Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-05-09 10:54:00

Nové BMW M4 CS oficiálně: Bráška sedanu M3 CS má 550 koní a nižší hmotnost

V Mnichově představují novou verzi aktuálního BMW M4. Ještě sportovnější specifikace CS (Club Sport) kombinuje to nejlepší z výchozího kupé Competition xDrive a staršího sourozence, kterým je sedan M3 CS.

Čas načtení: 2024-05-09 10:54:00

Nové BMW M4 CS oficiálně: Bráška sedanu M3 CS má 550 koní a nižší hmotnost

V Mnichově představují novou verzi aktuálního BMW M4. Ještě sportovnější specifikace CS (Club Sport) kombinuje to nejlepší z výchozího kupé Competition xDrive a staršího sourozence, kterým je sedan M3 CS.

Čas načtení: 2025-06-05 14:00:00

Dobře vybavené Amazfit Active 2 dostanou hranatého sourozence. Máme obrázky i specifikace

Chytré hodinky Amazfit Active 2 se začátkem roku objevily na českém trhu s lákavou výbavou za příznivou cenu. Nabídly jasný AMOLED displej, přesný senzor BioTracker 6.0 i solidní výdrž. Nyní to ale vypadá, že značka chystá další rozšíření této modelové řady. Internetem kolují rendery modelu Active 2 (Square), který namísto kulatého těla vsází na elegantní […] Celý článek si můžete přečíst na Dobře vybavené Amazfit Active 2 dostanou hranatého sourozence. Máme obrázky i specifikace

Čas načtení: 2025-09-05 12:00:00

Amazfit T-Rex 3 Pro přichází do Česka! Mají titanové tělo, svítilnu a úžasnou výdrž baterie

Oblíbené outdoorové hodinky Amazfit T-Rex 3 se dočkávají prémiovějšího sourozence, o němž informace unikly už minulý týden. Model T-Rex 3 Pro přináší přes tucet vylepšení včetně titanové konstrukce, integrované LED svítilny a pokročilejších mapových funkcí. Hodinky míří na evropský trh ve dvou velikostech a třech barevných provedeních. Větší varianta vyjde na 9 999 Kč a […] Celý článek si můžete přečíst na Amazfit T-Rex 3 Pro přichází do Česka! Mají titanové tělo, svítilnu a úžasnou výdrž baterie

Čas načtení: 2025-11-23 10:00:00

Xiaomi Smart Door Lock M40 má velký displej a spoustu možností odemykání, oproti dražšímu modelu však učinil zásadní kompromis

Xiaomi rozšiřuje své portfolio chytrých zámků o cenově dostupnější variantu nedávno představeného modelu M40 Pro. Nový Smart Door Lock M40 si zachovává většinu pokročilých funkcí prémiového sourozence, ale přichází s několika úpravami, které se promítly do nižší ceny 2 804 jüanů (přibližně 8 300 Kč v přepočtu) namísto 3 229 jüanů (asi 9 600 Kč). […] Celý článek si můžete přečíst na Xiaomi Smart Door Lock M40 má velký displej a spoustu možností odemykání, oproti dražšímu modelu však učinil zásadní kompromis

Čas načtení: 2019-12-01 18:43:59

Proč neuzavřete sňatek s někým, s kým jste se v dětství často koupali?

