jsme vzali současnou situaci jako výzvu. Cítili jsme, že galerijní prostor na náplavce vysloveně vybízí k nějaké akci a já věřím, že pro diváky, kterým se stýská po živém umění, to bude magický zážitek. Nabídneme krátké performance, které jsou na pomezí výtvarné instalace, happeningu a cirkusu. Myslím, že pro diváky to bude trochu voyerská zkušenost, když jim umožníme nakouknout do čtyř naprosto unikátních pokojů. Zároveň chci ubezpečit, že dohlédneme na bezpečné vzdálenosti mezi diváky, ochranné pomůcky a celkovou bezpečnost tohoto uměleckého aktu,” uvedla umělecká ředitelka Cirkopolis a CIRQUEONu Šárka Maršíková. Zimní část zahájí v pondělí 8. února od 20:00 live stream Filipa Zahradnického, českého žongléra, který reprezentuje novou a progresivní vlnu současných evropských novocirkusových umělců. V sólovém představení Collection of Sceptical Pleasures využívá žonglování a pohyb jako hlavní výrazový prostředek. Jedním z témat inscenace je chtíč „vlastnit“, rozvíjet své bohatství a přitom neustále hledat, co bohatství vlastně je. Představuje skeptický pohled na svět, jež navádí člověka dělat věci, které by jindy nezkusil. Skrze manipulaci s objekty a žonglování staví energické choreografie s originálními prvky vytvářejícími vizuálně atraktivní celek. „Filipovi žonglérské dovednosti jsou stejně staré jako CIRQUEON, který jsme zakládali v roce 2009. Filip poté prošel kodaňskou The Academy of Modern Circus, kde se zdokonalil v žonglování a vyprofiloval se jako talentovaný autor a performer. Jako první Čech se prezentoval na prestižní přehlídce Festival Mondial du Cirque de Demain v Paříži, kde získal hned dvě ocenění – zvláštní cenu poroty a ocenění za kreativitu od Annie Frattelini. Collection of Sceptical Pleasures je jeho prvním celovečerním projektem a svoji novou kariéru zahajuje velmi obtížně – bez diváků. Ale jako všechno, je to výzva a Filip obstojí,” řekla Šárka Maršíková. Krátké site specific performance #cirkuszasklem, které vznikají pro příležitost festivalu, probudí náplavku v Kobce č.10 na Rašínově nábřeží od 9. do 12. února vždy mezi 18:00 až 20:00. První performance za obřím sklem bude Fish Eye akrobatky Elišky Brtnické, která volně navazuje na představení Opticon. Za doprovodu audiovizuální instalace odehraje tři pohybové improvizace ztvárňující příběh o rybě ztracené v hloubce dvojrozměrnosti. O středeční program se postará performer a klaun Lukáš Karásek s autorským projektem Obývací pokoj v kobce, v jehož příběhu ožije nábytek, který se stejně jako samostatné bytosti může pohybovat po pokoji, potkávat se s dalšími, interagovat, ale pokoj opustit nemůže. Ve čtvrtek se za kulatým oknem objeví žonglér Filip Zahradnický s upravenými fragmenty premiérovaného představení Collection of Sceptical Pleasures. Páteční #cirkuszasklem završí tanečně-divadelní sólo Roselyne performerky francouzsko-portugalského původu Cécile Da Costa o ženě, která hledá své místo v místnosti, své místo v očích ostatních, své místo v životě. Letní část festivalu Cirkopolis přinese cirkus na čerstvém vzduchu v Kasárnách Karlín v termínu od 7. do 11. června 2021. „Cirkopolis je mezinárodním festivalem a naším cílem je uvádět zahraniční hosty a nabídnout trochu jiný pohled na cirkusovou tvorbu. Letní počasí nabízí možnost rozvinout dramaturgii o outdoorová a site specific představení a tudy povede naše dramaturgická linie. Prostor Kasáren Karlín je naprosto unikátní a nabízí zajímavé možnosti využití,” nastínila Šárka Maršíková. Vstupné je letos zdarma, podpořit festival bude možné zakoupením dárcovské vstupenky v síti GoOut. Program a aktuality festivalu najdete na www.cirkopolis.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-14 06:35:39

Umělecký šéf Per Boye Hansen: Státní opera nesmí být muzeum

