Aktuální Zprávy

Přístavní dělníci v Marseille odmítli naložit vojenské vybavení pro Izrael

Dělníci ve francouzském přístavu Marseille-Fos odmítají naložit vojenské vybavení, které mělo ve čtvrtek zamířit do Izraele, informovaly jejich odbory. Vysvětlují to tím, že se nechtějí účastnit genocidy řízené izraelskou vládou, tedy vojenských akcí, které Izrael vede v palestinském Pásmu Gazy proti hnutí Hamás a které si vyžádaly vysoký počet obětí mezi civilisty.

---=1=---

Čas načtení: 2024-04-23 14:52:00

PŘEHLEDNĚ: Uzavírky Obvodové v Bystrci? Dvě změny do konce týdne a pak další

/VIDEO/ Objížďkou přes sídliště jezdí od pondělí řidiči mířící od centra Brna do Bystrce. Právě v tomto směru totiž kvůli opravě křižovatky s Přístavní ulicí platí uzavírka Obvodové ulice. Podle plánu stavebních prací se ve čtvrtek do Obvodové na jeden den vrátí omezení, na která byli řidiči zvyklí od konce března. V pátek dělníci začnou opravovat druhou polovinu silnice a opět se tak změní i dopravní režim v křižovatce.

Čas načtení: 2024-10-04 11:38:00

Maersk klesl o 7 %, protože američtí přístavní dělníci ukončili stávku v přístavech na východním pobřeží

Akcie předních evropských přepravců kontejnerů, včetně dánského Maersk (MAERSKA.DK) a německého Hapag-Lloyd (HLAG.DE) dnes ztrácejí 7 %, respektive 12 %, poté, co američtí přístavní dělníci předběžně podepsali dohodu o pozastavení stávky do 15.

Čas načtení: 2025-04-30 16:42:00

Zprávy ze Severu: Opravy Benešova mostu uzavřou do 4. května Přístavní ulici v Ústí nad Labem

Od čtvrtka 1. května bude čtyři dny neprůjezdná Přístavní ulice pod Benešovým mostem v Ústí nad Labem. Kvůli opravě začnou dělníci demolovat předpolí mostu na protipovodňovou vanou.

Čas načtení: 2025-04-30 16:42:00

Zprávy ze Severu: Opravy Benešova mostu uzavřou do 4. května Přístavní ulici v Ústí nad Labem (audio)

---===---

Čas načtení: 2024-03-07 09:00:00

Ruská agrese na Ukrajině: Rusko tvrdí, že konflikt může přerůst ve válku v Evropě

- Raketový úder dopadl poblíž ukrajinského prezidenta a řeckého premiéra v Oděse; ruský důstojník říká, že se zvyšuje vyhlídka na nový konflikt- Ruské rakety dopadly poblíž Zelenského a návštěvy řeckého premiéraSmrtící ruský raketový úder na ukrajinské přístavní město Oděsa dopadl poblíž prezidenta Volodymyra Zelenského a hostujícího řeckého premiéra Kyriakose Mitsotakise, který okamžik bombardování popsal jako "intenzivní".Při středečním útoku na přístavní infrastrukturu zahynulo podle ukrajinského námořnictva pět lidí a blíže nespecifikovaný počet byl zraněn.

Čas načtení: 2024-02-11 00:00:00

Finsko, Turku – přístavní městečko

Přístavní město Turku se nachází přibližně dvě hodiny jízdy západně od Helsinek. Z terminálu na letišti v Helsinkách můžeme využít přímý autobus nebo přestoupit do menšího letadla, které obstarává vnitrostátní lety Helsinki–Turku. Město je obklopeno členitým pobřežím vybíhajícím do Baltského moře, do kterého zde také ústí řeka Aura. Turku bylo založeno na konci 13. století, počátky však pocházejí již z doby kamenné. Krátce po založení města byla vysvěcena i zdejší dominanta – katedrála Turku (Turun tuomiokirkko). Katedrála se nachází v centru města, je pohodlně dostupná městskou hromadnou dopravou a patří k nejnavštěvovanějším místům.