Odpověď najdete v epochální a často zábavné knize Chování: Biologie člověka v dobrém i zlém, jíž se českému čtenáři poprvé představuje přední světový neuroendokrinolog Robert Sapolsky Proč jsou naše sociální životy komplikované a matoucí, plné nedostatků a nesprávných rozhodnutí? Lze zvrátit neblahé následky z nepříznivých okolností v dětství? Čeho je nám třeba k dosažení něčeho výjimečného i něčeho děsivého? Proč Stalin opovrhoval oddaným patriotem Pavlíkem Morozovem? Slavný americký profesor biologie a neurologie Robert Sapolsky vše vysvětluje ve strhujícím díle CHOVÁNÍ: BIOLOGIE ČLOVĚKA V DOBRÉM I ZLÉM. Dobrodružnou výpravu za našimi světlými i temnými stránkami vydává v překladu Pavla Pecháčka nakladatelství DOKOŘÁN. Je záhadou, proč knihy předního světového neuroendokrinologa prof. Roberta Sapolského, držitele mnoha ocenění, dosud unikaly pozornosti českých nakladatelů. Např. jeho publikace Why zebras don’t get ulcers (Proč zebry nemají žaludeční vředy, 1994) fantasticky objasňuje vliv stresu na zdraví a sociální chování zvířat i lidí. Nakladatelství Dokořán se rozhodlo tento nedostatek na českém trhu napravit a sáhlo po Sapolského nejnovější knize CHOVÁNÍ: BIOLOGIE ČLOVĚKA V DOBRÉM I ZLÉM (2017), na níž pracoval deset let.   Autorův způsob líčení příčin lidského chování je úchvatný a logický. Začíná faktory, které ovlivňují reakci člověka v konkrétním okamžiku, a pak se vrací zpět v čase, až do dávné minulosti našeho druhu a k jeho evolučnímu dědictví. První kategorie vysvětlení je neurobiologická – Sapolsky popisuje, co se dělo v mozku člověka sekundu před tím, než se jistým způsobem zachoval, jaký zrakový vjem, zvuk či zápach zapříčinil v nervové soustavě reakci. A jaké hormony předtím hodiny až dny ovlivňovaly citlivost jedince na ony podněty. Vybízí nás, abychom přemýšleli o neurobiologii a našem smyslovém světě ve snaze přijít na to, co se s námi dělo a děje. Autor dále vysvětluje, jak bylo dané chování ovlivněno strukturálními změnami nervového systému v předchozích měsících, dospíváním, dětstvím, životem plodu a jeho genetickým složením. Nakonec rozšiřuje pohled z jednotlivce na společnost, která ho obklopovala. Jak ekologické faktory, působící po tisíciletí, ovlivnili tuto společnost, její kulturu a následně i jednotlivce. Sapolsky se znovu vrací k evolučním faktorům starým milionům let. Výsledkem je jedna z nejoslnivějších vědeckých výprav za lidským chováním, jaká se kdy uskutečnila. Epochální a často zábavná syntéza špičkového výzkumu napříč celou řadou disciplín. Sapolsky přistupuje k lidskému chování s porozuměním a utkává se s tématy týkajícími se tribalismu a xenofobie, hierarchie a konkurence, morálky a svobodné vůle, války a míru. Jeho Chování: Biologie člověka v dobrém i zlém je důstojným startem českého čtenáře k poznání díla světově renomovaného biologa. O autorovi: Robert M. Sapolsky (* 1957) získal titul na Harvardově univerzitě v roce 1978 a následně se jakožto primatolog vydal do Keni studovat sociální chování paviánů. Po návratu nastoupil na Rockefellerovu univerzitu, kde získal doktorát z neuroendokrinologie. V současné době je profesorem biologie a neurologie na Stanfordově univerzitě. Je držitelem mnoha ocenění, například prestižní Ceny Nadace Johna D. a Catherine T. MacArthurových (1987) či Ceny Carla Sagana za popularizaci vědy (2008). Je autorem několika knih, například Why Zebras Don’t Get Ulcers (Proč zebry nemají vředy, 1994), The Trouble with Testosterone (Potíže s testosteronem, 1997) či A Primate’s Memoir (Paměti primáta, 2002). Ukázka z knihy: Ukázka z knihy CHOVÁNÍ: Biologie člověka v dobrém i zlém, str. 318 Příbuzenský výběr Jak do příbuzenského výběru zapadají lidé? Ukázali jsme si, že dobře – například fraternální polyandrie v Tibetu, podivná náklonost žen k pachu svých bratranců či všeobecné protežování příbuzných. Lidé z mnoha kultur jsou mimoto posedlí příbuzenskými vztahy, což dalo vzniknout systému jejich pojmenování (stačí zajít do obchodu a podívat se na přání organizovaná podle příbuzenských kategorií – pro sestru, bratra, strýčka a tak dále). A když si příslušníci tradičních společností vezmou někoho z jiné skupiny a odejdou do ní žít, na rozdíl od primátů, kteří svou rodnou skupinu opouštějí během dospívání, se svou původní rodinou zůstávají ve styku. Sváry a krevní msty, od novoguinejských horalů po Hatfieldovy a McCoyovy, navíc probíhají podél příbuzenských rodových linií. Peníze a půdu obvykle odkazujeme potomkům, nikoli cizincům. Vládu dynastií dodržujeme od starověkého Egypta po Severní Koreu a od Kennedyů po Bushe. Podívejme se na jednu ukázku příbuzenského výběru: pokusné osoby jsou v situaci, kdy se na člověka a neidentifikovaného psa řítí autobus, přičemž zachránit mohou jen jednoho z nich. Kterého vyberou? Záleží na stupni příbuznosti: člověk postupuje od sourozence (1 procento by upřednostnilo psa před sourozencem) přes prarodiče (2 procenta) ke vzdálenému bratranci/sestřenici (16 procent) po cizího člověka (26 procent). Dalším rozměrem významnosti příbuzenství v mezilidských interakcích je, že v mnoha zemích i amerických státech nemají lidé povinnost svědčit u soudu proti příbuzným prvního stupně. Když navíc lidé utrpí poškození (emočního) vmPFC, stanou se natolik neemocionálně prospěchářští, že kvůli záchraně cizích ublíží členům vlastní rodiny. Nabízí se fascinující historický příklad, který ukazuje, nakolik špatný dojem vyvolává, když si někdo místo příbuzného vybere cizího člověka. Jedná se o příběh Pavlíka Morozova, chlapce ze stalinského Sovětského svazu. Podle oficiální historky byl malý Pavlík modelový občan, vášnivý patriot mávající vlajkou. V roce 1932 dal před příbuzným přednost státu a udal vlastního otce (prý za nezákonné obchodování), který byl okamžitě uvězněn a popraven. Brzy poté byl chlapec zabit, údajně příbuznými. Patrně měli na příbuzenský výběr jiný názor než on. Režimní propagandisté tu historku uvítali. K poctě mladého mučedníka revoluce se vztyčovaly sochy, psaly básně i písně, přejmenovaly se po něm školy, byla zkomponována i opera a vzniknul hagiografický film. Někdy v době, kdy se to vše přihodilo, se na chlapce dotázali Stalina. A jaká byla reakce muže, který z této oddanosti státu těžil ze všech nejvíc? Zněla „Kdyby jen všichni mí občané byli tak počestní. Tento hoch mi dodal naději v budoucnost“? Ne. Když se Stalina na Pavlíka zeptali, podle historika Vejase Liuleviciuse z Tennesseeské univerzity si pohrdavě odfrknul a prohlásil: „Takové malé čuně, udělat něco podobného vlastní rodině.