Začátkem ledna byla po tříleté generální rekonstrukci slavnostně znovuotevřena Státní opera, čtvrtá scéna ND. Umělecký šéf Per Boye Hansen má ambici vrátit ji na výsluní evropského operního života nejen smělým rozsahem repertoáru, čerpajícím z historie této scény. Jeho devízou jsou čtyřicetileté profesní úspěchy v Norsku a Německu. K Národnímu divadlu ho poutá obdiv k české hudební tradici.   Kdy vás oslovila česká hudba? Zajímal jste se o ni hlouběji ještě před příchodem do Prahy? Shodou okolností byla mou první profesionální zkušeností s operou Janáčkova Káťa Kabanová. Na podzim roku 1979 jsem studoval divadelní vědu na Univerzitě v Oslu. Mým hlavním zaměřením byla opera. Dostal jsem příležitost hostovat jako asistent režie. V té době byl ředitelem Norské státní opery český dirigent Martin Turnovský. V souboru působil i německý režisér Dieter Bülter-Marell. Tito zkušení a dovední umělci mě fascinovali. Později se Bülter-Marell stal mým profesorem operní režie v německém Essenu. Tehdy vznikl můj silný zájem o Janáčka. A první práce, kterou jsem během studií napsal, byl rozbor opery Její pastorkyňa.   Čím je pro vás česká opera jedinečná? Je v něčem ojedinělá inscenační praxe u nás v porovnání s Norskem nebo Německem, kde jste pracoval? Nejvýraznější rozdíl mezi Českou republikou a Norskem z hlediska opery je nesmírný význam hudby a opery pro českou národní identitu. Tato tradice je silně zakořeněná a podle všeho stále zaujímá důležité místo v českém společenském životě. Na druhé straně v Norsku je opera spíše okrajovou záležitostí – historie naší opery je vlastně velice krátká a skromná. Vždyť Norská národní opera vznikla teprve v roce 1959! Pokud jde o inscenační praxi, vnímám podstatné strukturální i estetické rozdíly mezi operou v Praze a zkušeností, kterou jsem získal během svého působení v berlínské Komické opeře. Na podrobný a vyčerpávající popis těchto rozdílů však nemáme v tomto rozhovoru prostor. Stručně řečeno, mohu však konstatovat, že oba přístupy mají svá pro a proti.    Co jste objevil během studia historie Státní opery? Byl jste něčím překvapen? Natrefil jsem na nesmírně zajímavou knihu Die Prager Oper heisst Zemlinsky. Podává úžasné detailní svědectví o situaci v Novém německém divadle (původní název Státní opery, pozn. red.) v době, kdy operní soubor řídil Alexander Zemlinsky. Byl to umělec, který měl obrovský vliv na vývoj globální opery. Podněty, které během jeho éry Praha vstřebávala a dále šířila do světa, mě inspirovaly a přímo ovlivnily můj vlastní výběr repertoáru. Za povšimnutí stojí například náš záměr uvést operu Franze Schrekera Der ferne Klang (Vzdálený zvuk), poprvé od její české premiéry v Praze v roce 1920. V následující sezoně máme v plánu inscenace jednoaktovek Zemlinského a Hindemitha. Novátorská dramaturgie Zemlinského nás také inspirovala k nastudování Ligetiho opery Le grand macabre, kterou uvedeme v české premiéře v červnu 2021.    Plánujete uvádět také skladby žijících autorů... Opera nesmí být muzeum. Uvádět nová díla je naší povinností. O našich plánech budeme podrobněji mluvit později v letošním roce, avšak nejdůležitějším vodítkem pro naši další práci je snaha o objevování a rozvíjení českých talentů: skladatelů, libretistů, zpěváků, dirigentů, režisérů, scénografů a kostýmních výtvarníků. Mimořádnou pozornost budeme věnovat nadaným umělkyním. Naše plány pochopitelně zahrnují také uvádění oper, které ještě pražští diváci neviděli.    Můžete zmínit jména některých zahraničních umělců a operních domů, s nimiž budete spolupracovat? V koprodukci s Mannheimskou operou připravujeme DaPonteovský cyklus, v jehož rámci se budou konat představení v barokním divadle ve Schwetzingenu. Dále máme domluvených několik zajímavých společných projektů s různými zahraničními operními domy. V polovině února bude naše inscenace opery Lolita Rodiona Ščedrina uvedena v peterburském Mariinském divadle pod taktovkou dirigenta Valerije Gergijeva. Naše nastudování se setkalo s naprostým nadšením zahraničního tisku.