Čas načtení: 2022-07-20 08:59:44

Chaos v tropickém nikoliv-zrovna-ráji

Srí Lanka čili Cejlon čili Taprobané se v posledních dnech nachází ve stavu naprostého chaosu. Životní úroveň obyvatelstva se propadla, elektřina funguje sporadicky, pohonné hmoty nejsou, zásobování potravinami je ohroženo a prezident Radžapaksa uprchl ze země před davy lačnícími po jeho hlavě. Zní to jako klasický příběh z rozvojové země ovládané diktátorem, ale povrchní podoba klame. Tento druh ekonomické krize, která odstartuje národní revoltu, není pro současnou jižní a jihovýchodní Asii zrovna typický. Většina států v regionu se vyvíjí celkem slibně i přesto, že epidemie covidu-19, propad turistiky a další problémy nedávných let je postihly stejně jako Srí Lanku. Indie je sice poněkud neuspořádaná jako vždycky, ale zřetelně hospodářsky roste. Bangladéš si vybudoval silný textilní průmysl, který je obvykle první vlaštovkou plošné industrializace. Thajsko a Malajsie zbohatly natolik, že se zařadily do kategorie zemí s vyššími středními příjmy a Indonésie se je snaží dohnat. Singapur je vysloveně rozvinutý stát. Ve vyslovených hospodářských problémech se z nedalekých států koupe jenom Myanmar (Barma), kde sedí vojenská junta na trůnu z bodáků, ale i tady srovnání se Srí Lankou nesedí. Srí Lanka je totiž demokracie, sice nedokonalá (která je dokonalá?), ale přece. Měla by být schopna ty nejhorší vládce odstraňovat ve volbách. A přesto je současná katastrofální situace důsledkem dlouhodobého vládnutí rodinného klanu Radžapaksů, který byl do svých funkcí opakovaně zvolen (2005, 2010, 2010 podruhé, 2019, 2020) a který se s přestávkami drží u moci už skoro dvacet let. Pokud je mi známo, volební mechanismy na Srí Lance přiměřeně fungují – nikdo nepálil voličům paty ani jim nevyhrožoval gulagem pro případ, že by nechtěli hodit hlas nějakému konkrétnímu kandidátovi. Úplatky a švindly nepochybně jsou, ale asi ne ve větším rozsahu než v onom nedalekém Thajsku a Malajsii, které jsou přitom ekonomicky o hodně silnější. (Říkám „asi“, protože toto se opravdu těžko exaktně měří.) Stojí za to se na Srí Lanku podívat blíže. Kdyby jenom pro to, že podobné tendence v menším měřítku by jednoho dne mohly nastat i u nás v Evropě. Pozor na politické dynastie Jak už řečeno, Radžapaksové vyhráli volby hned několikrát. Úmyslně o nich mluvím v množném čísle, protože rodinný charakter jejich strany je srílanskému voliči dobře známý. Po každém volebním vítězství kolonizovala rodina Radžapaksů nejvyšší pozice ve státě stylem „škatulata, hejbejte se“. Zkuste si sednout k Wikipedii a nakreslit podle jejích údajů na papír graf, kdy byl kdo z nich prezidentem, premiérem, ministrem obrany atd. Bude to velkolepá mazanice. První varování: politické dynastie nejsou úplná výjimka ani v západním světě – viz Bushové, Clintonové nebo Kennedyové v USA, Trudeauové v Kanadě; také současná předsedkyně EK Ursula von der Leyen je dcerou významného politika CDU. (S klesající porodností ve vyspělém světě je ovšem nepravděpodobné, že by se někde u moci vyskytovalo šest bratří naráz.) Dědění politických, a dokonce i akademických funkcí je oblíbený problém na jihu Evropy, s tradicí sahající až někam do starověku. Státy jako Itálie a Řecko proti nepotismu přijímají (nepříliš účinná) opatření. Srílanští Radžapaksové jsou samozřejmě extrém, ale měli bychom si na to dávat pozor i u nás. Pokud se vám z billboardů podbízí nějaký syn či dcera s velkým jménem, zvažte dvakrát, zda chcete tento rodinně-politický model posilovat svým hlasem. Vydržovat si bílé slony Pojďme dále. Vláda Radžapaksů byla charakteristická nejen kleptokracií, ale i utrácením, které si srílanská ekonomika nemohla dovolit. Šetřivý politik je málokdy populární, na světě je jen několik málo států, kde by slib „nebudu moc utrácet“ byl pro voliče přitažlivý (i v EU je „spořivá čtyřka“ ve výrazné defenzivě). Příkladem, na kterém se toto ilustruje, může být nový přístav ve městě Hambantota. Srí Lanka coby ostrovní stát potřebuje přístavní infrastrukturu, ale až donedávna to znamenalo jeden velký přístav v hlavním městě Colombo. Je to „holt” jen Srí Lanka, a ne nějaký ekvivalent Německa nebo Číny, které chrlí průmyslové produkty po milionech tun a potřebují k jejich vývozu gigantické přístavy typu Hamburku, Rotterdamu nebo Šanghaje. Srí Lanka vyvážela hlavně oblečení a zemědělské produkty, například čaj, a v objemech, na které stačil i přístav středních rozměrů. Radžapaksové se ovšem pustili do