“ A pak pustil propagandisty z řetězu. Takže Stalin byl téhož mínění jako většina savců: s tím dítětem bylo něco v nepořádku. Lidské sociální interakce se velmi výrazně točí kolem příbuzenského výběru. Kromě vzácné výjimky v podobě Pavlíka Morozova platí, že krev je těžší než voda. Samozřejmě až do chvíle, než se na věc podíváme z větší blízkosti. Pro začátek: ano, napříč kulturami jsme posedlí označeními příbuzenských vztahů, jenže používané termíny se často nepřekrývají se skutečnou biologickou příbuzností. Jistěže pořádáme rodové vendety, rovněž ale vedeme války, v nichž jsou si bojovníci z opačných stran příbuznější než válečníci, kteří bojují pod týmž praporem. Zmiňme třeba bratry válčící na opačných stranách v bitvě u Gettysburgu. Připomeňme si i příbuzné a jejich armády, kteří spolu bojovali o nástupnické právo. Bratranci – Jiří V. z Anglie, Mikuláš II. z Ruska a Vilém II. z Německa – s potěšením řídili první světovou válku a financovali ji. Objevuje se také individuální násilí uvnitř rodiny (třebaže v nesmírně nízké frekvenci, pokud provedeme korekci na množství času, jež spolu jedinci strávili). Dochází k otcovraždám, které bývají aktem pomsty za dlouhá léta týrání, a bratrovraždám. Ty jsou jen výjimečně spjaté se záležitostmi ekonomického či reprodukčního významu – ukradená dědická práva biblických rozměrů, člověk spící s manželkou svého sourozence. Bratrovražda nejčastěji souvisí s dlouhodobými iritujícími záležitostmi a neshodami, kvůli nimž pohár trpělivosti jednoduše přeteče, což mívá smrtelné následky (kupříkladu začátkem května 2016 byl muž z Floridy obviněn z vraždy druhého stupně, protože zabil bratra – kvůli hádce o cheeseburger). A nezapomínejme na vraždy ze cti, jež jsou v některých částech světa ohavně běžné, jak jsme viděli. Nejpodivnější případy násilí v rodině se z hlediska příbuzenského výběru týkají rodičů, kteří zabíjejí děti, kterýžto jev je nejčastěji výsledkem společné vraždy/sebevraždy, hluboké duševní poruchy nebo týrání, které neúmyslně skončilo fatálně. Potom existují případy, kdy matka zabije nechtěné dítě, jež je vnímáno jako překážka – konflikt rodič–potomek pokrytý plivancem šílenství. Přestože odkazujeme peníze potomkům, rovněž blahosklonně přispíváme cizincům na druhé straně planety (děkujeme, Bille a Melindo Gatesovi) a adoptujeme sirotky z jiných kontinentů. (Jistě, jak uvidíme v jedné z pozdějších kapitol, laskavost je zabarvena sebezájmem a většina lidí, kteří děti adoptují, tak činí, protože nemohou zplodit vlastní biologické potomky – nicméně výskyt jakéhokoli z těchto činů je narušením striktního příbuzenského výběru.) A v systému, kde půdu dědí prvorozený, stojí nad stupněm příbuznosti datum narození. Máme tedy ukázkové příklady příbuzenského výběru, ale také dramatické výjimky. Proč lidé vykazují od příbuzenské selekce natolik nápadné odchylky? Myslím si, že často to odráží, jak se vypořádávají s rozpoznáváním příbuzných. Neděláme to s jistotou, třeba vrozeným rozpoznáváním feromonů odvozených od MHC, kterýžto způsob využívají hlodavci (navzdory naší schopnosti rozlišit do jisté míry stupeň příbuzenství na základě pachu). Nečiníme tak ani vtištěním smyslových podnětů a neusuzujeme, že „tato osoba je má matka, protože si vzpomínám, že když jsem byl plod, její hlas byl nejhlasitější“. Namísto toho rozpoznáváme příbuzné kognitivně, o věci přemýšlíme. Podstatné ovšem je, že ne vždy racionálně – obecně platí, že se k lidem chováme jako k příbuzným, pokud se příbuznými zdají být. Fascinujícím příkladem je Westermarckův efekt, který se projevuje sňatkovými vzorci u lidí z izraelských kibuců. V tradičním socialistickém zemědělském přístupu kibuců hraje ústřední roli společná výchova dětí. Děti vědí, kdo jsou jejich rodiče, a každý den jsou s nimi několik hodin v kontaktu. Jinak ale žijí, učí se, hrají si, jí a spí s kohortou dětí stejného věku ve společných ubytovnách obsazených asistentkami a učiteli. V 70. letech 20. století prozkoumal antropolog Joseph Shepher záznamy všech sňatků, které kdy byly uzavřeny mezi lidmi ze stejného kibucu. A z téměř tří tisíc výskytů nenašel ani jeden případ, kdy by se vzali dva jedinci, kteří byli během prvních šesti let života ve stejné věkové skupině. Lidé z téže skupiny vrstevníků obyčejně mívají milující, blízký, celoživotní vztah, leč bez sexuální přitažlivosti. „Mám ho/ji strašně rád, ale přitahuje mě? Ne, on/ona je jako můj sourozenec.“ Kdo je vnímán jako příbuzný (a tudíž nikoli jako potenciální partner)? Někdo, s kým jste se v dětství často koupali. Je to iracionální? Vraťme se k lidem, kteří se rozhodovali, jestli zachrání osobu, nebo psa. Rozhodnutí nezáviselo jen na totožnosti dané osoby (sourozenec, bratranec, cizinec), nýbrž i na tom, komu patřil pes – zda byl cizí, nebo váš. Za pozornost stojí, že 46 procent žen by dalo přednost svému psovi před zahraničním turistou. Co by z toho vyvodil racionálně uvažující pavián, pišťucha nebo lev? Že tyto ženy věří, že jsou více příbuzné s neotenickým vlkem než s jiným člověkem. Proč se tak chovají? „Bude mi ctí položit život za osm bratranců nebo za mého úžasného křížence labradora a pudla jménem Sadie.“ Lidská iracionalita v rozlišování příbuzných od nepříbuzných nás přivádí k jádru našeho nejlepšího a nejhoršího chování. Vyvstává zde totiž něco zásadního – můžeme být manipulováni, abychom se s někým cítili spříznění více či méně než ve skutečnosti. Pokud se jedná o první případ, dějí se nádherné věci – adoptujeme, darujeme, zastaneme se, máme pochopení. Hledíme na někoho, kdo se od nás velice liší, a vidíme podobnosti. Říká se tomu pseudopříbuzenství. A co opačná možnost? Jedním z nástrojů propagandistů a ideologů, jak vybudit nenávist vůči nečlenské skupině – černochům, židům, muslimům, Tutsiům, Arménům, Římanům – je vylíčit je jako zvířata, škůdce, šváby, choroboplodné zárodky. Jsou tak odlišní, že není snadné považovat je za lidi. Říká se tomu pseudospeciace. Ta je základem mnoha našich nejhorších momentů a podíváme ni v patnácté kapitole. TZ

