Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-05-31 10:00:00

Tělesné tresty na dětech patří do muzea, ukazuje kampaň

K zákazu tělesných trestů vznikla kampaň „Dětství bez násilí“, ve spotu ukazuje fiktivní Muzeum tělesných trestů. 

Čas načtení: 2025-05-31 10:00:00

Studio Družina vytvořilo spot k zákazu tělesných trestů na dětech. Minulost patří do muzea – budoucnost je na nás

Pražské kreativní studio Družina (součást produkční a postprodukční společnosti NICE!), které se zaměřuje na etické a veřejně prospěšné kampaně, vytvořilo spot v rámci kampaně Dětství bez násilí, kterou studio spolurealizuje na podporu dlouholetého úsilí o zákaz tělesných trestů na dětech. Studio Družina tak podporuje téma, jehož nositelkou je zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Laurenčíková. Spot, zasazený do fiktivního Muzea tělesných trestů, přináší jasné poselství: násilí vůči dětem patří minulosti. https://www.facebook.com/share/v/198JZeUbS5/Dne 28. května 2025 schválila Poslanecká sněmovna ve třetím čtení návrh zákona, který jasně říká, že fyzické tresty a ponižující zacházení s dětmi do naší společnosti nepatří. Spot studia Družina pomohl otevřít veřejnou debatu a dostat téma blíž k lidem – v médiích i na sociálních sítích.

Čas načtení: 2012-10-16 12:00:36

Predčasná menštruácia

Predčasná menštruácia Mnohým ženám sa okolo tridsiatky alebo po štyridsiatke menštruačný cyklus skráti z 28 dní na 22 – 26 dní. Kým množstvo menštruačnej krvi nie je príliš veľké a ženy nepociťujú aj vyčerpanie, väčšinou tento problém neriešia. Treba si ale uvedomiť, že dlhodobé skrátenie menštruačného cyklu vedie k stratám yinovej krvi, telesných tekutín a „esencie“ a dlhodobo aj k oslabovaniu Obličiek a ich funkcie zvierať (astringent). V starých čínskych textoch sa uvádza, že ak žena nad 40 rokov menštruuje o 2 – 3 dni vopred, časom to bude viesť k syndrómu „Lin Zheng“ – teda k močovým problémom typu vykvapkávania alebo nutkavých pocitov na močenie. Ale, tak isto to môže viesť aj k tzv. vykvapkávaniu krvi, teda rôznym formám krvácania. Predčasnú menštruáciu môžeme považovať za určitý druh krvácania – strát krvi. Podľa TČM existujú len štyri príčiny krvácania vo všeobecnosti: Čítať celý článok... (http://www.tcmclinic.sk/predcasna-menstruacia.html)

Čas načtení: 2010-12-01 00:00:00

Bylinky a léčivky

Bylinky a léčivky našly uplatnění při léčbě mnoha onemocnění i vedele silně technizované a konzervativní medicíny. Užívání léčivých rostlin povzbuzuje lidský organismus k mobilizaci jeho vlastních tělesných obraných sil a tělo se tak dokáže s nemocí vypořádat samo. O bylinkách a jejich zpracování. ..