stavby přístavu nového, v městečku Hambantota, a navíc na dluh (jak jinak). Byl to přesně ten druh projektu, kterému se v anglické hantýrce říká white elephant, podle staré tradice královských dvorů vydržovat si extrémně drahé bílé slony. Ačkoliv se myšlenka na stavbu Hambantoty přetřásala už dlouho, všichni potenciální investoři si ji vyhodnotili jako neperspektivní – až na Čínu, která do ní nalila peníze, ovšem s vysokým úročením. O několik let později se Srí Lanka dostala do dluhových problémů a levně pronajala nový přístav na 99 let – inu, Číně. U městečka Hambantota ještě chvíli zůstaneme, protože nový přístav není jedinou pochybnou novostavbou, která tu stojí. Vzniklo tu například obří kriketové hřiště, které má mnohonásobně více sedadel (35 tisíc) než samotná Hambantota obyvatel (něco přes osm tisíc). Také je tu nové dvanáctipatrové kongresové centrum s koncertní halou. Mimochodem, klan Radžapaksů pochází z … Hambantoty. To je překvápko, že? Varování druhé: přemrštěné infrastrukturní projekty, které mají posloužit jako pomníček určitého politika nebo symbol toho, jak dobře se o region „stará“, jsou občasným problémem i v Evropě a v Americe. Aljašský projekt mostu nikam (Bridge to Nowhere), kolem kterého zuřily politické bitvy mnoho let, než byl zrušen, letiště duchů na jih od Madridu, skotský parlament… A střední a východní Evropa v tomto nemá žádnou výjimku. Maďaři budou znát velký fotbalový stadion v Orbánově oblíbené vesnici a domácí čtenáře tímto upozorňuji na jihočeské mezinárodní letiště, jehož hospodářská hodnota je v nepříliš hustě zalidněném kraji jednoznačně záporná a jehož terminál posloužil na jaře aspoň jako ubytování běženců z Ukrajiny, protože tam nikomu a ničemu nepřekáželi. Naštěstí se většinu takových bílých slonů podaří zarazit včas. Teď nepotěším některé příznivce současného prezidenta, ale projekt kanálu Dunaj-Odra-Labe považuji za českou Hambantotu a jsem rád, že od pozdního středověku, kdy byl zvažován poprvé, se do něj žádná vláda nepustila, ani královská, ani císařská, ani republikánská. Evropa si dává vlastní gól Dalším zajímavým příběhem z doby vlády Radžapaksů je nucený přechod na bio (organické) zemědělství. Jednoho krásného dne se zkrátka stalo to, že vláda vyhlásila zákaz dovozu chemických hnojiv z ciziny. Vzhledem k tomu, že Srí Lanka nemá dostatek chemického průmyslu k tomu, aby si dostatek hnojiv vyrobila sama, znamenalo to de facto nucený přechod na bio zemědělství ze dne na den. Což by samo o sobě byl problém, i kdyby na to země měla; takové přechody se i v daleko bohatších státech a na daleko bohatších farmách plánují několik let dopředu. Srí Lanka na to navíc neměla, což bylo podle všeho i samotným důvodem k vyhlášení onoho geniálního zákazu. Radžapaksové se zkrátka snažili ušetřit tvrdé valuty, které jsou k nákupu hnojiv na mezinárodním trhu potřeba, a dospěli k názoru, že když se zemědělci po staletí obešli bez nich, jistě to zvládnou i teď. Ano, po drtivou většinu své státní existence (a že je to stát s velmi starou tradicí) fungovala Srí Lanka bez hnojiv … jenže taky měla zhruba jeden milion obyvatel, kdežto dnes, po klasické populační explozi ve druhé polovině dvacátého století, jich má dvacet dva milionů. Důsledek: akutní nedostatek základních potravin, jako je rýže. Varování třetí: motivace v Evropě může být jiná, ale následky podobné. Náš malý, milý Green Deal za pouhý bilion eur, kombinovaný se zcela zbytečným odstavováním jaderných elektráren v Německu, byl problémem už před válkou na Ukrajině. Teď, když zuří, musíme počítat s nedostatkem energie. Evropa je mnohem bohatší než Srí Lanka, takže to nějak vstřebá, aniž by von der Leyenová musela prchat z vlastního sídla, ale stejně jde o spektakulární vlastní gól. Tím nechci říci, že ekologické iniciativy jsou absurdní samy o sobě – nikdo by asi nechtěl žít v „rakovinné vesnici“ jen proto, že je to levnější. Ale lze je uskutečňovat konzervativně nebo naopak hazardérsky. A to, že politici na špičce EU před pár lety poslechli mladou Grétu a její požadavek „chci, abyste propadli panice“, přispělo k dnešní neutěšené energetické situaci. Panika je přesně ten duševní stav, který je nevhodný pro dělání strategických rozhodnutí. Pokud tón debaty určují apokalyptické vize, o zbrklá a nestabilní řešení je víceméně postaráno. Naštěstí aspoň ty odstavené uhelné elektrárny ještě nikdo nezbořil, takže je lze nouzově zapnout… Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-11-14 16:47:00