Čas načtení: 2020-09-24 12:45:46

Nový azylový plán EU, aneb "Pes jitrničku sežral"

Myšlenka na redistribuci běženců po EU je, jak se zdá, takzvaně nemrtvá. Už když Němci v létě přebírali vedení EU, hovořilo se v médiích o tom, že jedním z cílů jejich předsednictví by měla být reforma azylové a migrační politiky unie. (Spiegel, ZDF, Handelsblatt). Připomeňme raději, že současnou šéfkou Evropské komise je dlouholetá spolupracovnice kancléřky Merkelové, Ursula von der Leyen. Stručný přehled základních bodů plánu najdete v českých médiích: Echo 24, iDnes, a to i s dosti důležitou informací, že součástí systému má být “v krizových situacích” takzvaná “povinná solidarita”. Hlavní zádrhele Než půjdeme dále – originál plánu (PDF) je ke stažení tady. Nuže, co mě v tomto návrhu zaujalo nejvíce? Systém povinné solidarity (fuj!) v krizových situacích se má realizovat dvěma prostředky. Buď tím, že si země rozdělí běžence rovnou, nebo tím, že se postarají o návrat nějakých odmítnutých žadatelů k nim domů. Tomu druhému se říká „return sponsorship“. Děsí mě skutečnost, že náš ministr vnitra Hamáček už ve středu řekl, že o systému repatriací je Česko ochotné diskutovat. Ony jsou totiž v té navrhované smlouvě hned dva špeky, o kterých on sám možná ani neví, protože bych tipoval, že to PDF ještě ani nečetl – a v našich novinách to nikde nebylo. Špek číslo jedna se nachází na stránce 75 dokumentu. Stát, který se přihlásí k „return sponsorship“ nějakého toho odmítnutého migranta, bude mít na repatriaci dotyčného osm měsíců, v případě krizové situace dokonce jen čtyři měsíce. Uplyne-li tato lhůta, musí si dotyčného ilegála převzít! (Schovává se to tam pod pěkným slovem transfer, přesun. Prostě si jej z té Morie či Lampedusy odvezeme k sobě.) Podle německých novin je přitom v současné době u většiny odmítnutých žadatelů problém v tom, že nemají papíry. Buď proto, že dělají obstrukce sami, nebo proto, že je dělá jejich domovský stát. Ve světle této skutečnosti se mi tedy „return sponsorship“ jeví jako mimořádně nelákavý instrument. Špek číslo 2 se nachází o deset stránek dále, na straně 85, kde se hovoří o použití detence. Odmítnutí migranti bez nároku na azyl smějí být při návratové proceduře omezeni na svobodě jen individuálně, detence přichází v úvahu jen jako poslední možné řešení (as a last resort), nikoliv standardně (would not be subject to detention as a rule), a to nanejvýš na 2×12 týdnů, prvních dvanáct týdnů při zjišťovacím řízení před rozhodnutím o azylu a druhých dvanáct týdnů před možnou deportací. To proto, aby nebyla porušena lidská práva dotyčné osoby. Jinými slovy, nejen, že si stát, třeba Česká republika, bude po několikaměsíční lhůtě povinen si odmítnutého žadatele o azyl, tj. ilegála, který nemá vůbec žádný právní důvod se nacházet v Evropě, převézt k sobě domů, ale ke všemu bude mít problém jej vůbec zavřít. Jaká je pravděpodobnost, že toho člověka pak ještě někdy někde najdete? Každý normální jedinec se v momentě, kdy se ocitne na svobodě, pokusí zmizet v nějakém ghettu. Toto je naprosto šílené navrhované opatření a Babišovi, Hamáčkovi a spol. můžu doporučit jediné – hoďte jim to na hlavu. Absence logiky Navrhovaný „return sponsorship“ je zoufale stupidní i z hlediska prosté vyjednávací dynamiky. Zkuste si to představit. Snažíte se vrátit nějaké lidi na základě readmisní dohody zpátky do rozvojového světa – a vaše protistrana, ať už je to Afghánistán nebo Pobřeží slonoviny, ví přesně, že máte stanovenou konkrétní lhůtu, ve které byste to chtěli stihnout. Vůbec toho tam nebudou zneužívat k nějakým dalším ústupkům, že ne? Jsou to jistě samí poctiví lidé, jeden Mohamed Dušín vedle druhého! Byrokracie rozvojových zemí Asie a Afriky je vůbec celosvětově známá svým vstřícným a rychlým postupem v mezinárodních záležitostech, bez jakéhokoliv sklonu k sebeobohacování, úplatkářství, úmyslnému zdržování atd. A pro jejich nejvyšší šéfy, tamní politickou elitu, platí samozřejmě totéž. Úplný klášter plný nezištných Buddhů. Proto ty země taky tak prosperují a nikoho by ani nenapadlo odtamtud utéct. Paradoxní je, že ten samý dokument, který toto navrhuje, o pár desítek stran dříve (45–46) pláče nad tím, že stávající readmisní dohody nejsou dostatečně využívány a že neochota třetích zemí přebírat své vlastní občany zpět je docela potíž: “Neochota či nedostatek kapacity třetích zemí při spolupráci na návratu vlastních občanů je dodatečnou výzvou. (Někdo se v rámci manažer-speaku naučil, že se neříká „problém“, ale „výzva“, pozn. MK.) Přijímání vlastních občanů zpět je podle mezinárodního práva povinnost, ale v praxi mnoho států při tomto úkolu dostatečně nespolupracuje. Ačkoliv značné úsilí Komise v tomto směru za uplynulá léta přineslo určité zlepšení, celkově zůstává spolupráce na readmisích výzvou.“ Toto působí dojmem, že různé kusy dokumentu nejenže psali různí lidé, ale že si to po nich nikdo ani nepřečetl. Nebo že třeba ano, ale je natolik vycvičen v absenci logiky, že mu to ani nepřijde divné. Stěžovat si na dlouhodobě pokulhávající funkčnost nějakého existujícího mechanismu a o kus dále navrhnout zavedení nových postupů, které na funkčnost toho mechanismu spoléhají, je naprosto fascinující duševní pochod. Buď ti navrhovatelé věří, že teď se něco změní a EK dojedná nové readmisní dohody, jejichž plnění nebude – na rozdíl od těch stávajících – takzvanou výzvou. Nebo, a to je klidně možné, nad tím nepřemýšleli vůbec. Přemýšlející lidi asi tenhle druh práce zas tolik neláká. Banality, nebo průšvih? Ještě pár dalších zajímavých momentů z navrhovaného dokumentu, které jsem našel. Strany 78 a 84 – právo na slučování rodin se má rozšířit i na sourozence žadatele. Ani se tam nemluví o nezletilých sourozencích, prostě jen siblings bez bližšího určení věku. Nemají takoví sourozenci náhodou taky manželky a děti? Jak široký pak ten strom akceptovatelných rodinných příslušníků bude? Připomínám, že v takovém Nigeru je aktuální průměrný počet dětí na ženu sedm, takže o takové sourozence nemusí být nouze. Navíc se nebavíme o novorozencích, ale o lidech, kteří se narodili dejme tomu v rozsahu let 1990–2005, kdy byla fertilita i v Asii a Africe měřená počtem dětí na ženu vesměs vyšší než dnes. Taktéž strana 84 – u těch, kdo nějakou formu mezinárodní ochrany dostanou, se má zkrátit doba k získání trvalého pobytu z pěti na tři roky. Prý to má být nástroj motivující k integraci do společnosti. Jak by řekl ostravský klasik: Proč, kurva, proč? Strana 85 – nárok na dávky a jiné plnění by dotyčný měl jen ve státě, kam bude přidělen. (Right to material reception conditions.) Jinými slovy, snaha zafixovat jedince přidělené do Rumunska opravdu v Rumunsku, a do Česka v Česku. To by bohužel opravdu mohlo fungovat. Všichni ti, kdo se utěšují, že by přidělení migranti stejně rychle utekli do Německa – pozor na věc! Strana 86 – evropské úřady spolupracující při posuzování azylových žádostí musejí při sdílení informací chránit osobní data migrantů a brát přitom v úvahu jejich zranitelnost. Toto je natolik nicneříkající, že může jít o naprostou banalitu nebo naprostý průšvih. Co se tím vůbec myslí? Jak se to bude vykládat? Nebude komunikace úřadů v praxi zatížena takovou tunou papírování, že ji to bude ochromovat? Máme s čím bojovat Tento článek už začíná být docela dlouhý, mezinárodní reakce si tedy necháme na příště. Výše zmíněný dokument má i pár pozitivních momentů, například to, že odvolání proti zamítavému rozhodnutí by do budoucna nemělo odkladný účinek, aby se neprotahovalo návratové řízení. To by byl jistě krok vpřed. Readmisní procedury, které tvoří jeden z jeho pilířů, jsou ale pojaty naprosto slabomyslným dojmem. Autoři sami přiznávají, že až dosud to moc dobře nefungovalo, ale jaksi spoléhají, že tentokrát začne. Kdyby takhle postupoval elektrikář při práci na vedení, dávno by ho to usmažilo. Bohužel ve světě úředníků se může stát, že takový druh přístupu se převtělí v platný zákon. Čtenáři moji, máme zase s čím bojovat. Tuhle příšernost musíme sklátit zpátky do sarkofágu, ze kterého vylezla. Hned teď.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-19 08:00:01