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

Kvalitní spánek je důležitější, než si myslíme

Světová spánková společnost zvyšuje povědomí o poruchách spánku a prevenci těchto poruch a usiluje o snížení dopadu problémů se spánkem, jehož význam zejména v současné době koronavirové pandemie, kterou provází i vyšší incidence duševních poruch, narůstá. Problémy se spánkem ohrožují zdraví nebo kvalitu života až 45 procent světové populace. Projevy špatného spánku jsou široké, od únavy, svalového napětí, palpitací, bolesti hlavy až po poruchy nálad, podrážděnost, poruchy sociálních profesních aktivit a celkové snížení kvality života. V dětství jsou pak typické poruchy školní výkonnosti, pozornosti a behaviorální poruchy. Ačkoli pravidla správné spánkové hygieny jsou většině populace známa, zdaleka ne každý, kdo trpí problémy se spánkem, je dodržuje. Přitom důsledky mají jednak dopad zdravotní (kardiovaskulární, metabolická a psychiatrická onemocnění), jednak sociálně‑ekonomický, který je spojen s nižší pracovní produktivitou a třikrát až pětkrát delší rekonvalescencí. Např. v USA jde 20 procent dopravních nehod na vrub právě špatného spánku. Přes to všechno, jak ukazují průzkumy, zejména v mladším věku zhruba polovina populace doporučený čas spánku nedodržuje. „Podle výsledků vědeckých studií bychom měli spát ideálně sedm až osm hodin denně. Spíme‑li výrazně méně nebo více, je většinou něco špatně. Prováděné studie dokazují, že lidé, kteří spí pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami denně, mají podstatně nižší riziko výskytu onemocnění, která nám zkracují věk (hlavně kardiovaskulární a metabolická onemocnění). Naopak ve vyšším riziku jsou ti, kteří spali méně než šest hodin, ale i ti, kteří spali déle než osm hodin denně. Nejdůležitější ale je spát tak dlouho, abychom byli odpočatí a vyspalí,“ uvedl ve své přednášce neurolog MUDr. Martin Pretl, CSc., z Neurologické ambulance a Spánkové poradny Inspamed v Praze. Jak vysvětluje, chronická nevyspalost např. zvyšuje chuť na jídlo, zejména sladkosti, což je spojeno s vyšším kalorickým příjmem a narůstajícím rizikem obezity, kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu. V souvislosti se zdravým spánkem odborníci zdůrazňují pravidla spánkové hygieny. Pokud ani jejich dodržování problémy s nespavostí nevyřeší, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Tou může být v první linii praktický lékař, poté somnolog, ev. jiný specialista. Poruchy dýchání ve spánku Jak vysvětluje MUDr. Samuel Genzor z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, za zásadní narušení kvality spánku může být zodpovědná i některá z poruch dýchání ve spánku. K nejčastějším patří syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA), kdy dochází k přerušení toku vydechovaného vzduchu na více než deset sekund. Je‑li počet zástav dechu mezi pěti a patnácti za hodinu, jedná se o lehkou OSA, při 15–30 jde o středně těžké onemocnění vyžadující léčbu např. přetlakovou ventilací. Překročení 30 a více zástav dechu za hodinu spánku znamená těžký syndrom OSA. Jak lékař varuje, toto onemocnění má vliv na téměř celý organismus, ovlivňuje srážlivost krve, krvetvorbu, fungování CNS, kardiovaskulárního systému, metabolismu, urogenitálního systému a samozřejmě s sebou nese i sociální důsledky. Spánková apnoe výrazně narušuje strukturu spánku, který, ač může být i poměrně dlouhý, není dostatečný. Nedostatek spánku, obezita a spánková apnoe jsou rizikové faktory pro: 1. Poruchy CNS Repetitivní hypoxémie a četná mikroprobuzení, ke kterým při OSA dochází, vedou ke zvýšené spavosti a únavě, což má za následek více úrazů, zejména dopravních nehod. Důsledkem je také zvýšená incidence cévních mozkových příhod, častější a časnější nástup demence a zvýšená prevalence deprese. 2. Kardiovaskulární systém Většina pacientů s OSA má arteriální hypertenzi, častá je ale také farmakorezistentní hypertenze, vyšší je i incidence ischemické choroby srdeční a arytmií, např. fibrilace síní. 3. Metabolismus Častěji dochází k hyperglykémii (a diabetu 2. typu), hyperlipidémii a hyperurikémii. 