Michal Vrba: Při psaní neumím myslet na čtenáře

Jedním ze slibných prozaických talentů současné tuzemské literatury je Michal Vrba, kterému po poutavé novele Prak (2016) v nakladatelství Argo nedávno vyšla neméně zajímavá povídková kniha Kolem Jakuba. Kolem Jakuba je už vaší třetí knihou, tou první se stala sbírka povídek s nezvyklým názvem Hontolini, kterou jste v roce 2014 vydal vlastním nákladem, a dokonce i sám ilustroval. Osvětlíte nám trochu její titul a obsah? Závin Hontolini je hlavní postavou absurdních povídek. Je pekařem a příležitostným agentem, který zažívá různá dobrodružství se svým přítelem, koníkem Semnounikdynevyhraješ. Při psaní Hontoliniho jsem neměl absolutně žádné hranice a královsky se bavil. Je to text experimentální, hra se slovy a významy jdoucí až k hranicím surrealismu a relativně obtížný text pro toho, kdo na hru bez hranic nepřistoupí. Však jsem tuhle knížečku nikde nešířil a vznikla jen pro radost. Celý náklad Hontoliniho jsem rozdal kamarádům, u nichž jsem měl naději na pochopení. Vaší druhou knihou je psychologická novela Prak, která vyšla roku 2016 v nakladatelství Argo. Dočetl jsem se, že jste s rukopisem obcházel stánky nakladatelů přímo na Světě knihy? Svět knihy byl poslední pokus po tom, co jsem rozeslal rukopis snad do třiceti nakladatelství. Vrátily se mi tři pochvaly s omluvou, že knihu nevydají. Kamarád mi poradil, ať to zkusím na veletrhu. Ty pokusy předat rukopis knihkupcům vyhlížejícím kupce knih byly navýsost trapné a už jsem se chystal odejít, když mi u stánku Arga dali kontakt na redaktora Miloše Urbana a u něj Prak zarezonoval. A byla to šťastná náhoda. U jiných redaktorů, jak jsem se později dozvěděl, by třeba neprošel a dnes bych dál psal jen pro známé. Hlavní dějovou linii Praku jste zasadil do období Protektorátu. Jak náročné byly rešerše předcházející vlastnímu psaní? A kde se vlastně vzala postava kolaboranta s německými okupanty a mstitele v jedné osobě? Období Protektorátu mne zajímalo od mládí, takže jsem měl načteno a věděl dost. Vlastně jedinou historickou informací, kterou jsem hledal, bylo to, ve který den v týdnu byl proveden útok na Heydricha (středa). Mimo historii jsem hledal ještě informace stran ústředního motivu – obešel jsem několik doktorů a navštívil diskuzní fóra střeleckých asociací, abych zjistil, zda by bylo opravdu možné užít praku jako reálné zbraně. Text Praku je ale především příběhem slabého člověka podléhajícího a zároveň vzdorujícího tlakům i sám sobě. Příběh by se lehce dal přetransponovat třeba do 50. let. Postava měla být původně mnou samotným, chtěl jsem si psaním otestovat vlastní limity, ale velmi záhy si začala žít vlastním životem, a nakonec to pro mě byl docela cizí člověk. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Prak se coby váš oficiální debut dočkal řady pozitivních ohlasů. Odnesl jste si z nich něco pro práci na své další knize, právě vydané sbírce povídek Kolem Jakuba? Z ohlasů samotných jsem si odnesl snad jen fascinaci nad tím, jak čtenáři různorodě a podle svého charakterového ustrojení chápou a interpretují moje psaní. Pro někoho byl Prak historickou novelou, pro někoho čistou akcí, dalšímu byl psychologickým psaním, také milostným textem, nebo dokonce existenciálním zamyšlením. A pak snad jsem si odnesl i jisté uvolnění z pocitu, že moje texty snad doteď nechválili přátelé jen „z musu“, ale že mohou zaujmout i širší čtenářskou obec. To je pro psavce do šuplíku neznámé novum. Jinak veřejná prezentace mých textů nemá s psaním samotným, alespoň pro mne, nic