Nestačí vám důchod na ucházející život? O výživné můžete žádat své děti

Nízký důchod a stoupající životní náklady – pokud nemáte vlastní bydlení, možná už teď nejste schopni vyjít s penězi do konce měsíce. Nebo vlastní bydlení máte, ale stoupající náklady na plyn či elektřinu vás ničí. Nebo vám nezbývá na jídlo. Situací můžou nastat desítky. A děti někdy nepomohou. V takovém případě se můžete obrátit na soud, aby rozhodl za vás. Rozhodnutí je pak vymahatelné a nejde o žádnou laxní domluvu u nedělního oběda. Nejdřív se ale podívejte, zda přece jen splňujete podmínky. Darovali jste dětem dům a teď se k vám chovají nevděčně? Svou velkorysost můžete vzít zpátky Číst více Pro flákače zákon nic nemá Možná to pro vaše potomky bude novinka, o které se obvykle málo ví, ale děti, které jsou už schopny se samy živit, mají vyživovací povinnost také vůči svým rodičům. A to tehdy, pokud jejich rodiče nejsou schopni se sami zabezpečit. Musí jim zajistit slušné bydlení, stravu i životní úroveň. Ale pozor! Pokud by rodič takového svého práva zneužil a dožadoval se například zaplacení dovolené u moře, u soudu pravděpodobně neobstojí. Stejně tak pokud by se do finanční tísně dostal úmyslně – například by nechodil do práce bez opodstatněného důvodu, práci by si aktivně nehledal nebo žil nezřízeným životem, hrál automaty apod. Navíc se v případě vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům neuplatňuje požadavek na zásadně shodnou životní úroveň, která je bez výhrad požadována například u manželů nebo potomků. Pokud rodič dospělého dítěte žije odlišně od svého potomka, zákon to umožňuje. Výživné přichází na řadu až při vážnějších problémech, nikoliv při potřebě zvolit si ke konzumaci archivní víno namísto obyčejného. Navíc je nutné předpokládat, že výživné mezi manžely a výživné mezi registrovanými partnery mají přednost před vyživovací povinností dětí vůči rodičům. Soud nárok nepřizná automaticky V případě, že se s dítětem nedomluvíte na měsíční částce, můžete se obrátit na soud. Ten bude zkoumat nejen životní úroveň rodičů, dítěte, případně sourozenců, ale také kvalitu rodinných vztahů. O tom svědčí mimo jiné ustálená judikatura Ústavního soudu, který například v roce 2005 řešil spor otce s dcerou, který chtěl, aby na něj platila výživné 500 Kč měsíčně. Nezdá se to jako vysoká částka, ale její mzda a jeho důchod byly tou dobou takřka totožné. Navíc dcera nabízela, že za něj zaplatí dluh ve výši několika tisíc v domově důchodců. To muž odmítl, ale vyšlo najevo, že vlastní část nemovitosti ve výši skoro dvou milionů korun.  K tomu soud přihlédl, stejně tak zohlednil dlouhodobé konflikty mezi dvojicí – otec dceru už dříve vydědil, neplatil na ni výživné a vzájemně se nenavštěvovali. Výživné tak otci nepřiznal. V tom lze spatřovat rozdíl oproti výživnému, ke kterému jsou povinni rodiče vůči svým dětem. Tam totiž soud kvalitu vztahu nezkoumá a i v případě, že dítě nemá s jedním z rodičů vztah, nárok na výživné mu zůstává. Nejste schopni se po rozvodu sami živit? Máte nárok na výživné od bývalého manžela Číst více Od kdy můžete žádat? Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, je tak rozdíl oproti výživnému pro dítě, které lze přiznat i zpětně. Platí se v pravidelných dávkách a je splatné vždy měsíc dopředu. Dítě, které je výživným povinné, si však může dohodnout s rodičem jinou splatnost.  Také soud zohlední, zda je dítě jedináček, nebo má sourozence. V takovém případě se totiž povinnost platit výživné mezi sourozence rozdělí. A to dílem, který odpovídá poměru jejich schopností, možností a majetkových poměrů.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Uzavírejte předmanželskou smlouvu, radí Hanychová. Rozvod vás pak vyjde levněji.  

Čas načtení: 2024-03-27 16:25:29

Takto bude vypadat Pixel 9. Letos dostane rovnou dva sourozence

Máme obrázky chystaného Pixelu 9 Telefon dostane zaoblenější tělo a oválný fotomodul Rozměry mají zůstat kompaktní jako v minulých letech Stejně jako v minulých letech, i letošní podzim přinese nové smartphony Google Pixel, které se stanou vlajkonoši právě vyvíjeného systému Android 15. Dosud jsme byli zvyklí na to, že Google na podzim představuje dva vlajkové modely a půl roku po nich odlehčený model, letos nás ale údajně čeká změna. Přečtěte si celý článek Takto bude vypadat Pixel 9. Letos dostane rovnou dva sourozence

Čas načtení: 2024-06-02 17:35:00

Naše životy utvářejí sourozenci

Pokud máte sourozence, jistě tušíte víc než dobře, že vaše ovlivňují více, než byste chtěli. A jedináčci by naopak po někom, s kým by mohli svůj život sdílet, toužili. Na kolik je váš život ovlivněn rozhodnutím vašich rodičů pořídit, nebo nepořídit vám sourozence?

Čas načtení: 2024-10-18 08:00:22

Xiaomi chystá ultra levný náramek Smart Band 9 Active. Mrkněte, jak vypadá

Xiaomi Smart Band 9 dostane levnějšího sourozence Rendery modelu Active unikají na internet, vyjde ve třech barvách Stejně jako loni dostane 1,47″ displej, nabídne však lepší výdrž V průběhu letních prázdnin se na tuzemský trh dostal sportovní náramek Xiaomi Smart Band 9, který brzy obdrží dražšího sourozence v podobě Smart Bandu 9 Pro. Jeho rendery […] Celý článek si můžete přečíst na Xiaomi chystá ultra levný náramek Smart Band 9 Active. Mrkněte, jak vypadá

Čas načtení: 2025-01-21 14:00:56

Mají rodiče oblíbenější dítě? Podle nového výzkumu ano!