4. Urogenitální systém Vyšší je prevalence nykturie (noční močení), častěji dochází ke snížení libida a erektilní dysfunkci. Počet pacientů se spánkovou apnoe se odhaduje na dvě až čtyři procenta dospělé populace. Tomu bohužel neodpovídá počet spánkových laboratoří v ČR, kde se tímto problémem primárně zabývají. Proto je snahou posílat na tato pracoviště jen takové pacienty, u nichž se OSA velmi pravděpodobně vyskytuje. K tomu pomáhá screening a zaměření se na cílové skupiny, kde typickým pacientem je starší obézní muž. Využíván je mezinárodní dotazník Epworthské škály spavosti (hodnotí pouze spavost) nebo dotazník STOP‑BANG, hodnotící typické příznaky a faktory spojené se zvýšenou incidencí OSA (chrápání, únava, pozorovaná zástava dechu, vysoký TK, vysoké BMI, vyšší věk, široký krk a mužské pohlaví). Další možností screeningu je limitovaná ambulantní noční monitorace spánku. Ve spánkové laboratoři je pak diagnostika upřesněna za pomoci např. polygrafie nebo polysomnografie, kdy je současně měřena i aktivita mozku. „Nejčastěji indikujeme konzervativní léčbu, kdy na prvním místě pacienty s nadváhou povzbuzujeme ke snížení hmotnosti a úpravě životního stylu, zejména omezení alkoholu a hypnotik. V neposlední řadě je zde ale i léčba pozitivním přetlakem, kdy je vzduch vháněn do dýchacích cest. Přetlaková ventilace zlepšuje kvalitu spánku, denní pozornost a celkovou kvalitu života. Zároveň snižuje krevní tlak a některé studie potvrzují i snížení kardiovaskulárního rizika,“ popisuje MUDr. Genzor. Jak však dodává, nedojde‑li zejména u obézních pacientů k výrazné redukci hmotnosti, tuto léčbu, která podstatu problému neléčí, jen v době užívání odstraňuje zástavy dechu, je nutno považovat za celoživotní. Kolem deseti procent pacientů tuto terapii ale netoleruje. V případě neobézních pacientů při anatomické překážce v dýchacích cestách je někdy možná i chirurgická léčba (septoplastika, adenotomie nebo uvuloplastika). Častým problémem je i chrápání, které je způsobeno zúžením dýchacích cest. Více se objevuje u obézních, zhoršuje se s věkem a negativní vliv má např. požití alkoholu. Chrápání může nejen obtěžovat okolí, ale časem se může zhoršit až do obstrukční spánkové apnoe. Prevencí je i zde správná spánková hygiena a v případě nadváhy redukce hmotnosti. Při obtěžujícím chrápání je vždy vhodné doplnit i ORL vyšetření. MĚLI BYSTE VĚDĚT... Pravidla spánkové hygieny Nepít kávu, černý, zelený čaj, kolu apod. nejlépe 4–6 hodin před ulehnutím Večer vynechat těžká jídla, poslední jídlo konzumovat optimálně 3–4 hodiny před ulehnutím Po večeři neřešit důležité věci, zaměřit se na příjemnou, relaxační činnost Lehká procházka po večeři může přispět k usínání, náročnější cvičení zařadit již před večeří a vyhnout se mu 3–4 hodiny před spánkem Nepít večer alkohol, sice usnadní usnutí, ale zabraňuje hlubokému spánku Před usnutím nekouřit, nikotin stimuluje V místnosti na spaní minimalizovat hluk a světlo a upravit teplotu na 18–20 °C Uléhat a vstávat každý den ve stejnou dobu, u toho, kdo má potíže se spánkem, by se doba neměla lišit o více než 15 minut Postel a ložnici užívat pouze ke spánku a pohlavnímu životu, odstranit z ložnice televizi, v posteli nejíst atd. Pobyt v posteli omezit na nezbytně nutnou dobu, v posteli se zbytečně nepřevalovat, postel neslouží k přemýšlení   Nespavost očima psychiatra I podle MUDr. Jakuba Vaňka z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc je spánek nezbytný pro lidský organismus, který jej potřebuje k integraci všech procesů mozku. Z pohledu somnologa se toho totiž ve spánku děje více než v průběhu celého dne. Dochází během něj nejen ke kontrole tělesných funkcí a systémů, ale také k ukládání paměťové stopy. Přesto jeho průměrná doba klesá. Zatímco ještě v 60. letech jsme spali v průměru 7,5–8 hodin, dnes je to 6,5–7 hodin. „Podílejí se na tom různé sociologické a psychologické fenomény. Jedna z jednodušších teorií je, že dnes máme mnohem více podnětů, kterým se můžeme věnovat, a tudíž často aktivně odkládáme spánek a snažíme se víc vyplnit čas a žít život naplno. To ale často vede k tomu, že si můžeme poškodit zdraví,“ varuje