EUR 24,750 || 
JPY 15,035 || 
USD 21,695 || Bitcoinová aféra už může hýbat volebními preferencemi. Podle průzkumu agentury Median až 30 procent někdejších voličů koalice SPOLU nevěří současné vládě. Většina voličů opozice si pak dokonce myslí, že by současná vláda měla padnout. Zároveň ale platí, že voliči SPOLU jsou těmi, kteří se stále vlády zastávají nejpevněji.
Čas načtení: 2024-04-05 15:17:10
Nejvíc lidí věří Pavlovi, následují Babiš a Okamura. Největší nedůvěru má Fiala
Největší důvěru z českých politiků má u lidí prezident Petr Pavel, kterému věří 54 procent. Na druhém místě je předseda ANO Andrej Babiš se 46 procenty, jehož důvěra vzrostla. Třetí je šéf SPD Tomio Okamura, kterému 40 procent lidí věří, ale 56 procent nevěří. Největší nedůvěru mají Češi v premiéra Petra Fialu z ODS. Nevěří mu 79 procent lidí, uvádí nejnovější průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).
\nČas načtení: 2024-04-05 15:20:00
Nejvíc lidí věří Pavlovi, následují Babiš a Okamura. Největší nedůvěru má Fiala
Největší důvěru z českých politiků má u lidí prezident Petr Pavel, kterému věří 54 procent. Na druhém místě je předseda ANO Andrej Babiš se 46 procenty, jehož důvěra vzrostla. Třetí je šéf SPD Tomio Okamura, kterému 40 procent lidí věří, ale 56 procent nevěří. Největší nedůvěru mají Češi v premiéra Petra Fialu z ODS. Nevěří mu 79 procent lidí, uvádí nejnovější průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).
\nČas načtení: 2024-04-05 15:20:00
Nejvíc lidí věří Pavlovi, následují Babiš a Okamura. Největší nedůvěru má Fiala
Největší důvěru z českých politiků má u lidí prezident Petr Pavel, kterému věří 54 procent. Na druhém místě je předseda ANO Andrej Babiš se 46 procenty, jehož důvěra vzrostla. Třetí je šéf SPD Tomio Okamura, kterému 40 procent lidí věří, ale 56 procent nevěří. Největší nedůvěru mají Češi v premiéra Petra Fialu z ODS. Nevěří mu 79 procent lidí, uvádí nejnovější průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).
\nČas načtení: 2024-09-01 07:10:00
„Pryč. Už ani euro.“ Němci tvrdě proti migrantům. Jen veřejnoprávní TV zní jinak
Z Německa sice před pár dny odstartovalo letadlo s afghánskými zločinci, kteří po příchodu do Německa spáchali zločin a skončili za mřížemi, ale zdá se, že Němci stále nevěří své vládě, že to s deportacemi myslí vážně. Dokládá to aktuální průzkum, který pro BILD am SONNTAG provedl institut pro výzkum veřejného mínění INSA. Průzkum ukázal i řadu dalších věcí. Zpravodajský pořad Tagesschau veřejnoprávní televize AfD se migrantů zastal.
\nČas načtení: 2020-10-18 17:56:04
Republika zasažená do srdce, aneb O realitě, která se prosadila sama
O špatných vztazích mezi islámem a sekulární částí Francouzské republiky se konečně aspoň oficiálně mluví. Otázka je, zda není příliš pozdě. Série neblahých až příšerných událostí, které se ve Francii odehrály během posledního měsíce (jedna, druhá, třetí, čtvrtá) před pár dny vyvrcholila uříznutím hlavy učiteli, který ukazoval žákům karikatury Mohameda. Co bude s Francií? O třicet let později První věc k povšimnutí, která však možná přišla příliš pozdě. Konečně, KONEČNĚ, o tom problému otevřeně a opakovaně hovoří i politici, kteří jsou u moci: prezident Macron, premiér Castex i ministr vnitra Darmanin. Realita se prosadila sama. Téma vzniku paralelních islámských společností a násilného džihádu se prostě už nadále nedá ignorovat ani přenechávat Marine Le Penové. I u nás bylo v uplynulých letech až deprimující, jak rozhovory o tomto tématu probíhaly. Kolik se jen našlo lidí, kteří byli ochotni tvrdě bojovat proti realitě a využít přitom všechny možné nečisté rétorické prostředky, aby z protistrany udělali idiota nebo podvodníka. Třeba tyto: * Nekonečné tahanice o to, co je to vlastně no-go zóna, jak zní její totálně přesná definice a jestli vůbec existují. * Vytahování všelijakých úchylů a zločinců evropského původu, jako by jejich náhodná existence a činnost měla stejnou váhu jako organizované podhoubí posílající bojovníky do Islámského státu po stovkách až tisících. * Připomínky starých koloniálních hříchů Francie, Británie a dalších velmocí, jako by nějak ospravedlňovaly dekapitaci lidí v roce 2020. (Zajímavé, že Vietnamci nebo Kambodžani, jejichž země byly součástí francouzské koloniální říše stejně dlouho jako Tunisko nebo Maroko, a kterých žije ve Francii taky dost, nic takového nedělají…) * Když jde do tuhého, vždycky se dají vytáhnout křížové výpravy, však je to pouhých devět set let. * A když ani to nezabere, tak “šíření ruského narativu”, xenofobie, islamofobie, rasismu a tak dále. Když už teď o vážnosti situace mluví sám Macron, můžeme aspoň trochu doufat, že tihle bojovníci snažící se o zamlžení pojmů konečně sklapnou. Nakonec to asi většina z nich dělala ne z obdivu k islámu, ale z loajality k Evropské unii; a Macron je dnes tváří EU daleko více než stárnoucí a odcházející Angela Merkelová. Kéž by. Bylo (je?) opravdu unavující neustále se nechat zatahovat do debat o tom, jestli je země placatá a měsíc ze žlutého sýra. Mimochodem, první kniha popisující neutěšený směr vývoje ve Francii se jmenovala “Islámská předměstí” (Les banlieues de l’Islam) a vyšla roku 1987. Její autor Gilles Kepel, intelektuál českého původu, je dnes poradcem francouzského prezidenta. Zhruba o třicet let později, než by bylo bývalo na místě… Úkol hodný Viktora Čističe Tím asi výčet kladných prvků celé situace končí. Premiér Castex řekl, že vražedný útok na učitele “zasáhl Francii do srdce” a Macron, že “celá země stojí za svými učiteli“. Ano jedno není pravda, jsou to prostě rétorické figury, kterými zrovna francouzští politici velmi rádi hýří. Dokonce i výrok Marine Le Penové, že “Islamismus proti nám vede válku a musíme ho vyhnat z naší země silou.” zní poněkud dutě. Nejpřesnější přirovnání stavu věcí není rána do srdce, ale rakovina s metastázami rozlezlými po celém organismu, nebo snad něco jako malomocenství. Rozhodně není pravda, že celá země stojí za svými učiteli. V některých domácnostech se skutečnost, že nevěřící rouhač byl zkrácen o hlavu, nepochybně slavila. Když před několika lety v Dánsku pohřbívali pachatele podobného teroristického útoku, dorazilo mu na pohřeb několik set truchlících. Kolik by jich bylo ve Francii, která má jedenáctkrát tolik obyvatel než Dánsko a podstatně větší islámskou komunitu? (Z čistě racionálního hlediska by bylo pro Francouze výhodné, aby nechali nějakého radikálního imáma vystrojit teroristovi