Sourozence pojí jedinečné pouto vybudované na základě společných vzpomínek, rodinných rituálů i občasných hádek a naschválů. Když ale dojde na lámání chleba, často má jeden z nich, anebo oba pocit, že ten druhý byl rodiči upřednostňovanější a oblíbenější. Nový výzkum odhalil, kterého sourozence rodiče zpravidla preferují, často aniž by si to uvědomovali… Vědci z Univerzity

Čas načtení: 2025-01-24 19:30:42

Surface Pro a Laptop dostanou letos menší sourozence. Pod kapotou najdeme Snapdragon X

Microsoft plánuje zmenšené varianty počítačů Surface Pro a Surface Laptop Mají mít 11-12″ displeje, prémiové zpracování a procesory od Qualcommu Premiéra se má odehrát v příštích týdnech, s prodejem se počítá letos na jaře Není to tak dávno, co Microsoft udivoval svět originálními zařízeními různých tvarů a schopností přeměny. Jeho počítačová divize s divokými, ale funkčními řešeními, díky čemuž vznikaly obdivuhodné stroje jako Surface Book, Surface Studio nebo Surface Duo. Bohužel v rámci úsporných opatření Microsoft spoustu zajímavých konceptů zrušil a v nabídce ponechal pouze variace nejpopulárnějších počítačů Surface Pro a Surface Laptop. Díky novým ARMovým procesorům od Qualcommu se ale Microsoftu otvírají nové příležitosti, avšak zdá se, že zatím je v Redmondu neplánují využít. Přečtěte si celý článek Surface Pro a Laptop dostanou letos menší sourozence. Pod kapotou najdeme Snapdragon X

Čas načtení: 2025-03-29 19:30:05

Galaxy Z Flip FE na prvních snímcích. Víme, v čem se bude lišit od vybavenějšího sourozence

Samsung pracuje na levnějším véčkovém telefonu s ohebným displejem Interně jej nazývá „B7R“, do prodeje by mohl jít jako Galaxy Z Flip FE Telefon se má podobat loňskému Galaxy Z Flip 6, jehož nástupce se údajně dočká výrazně většího vnějšího displeje Samsung letos v létě představí novou generaci ohebných smartphonů, prozatím se ale zatím neví, kolik jich bude. S jistotou můžeme počítat s premiérou skládaček Galaxy Z Fold 7 a Z Flip 7, spekuluje se ale i o dalších – nejčastěji o dvojité skládačce Galaxy G Fold a levném véčku Galaxy Z Flip FE. V tomto týdnu se na internetu objevily neoficiální rendery smartphonů Galaxy Z Flip 7 a Z Flip FE, které znázorňují, v čem se bude levnější véčko lišit od toho dražšího. Přečtěte si celý článek Galaxy Z Flip FE na prvních snímcích. Víme, v čem se bude lišit od vybavenějšího sourozence

Čas načtení: 2025-10-19 17:10:47

Pizzerie Slice Slice Baby má mladšího sourozence. Hned ve vedlejším vchodu najdete bar Sip Sip Hooray

Do Holešovic přibyl bar Sip Sip Hooray. Dáte si v něm samozřejmě drink, ale taky pizzu od vyhlášené sesterské pizzerie. Článek Pizzerie Slice Slice Baby má mladšího sourozence. Hned ve vedlejším vchodu najdete bar Sip Sip Hooray se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-11-02 16:57:51

Pohádky, které pomáhají. Charitativní projekt na podporu spolku HAIMA CZ

Víly, oživlé předměty, drak, princezny, čaroděj, zvířátka od žížal přes veverky až po želvu, děti lidské i nelidské, strašidla. 31 pohádek od 31 autorů. Pohádky před spaním, Sestavila Vladimíra Staňková, Ilustrovala Helena Synková, Drobek 2025 Pohádky před spaním jsou rozmanitou sbírkou, jejichž variabilitu garantuje fakt, že každý z autorů napsal právně jeden příběh a bylo na něm, jak pohádku pojme. Jen rozsah byl na přání nakladatele, a to proto, aby příběhy plnily účel: být pohádkami na dobrou noc, tedy milým krátkým časem sdíleným rodiči a dětmi, než se zhasne. (Anebo ideální knížkou do školek, kde se chodí po obědě odpočívat na lehátko.) Z toho plyne i zacílení na děti zhruba od čtyř let. Knížka je rozdělená na tematické okruhy a v obsahu se dozvíte i informaci, jak dlouhý čas s pohádkou strávíte. Kniha je vybavena záložkou, tištěná na pěkném papíře se skvělou velikostí písma, a navíc je krásně a opravdu adresně ilustrovaná. Mezi autory jsou jména známá i neznámá. Jako čtenář dostávám tedy klíč, zda mě další a obsáhlejší tvorba některého z nich může oslovit čili nic, alespoň pokud jde o knížky pro děti. Ráda bych vyzvedla příběhy, které pokládám za velmi povedené co do formy, obsahu, myšlenky i pointy. Pořadí respektuje posloupnost v antologii. Naďa Reviláková: O zoubkové víle Jedna z nejnapínavějších pohádek, která zpracovává myšlenku upřímnosti a skutečně pevných láskyplných vztahů v rodině a nabízí i originální pojetí hodnoty zkažených zubů. Ludmila Bakonyi Selingerová: Dračí korále Velmi nápaditá variace na básničku „Princeznička na bále, poztrácela korále“, která nepostrádá vtip a svéráznost českých Honzů. Robin Král: Ztratilo se strašidýlko Básnička na téma Bílá paní hledá synka. Je to pohodové, psané přirozeně a s pointou, která pobaví. Kateřina Kressl: Zachraňte brouka Variace na téma „kterak dědek tahal řepu“, jen zde máme sympatického křečka a správňáky mravence, kteří spojí síly, aby zachránili roháče. Žížaly moc nepomáhají, ale bez nich by to nebylo ono. Jaromír Slomek: Pohádka o chytrém prasátku (v obsahu chybně Pohádka o růžovém prasátku) Básnička o cestě po vlastech českých, vtipná a myslím, že by se dala dobře zpívat. Lucia Magašvári: Rosnička Jeden z mála „příběhů ze života“ se sympatickými dětskými hrdiny. Překvapivě tu nejde o žábu, ale o parní lokomotivu. Příběh je dobře vystavěný a navíc zajímavý. Druhý příběh ze života je pohádka O hodné čarodějce od Jindřišky Kracíkové, která zpracovává téma jedináčka, toužícího po sourozenci. Petr Stančík: Proč má šestsettrojka tři oči? Nejvtipnější pohádka ze všech, nepostrádá slovní humor často založený na oxymórech, synonymech, paradoxu a nově pojatých starých motivech. Vlaďka Staňková: O líném Kamilovi … Kterak došel poznání hodnoty práce a laskavosti. Tato pohádka není ve sbírce jediná svého druhu. Napravených hříšníků je tu víc, což je dobře. Je velmi pěkně vystavěná a s vysokou jazykovou úrovní. . Za pozornost rozhodně stojí i další pohádky jako: Andělé za oknem od Pavla Hénika o strachu z cestování letadlem, Vystrašené strašidlo od Petry Martiškové o tom, jak se lemplovství ve škole nevyplácí, Pan Smraďoch na útěku od Madly Pospíšilové Karasové, při níž nešlo nevzpomenout na náčelníka z Asterixe a Obelixe, O splněném snu od Dominika Fialy o poletuše, která objeví, kým je, Lilek a země šťastných pejsků od Kateřiny Němcové, zpracovávající alegoricky pocity staršího sourozence, když přijde o pozornost kvůli miminku, Víkendová výprava od Kristýny Sněgoňové na téma staré hry = dobré hry, stále chtějí být hrané a udělají pro to nemožné, Vánoční pohádka od Petry Klabouchové, která sice vybočuje z rámce krátkých pohádek, ale zůstává věrná autorčině lásce k Šumavě. Sbírka Pohádky před spaním je skutečně různorodá a jsem si jistá, že jiní čtenáři budou za nejlepší pohádky považovat jiné pohádky, třeba ty, které jsem tu výslovně nezmínila, což neznamená nic víc, nic míň, než že jsem si vytyčila cíl, který jsem už naplnila. Celkové vyznění a provedení knížky je tedy pěkné, zdařilé, pečlivé. Navíc koupí knihy přispějete na činnost spolku HAIMA, který pečuje o děti s poruchami krvetvorby a onkologicky nemocné, včetně péče o jejich rodiny – krásná je ona celistvost, která bere zřetel i na sourozence, kteří se kvůli nemoci ocitají na druhé koleji a musí to pochopit, i kdyby nechtěli. Pokud se prvotní náklad povede vyprodat, dostane HAIMA od Knih Dobrovský 175 000 Kč, ve kterých bude obsažena solidarita nás všech. Jindřiška Kracíková