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Vrcholem příští sezóny ve Státní opeře mají být Wagnerovi Mistři pěvci norimberští. Tato opera klade na umělce vysoké nároky. Jaká jsou vaše očekávání a co by měli očekávat diváci? Ano, Mistři pěvci norimberští představují velkou výzvu. Tato opera vyžaduje nesmírné nasazení od všech zúčastněných. Připouštím, že naše ambice jsou velké, ale považuji takové náročné úkoly za důležité. Hudební ředitel Karl-Heinz Steffens už výrazně vylepšil náš orchestr i sbor a získal pro významné role několik vynikajících hostů s mezinárodním věhlasem. A Keith Warner je velice zkušený a uznávaný režisér.    Jak si představujete tvorbu uměleckého díla? Spoléháte se na spolupráci jednotlivých uměleckých složek, nebo máte jasnou představu, kterou prosazujete? Když někoho požádám o režírování opery, mám určitou představu o tom, co od tohoto režiséra nebo režisérky mohu očekávat. Také je velmi důležité včas zajistit spolupráci dirigenta. Mělo by to tak být, ale bohužel se to stává jen výjimečně. Mým úkolem je poskytnout ostatním dostatečný prostor k rozvinutí jejich myšlenek, zajistit optimální podmínky pro celý tvůrčí proces, a to v rámci celkové dramaturgie ve spolupráci s mými kolegy.    V zahraničí jste inscenoval poměrně nekonvenční produkce. Myslíte, že jsou na ně čeští diváci připraveni? V pozoruhodném textu, který napsal Pavel Kohout pro slavnostní znovuotevření Státní opery, mě zaujala věta „Můj bože, co to bylo za město, Praha v poslední pětině devatenáctého století!“ Poukazuje na to, jaké úžasně globální město tehdy Praha byla, jak se stala jedním z nejvýznamnějších mezinárodních průkopníků nových trendů v opeře a divadle. V tomto ohledu byla stejně významná jako Berlín, Vídeň a Mnichov. Pražské publikum bylo svědkem této úchvatné jízdy, ale brzy bude svědkem nové skvělé éry. Mou ambicí není nic skromnějšího než vrátit Prahu na světovou operní mapu, získat pro ni stejně významné postavení, z jakého se těšila více než 200 let. A chci toho dosáhnout s pomocí diváků, nikoli proti jejich vůli.  Za neméně důležité považuji definovat, co vlastně znamená nekonvenční opera. Jsem nadšený obdivovatel a zastánce tradice. Podle mého názoru je jeden z hlavních problémů západní kultury nedostatečná úcta k historii a její nepochopení. Operní literatura představuje drahocenný poklad a naším cílem by mělo být zachování a rozvoj tohoto dědictví, nikoli však jako muzejního exponátu, ale jako živé tradice významné pro dnešní společnost. Poskytnout prostor inovačním interpretacím a zároveň zvýšit prestiž tradice by mělo být klíčovým úkolem každého uměleckého šéfa.    Jaká je v současné době nálada v operních souborech Národního divadla? Domníváte se, že jste si od svého nástupu v srpnu minulého roku získal důvěru? Tuto otázku by snad měli zodpovědět jiní. Přestěhování do Státní opery bylo mimořádně náročné, na druhé straně však vedlo k pocitu sounáležitosti, pocitu, že jako tým dokážeme zvládnout komplikované situace. Cítím všude kolem vzrušení, ale uvědomuji si také jisté opatrné očekávání. Každý den se snažím vytvořit co nejlepší prostředí, abychom mohli nerušeně pracovat a dosáhnout všeobecné důvěry. Čeká nás ještě dokončení úprav uvnitř budovy. Provizorní podmínky jsou vyčerpávající pro všechny zaměstnance, avšak jejich pracovní nasazení, profesionalita a lidský přístup jsou ohromující.   Co podle vás soubory opery ND postrádají v tuto chvíli? Přes 400 představení za rok potřebuje velký soubor. Řada umělců se obávala, že omezím počet zpěváků, ale udělám pravý opak. Mým cílem je naopak časem operní soubor rozšířit. Když jsem se ujal své funkce v Berlíně, počet zpěváků souboru jsem ztrojnásobil. Musíme zapracovat na zvýšení platů, především členů orchestru a sboru i zpěváků. Je to náročný úkol – byl bych však rád, aby všichni v divadle věděli, že je to na předním místě mého seznamu cílů.  