pohřeb se vší parádou a ztotožnili si přitom všechny, kdo tam přijedou, nebo kdo se připojí na přímý přenos z akce a budou hlasitě truchlit. Ale z hlediska P.R. by to byla katastrofa, kterou si vláda nemůže dovolit. Ony by tam taky mohly dorazit mnohatisícové zástupy.) Všichni zmínění používají výraz islamismus. Kde začíná a kde končí? Teď se nechci tahat o slovíčka jako ti výše zmínění diskutéři, kteří chtěli popírat existenci no-go zón. Z hlediska praktické politiky je stanovení té meze docela zásadní, zákon nemůže operovat na příliš vágním základě. A zde se bavíme o několikamilionové populaci rozdělené na menší komunity, které spolu komunikují babylonem jazyků a nářečí, pro policii často nesrozumitelných. Navíc aspoň určitá část těch imámů a kazatelů má nějaký základní pud sebezáchovy a bude se snažit navenek tvářit pozitivně, integrovaně a proevropsky – aspoň do chvíle, než přepnou z francouzštiny na jazyk své kongregace. Když se v sousedním Německu reportér televize ARD jménem Constantin Schreiber rozhodl zmapovat, o čem se mluví v tamních mešitách, zjistil, že obsah arabských kázání, knih a letáků se velmi zásadně liší od toho německého. (Stereotypní teutonský blonďák Schreiber vyrostl v Sýrii a ovládá arabštinu plynně, ale samozřejmě to při svém průzkumu tajil.) Takže – máte několik milionů lidí, o jejichž postoji k francouzskému státu, civilizaci a kultuře nemáte moc jasnou představu, jenom podezření, že není dobrý. Víte aspoň o některých z nich, že jsou nebezpeční. To jsou ti, kteří mají dostatečně slabou mentální pojistkovou skříň na to, aby se otevřeně dopustili násilných činů a pokřikovali přitom něco o velikosti svého boha. Těch si systém může všimnout a zařadit si je do seznamu k bližšímu sledování, i když pouhé sledování samo o sobě žádné zázraky nedokáže. (Na seznamu zvaném Fichier S jsou desítky tisíc lidí, ovšem nejen muslimů.) Ale nevíte, kolik jejich spolužáků, příbuzných a sousedů jim toto chování toleruje nebo dokonce schvaluje. Do hlav se jim nikdo nepodívá, a přitom právě tahle podpůrná síť je tím skutečným jádrem problému, protože je velký rozdíl mezi ojedinělým magorem, kterého odsoudí a pronásleduje celá země, a mezi někým, kdo má mezi svými blízkými neoficiální status hrdiny, jemuž je třeba pomáhat. I v klasické válce bývá na frontě jen malé procento celého národa, ten zbytek se jim stará o logistiku. V případě terorismu platí lautr to samé. Ani Izrael, který má podstatně méně institucionálních zábran a podstatně větší míru pochopení svých protivníků (protože znalost spisovné arabštiny i místních dialektů je u lidí pracujících v izraelských výzvědných a policejních složkách běžná), nedokázal zkrotit pásmo Gazy. Nakonec se z něj prostě stáhli a – stejně jako Egypťané, na což se zapomíná – postavili na hranicích plot. Na svém teritoriu je ten Hamás a jeho spojenci zkrátka ne-sice-přímo-porazili, ale uondali dostatečně na to, aby Izraelci ten kus země raději vyklidili. Prostě nestál za všechnu tu krev a pot. Když dnes francouzský ministr vnitra hovoří o tom, že oblasti ovládané gangy dostane zase pod kontrolu, nemohl by při té příležitosti aspoň naznačit, kolik k tomu bude potřeba prostředků? Třeba konkrétně policistů a vybavení? To není zrovna malá operace, dokonce je nejspíš daleko větší než cokoliv, co kdy zkoušel třeba ten výše zmíněný Izrael. Pravda, Francie je větší, ale francouzská policie už teď trpí nedostatkem lidí a ti, kteří stále ještě slouží, protestují proti nebezpečným pracovním podmínkám. Pokus o znovunastolení francouzské moci ve ztracených územích republiky určitě moc bezpečný nebude. A nenachází se tam těch gangsterů třeba více, než kolik činí kapacita všech francouzských věznic? I kdyby se tenhle úkol hodný Viktora Čističe povedlo dotáhnout do konce, fyzická kontrola teritoria je stále jen ta první věc v řadě. Co s tou okupovanou populací? Jak z nich uděláte loajální Francouze? A přijmou je jiní Francouzi za Francouze, po všech těch letech konfliktů a nedůvěry? Nebo se od nich budou držet pro jistotu stranou? A co ten deklarovaný plán “očistit islám ve Francii od cizích vlivů“? Nejsou tam ty vlivy po desítkách let Úpřítomnosti už náhodou velmi pevně a hluboko zakořeněné? Všichni sní o euroislámu, ale nikdo ho zatím nevytvořil. O nějakou formu státně kontrolovaného a mocensky vykleštěného islámu se kdysi pokoušel i turecký reformátor Atatürk, a to v časech, kdy ještě šlo podvázat státem nechtěné komunikační kanály relativně snadno. Nevyšlo to, kyvadlo dějin se zhouplo zpátky a dnes na jeho prezidentském křesle sedí Erdogan snící o restauraci osmanské říše. A to přitom Atatürk v islámské společnosti vyrostl a důvěrně znal všechny její síly a slabiny. Věděl tedy velmi dobře, s čím bojuje. To o sobě pánové Macron, Castex a Darmanin říci nemohou. Francie má náběh stát se novým Libanonem Já vím, já vím. Ani ten Macron, papírově nejmocnější prezident v Evropě, nemůže jen tak předstoupit před své voliče a říci jim: “Máme zde pár set průserových čtvrtí, se kterými nic neuděláme, které musíme nějak živit a hlídat před akutním výbuchem, které jsou Francií jen podle jména, ale jejichž obyvatelstvo se součástí naší země být necítí.” Sice by to byl popis reality, ale zároveň by to znamenalo přiznání, že pátá republika selhala a dost možná je na odpis. Minimálně v těch místech, o kterých se hovoří, a kterých je hodně. Ofenzivní plány znějí lépe a optimističtěji než říci “po letech zanedbávání situace máme náběh na to, stát se novým Libanonem nebo Irákem, a nevíme, co s tím při zachování současné právní struktury státu dělat.” Ale možná by takové přiznání francouzské voliče zase tolik nešokovalo. Když začátkem října ohlásil prezident Macron svůj plán porazit islámský extremismus ve Francii, uspořádal deník Le Figaro průzkum mezi svými čtenáři. Celkem 74 procent respondentů řeklo, že v úspěch těchto plánů nevěří. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-05-26 08:05:00
Německo: Že EU dokáže snížit migraci nevěří. Ale chtěli by společnou armádu
55 procent Němců si přeje společnou evropskou armádu. Nejen to ukázal průzkum, který se objevil jen dva týdny před volbami do Evropského parlamentu. Když lidé odpovídali na otázku, zda EU dokáže společnými silami snížit počet uprchlíků přicházejících do EU, 62 procent lidí prohlásilo, že tomu nevěří. Ukázalo se také, kolik lidí v Německu je spokojeno s prací předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen.