společného. Psaní je mi ryze intimní věcí a při něm vyprávím příběh sám sobě a jsem „uvnitř“. Ač mi zkušenější autoři radili, ať při psaní myslím na čtenáře, neumím to už ze způsobu, jakým tvořím, totiž – dívám se uvnitř hlavy na film, který zapisuju, nemám možnost deformovat to, co vidím, ve prospěch budoucího čtenáře. Jaká vlastně byla geneze textů shromážděných ve vaší nové knize? Třeba povídka Projdi davem je prý už staršího data? Texty byly původně napsány naprosto samostatně a trochu bláhově jsem se domníval, že stačí nahrnout povídky na jednu hromadu a odeslat do nakladatelství. Musím přiznat, že reakce z Arga byla dost rozpačitá a vrátila mě zase na zem. Že by mohly povídky tvořit smysluplný celek provázaný místem nebo časem, to mi došlo až později a jsem za to pochopení rád, neb si díky tomu mohu za nynější podobou knihy pevně stát. Povídku Projdi davem napsanou před dvaceti lety jsem si vzal jen jako námět. Tenkrát měla necelou stranu, neboť jsem byl mladý a rychle spěchal k pointě. S tou současnou v Jakubovi má jen pramálo společného. Pojítkem – někdy těsnějším, jindy volnějším – mezi pěticí příběhů se stává Jakubský rybník nedaleko Nymburka a v jazyce vašich postav se odrážejí i vybrané nářeční prvky... Máte k tomu regionu nějaký osobní vztah? Pocházím z Hlušic, který je od Jakuba asi patnáct kilometrů a do „Čiňouse“ (Činěvsi) kousek od Jakuba jsem jezdíval k tetě. Je to rovinatá krajina, a díky tomu zná každý místní spoustu vesnic a míst kolem, neboť tam neexistuje žádná přirozená hranice v podobě hor, nebo třeba velké vodní plochy typu přehrady. Do nedalekého Městce Králové, který se objeví v poslední povídce, jsme jezdili do tanečních a na zábavy. Z Chotěšic z povídky Na motorce zase pocházel můj dědeček a trávil jsem tam jako malý kluk prázdniny. A co se týče nářečních prvků – mám babičku, které je 86 let a která je stále velmi vitální. Její jazyk je jazykem, který kolem mě zněl v dětství a odráží se i v mluvě postav. Nebyl jsem si při psaní vědom, že bych jej speciálně a cíleně používal, jen jsem poslouchal, co jednotlivé postavy říkají, slyšel jsem jejich barvu hlasu, dikci, naléhavost a zapsal prostě to, jak mluvily. Když se v prvním hodnocení knihy objevila pochvala za použití nářečí, byl jsem upřímně překvapen, neboť mě to vůbec nenapadlo. Sám tak mluvím. Vyjma poslední povídky jste své texty zasadil do více či méně vzdálené historie. Třicetiletá válka, květen 1945, revoluční rok 1956 v Maďarsku, konec 50. let v Československu... Své hrdiny zjevně s oblibou vystavujete dějinným zkouškám. Vystavuju v první řadě sebe, píšu s výjimkami bez plánu, začínám první větou a nevím, o čem budu psát. Stačí mi pocit, nebo slabý motiv, který by samostatně neobstál, ale i z něj pak může vyvstat něco zajímavého. Nemám určený počet postav, délku, linii příběhu, nic. Děj dopředu neznám. Velmi intenzivně psané příběhy prožívám, zapisuji film, který se mi v hlavě odehrává. Takhle mohu cestovat v čase i prostoru. A moje podvědomí to zjevně táhne do časů, kde se odehrávaly vypjaté příběhy neznámých lidí denně, a dnes jsou zaváté zapomněním. Výjimkou je druhá povídka z Jakuba odehrávající se na konci války. Ta byla zčásti inspirována událostí, která se stala dědovi mého kamaráda. Mnozí vaši hrdinové ovšem musí čelit i obtížným testům vlastní fyzické a psychické odolnosti – na mysli mám několikadenní útěk hrdiny Praku, výpravu chlapce hledajícího pomoc v povídce Ti tři nebo náročnou jízdu protagonisty povídky Na motorce. Jejich utrpení dokážete líčit velmi sugestivně... Každý příběh