Jinak se nedomnívám, že je to především otázka toho, co postrádáme. Musíme pokračovat v budování a rozvíjení naší tradice i zdrojů, které máme k dispozici. Bytostně důležité je zlepšení plánování. Abychom byli schopni naplnit své umělecké ambice, musíme dělat věci s větším předstihem. Také je nezbytné poskytnout všem zúčastněným dobré pracovní podmínky a získat ty umělce, které získat chceme. A diváci by měli mít možnost řádně si naplánovat návštěvy představení.    Jak hodláte zvýšit prestiž Státní opery s ohledem na omezené státní dotace? Jak už jsem zdůraznil, chci velký, různorodý soubor. Přejeme si stát se přirozeným domovem pro nejlepší české umělce, kteří v současné době hostují po celém světě. Máme štěstí, že po angažmá v Mnichově a Glyndebourne nyní s námi podepsal smlouvu Pal Christian Moe, nepochybně nejlepší castingový ředitel na světě. Každý den doslova dělá zázraky v hledání nových talentů, které přivezeme do Prahy. Vyhlášením našich ambiciózních plánů týkajících se programu „Musica Non Grata“ jsme už vzbudili zájem o sponzorství, které zvýší náš umělecký rozpočet téměř o třetinu. Není jiná cesta než usilovat o zvýšení kvality. Potřebujeme zlepšit úroveň našich repertoárových představení a vybrat pro ně ty nejvhodnější umělce. Maximalizace potenciálu každého umělce je nesmírně důležitá.  Dále máme v plánu uvést všechny naše nové inscenace v rámci festivalu, který se uskuteční na konci sezóny a který podle mého názoru vzbudí zájem i mimo Českou republiku. Během několika dnů budou mít milovníci opery ze zahraničí možnost zhlédnout nové tvůrčí impulzy vznikající v našich souborech.   Když jste vedl Norskou národní operu, získala mezinárodní ocenění Nejpřístupnější scéna. Co to přesně znamená? I když si myslím, že to byla budova opery a její přívětivá architektura, která vzbudila mezinárodní pozornost, rád bych poznamenal, že jsme v Oslu představili komplexní program pro děti a mládež, díky němuž jsme vyvolali zvýšený zájem nové generace o operu. To je také jedním z důležitých úkolů v Praze.    Jak budete oslovovat nové publikum?  Praha je pulzující, úžasné město s mnoha tvůrci trendů v módě, designu a umění, ale také s mnoha sídly nových společností poskytujících internetové služby. Musíme najít nové možnosti spolupráce s těmito lidmi a také je získat jako diváky. Myslím si, že bychom měli navázat kontakt s mladými zájemci o operu a vypracovat pro ně zvláštní program, uspořádat večery pro mladé a samozřejmě zvýšit jejich zájem. Nesmíme tuto skupinu diváků podceňovat. Mládež se o dramatické aspekty života zajímá přinejmenším stejně jako dospělí.   Je to velký rozdíl být uměleckým šéfem Opery českého Národního divadla (a Státní opery) a Norské národní opery nebo berlínské Komické opery? Specifikoval byste svou zkušenost s řízením těchto operních domů? Celkem vzato jsou podobnosti větší než rozdíly. Opera je mezinárodní umělecká forma a hudba přesahuje jazykové bariéry. Samozřejmě existují i rozdíly. Každý operní soubor musí vycházet z místní kultury a najít si své místo ve společenství, jehož je součástí. Velkou výzvou během mého působení v Berlíně bylo navázat na jedinečnou tradici Waltera Felsensteina. Zároveň bylo nutné vytvořit nové estetické uspořádání a modernizovat struktury souboru. Dalším důležitým úkolem v té době bylo znovuvybudovat velký ansámbl sólistů. V Oslu bylo zase nezbytné, aby opera získala větší prestiž a uváděla díla, která by oslovila širší okruh diváků, přesahující úzkou skupinu operních nadšenců. A pokud jde o Prahu, za důležitý úkol považuji pozvednout náš soubor na přední pozici na mezinárodní operní scéně a ukázat světu, o jaký nádherný odkaz zde pečujeme.   