\nČas načtení: 2024-07-16 16:42:00
Češi své vládě nevěří. Průzkum pro ni dopadl s otřesným výsledkem
Lidé vládě nevěří. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu analytického ústavu STEM. Na vině je podle politologů vládní politika. Naopak nejlépe dopadla Policie ČR a armáda, kterým občané důvěřují dlouhodobě. Průzkum veřejného mínění proběl mezi 10. a 17. červnem a zúčastnilo se ho 1 032 respondentů.
\nČas načtení: 2024-09-03 07:40:00
Migrace jako „megatéma“. Média se snaží pochopit volby v Durynsku
Pokud stále ještě někdo nevěří, že imigrace je zásadním tématem, které hýbe Německem, server nejčtenějšího Německého listu Bild přinesl průzkum, který ukázal jasná čísla. Bild vykreslil migraci jako „megatéma“, které jasně rozhodlo zemské volby v Sasku i v Durynsku. Až 64 procent obyvatel Saska si podle jednoho z průzkumů myslí, že pro uprchlíky se toho dělá až příliš mnoho. Ale lidé od AfD očekávají, že bude řešit víc problémů. Nejen imigraci, ale třeba také ruskou agresi na Ukrajině.
\nČas načtení: 2024-11-22 10:00:00
Důchod je strašák jen pro mladé, většina penzistů si ho v Česku užívá, ukazuje průzkum pojišťovny
Je konec pracovní fáze života začátek něčeho radostného, nebo je spojen s obavami? Lidé včetně penzistů se většinou shodují, že je na co se těšit. Jen mladší ročníky tomu příliš nevěří a zmiňují nedostatečné finanční zajištění. Ukázal to průzkum NN životní pojišťovny a penzijní společnosti, který srovnal postoje 12 tisíc respondentů z jedenácti zemí světa. Šetření ukázalo slabiny v přípravě na dlouhý a spokojený život.
\nČas načtení: 2024-12-08 08:05:01
Mladí opouštějí Česko. Pětina dětí chce v dospělosti žít v zahraničí
Budoucnost za hranicemi Česka si představuje stále více náctiletých. Lákají je hlavně pracovní možnosti a nové zkušenosti, které život v cizině nabízí. Do úvah se ale promítá i nespokojenost s politikou a ekonomickou situací. Většina dětí nevěří, že se něco změní. Ti skeptičtější se bojí zhoršení ekonomiky i neschopnosti vlád problémy vyřešit. Na možný odliv mladých lidí upozornil průzkum Mladé hlasy 2024, který provádí UNICEF ve spolupráci s agenturou STEM/MARK.
\nČas načtení: 2020-10-13 11:26:04
Čekají nás týdny a měsíce, kdy covid-19 ovládne patrně bolestněji než dosud nejen naše soukromé životy, ale také všechno kolem nás. Pokud v tom uvízneme, bez stopy naděje, poškodí nás více než jeho zdravotní a ekonomické dopady. Tomuto tonutí v největším aktuálním problému se nelze divit. Covid je všude a ovládá všechny. Ty, co se ho bojí, nás, co jsme jím prošli, i ty, kteří ho odmítají jako hoax a výmysl, dokud si je nevyhlídne. Bohužel, velmi nešťastným způsobem ovládá i ty, kteří se rozhodli, že budou společnost vést, informovat nebo jí budou tak či onak vzorem. U nich je toto pohlcení covidem nejproblematičtější. Místo vize do budoucna předvádějí jen dohánění problému. Covid, stejně jako jakákoli masivní krize, má ten průvodní jev, že každého zastihne v nějakém stavu a ten nepromění, jen zvýrazní. Kdo byl klidný, je klidný dále, kdo propadal panice, propadá jí o to masivněji, kdo viděl dál než jiní, vidí dál pořád, kdo byl vzrušen nad každou pofidérní fámou, věří jim dál, kdo chtěl funkci, ne pro práci pro jiné, ale pro své blaho, zachraňuje sebe a na jiné nehledí, kdo vykonával svou profesi pro prestiž, a ne pro službu, hledí si dál své prestiže a ještě ji na covidu přiživí atd. Vláda zvyklá na fungování tak trochu proti všem a neustále obviňující kdekoho z kampaně proti sobě, tak jede vlastně dál stejně. Zmatené a chybné kroky nejsou její omyly, ale důsledek toho, že jí poměrně velká část společnosti nevěří. Třeba lidé, kteří aktuálně nechodí na testy, i když jsou na ně posláni. Nevěří státu, tak proč by mu pomáhali. Ale ani oni se nezměnili, státu nevěřili už dříve, jen mu prostě nevěří dál a žádné apelování to nezmění. Navíc naléhání a doporučování od těch, kterým přece nevěří. Prezident místo slov naděje a útěchy, místo spojování dál rozděluje, jako to dělal vždy a ze své vznešené izolace dál bojuje se svými slaměnými panáky, třeba s „nevzdělanou pražskou smetánkou“. Což asi bude někdo jiný, než z principu vzdělaná a knihy chrlící „pražská kavárna“, ale bůh suď. Média zvyklá za poslední roky na sledování počtu čtenosti, čísel a kvantifikovatelných výsledků dál hrotí věci, které můžou a mají být říkány klidně a věcně, ale tak by nepřinesla tolik vzruchu. Místo toho stále stejná válečnická slova o boji s covidem, válce nervů, padlých, frontách, rozporech mezi odborníky, pravdivost vyměněna za střet jakkoli nesourodých názorů atd. A není to jen doména soukromých médií žijících z reklamy, kde by to aspoň dávalo smysl, nedávno jsem i v rozhlase veřejné služby slyšel rozhovor s bývalým ministrem zdravotnictví, kterého moderátorka tak dlouho nutila, aby se vymezil proti svému nástupci, až opět poslušně podlehl a médium mělo svůj naučený střet — bývalý ministr kritizuje současného, prý dřív mluvil jinak než dnes. Skandál, někdo pod vlivem situace přehodnotil své názory. Ale čísla to mít bude, rozpory mezi ministry jsou hit. Pro to všechno toneme v covidu až po uši. Ministr školství Plaga zkusil nedávno jít na to jinudy. Když vyhlásil podzimní prázdniny na celý týden místo dvou dní, řekl, že bychom to měli vzít jako dny boje s covidem. Pěkný pokus, ale možná by se mohlo jít ještě dál. Vzít ten týden kolem 28. října jako připomínku čehosi, co nás kdysi spojovalo a dávalo naději do budoucna, naději, že jsme společenství demokratů, že jsme stát, a ne parta individualit. A že když jsme takoví byli před více než sto lety, budeme i po covidu a snad i za něj. Možná tak bychom věci překonali snáz než v pocitu, že se nám aktuálně děje největší tragédie, co kdo zažil. Ostatně, roku 1918 tu byla španělská chřipka, ke které je covid-19 často přirovnáván. Také světová pandemie, vzhledem k tehdejšímu stavu medicíny nepoměrně více mrtvých, také