se mi odehrál v hlavě, jako bych tam byl sám. Občas je to psychicky velmi vyčerpávající. Míra vlastní evokace je maximální. Pokud jsem to v případě Praku i Jakuba alespoň zčásti dokázal přenést do slov, mělo psaní těch textů smysl. Testem psychické odolnosti je mi tak i psaní samotné. Vlastní zkušenosti z fyzických zkoušek mám třeba právě s dálkovým pochodem podobným, jaký si prožil Marek Libánský v Praku. Kdysi jsem šel z Ústí nad Labem do Hlušic v největším horku a těch klikatých 165 km po rozpáleném asfaltu jsem ušel za dva a půl dne. Mimochodem – poslední zastávkou před cílem byl Jakub, v němž jsem si chladil rozbité nohy. Zbytek cesty už spíš připomínal mystický zážitek. Úvodní povídka Ti tři, jejíž děj se odehrává v roce 1639, poněkud narušuje homogennost celého svazku, který jinak obsahuje příběhy z 20. století. Byl to důvod, proč se podobná trojice dětských hrdinů, dokonce s totožnými jmény, znovu objevuje v závěrečné próze Řadovka, což vytváří zdání jakéhosi pomyslného narativního oblouku? Původně se příběh tří dětí odehrával v jakémsi bezčasí, děti nepotřebovaly vědět, kdo jim tak fatálně zasáhl do života. Pro celistvost knížky ale byla datace důležitá a Poděbradsko bylo právě švédským pleněním citelně zasaženo. K reáliím života ve mlýně bylo toto období nejpříhodnější. A že se vymyká z ostatních povídek zasazených do 20. století? Domnívám se, že to není na škodu, je-li předehrou ohlédnutí do starších dějin místa, kde se odehrávají další příběhy, byť jde cele o fikci. Vytvořilo to základ pro fikční dějiny krajiny kolem jednoho rybníka. Dětské postavy na začátku a konci mají svůj smysl. Narativní oblouk je tam vědomý a chtěný proto, aby povídky tvořily uzavřený celek. Poslední zmíněná povídka skýtá dosti neradostný pohled na dnešní společnost a její mnohdy pochybné hodnoty. Nebylo by tedy třeba, abyste vy spisovatelé psali méně o našich historických traumatech a více o naší problematické současnosti? Ve svém psaní se pomalu a postupně dostávám blíže současnosti. V Jakubovi končím rokem 1996, v dalším dopsaném textu, románu Zeptej se Ďábla, se dopracuji až do roku 2008. Ale jinak se současnosti zatím trochu bráním. Nejsem si jist, zda dokážu a zda se mi vůbec chce psát o době, ve které je valná část mezilidské komunikace zploštělá interakcemi na dálku, textovými zprávami, sociálními sítěmi apod. Dle recenzí jsou autoři, třeba David Zábranský, kteří zvládají zachytit současnost skvěle. Já zřejmě potřebuji odstup. Přesto se necítím jako spisovatel historických textů, nýbrž jako cestovatel putující za silnými individuálními lidskými osudy. Nevyrovnávám se s historickými traumaty, jen skrze příběhy vyprávím o démonech, kteří jsou v nás skryti a čekají na svoji kohoutovskou „hvězdnou hodinu vrahů“ v každé době. {/mprestriction} Michal Vrba (*1976) pochází z Hlušic, malé vesničky na východě Čech, kde strávil dětství. Po vyučení v hradeckém ČKD a nástrojařské nástavbě složil přijímací zkoušky na obor český jazyk – občanská nauka na UJEP v Ústí nad Labem, městě, které se stalo na deset let jeho domovem. Pět let učil společenské vědy na místní střední škole. Poté ho osud zavál do západního Skotska, kde se živil jako přístavní dělník a řidič náklaďáku. Nyní pracuje pro malou rodinnou tiskárnu. Se ženou Martinou a malými syny žije v Novém Bydžově. Píše od dětství, povětšinou kratší povídky. V roce 2014 vydal vlastním nákladem knihu próz Hontolini, roku 2016 nakladatelství Argo vydalo jeho novelu Prak a ve stejném nakladatelství mu nyní vyšel povídkový soubor Kolem Jakuba.