Můžete porovnat technické parametry nově zrekonstruované budovy Státní opery s obvyklými standardy operních domů v zahraničí? Ačkoli Státní opera prošla rozsáhlou rekonstrukcí, je to stále historická budova, která má ve srovnání s moderními operními domy omezené technické možnosti. Z mého hlediska však její výhody daleko převyšují nevýhody. A pokud jde o Národní divadlo, mít možnost účinkovat na třech scénách – v historické budově, ve Stavovském divadle a ve Státní opeře – je sen každého uměleckého ředitele. Žádný jiný operní soubor na světě nemá za rok více než 400 představení!   Narazili jste už na nějaké zásadní problémy při práci s novou jevištní technologií nebo dispozicemi nově zrekonstruovaného prostoru Státní opery? Mezinárodní ohlasy mě skutečně příjemně překvapily. Všichni se ptali, jak je možné zrekonstruovat a zrenovovat takovou budovu během tak krátkého času. A jak je možné dosáhnout takových skvělých výsledků s takovým omezeným rozpočtem. Ozývají se politici a operní kruhy z okolních zemí. Buďme tedy hrdí na to, čeho jsme zde dosáhli. Závidí nám to všichni návštěvníci ze zahraničí. Pochopitelně ještě v následujících měsících musíme zvládnout určité výzvy a vylepšení. Státní opera je zrenovovaná historická budova, která je nyní vybavená co největším možným množstvím moderních technologií. Samozřejmě to není nová stavba! Ale kdo by se do ní nezamiloval? A naše láska k tomuto opernímu domu nám zajisté pomůže překonat všechny problémy. {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-02-15 13:10:58

Představení Red Bull GASGAS Tech3 2024

První oficiální předsezónní testy v Malajsii a Kataru jsou plné očekávání nové kampaně mistrovství světa, která odstartuje Grand Prix Kataru na Lusail International Circuit 9. [...]

Čas načtení: 2021-05-09 12:03:46

Cirkus pod širým nebem i se zahraniční účastí. Cirkopolis uvede speciální letní verzi festivalu

Od 7. do 11. června se v Kasárnách Karlín uskuteční letní program Mezinárodního festivalu nového cirkusu Cirkopolis. Vedle sedmi českých outdoorových premiér zpestří letní část festivalu účast dvou zahraničních souborů ‒ španělského multižánrového tandemu Kolektiv Lapso Cirk a vtipná žonglérská show Belgičanů Cie Scratch. I přes nepříznivou epidemiologickou situaci se v únoru podařilo festivalu zaměřenému na nový cirkus s přesahem do současného tance, fyzického a vizuálního divadla oživit prosklenou kobku na pražské náplavce cirkusovými performancemi a nabídnout divákům dotek živého umění. Jeho organizátoři také přislíbili, že uskuteční v tomto roce ještě letní verzi a bez skelné bariéry. „Doufáme, že ve druhém červnovém týdnu bude situace natolik dobrá, že si budeme moci společně dopřát pětidenní venkovní festival plný radosti a nových premiér. Že se nám podaří znovu zažít tu unikátní výměnu energie mezi performery a diváky s pocitem bezpečí a osobní pohody. Věříme, že ministerstvo zdravotnictví uslyší tenhle hlas a do svých balíčků zahrne i otevírání kulturního života. Mně to chybí strašně,” prozradila umělecká ředitelka Cirkopolisu Šárka Maršíková. Letní edice festivalu slibuje i účast zahraničních souborů. Osobitou a neotřelou žonglérskou show Mousse přiveze belgické duo Cie Scratch, kterou si Šárka Maršíková vyhlédla na rezidenci v CIRQUEONu. „Mousse je představení o přátelství mezi Gaëlle a Denisem. Hravé představení je plné něžných překvapení a karambolů a slibuji, že ty dva budete milovat,” sdělila Maršíková. Španělský soubor Kolektiv Lapso Cirk se zase v nejnovějším projektu OVVIO troufale soustředí na rovnováhu a manipulaci předmětů běžného užití. Duo v něm svádí souboj s gravitací, která nad nimi ale vždy zvítězí. Česká scéna nabídne širokou škálu představení v outdoorové premiéře. „České novocirkusové prostředí se v posledních letech velmi dynamicky vyvíjí a já jsem ráda, že divákům nabídneme ve venkovní verzi Cirkopolisu takové hojné zastoupení,” prozradila Maršíková. Novou klaunskou pouliční grotesku Bezdéčka o třech spolunocležnících, kterým stačí málo, aby nepotřebovali nic, uvede