se děla v době sociálních nejistot, které ještě prohloubila, také ona napomohla nárůstu extrémismu v dalších letech atd. Rozdíl tu ale je a zásadní. V roce 1920, kdy španělská chřipka končila, hleděli ti, co přežili, do budoucna s nadějí, byl tu nový stát, nová perspektiva, nové možnosti. Dnešní lídři tonou v covidu, a do budoucna nám neukazují nic či jen ještě větší bezradnost. Ne, tohle není a nemá být volání „dejte s tím konečně pokoj“, ani náhodou, tohle je volání dejme tomu perspektivu, budoucnost, naději. A nejvíc každý jeden z nás, každý koláč podaný sousedovi přes plot, je teď čin. Každá rouška dovezená do domova důchodců tak jako na jaře, je pomoc. Každý donesený nákup někomu, kdo by neměl chodit mezi lidi, je výkon. Dává totiž naději, že ještě stále jsme společenství. Bez této šance pro budoucnost budeme po uši v covidu a jeho mentálních důsledcích i roky poté, co odložíme roušky. Článek byl převzat z autorova blogu na Aktuálně.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-01-26 11:37:16
Jsou lidi co nevěří v andělé Autor MarieG spisovatelAndělé. Jsou lidi, co nevěří v andělé, já věřím, nebo v mém životě mi byli moc krát na pomoci. prožila jsem spoustu bolesti i trápení. Proto jsou mé básně nebo příběhy…
Čas načtení: 2021-01-27 15:00:55
Pražský magistrát popírá dohodu s billboardáři
Média před koncem roku přinesla zprávu, že se hlavní město Praha dohodlo společností BigBoard, že na Silvestra skončí provoz nelegální obří LED obrazovky u Nuselského mostu. K vypnutí obrazovky skutečně došlo, ale pražský magistrát prý s billboardáři žádnou dohodu neuzavřel. Kverulant magistrátu nevěří a podezřívá pražské politiky z toho, že vypnutí vyměnili za poskytnutí nějaké nezákonné výhody. Dlouhá léta na střeše domu u Nuselského mostu blízko centra Prahy oslňovala nelegální reklamní LED obrazovka. Obrazovka nikdy neměla platní stavební povolení. Navíc byla na pozemcích před billboardem systematicky likvidována zeleň, zejména vzrostlé stromy, a to proto, aby řidičům stojících v koloně nebránila ve výhledu na reklamní poutač. Vypnutí billboardu je jistě dobrou zprávou, ale má zásadní vadu na kráse. Veřejná správa rezignovala na zákonnou povinnost odstranit černou stavbu a pokutovat billboardáře za protiprávní jednání. Společnost BigBoard dlouhá léta za pronájmem billboardu inkasovala několik milionů korun měsíce a přitom tvrdila, že jí tento billboard nepatří. Dalším problémem jsou protislužby, za které Praha vypnutí billboardu nejspíš vyměnila. Proto se Kverulant nedávno obrátil dle zákona o svobodném přístupu k informacím na Prahu a žádal jí o kopii předmětné dohody. Pražský magistrát mu nyní odpověděl, že žádná taková dohoda neexistuje. Kverulant magistrátu nevěří a podezřívá pražské politiky z toho, že vypnutí vyměnili za poskytnutí nějaké nezákonné výhody. Proto bude počínání magistrátu dál pečlivě sledovat. Autor je ředitel a zakladatel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-10-24 19:12:23
Koronavirus ukazuje limity člověčenské moudrosti
Již od ledna 2020 se setkávám s bezmocností člověčenstva vůči koronavirové breberce SARS-CoV-2. Nový koronavirus je stále dost nečitelný, ačkoliv jeho zrádné aktivity popsalo již více než 30 tisíc studií a stále to je málo. Je to důležitá a přitom „jenom“ velká hromada kousíčků virového lega. Neumíme si zatím dostatečně představit vývoj boje v dalších týdnech a měsících se SARS-CoV-2 způsobujícím covid-19. Koronavirus nám neříká nic o budoucnosti Ohnisko nákazy bylo zpočátku definováno řadou měnících se epicenter – na začátku Wu-chan a brzy celá Čína. Následovala významná ohniska: Írán; severní Itálie; Španělsko; a New York. Masivní počty případů téměř po celém světě ustoupily v dubnu po zavedení sociálních distančních opatření. Jak se země začaly znovu otevírat v květnu a červnu, státy nebyly schopny zabránit opětovnému výskytu vyššího počtu případů na celém světě. V ČR předpokládaná druhá vlna infekce nemohla být předvídatelná co do dynamiky jejího šíření. Od května do poloviny června počet evidovaných aktuálních případů klesal, koncem června začal postupně mírně stoupat, kolem 20. srpna dosáhl stavu z jarní špičky kolem 12. dubna. Koncem srpna bylo zřejmé, že případů přibývá. Byl očekáván příchod druhé vlny. Volný pohyb osob o prázdninách spojený s rozsáhlým vnitrostátním turismem, i s cestami do tzv. bezpečných zemí, vedl ke zvýšenému přenosu koronaviru v populaci. Všichni byli ve stejné koronavirové polévce. Jak uvedlo Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí v Rychlém hodnocení rizik: Zvýšený přenos covid-19 v EU: „Míra oznamování případů covid-19 se od srpna 2020 v EU / EHP a Velké Británii stabilně zvyšuje.“ V dokumentu ze 24. září se dále píše: „Dostupné údaje ze studií séroprevalence naznačují, že úroveň imunity v populaci je ve většině oblastí v EU / EHP a Velké Británii <15%. Zastřešující zprávy navržené ECDC dříve v pandemii zůstávají v platnosti. “ Toto je maraton, ne sprint. Ještě předtím v polovině září Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí informovalo, že se počet případů zvyšuje po dobu více než 50 dnů, přičemž nárůst zaznamenává více než polovina všech zemí EU. Pokud někdo obviňuje českou vládu, že v něčem zaspala, zaspali z tohoto pohledu všichni. Plukovník a ministr špitálů v jednom Roman Prymula uvedl 26. srpna v médiích: „K omezení dojde, ale zatím ještě není přesné číslo ani doba, od které k omezení dojde. Co se týká běžných oslav a večírků, opravdu bych apeloval, aby k tomu nedocházelo. Každý se může těchto aktivit po dobu dvou, tří týdnů zdržet, a je pravděpodobné, že dojde k centrálnímu omezení, které bude vycházet z počtu osob, které se smějí potkávat.