Čas načtení: 2024-02-15 11:10:00

Nová Lancia Ypsilon oficiálně odhaluje techniku i první cenu. Stojí milion

Po dlouhých dvanácti letech se konečně představuje první nová Lancia. Elektromobil Ypsilon vychází z francouzského sourozence a zájemcům bude dostupný pouze skrze financování od Stellantisu.

Čas načtení: 2024-02-18 00:00:00

Tu a tam lepší, v jádru pořád stejný. Test Samsungu Galaxy S24+

Prostřední model z nové rodiny modelů S24 od Samsungu nám i letos předvedl, že i ze stínu svého lépe vybaveného sourozence se jde pořád čím chlubit. Mezigenerační pokrok je opět relativně mírný, majitelé starších modelů však možná zpozorní.

Čas načtení: 2010-03-20 02:00:00

LinuxExpo na své kulatiny představí svého mladšího sourozence, Open Source Conference

Konference se budou společně konat 20. dubna 2010 v kongresovém centru u Hájků v Praze. Konference LinuxExpo je mezi odbornou veřejností již známou událostí, přesto se postupně mění a přizpůsobuje trendům. Její desátý ročník bude přelomem v její historii. Kromě organizačních změn, ze kterých za zmí ...

Čas načtení: 2020-02-12 20:24:31

Jak překonat stydlivost? Umíte navazovat nové kontakty, nebo jste spíš plaší?