uskupení Squadra Sua. Poprvé se pod širým nebem proletí Vrány ‒ pohybová performance ryze dívčího souboru Holektiv, kterou doprovází živě cellistka Terezie Kovalová. Premiéru žonglérské performance Collection of Sceptical Pleasures Filipa Zahradnického mohli vidět diváci Cirkopolisu on-line na zimním festivalu, nyní dostanou šanci vidět ji znovu, naživo a poprvé ve venkovním prostoru. Balancealots je barevné česko-skotské duo, které tvoří žonglér Aleš Hrdlička a akrobatka Hannah Lennox. V představení Link the Click přiváží na svém rozviklaném vozíčku pozitivní energii, živé rytmy a především žonglování, klaunérii a balanc na rukou. Techniku vzdušné akrobacie na zavěšené zlaté židli využívá ve své inscenaci Narušení soubor Cirkus TeTy. Performance je inspirovaná prvky absurdního dramatu a pohybuje se na pomezí nového cirkusu a fyzického divadla. Performance Fish Eye akrobatky Elišky Brtnické balancuje na pomezí tance, výtvarné instalace, fashion a vzdušné akrobacie v hudebním doprovodu ultrazvukových delfíních frekvencí. S premiérovou show Suitcaseboarding přicestují také performeři tYhle. Vstupné je zdarma, podpořit festival je možné zakoupením dárcovské vstupenky v síti GoOut. Podrobný program na www.cirkopolis.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-03-27 19:32:45

Praha zve diváky zpět do divadel pomocí virtuální reality

Magistrát hlavního města Prahy společně s kreativní skupinou Brainz Studios nabízí celosvětově unikátní službu Brejlando. Pomocí nejmodernějších technologií a zapůjčených brýlí pro virtuální realitu (VR) se může každý ponořit do sledování vybraných představení pražských divadel nejen z domova, ale i z úplně nového úhlu – přímo z jeviště, z těsné blízkosti herců. Služba má divadlům a jejich fanouškům pomoci překonat náročnou dobu omezeného fungování. Iniciátoři ale zároveň věří, že zakládají nový mezinárodní trend, který se může stát trvalou součástí nabídky divadel. Spojení virtuální reality a kultury není v českém prostředí nové. Česko se v posledních letech proslavilo hned několika úspěšnými projekty virtuální reality. Jedním z nich je i tvorba experimentálních 360° hudebních zážitků od Brainz Studios, které zaujaly i radní hlavního města Prahy pro kulturu a cestovní ruch Hanu Třeštíkovou. „Virtuální realita skýtá nekonečné možnosti, jak diváka přenést prakticky kamkoliv a dát mu pocit, že se veškeré dění odehrává kolem něj a jenom pro něj. Proto jsme za Prahu spojili své síly s kreativní skupinou Brainz Studios, českou špičkou přes tyto technologie, a v projektu Brejlando dáváme nový rozměr skvělému kulturnímu obsahu našich městských divadel,“ uvádí radní hlavního města Prahy pro kulturu a cestovní ruch Hana Třeštíková. Jedinečnost Brejlanda spočívá především ve způsobu, jakým je divadelní inscenace pro virtuální realitu natočena. „Není to on-linový přenos divadelního představení, ale inscenační experiment ve virtuální realitě. Je to opravdu nová forma zážitku, respektive přenosu informace i energie mezi hercem a divákem. V každém představení se snažíme najít speciální klíč pro jeho převod do nového a doposud nepříliš prozkoumaného média, které nabízí spoustu zajímavých příležitostí,“ popisuje Petr Hanousek, VR režisér a kreativní producent Brejlanda. „Společně s divadelním režisérem vlastně stávající dílo rozebereme a postavíme ho znovu. Skoro od začátku. Krátíme text na přibližně hodinovou stopáž, navíc rozdělenou na dvacetiminutové části. Vymýšlíme scénu, aby co nejvíc podporovala možnost 360stupňového výhledu diváka. Ve stejném smyslu překopáváme i choreografii. Pro herce je to unikátní příležitost střihnout si divadelní roli v úplně jiném pojetí, kdy musí najít tenkou linii mezi filmařským a divadelním přístupem k postavě,” objasňuje Petr Hanousek. Divák se totiž na scénu dívá očima 360stupňové kamery. Ta je v centru veškerého dění, herci se pohybují