“ Po 1. září se prudce zvýšil počet aktuálních případů. Nikdo ale netušil, že dojde za necelé tři týdny dojde doslova k výbuchu počtu onemocnění. Protože jde o epidemii nového koronaviru, dynamika jeho šíření z hlediska časové osy je těžko předvídatelná. Lze spočítat různé varianty prognóz. Pro matematika není problém modelovat, co se může stát. Vypočítá několik variant, ale co se skutečně stane, ukáže až realita v terénu. Vize? O čem? V této situaci je módou obviňovat vládu z neschopnosti, chaotičnosti atp. Velmi legrační se mi jeví bláznivý styl dumání o tom, že koronavirus „velmi nešťastným způsobem ovládá i ty, kteří se rozhodli, že budou společnost vést, informovat nebo jí budou tak či onak vzorem… Místo vize do budoucna předvádějí jen dohánění problému.“ Ve skutečnosti žádná vize neexistuje. Koronavirus má premiéru. Lékaři zjišťují, že covid-19 nekosí jenom důchodce, tlouštíky a těžce nemocné s vážnými chorobami. Rozsah jeho řádění je daleko větší. „Počet obětí pandemie zahrnuje také překvapivě velký počet obětí ve 20, 30 a 40 letech života,“ upozorňuje Washington Post. Jedinou vizí je čekat a) jak úspěšné budou vakcíny, b) jak účinné budou léky, které se postupně objevují proti covidu-19. Ministr školství Plaga vyhlásil podzimní prázdniny na celý týden místo dvou dní. V jednom značně podivném dumání jsem našel povídačku, že ministr řekl, „že bychom to měli vzít jako dny boje s covidem…, ale možná by se mohlo jít ještě dál. Vzít ten týden kolem 28. října jako připomínku čehosi, co nás kdysi spojovalo a dávalo naději do budoucna, naději, že jsme společenství demokratů, že jsme stát, a ne parta individualit.“ Proč by školský ministr Plaga měl pronášet tak vzletné výjevy o 28. říjnu, když od něho všichni čekají racionální informace o tom, co bude uzavřeno? A na jak dlouho? A jak přijatá opatření budou ještě dolaďována? Příkladem dolaďování je několikanásobné upřesňování, kdo může zůstat na vysokoškolských kolejích v době, kdy studenti musí odjet domů. Takový postup nepovažuji za zbrklý amatérismus, ale o nouzové opatření, které je třeba vydat, a potom se dolaďují detaily. Jde o krizi na pochodu. Zmatené a chybné jako samozřejmost Také jsem narazil na velmi legrační tvrzení: „Vláda (česká) zvyklá na fungování tak trochu proti všem a neustále obviňující kdekoho z kampaně proti sobě, tak jede vlastně dál stejně. Zmatené a chybné kroky nejsou její omyly, ale důsledek toho, že jí poměrně velká část společnosti nevěří…“ Tento nesmysl je typickým projevem pocitologie bez dodatečných přesných argumentů. „Zmatené a chybné“ kroky po celém světě provázejí covid-19 již od ledna 2020. Byl to důsledek improvizací při snaze vyrovnávat se s novou epidemií. Až postupem času získávají vědci a lékaři upřesňující informace, jak proti koronaviru postupovat. Nejen česká vláda, ale evropské státy obecně nezvládají návrat druhé vlny. Místo pocitů trochu faktů: října 2020 – nárůst nových případů v minulém týdnu: Česko + 54 % Belgie + 95 % Nizozemsko + 42 % Francie + 35% Slovensko + 61 % října 2020 – nárůst nových případů v minulém týdnu: Česko + 58 % Belgie + 75 % Nizozemsko + 33 % Francie + 40 % Slovensko + 41 %. Švýcarsko + 135 % října 2020 – nárůst nových případů v minulém týdnu: Česko + 46 % Belgie + 53 % Nizozemsko + 20 % Francie + 38 % Slovensko + 38 %. Švýcarsko + 85 % Statistika vztažená od konkrétního dne k předcházejícímu týdnu ukazuje, že nárůst případů covid-19 a postupný pokles je podobný ve všech uvedených státech. Nejde o selhání administrativ států, jak tvrdí česká opozice. Jde prostě o jev koronavirový. Z hlediska pocitologie je legrační například názor: „Lidé, kteří aktuálně nechodí na testy, i když jsou na ně posláni, nevěří státu, tak proč by mu pomáhali…“ Pokud jde o neochotu nechat se testovat, zachytil jsem mezi lidmi celkem logický názor, že kdo nemusí, na testy nejde, aby si nezkomplikoval život. Jako pozitivní by dostal do karantény sebe i své blízkém. Pokud nemá žádné příznaky, nebo prožívá právě jenom lehké nachlazení, proč si komplikovat život ještě testováním na covid-19? Nejde o to, že by lidé nevěřili státu, ale nechtějí si komplikovat život. To je apolitický postoj – jenom postoj pohodlného člověka. Problémem je šíření koronaviru. Například Texaská univerzita uveřejnila varování, že přibližně polovina osob s pozitivním testem na koronavirus neměla nikdy žádné příznaky onemocnění. Jose-Luis Jimenez, vědecký pracovník na University of Colorado Boulder si v červenci 2020 povzdychl: „Je zřejmé, že pandemie je poháněna superpřenašeči, a nejlepším vysvětlením pro mnoho z těchto událostí je přenos vzduchem aerosolem." Některé studie upozorňují, že asi 10 až 20 procent infikovaných může být zodpovědný za 80 procent všech případů. Co k tomu dodat? Žijeme ve stále se doplňující skládačce koronavirových překvapení. Koronavirové limity moudrosti a rok 1920 Doba koronavirová ukazuje zbytečnost politizujících vizí. Absolutním kápem nad vizemi je koronavirus. Je nutné reagovat na aktuální proud koronavirových problémů. Proto je přirovnání k něčemu, co bylo, pochybné. Hořce úsměvná se mi zdá proto třeba dumka o srovnání dneška a roku 1920: „Rozdíl tu ale je a zásadní. V roce 1920, kdy španělská chřipka končila, hleděli ti, co přežili, do budoucna s nadějí, byl tu nový stát, nová perspektiva, nové možnosti. Dnešní lídři tonou v covidu, a do budoucna nám neukazují nic či jen ještě větší bezradnost.