Nina Deissler, Jak překonat stydlivost, ostych a nesmělost. Cesta ke zdravému sebevědomí. Grada 2020. Ukázka zde Často slýchám, že jsem extrovert; patřím charakterově mezi průbojnější typy, které i v cizím prostředí rozproudí konverzaci a seznámí neznámé lidi, kteří by za běžné situace neměli důvod si ostatní pouštět k tělu. Proč jsem si tedy vybrala tuto publikaci? Upřímně, byl to úmysl, abych lépe porozuměla ostýchavým lidem, čím si procházejí. Jenže jsem dostala víc. Člověk totiž není celý život stejným jedincem. Vyvíjí se. Jednotlivé životní fáze a pozitivní i negativní zkušenosti ho mění. Učí ho, jak přistupovat k okolí a jak jednat s lidmi. Někdy i dobře nakročený extrovert se uzavře do ulity vyděšeného jedince, který se drží stranou, aby neobdržel další kruté rány za své neúspěchy. Jenže ono je to hlavně „v hlavě“. Upřímně nemám ráda knižní rádce, které „zaručují“, že po přečtení dané publikace se váš život docela změní. Tak nějak v pozadí svých myšlenkových pochodů s úsměvem vidím Bridget Jones, jak hází do koše jednu rádoby rádcovskou publikaci za druhou. A tohle přesně Stydlivost, ostych a nesmělost není! Když kolegové na stole v kanceláři uviděli tuto knihu, ptali se mě, proč ji čtu? A já si uvědomila, že s každou další stránkou je to z jiného důvodu, než jsem si původně plánovala: opravdu mě uchvátila. A to proto, že jsem v ní nalezla jedno ze svých dávno zapomenutých já. Období dospívání a mládí. Tehdy jsem ke světu nejprve přistupovala a poté už jen chtěla přistupovat s otevřenou náručí a přinést do všeho nový impuls, ale po několika negativních  zkušenostech jsem to vzdala. Probudilo to ve mně vzpomínky na emocionální zranění, se kterými jsem cítila potřebu se právě díky této knížce vyrovnat. Mladý člověk je obzvláště citlivý na negativní ostrou zpětnou vazbu a já jsem s ní skutečně tehdy neuměla pracovat. Autorka knihy nabízí lidem, kteří buď jsou již stydliví a plaší od narození, nebo je k tomu svedli různé situace a okolnosti, techniku tak zvanou NLP (neurolingvistické programování). Tato technika vychází z předpokladu, že lidé nejsou neurotičtí, potrhlí nebo deprimovaní, ale že se vždy snaží získat to nejlepší z možností, které se jim nabízejí. „Fungují ve svém „modelu světa“, který se skládá z toho, co se naučili o sobě a o světě, a jak to, co vnímají, interpretují. Každý člověk má v hlavě svůj individuální model světa, jakousi „vnitřní mapu“, který se liší od světů jiných lidí. Ve vašem modelu světa jsou důležité různé věci podle toho, kde a jak jste vyrůstali… (27) Naše podvědomí chce zajistit, abychom se vždy cítili v bezpečí. Často se dostává do konfliktu s naším mozkem, protože nemáme jen jednu část mozku společnou se všemi bytostmi („plazí“ mozek). Krom této, která řídí naše podvědomí se postupem evoluce vyvinul ještě emocionální savčí mozek, který má na starosti smích a pláč, euforii a depresi, a také myslící lidský mozek, díky němuž myslíme a pamatujeme si. Tyto oblasti spolu vzájemně komunikují a může mezi nimi nastat konflikt. „Východiskem proto není, abyste bojovali se svým strachem, protože pak byste vlastně sváděli bitvu sami se sebou.“ (34) Stavěli bychom se tak proti plazí části mozku, která chrání naše bezpečí, ale také proti „savčímu“ mozku, který má „hromadu důkazů o tom, že svět venku je nebezpečný“. Ale lze vždy spoléhat na tyto důkazy? Často za nimi stojí je obyčejná dogmata, která se v průběhu času stala realitou. Zkusme to na běžném příběhu ze života. Například volba partnera. Znám dívku, která se ostýchala seznamovat, a pokud už mělo dojít k nějakému rande, vždy si volila muže, kteří u nás v okolí vyvolávali otázku: proč? Vždyť má na víc! Ale pravdou je, že častokrát v dětství od staršího sourozence slýchala, že je ošklivá, a od otce, že je neschopná. Pokud člověk roste s těmito pocity, přijme je jako fakt. Všichni jsme viděli, že je hezká a velmi šikovná, ale neprůbojná. Není divu! Pod takovým tlakem životních zkušeností se bála prosadit. Na základě těchto zkušeností se nějak stavíme k sobě a k okolí. Máme určitá hodnocení, názory a to, co považujeme za pravdy. Ale jak hodně je to skutečné? Nejsou to jen jakási „dogmata“? Negativní dogmata často začínají slovy: „Já prostě neumím…, Já prostě nejsem…, Pořád (nebo nikdy) se mi (ne) stává…, Pro mě není…, Pořád mám… A všechna nám akorát brání vyjít ze své ulity. Zkuste třeba první základní cvičení. Vzpomeňte si na chvíle, kdy se stydíte. Co v daných chvílích neumíte? Možná neumíte někoho oslovit, jestliže se vám líbí? Nebo se na toho člověka neumíte ani usmát? Možná se neumíte prosadit? Nebo neumíte mluvit před ostatními? Napište si na papír, co všechno v dané chvíli vnímáte, že „neumíte“. A pak vezměte jeden příklad za druhým a za „neumím“ dosaďte „nechci“. Vnímáte ten rozdíl? „A teď – nebojte se toho – se sami sebe zcela upřímně zeptejte, jestli v tom není i špetka pravdy. Pokud například máte zdravé oči, a přesto „neumíte“ opětovat oční kontakt, nejde tu přece o vaši schopnost dívat se, ale o to, že v hlavě se vám honí všechny možné myšlenky, které vám říkají: „Nedělej to.“ A vy se rozhodnete, že to neuděláte. To je důležitý bod: Rozhodli jste se vy. (42) Děláme to, co v tu chvíli považujeme za bezpečnější. Přece máme dostatek důkazů, že naše rozhodnutí je lepší! Dostatek? Opravdu? Pusťte se do hledání nových důkazů! Vrátím se třeba k bývalé kolegyni z práce: ano, byly to často opakované sebevědomí podrývající věty. Ale tyto důkazy poskytli jen dva lidé. Zkuste naslouchat i těm ostatním. Udělejte čáru za těmito negativními zkušenostmi a řekněte si, ok, tak a teď nanovo: schválně, jaké zkušenosti přijdou teď? Tato publikace mě nepřestává bavit. Ona je opravdu určená všem! Možná to autorka ani tak nezamýšlela, ale já v ní nalézám sebe a okolí a uvědomuji si, jak ty jednotlivé vrstvy vytváří tolik nuancí, které vás mohou popostrčit, nebo zbrzdit ve šťastném životě. Vlastně jsem si celou dobu myslela, že si „to uvědomuji“, ale po pravdě se u každé kapitoly zastavím a řeknu si: to je fakt, takhle jsem na to doposud nenahlížela. Stručně tedy ještě, co naleznete v knížce: cvičení proti nesmělému chování a myšlení, jak si najít pravé přátele, pomůže vám se zvyšováním sebevědomí. Pro ty, kteří by se rádi seznámili i kroky ohledně flirtování. Hodně důležité považuji, jak  zvládat kritické situace, které bývají v životě jedním z  nejtěžších kroků. Osobně to považuji za jeden nejdůležitějších kroků dospělosti. Zvládnout kritiku s určitým nadhledem a třeba ji v rozhovoru převést i do humorné polohy, aby se pročistila atmosféra. Ona totiž není kritika jako kritika. Někdo chce konstruktivně pomoci, a jiný si jen vylít vztek. Tu první přijímám a tu druhou zlehka převedu do přátelské ironie a jsem moc ráda, když se mi podaří vzteklounovi uvolnit mimické svaly do úsměvu. MB

Čas načtení: 2021-05-07 00:00:00

Nový Tiguan Allspace se připravuje na světovou premiéru

Poté, co Tiguan prošel na podzim loňského roku modernizací, běží nyní odpočítávání pro jeho rovněž úspěšného sourozence. Tiguan Allspace oslaví světovou premiéru 12. května 2021. Předprodej bude spuštěn v následujících týdnech. I dlouhá verze získá kromě modernizovaného vnějšího designu také techni ...

Čas načtení: 2019-10-30 00:00:00

SEAT Tarraco FR PHEV: Sportovní a hospodárný

Španělská značka SEAT nemá v Česku vzhledem ke konkurenci koncernového sourozence Škody na růžích ustláno. Největší SUV značky ale dostane sportovní stupeň výbavy FR a k tomu navíc hospodárný externě nabíjecí hybridní pohon. A to už stojí za zmínku, třebaže oboje bude možné objednávat až od příštího ...

Čas načtení: 2017-10-31 11:15:00

Škoda Karoq jde do prodeje, bude úspěšná?

Po úspěšné předprodejní fázi se Škoda Karoq dostává do prodeje a zákazníci mají rovněž možnost využít nabídku testovacích jízd. Kompaktní SUV je nejnovějším modelem mladoboleslavské značky a vše nasvědčuje tomu, že naváže na úspěchy svého většího sourozence, Škody Kodiaq. Novinku domácí automobilky ...

Čas načtení: 2021-04-28 09:00:00

Jak přimět sourozence, aby spolu vycházeli?

Jste zasloužilí rodiče několika ratolestí a Jste už unavení z neustálého křiku, hádek a handrkování o hračky? Mnohdy při nich dojde k úrazu. Rodinné filmy, kde mají čtyři malé andílky, kteří o sebe pečují, raději ani nesledujete, protože ve vás vyvolávají vztek? Pojďme se spolu podívat, co by se dal ...

Čas načtení: 2014-08-26 00:00:00

Sourozenecká žárlivost

Sourozenecká žárlivost se může stát nebezpečnou. Začíná v den, kdy se narodí mladší sourozenec. Pokud jí rodiče nedokážou včas podchytit a zvládnout, může to být následek na celý život. Žárlivost Ten z vás, kdo si zažil žárlivost sourozence na mladšího brášku nebo sestřičku určitě nejlíp ví, jak j ...