kolem ní a hrají směrem na ni. Tomu je podřízeno třeba i svícení nebo záznam prostorového zvuku. Ve srovnání s klasickou návštěvou divadla si tak divák odnáší zážitek v podstatě fyzický, jelikož herci směřují své monology a pohledy přímo na něj. „Při paralelních hereckých akcích po celém obvodu jeviště si pak divák může zvolit, co chce v danou chvíli sledovat. Přestože tedy každý divák obdrží v brýlích totožný obsah, zážitky dvou diváků nikdy nebudou stejné,“ dodává Petr Hanousek. Brejlando startuje záznamem Hamletů Divadla Na zábradlí (režie Jan Mikulášek) s Petrem Čtvrtníčkem, Janou Plodkovou, Jiřím Vyorálkem, Jakubem Žáčkem a dalšími herci a Perníkovou chaloupkou divadla Minor (režie Jakub Vašíček, Tomáš Jarkovský), s Petrem Stachem a Monikou Načevou. Dvakrát do měsíce do nabídky přibydou další inscenace. Připravují se například Drábkovy a Královy Elefantazie Městských divadel pražských, hra Pusťte Donu k maturitě! v režii Tomáše Dianišky z repertoáru Divadla pod Palmovkou nebo divadelní adaptace slavného filmu Ucho Jana Procházky, kterou Divadlo na Vinohradech uvedlo v režii Šimona Dominika. Zájem zapojit se do projektu již projevila celá řada dalších pražských scén. Služba se tak stává plnohodnotnou distribuční platformou otevřenou nejen pražským městským divadlům. „Divadla jsou už přes rok zavřená. O to víc jsme hledali způsoby, jak lidem zprostředkovat divadelní zážitek a zároveň finančně podpořit divadelníky. Když nemůže divák do divadla, pošleme divadlo k němu domů. Pokud vím, jde o globální premiéru takového počinu. Věřím, že toto inovativní pojetí divadla doplní kulturní nabídku i v době, kdy budou divadelní sály opět plné lidí,“ doplňuje Hana Třeštíková. Vstupenky si lze zakoupit v předprodeji na síti GoOut.cz. „Take-away divadlo“, tedy vybrané představení a VR brýle, si pak mohou první nadšenci užít od pondělí 29. března. Brýle s divadelní inscenací jim bude ve vybraný den v podvečer doručovat partner projektu – společnost Liftago. Další den si kurýr v dopoledních hodinách brýle opět odveze. Služba je v současnosti dostupná pouze v Praze, do budoucna tvůrci plánují distribuci rozšířit. Cena lístků se pohybuje v rozmezí 599 až 1 399 korun podle zvolené varianty a počtu objednaných VR brýlí. Každé vrácené brýle následně projdou certifikovanou třífázovou dezinfekcí, než budou připraveny pro další zákazníky. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-06-23 13:00:45

Novocirkusový soubor Losers Cirque Company otevře v Praze vlastní scénu

Novým domovem novocirkusového souboru Losers Cirque Company bude Divadlo BRAVO! v pražském Braníku. I díky tomu, že na rekonstrukci někdejšího Branického divadla vybral v hithitové kampani přes milion korun. „Věřím, že se nám povede vdechnout divadlu nový život a díky tomu se stane novou kulturní základnou pro široké okolí,“ říká principál Losers Cirque Company Petr Horníček. Oficiální předání Divadla BRAVO! proběhne 13. září, kdy soubor předvede několik ukázek z vlastní tvorby a vystoupí i spřátelení umělci, mimo jiné beatboxer Endru nebo soubor Toy Machine. Slavnostní program, který bude přístupný zdarma, vyvrcholí koncertem Josephine And The Band. Vstup na vlastní scénu soubor oslaví 25. září premiérou představení pro rodinné publikum s názvem MiMJOVÉ, který bude režírovat uznávaná osobnost současné pantomimy Radim Vizváry. V dobrodružném příběhu mistra Toriho a jeho tří parťáků v boji proti vládkyni temnoty Hidoře nebude chybět akrobacie, pantomima a humor. V hlavních rolích vyprávění o dobru a zlu se vystřídají v alternaci Vanda Hybnerová, Anna Polívková nebo Irena Kristeková a režisér a spoluautor představení Radim Vizváry. Druhá premiéra se chystá na 3. a 4. listopadu. V hlavní roli představení Cizinec: novocirkusový kabaret se v alternaci budou střídat Jan Cina a Erika Stárková. Kabaret v režii Radima Vizváryho, s hudbou čerstvého držitele Českého lva Ivana Achera a choreografií Miřenky Čechové vytváří svět, ve kterém se emoce mění jako jarní počasí a vypráví příběh hlavní postavy, která putuje napříč různými kulturami a hledá sama sebe. Do Divadla Bravo! Losers stěhují i všechna svá další představení. Od nové sezony tak zde kromě Mimjů a Cizince diváci budou moci navštívit The Loser(s), Kolaps, Vzduchem a Heroes nebo se zúčastnit Site specific prohlídky nového Divadla BRAVO! Více na www.divadlobravo.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-10 13:15:27