“ Autor výše uvedeného citátu není seznámen s reáliemi, proto jako důležitý faktor považuje tzv. španělskou chřipku. Ve skutečnosti v roce 1920 ještě drtivá většina občanů nového Československa řešila konec války. Tak strašlivou nouzi jako v roce 1918 lidé nezažili ani v roce 1945, na konci 2. světové války. Hlad a bída v roce 1918 byla neuvěřitelné. Zoufalý nedostatek úplně všeho se přenášel i do následujících let. Tzv. španělská chřipka byla jenom další ranou a vysoký počet úmrtí byl přičítán katastrofálnímu hladu a podvýživě. V roce 1920 koupit si boty znamenalo velkou finanční oběť. Ale bylo to lepší než v roce 1918, kdy nové boty člověk sehnal jenom při vyrabování nějakého skladiště. Španělská chřipka byla hořkým doplňkem hladu a krutých válečných ztrát na frontě. V knize Karneval vítězství (2018) jsem napsal: „Generály Hlad a Nouzi nelze zatlačit do defenzivy. Odpovědní činitelé zastupující občany, pokud chtějí zůstat u moci, musí se postarat o zásobování obyvatelstva. Proto v oblasti Litoměřic v čase otevřeného nepřátelství mezi českými vojáky zastupujícími nově zrozené Československo, a německými nacionalisty podporující provincii Deutschböhmen, došlo k nečekané dohodě. Nepřátelé se dohodli, že nejsou tak velkými nepřáteli, aby nevytvořili společnou česko – německou jednotku. Důstojníci z obou stran podepsali 3. listopadu 1918 protokol o spolupráci… Zvláštní ochranné mužstvo podle dohody mělo být složené z 250 českých a 250 německých vojáků…“ Nebýt tohoto opatření, hladoví lidé by vybrakovali násilím sklady. Na rozdíl od Litoměřic se to lidem v Ústí nad Labem podařilo. Pokud někdo tvrdí, že v roce 1920 proti dnešku byla nabízena nová perspektiva, nové možnosti, bylo to tak? Odmyslíme si, že většina lidí se snažila vyrovnat se s poválečnou nouzí. Ale ani ti, kteří se objevovali v novinách, a podle toho soudíme, co si myslel „národ“, který na podobné úvahy neměl sílu, politici kromě optimismu v novinách v soukromí nemohli být nadšeni z nové perspektivy, protože byla plná otazníků. V roce 1919 československá armáda, legionáři a dobrovolníci bojovali a umírali v bojích se sousedy na maďarské a na polské frontě. V sousedním Německu byly na denním pořádku nepokoje se střílením a mrtvými, v roce 1920 se na maďarské a polské frontě již nebojovalo, ale jaký z toho vyvodit optimismus, když je stát obklopen více méně nepřátelskými státy? Nechtějme srovnávat koronavirovou krizi roku 2020 s ničím jiným. Jsou to jenom falešné představy. Nejde o nic jiného, než že stojíme uprostřed koronavirové laviny a nevíme, zda nejhorší právě probíhá, nebo bude ještě hůře. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-11-07 12:54:23
Do hlasování prvního ročníku nové čtenářské ankety Kniha roku, jejímž vyhlašovatelem je Nadační fond Čtení tě mění, se zapojilo 47 892 čtenářů. Mimo jiné vybírali výjimečný nakladatelský počin, kterým se stala kniha Neohrožené ženy. A cenu za celoživotní dílo získala autorka historických románů Ludmila Vaňková. Kniha roku a kategorie Společenský román: Tiché roky (Alena Mornštajnová), Host Anotace: Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Objev roku a kategorie Young Adult: Zmizení Sáry Lindertové (Kateřina Šardická), Fragment Anotace: Jednoho podzimního večera vešla bezproblémová studentka Sára Lindertová do metra a víckrát ji nikdo neviděl. Hlavní vyšetřovatel Richard Ehler spojuje Sářino zmizení se starým případem, který mu ani po letech nedá spát. Po dívce pátrá i její sestra Klaudie a Sářin přítel Oliver. Oni i policie vědí, že neodešla dobrovolně. A není jediná. V metru totiž začíná mizet stále více lidí. Klaudie je přesvědčená, že hluboko pod městem žije neviditelné zlo... Audiokniha roku: Na západní frontě klid (E. M. Remarque), OneHotBook Anotace: Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace, nejstrašnější není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Nahrávka má přes šest hodin, knihu čte herec Jaroslav Plesl. Životní styl a hobby: Bez obalu (Barbora Tlustá), Jota Anotace: První česká kniha o životním stylu zero waste. Zero waste znamená nulový odpad. Znamená to žít bez odpadu, udržitelným způsobem, být šetrný k životnímu prostředí, k místu, kde žijeme a chceme žít i nadále. Tato knížka je pro všechny, kteří by zero waste chtěli vyzkoušet, ale zatím neví, jak na to. Ukáže, jak do života postupně zavádět změny, které pomůžou omezit produkci odpadu, odmítnout zbytečný přebytek, začít žít udržitelně a uvědoměle, zdravě, kreativně a v klidu. Obálka roku: Šelma (Andrew Mayne), Kalibr Anotace: Profesor bioinformatiky Theo Cray nemá nejlepší ráno. Automat na led nefunguje, a navíc se mu do motelového pokoje dobývá policie. Že je hlavní podezřelý z brutální vraždy své bývalé studentky, se však dozví, až když je jeho účast na otřesné události vyloučena. Zdá se totiž, že mladou dívku v montanských lesích rozsápal medvěd. Jenomže profesor Cray je díky svému povolání zvyklý vidět vzorce tam, kde ostatní nacházejí jen chaos. A tak si všimne něčeho, co ostatní přehlédli. Něčeho nepřirozeného. Něčeho zjevně provedeného lidskou rukou. Theo pochopí, že tohle zvěrstvo nespáchalo žádné zvíře, nýbrž člověk, a že to rozhodně neudělal poprvé. A protože mu policie nevěří, začne mu být jasné i to, že je zřejmě jedinou osobou, která může zabijáka zastavit. Tho je sice lépe obeznámený s digitálními kódy a mikroby než s vyhodnocováním forenzních důkazů, nyní však musí uplatnit všechno, co umí, na zcela novou oblast výzkumu. A udržet se přitom o krok napřed nebezpečně vynalézavým sériovým vrahem... v jehož existenci navíc nevěří nikdo kromě něho. Populárně naučná: Honest Guide (Janek Rubeš), Cooboo Anotace: Všechno, co jste chtěli vědět o Praze, ale báli jste se zeptat! Netradiční průvodce Janka Rubeše a Honzy Mikulky s ilustracemi Elišky Podzimkové. Praha není jenom Hrad a Karlův most. Než ji začnete objevovat, poznejte její nástrahy. Ale pozor, tohle není průvodce popisující historii každé budovy či turistické procházky po památkách. Najdete tu naopak tipy, kde se dobře najíst a nezaplatit majlant, jaká místa vidět a necpat se přitom s davy nebo jak nenaletět podvodníkům. Tak vezměte svůj chytrý telefon, hotovost nechte doma a pojďte objevovat Prahu jinak. Dětská kniha: Gerda: Příběh velryby (Adrián Macho), C Press Anotace: Laskavé vyprávění o podmořském světě s působivými ilustracemi Malá velryba Gerda si užívá spokojené dětství. Jednou se však přihodí něco nečekaného a Gerda zůstane sama, bez rodiny. A tak osamocená a smutná bloudí oceánem, až nakonec potká nové přátele. Kosatky, tučňáky, racky