Čas načtení: 2024-02-26 05:15:00

VIDEO: Řidiče v Bystrci čekají změny. V rušné křižovatce přibudou semafory

Rušný provoz panuje v pátek dopoledne v brněnské Obvodové ulici. Od března si však musí obyvatelé Bystrce zvyknout na dočasné změny. V křižovatce Obvodové a Přístavní totiž začne instalace semaforů.

Čas načtení: 2024-02-27 18:49:00

Komise vítá předběžnou dohodu o modernizaci inspekcí lodí a dohledu nad nimi

Komise vítá dnes dosaženou politickou dohodu mezi Evropským parlamentem a Radou o aktualizaci požadavků na státní přístavní inspekci plavidel vplouvajících do přístavů EU a o požadavcích státu vlajky na obchodní plavidla registrovaná v členských

Čas načtení: 2024-03-06 18:08:12

Ruské střely dopadly v Oděse jen 150 metrů od Zelenského a řeckého premiéra

Jihoukrajinské přístavní město Oděsa ve středu zasáhly ruské střely, útok si vyžádal mrtvé a zraněné.

Čas načtení: 2024-03-06 17:20:00

Bylo to o kousek. Rusko útočilo na Oděsu, kde byl Zelenskyj a řecký premiér

Jihoukrajinské přístavní město Oděsa ve středu zasáhly ruské střely, útok si vyžádal mrtvé a zraněné. Na tiskové konferenci s řeckým premiérem Kyriakosem Mitsotakisem, který ve středu Oděsu navštívil, to uvedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Střely dopadly nedaleko místa, kde se nacházela kolona s oběma lídry.

Čas načtení: 2024-03-06 09:27:00

Rusko zaútočilo na Oděsu během návštěvy Zelenského a Mitsotakise, píší média

Oděsa (Ukrajina) - Jihoukrajinské přístavní město Oděsa dnes zasáhly ruské střely, útok si vyžádal mrtvé a zraněné. Na tiskové konferenci s řeckým premiérem Kyriakosem Mitsotakisem, který Oděsu navštívil,...

Čas načtení: 2024-03-06 18:10:00

Bylo to o kousek. Rusko útočilo na Oděsu, kde byl Zelenskyj a řecký premiér

Čas načtení: 2024-03-06 09:27:00

Rusko zaútočilo na Oděsu během návštěvy Zelenského a Mitsotakise, píší média

Čas načtení: 2024-03-08 06:39:00

Biden navrhuje šestitýdenní příměří v Gaze, armáda USA má postavit přístav pro humanitární pomoc

Americký prezident Joe Biden pracuje na dojednání šestitýdenního příměří v Pásmu Gazy, které by zastavilo „srdcervoucí“ utrpení Palestinců. Biden to řekl ve svém projevu o stavu unie na půdě Kongresu. Prezident také nařídil americké armádě misi s cílem vybudovat dočasné přístavní molo u břehů Gazy pro doručování humanitární pomoci.