Vláda zakázala kulturní akce s více než 100 lidmi. Jan Hrušínský z Divadla Na Jezerce považuje její postup za likvidační pro divadla

Vláda kvůli koronaviru zakázala akce s více než 100 lidmi. Pořadatelé už kvůli tomu zrušili letošní Febiofest, na který měl přijet herec Woody Harrelson. Představení ruší divadla, některá kina přestávají hrát, jiná omezují kapacitu. Uzavírají se také památkově chráněné objekty. Představení ruší mnohá divadla, například pražské Dejvické divadlo či Činoherní klub. „Vzhledem k nepredikovatelné situaci nejsme schopni v tento moment odhadnout, jak dlouho opatření potrvá. Prosíme diváky, aby sledovali webové stránky a sociální sítě divadla, kde budou informace každý den aktualizovány podle vývoje situace v zemi,“ napsal Činoherní klub na Facebooku. Přestalo hrát také Moravské divadlo Olomouc. „V návaznosti na rozhodnutí Bezpečnostní rady státu uzavřelo vedení Moravského divadla Olomouc divadelní budovu pro veřejnost. Naplánovaná večerní i dopolední představení jsou zrušená,“ uvedlo na svých stránkách. Zákaz ovšem rozčílil Jana Hrušínského, ředitele soukromého Divadla Na Jezerce, které kvůli své kapacitě hrát nemůže. Na svůj facebookový profil napsal: „Likvidace všech nepohodlných. Likvidace malých, fungujících firem. Dnes premiér Bureš a kluk, který zastává funkci ministra zdravotnictví, ohlásili kvůli 38 nemocným lidem s příznaky lehké chřipky zákaz divadelních představení. I v tak malých divadlech jako je Divadlo Na Jezerce, kam jsme zakoupili a kde používáme dezinfekci a dodržujeme všechny hygienické zásady. O kompenzaci milionových ztrát ani slovo. Evidentně kompenzovány nebudou. Možná někomu ANO. Jak jsme v kraji už celé roky zvyklí. Náklady na provoz divadla (cca dva miliony korun měsíčně) jedou dál. Do Agrofertu mohou lidé chodit pracovat? Tam nákaza nehrozí? Dvě stě poslanců může chodit pracovat? Budou se zavírat hranice? Banda z Hradu, co jezdí i přes virus do Číny a po návratu se prochází po Praze po hospodách a v centru města, to je v pořádku? Zákaz demonstrací? Stanné právo – pod hrozbou tří milionů korun pokuty jen kvůli tomu, aby se nemluvilo problémech trestně stíhaného komunistického udavače?!!!! S.O.S.!!!!!!! Kdo už konečně zakáže šíření smrtelného viru StB?!!!!! Kdo už konečně pošle do karantény všechny Bureše a Falmery, Zemany a Klause, všechny prodejné Marky Prchaly, schopné udělat pro prachy a pocit moci cokoli?!!!!!“ Promítání všech filmů zastavila společnost Cinestar, která provozuje multikina po celé republice. „Pouhým omezením počtu osob v uzavřeném prostředí nebude dosažen požadovaný účinek nařízeného mimořádného opatření,“ uvedla společnost na svých facebookových stránkách. Naproti tomu brněnské kino Lucerna zvolilo právě cestu omezení kapacity sálu. „Zmenšujeme kapacitu sálu na 99 míst. Možnost zakoupení vstupenek bude omezena systémem a do sálu tedy nebude vpuštěno sto a víc lidí. V případě projekcí, které mají aktuálně počet zakoupených vstupenek a rezervací přesahující stanovený limit, budeme postupně kontaktovat diváky, kteří provedli rezervaci po překročení limitu,“ informovalo diváky. V návaznosti na aktuální nařízení vlády Národní památkový úřad do odvolání uzavřel památkové objekty s celoročním provozem a odložil zahájení hlavní návštěvnické sezony na neurčito. {loadmodule mod_tags_similar,Související}