nebo třeba chobotnice. Od každého kamaráda se dozví nejen zajímavosti o jejich životě, ale především o fascinujícím světě, kterým proplouvá. Najde nakonec malá Gerda to, co hledá? Sci-fi a fantasy: Sirotčinec slečny Peregrinové: Mapa dní (Martin Riggs), Jota Anotace: Poté co odvrátil obrovskou hrozbu, která téměř zničila svět podivných, se Jacob Portman vrací tam, kde jeho příběh začal – na Floridu. Avšak s tím rozdílem, že teď jsou slečna Peregrinová, Emma a jejich podivní přátelé s ním a snaží se co nejlépe splynout se světem normálních. Ovšem bezstarostné dny na pláži a poznávání reálií 21. století brzy přeruší objev – podzemní bunkr, který patřil Abeovi, Jacobovu dědečkovi. Na povrch vycházejí překvapivé informace o Abeově dvojím životě, dávná tajemství se odhalují přímo před očima. A Jacob začíná poznávat nebezpečný odkaz, který zdědil a který byl jeho součástí dávno předtím, než vstoupil do časové smyčky slečny Peregrinové. V sázce je teď víc než kdykoli dříve. Jacob a jeho přátelé jsou vrženi do temného světa amerických podivných – do světa, v němž existuje jen několik ymbryn a téměř žádná pravidla. V brilantním pokračování úspěšné série o podivných dětech slečny Peregrinové na vás čekají nové zázraky, nebezpečí i láska. Příběh opět provázejí zvláštní dobové fotografie, v tomto zcela novém americkém dobrodružství dokonce barevné. Umělecká próza: Komturova smrt (Haruki Murakami), Odeon Anotace: Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás? Výjimečný nakladatelský počin: Neohrožené ženy (Marta Breenová, Jenny Jordahlová), Argo Anotace: Před 150 lety vedly ženy a muži velice rozdílné životy. Ženy nemohly volit ani samy si vydělávat peníze. Nemohly rozhodovat o vlastním těle. Rozhodovaly za ně otcové, až do chvíle, než se vdaly. Pak rozhodoval manžel. To se změnilo ve chvíli, kdy se ženy začaly organizovat. V komiksové knize Ženy norská novinářka Marta Breenová spolu s ilustrátorkou Jenny Jordahlovou vykládají dějiny ženského hnutí, i s mnoha dramatickými bitvami, jež musely ženy vybojovat, aby se domohly svých práv. Napětí: Kříďák (C. J. Tudor), Kalibr Anotace: Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně… Mysteriózní thriller Kříďák je tu – a nedá se před ním utéct. Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet. Kříďák, debut britské spisovatelky C. J. Tudor, vychází ve 40 zemích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-04-05 15:17:10
Nejvíc lidí věří Pavlovi, následují Babiš a Okamura. Největší nedůvěru má Fiala
Největší důvěru z českých politiků má u lidí prezident Petr Pavel, kterému věří 54 procent. Na druhém místě je předseda ANO Andrej Babiš se 46 procenty, jehož důvěra vzrostla. Třetí je šéf SPD Tomio Okamura, kterému 40 procent lidí věří, ale 56 procent nevěří. Největší nedůvěru mají Češi v premiéra Petra Fialu z ODS. Nevěří mu 79 procent lidí, uvádí nejnovější průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).
Čas načtení: 2024-04-05 15:20:00
Nejvíc lidí věří Pavlovi, následují Babiš a Okamura. Největší nedůvěru má Fiala
Největší důvěru z českých politiků má u lidí prezident Petr Pavel, kterému věří 54 procent. Na druhém místě je předseda ANO Andrej Babiš se 46 procenty, jehož důvěra vzrostla. Třetí je šéf SPD Tomio Okamura, kterému 40 procent lidí věří, ale 56 procent nevěří. Největší nedůvěru mají Češi v premiéra Petra Fialu z ODS. Nevěří mu 79 procent lidí, uvádí nejnovější průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).
Čas načtení: 2024-04-05 15:20:00
Nejvíc lidí věří Pavlovi, následují Babiš a Okamura. Největší nedůvěru má Fiala
Největší důvěru z českých politiků má u lidí prezident Petr Pavel, kterému věří 54 procent. Na druhém místě je předseda ANO Andrej Babiš se 46 procenty, jehož důvěra vzrostla. Třetí je šéf SPD Tomio Okamura, kterému 40 procent lidí věří, ale 56 procent nevěří. Největší nedůvěru mají Češi v premiéra Petra Fialu z ODS. Nevěří mu 79 procent lidí, uvádí nejnovější průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).
Čas načtení: 2024-05-06 07:13:44
Největší český e-shop hledá nové příležitosti k dalšímu růstu. Mohl by jím být lékárenský byznys, kde je ale značná konkurence. Článek Alza koupila část lékárny a připravuje se na prodej léků. Co na to konkurenti? Zatím jí příliš nevěří se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-05-13 06:26:02
Spojené státy nejsou demokracie – a ani jí nikdy nebyly
Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Gabriel Rockhill K nejvytrvaleji opakovaným tvrzením o Spojených státech patří asi to, že se jedná o demokracii. A když už snad toho přesvědčení na moment pohasne, bývá to obvykle jen proto, aby tak ještě lépe vynikly škodlivé výjimky z ústředních amerických hodnot nebo zakládacích principů. Tak si například rádoby kritici často stěžují […] Mohlo by vás zajímat: Více korupce pro Afghánistán Nevolíme! Praha a láska zvítězí nad vsí a nenávistí Rakušané nevěří demokracii. Chtějí vůdce. A my? Problém demokracie? Blbci a kapitalismus! The post Spojené státy nejsou demokracie – a ani jí nikdy nebyly appeared first on Délský potápěč.
Čas načtení: 2024-05-13 06:26:02
Spojené státy nejsou demokracie – a ani jí nikdy nebyly
Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Gabriel Rockhill K nejvytrvaleji opakovaným tvrzením o Spojených státech patří asi to, že se jedná o demokracii. A když už snad toho přesvědčení na moment pohasne, bývá to obvykle jen proto, aby tak ještě lépe vynikly škodlivé výjimky z ústředních amerických hodnot nebo zakládacích principů. Tak si například rádoby kritici často stěžují […] Mohlo by vás zajímat: Více korupce pro Afghánistán Nevolíme! Praha a láska zvítězí nad vsí a nenávistí Rakušané nevěří demokracii. Chtějí vůdce. A my? Problém demokracie? Blbci a kapitalismus! The post Spojené státy nejsou demokracie – a ani jí nikdy nebyly appeared first on Délský potápěč.