Čas načtení: 2024-03-11 18:22:00

Čínské přístavní jeřáby jsou pro USA nebezpečné, varuje tajná služba. Mohou sbírat informace i zablokovat dopravu

Přístavní jeřáby jsou v dobách kontejnerové dopravy symbolem těžké práce námořního obchodu. Jejich les se tyčí nad každým významným světovým přístavem. Unesou od 40 do 70 tun a největší z nich mají rozpětí až 60 metrů. A pokud jsou vyrobené v Číně,...

Čas načtení: 2024-03-12 17:54:38

Útoky USA na jemenské Hútíje údajně zabily 11 lidí

Letecké údery prováděné Spojenými státy zasáhly přístavní města a malá města v západním Jemenu, při nichž zahynulo nejméně 11 lidí a 14 jich bylo zraněno, uvedl mluvčí mezinárodně uznávané jemenské vlády pro tiskovou agenturu Reuters.

Čas načtení: 2024-03-14 17:34:27

Paldiski: Přístav, jehož jméno se nesmělo ani vyslovit!

V místech, kde se potkává Finský záliv s Baltským mořem se nachází přístavní město Paldiski – statutární centrum kraje Harjumaa v Estonsku. Nyní je to klidné, ba trochu ospalé sídlo. Není tomu tak dlouho, co zde existovala supertajná námořní základna. Jméno města nebylo radno ani vyslovit. Vše bylo v takovém režimu utajení, že Paldiski prý

Čas načtení: 2024-03-15 13:55:00

V Oděse po ruském útoku zahynulo nejméně 14 lidí, uvedla tamní správa

Při pátečním dopoledním útoku Ruska na přístavní město Oděsa zahynulo nejméně 14 lidí a dalších 46 bylo zraněno, uvedl šéf tamní oblastní správy. Celá Oděská oblast bude v sobotu držet den smutku.

Čas načtení: 2024-03-15 09:00:00

Ruský raketový útok na Oděsu zabil nejméně 20 lidí

Více než 75 zraněných v černomořském městě při nejsmrtelnějším útoku na ukrajinskou civilní oblast za poslední týdnyRuský útok balistickou raketou zabil v černomořském městě Oděsa nejméně 20 lidí a více než 75 jich zranil, uvedli ukrajinští představitelé.Prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že Rusko dostane od ukrajinských sil "spravedlivou odpověď" za podle něj "podlý" úder na město, které bylo tento měsíc téměř každý den napadáno ruskými drony nebo raketami.Útok na civilní infrastrukturu byl nejsmrtelnějším ruským útokem za poslední týdny poté, co Moskva nedávno zvýšila počet úderů na toto přístavní město.

Čas načtení: 2013-11-19 17:45:14

Helsingborg

Helsingborg je švédské přístavní město ležící na pobřeží Sundské úžiny. Nachází se přibližně sedmdesát kilometrů od Malmo. Je osmým největším městem ve Švédsku a žije v něm přibližně sto tisíc obyvatel. Jedná se o významné obchodní a dopravní centrum. Považuje se za jedno z nejstarších švédských měst. Byl založen v roce 1085, i když v […] Helsingborg ze stránek www.i-cestovani.com i Cestování

Čas načtení: 2024-03-22 10:56:00

Roman zapíchl Nikolase (†23): Zproštěn! Sebeobrana, řekl soud!

Nutná obrana! Šokujícím obratem skončil v pátek soudní proces u Krajsjkého soudu v Brně, který řešil krvavou tragédii z loňského června. Tehdy měl Roman R. (37) podle obžaloby u zastávky MHD v Přístavní ulici v Brně po předchozím konfliktu bodnout nožem Nikolase Z. (†23). Cizinci hrozilo za vraždu až 18 let, žalobce však kvalifikaci změnil na zabitíva a žádal trest kolem pěti let vězení. Soudkyně Dita Řepková nakonec inženýra kybernetiky z Ukrajiny zprostila viny, šlo o nutnou obranu!

Čas načtení: 2024-03-24 00:00:00

Norsko, Trondheim – korunovační město

Opět budeme cestovat. Po návštěvě švédského kostelního městečka Gammelstad a hlavního města Stockholm se přesuneme do sousedního Norska. Navštívíme tu přístavní město Trondheim, které se rozprostírá na březích Trondheimského fjordu a řeky Nidelva.