Čas načtení: 2024-05-21 00:00:00
Aj diabol má číslo v telefónnom zozname. Odkedy sa štrnásťročný Richard po smrti rodičov presťahoval k rodine do mestečka Ballantyne, problémy sa mu doslova lepia na päty. Keď nahucká kamaráta Toma, aby z telefónnej búdky zavolal náhodnému neznámemu, znie to ako neškodná zábava. Slúchadlo však začne Toma zaživa požierať priamo pred Richardovými očami. Zhrozenému mladíkovi nikto neverí, a tak sa rozhodne pátrať na vlastnú päsť. Situácia sa vyostrí, keď zmizne ďalší Richardov spolužiak a jemu ostáva jediný spojenec –sympatická rebelka Karen, do ktorej je už dlho tajne zamilovaný. Ballantyne má svoju minulosť a desivé príbehy o opustenom Nočnom dome. Mohli sa s Tomom dovolať práve tam? Alebo je všetko úplne inak. Nesbo v novém žánru! Thriller s hororovými prvky, který vás pohltí. Čtrnáctiletému Richardovi, který se po tragických událostech přistěhoval k tetě a strýci do městečka Ballantyne, se smůla lepí na paty. Když přemluví spolužáka Toma, aby z telefonní budky někomu náhodně zavolal a vystřelil si z něj, vypadá to jako nevinná lumpárna. Jenže sluchátko vzápětí Toma sežere. Richardovi nikdo nevěří a po zmizení dalšího spolužáka ho čeká pobyt v nápravném zařízení. Jak dokáže, co se doopravdy stalo? A není náhodou všechno úplně jinak? Datum vydání: 20.05.2024
Čas načtení: 2024-07-22 13:15:00
Češi nevěří politikům ani sobě navzájem, ukázal průzkum. Nejlépe dopadla policie
Češi nevěří veřejným institucím. Nejméně důvěřují státní správě, vládě a politikům. A nevěří už prý dokonce ani sobě navzájem. Vyplývá to z nového průzkumu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Naopak nejvíce podle něj lidé v Česku důvěřují policii a soudům.
Čas načtení: 2024-07-23 23:40:22
Více než polovina lidí nevěří, že Ethereum překoná 5 000 USD, ukazují data
Vyplývá tak z dat Polymarketu, decentralizovaného tržiště sázek, které se v posledních týdnech stále častěji stává zdrojem pro tvorbu predikcí o budoucích událostech. Článek Více než polovina lidí nevěří, že Ethereum překoná 5 000 USD, ukazují data z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2024-09-03 06:20:38
Vybudovali a prodali firmy za miliardy, teď investují. Na jednorožce ale nevěří, sází radši na zisk
Fungují jako alternativa venture kapitálu: místo nahánění miliardových jednorožců chtějí pomáhat budovat dlouhodobě zdravé a ziskové byznysy. Článek Vybudovali a prodali firmy za miliardy, teď investují. Na jednorožce ale nevěří, sází radši na zisk se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-12-23 09:00:00
Vánoční fialová Ref. 1 Tohle je písnička vánoční fialová, Vousatý Ježíšek dárky každému rozdá Platy jak v Německu, nutellu, tak to je sen Ozáří budoucí nejen ten vánoční den 1) Tohleto Jezule by za nás život dalo Ale na oltáři trhu by nás obětovalo Když trhy zavelí i Ježíšek se skloní Ale hlavně že ochotně na plotně purpura voní Ref. 1 To je ta písnička vánoční fialová, Vousatý Ježíšek dárky každému rozdá Platy jak v Německu, máslíčko, tak to je sen Ozáří budoucí nejen ten vánoční den 2) Křetínský kření se, pod stromkem najde stovku (miliard) koupí si královskou poštu i Eiffelovku On dobré srdce má všichni ho pro to cení Děvčátku se sirkami vezme i tu poslední 3) Nastal čas pokoje, klidu a naděje Že se na nás vousáček z jesliček usměje S Vánoci zmizela tíseň i každá chmura áá Teď přijdou tři králové Babiš, Trump, Okamura Ref 3. To je ta písnička vánoční fialová, Vousatý ježíšek dárky každému rozdá Platy jak v Německu, tomu každý uvěří A ten kdo nevěří, ať do Betléma běží Platy jak v Německu, tomu každý uvěří A ten kdo nevěří, ať do Strakovky běží
Čas načtení: 2024-12-23 09:00:00
Vánoční fialová - koleda o slibech páně předsedy vlády.
Vánoční fialová Ref. 1 Tohle je písnička vánoční fialová, Vousatý Ježíšek dárky každému rozdá Platy jak v Německu, nutellu, tak to je sen Ozáří budoucí nejen ten vánoční den 1) Tohleto Jezule by za nás život dalo Ale na oltáři trhu by nás obětovalo Když trhy zavelí i Ježíšek se skloní Ale hlavně že ochotně na plotně purpura voní Ref. 1 To je ta písnička vánoční fialová, Vousatý Ježíšek dárky každému rozdá Platy jak v Německu, máslíčko, tak to je sen Ozáří budoucí nejen ten vánoční den 2) Křetínský kření se, pod stromkem najde stovku (miliard) koupí si královskou poštu i Eiffelovku On dobré srdce má všichni ho pro to cení Děvčátku se sirkami vezme i tu poslední 3) Nastal čas pokoje, klidu a naděje Že se na nás vousáček z jesliček usměje S Vánoci zmizela tíseň i každá chmura áá Teď přijdou tři králové Babiš, Trump, Okamura Ref 3. To je ta písnička vánoční fialová, Vousatý ježíšek dárky každému rozdá Platy jak v Německu, tomu každý uvěří A ten kdo nevěří, ať do Betléma běží Platy jak v Německu, tomu každý uvěří A ten kdo nevěří, ať do Strakovky běží
Čas načtení: 2025-01-30 20:33:07
Někteří věří na zázraky a jiní na zázraky nevěří
Lidský život je spojem s naprogramovanými procesy v člověku a okolo člověka, do těchto procesů většinou nelze nijak zasáhnout a musíme se jim tak podřídit, některé procesy máme rádi a jiné nemáme rádi s tím nejde nic udělat. Obrazně nejsme pány svojí budoucnosti, jsme jenom sluhové, které mnohé snadno ovládá. Někteří věří na zázraky a… Číst dále »Někteří věří na zázraky a jiní na zázraky nevěří
Čas načtení: 2025-01-31 19:41:55
Pokud se podíváme na staré knihy nebo na staré filmy tak vidíme že se zde mnohé mění některé změny nám dělají radost a jiné změny nám dělají starosti, mnozí tvrdí že se mnohé mění rychleji, než tomu tak bylo v minulosti, tak tomu je ale jenom tam kde není bída a zaostalost. Většina lidí na… Číst dále »Lidi už na konec světa nevěří
Čas načtení: 2025-02-09 15:39:25
Češi už nevěří státu a investují si na stáří. Pro ty z generace 55+ se blíží ještě levnější nástroje
Z průzkumů vyplývá, že Češi si víc a víc uvědomují, že se na stáří musí zajistit sami a nespoléhat na stát, píše Petr Žabža z Air Bank. Článek Češi už nevěří státu a investují si na stáří. Pro ty z generace 55+ se blíží ještě levnější nástroje se nejdříve objevil na CzechCrunch.