MUDr. Vaněk. Spánek je aktivně řízen dvěma procesy, cirkadiánním rytmem a homeostatickým procesem. U průměrného českého člověka, který vstává cca mezi šestou a osmou hodinou, se tyto dva procesy setkávají mezi desátou a jedenáctou hodinou večer a v tu dobu bychom měli být schopni přirozeně usnout. Jak MUDr. Vaněk vysvětluje, u jižních národů zvyklých na polední siestu se homeostatický proces přeruší, dojde k doplnění části energie během dne a následně se pak posouvá i doba nočního spánku. V lidské kultuře je typický monofázický spánek, dvou‑ nebo trojfázový spánek je běžný spíše pro vývoj, tedy dětství a dospívání. Současné výzkumy ukazují, že mozek v průběhu spánku, zejména v REM fázi, cíleně prochází veškeré informace uplynulého dne a z nich selektivně vybere cca 25 procent, které uloží. Co a proč si pamatujeme, je cílem dalšího bádání. Jisté však je, že v průběhu spánku klesá koncentrace odpadních látek v mozku, což je dáno např. tím, že se zvětšují prostory mezi buňkami, což umožňuje plynulejší odstranění odpadních látek z mozkomíšního moku a jejich vylučování např. močí. V průběhu spánku dochází i u dospělého člověka k nárůstu koncentrace růstového hormonu, což má vliv na svalovou a buněčnou regeneraci. Spánek také podporuje neuroplasticitu mozku a tvorbu learning synapsí. V průběhu roku zažije epizodu přechodné nespavosti na 50 procent populace, přitom primární nespavostí bez vazby na jiné onemocnění trpí cca šest procent lidí. Častější je nespavost u lidí starších 65 let, i když pro přibývající věk je typický kratší a přerušovaný spánek. K příznakům nespavosti patří: únava, nedostatek energie, poruchy paměti, zpomalenost, snížená pozornost, napětí, úzkost, podrážděnost, pozdní usínání, brzké probouzení, mikrospánky, usínání při jednotvárných činnostech. Objektivní známky nespavosti lékař určuje na základě anamnézy, spánkového deníku, dotazníkového šetření a polysomnografie. Nejčastější příčiny nespavosti: stres, nadměrná psychická zátěž, nepravidelný spánkový režim, změna přirozeného biologického rytmu, psychické poruchy, špatné prostředí pro spánek, léky a návykové látky, nemoc a zvláště bolest, nedostatek pohybu během dne, naučená psychofyziologická nespavost, paradoxní nespavost. Léčba nespavosti spočívá vždy především v odstranění její příčiny, tedy tlumení bolesti, úpravě návyku, léčbě duševního onemocnění (úzkost, deprese). Důležité je naučit se pracovat se stresem (relaxace), upravit životosprávu, životní styl a omezit konzumaci stimulujících a návykových látek. Léky jsou až na výjimky pouze přechodné řešení a pomoc k překonání nejakutnějších obtíží. Jak doporučují i odborné guidelines Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro léčbu insomnie, první léčebnou modalitou je kognitivně behaviorální terapie (KBT). „Například i britský NICE (National Institute for Health and Care Excellence) doporučuje v první linii léčby jednoznačně KBT. Praktický lékař pošle pacienta k psychologovi nebo doporučí aplikaci se státem garantovaným kursem pro nespavost. Teprve pokud nic z toho nezabere, jsou předepisovány léky,“ říká MUDr. Vaněk s tím, že KBT je zaměřena na chování a pracuje s návyky a zlozvyky jedince. Psychoterapeutické postupy jsou účinné u 70–80 procent pacientů v péči praktického lékaře. Ve farmakoterapii se k léčbě nespavosti předepisují hypnotika 3. generace, jejichž užívání je ale přechodné (max. 4 týdny), mají řadu nežádoucích účinků a jsou spojena se vznikem závislosti. Další možností jsou anxiolytika a antihistaminika 1. generace, která jsou předepisována především u nespavosti s úzkostnou složkou. „Lepší volbou, která je zvláště v psychiatrii preferována, je léčba antidepresivy, kde pro nespavost stačí velmi nízká, a tudíž bezpečná dávka. Výhodou je, že zde nevzniká závislost a je možné jejich dlouhodobé užívání, včetně užívání podle potřeby. Předepisována mohou být i praktickým lékařem,“ říká MUDr. Vaněk. Alternativní možností je i léčba melatoninem, syntetickým hormonem účastnícím se cirkadiánních rytmů, který je vhodný zejména u lidí nad 55 let, je nenávykový a velmi bezpečný i u pacientů s dalšími civilizačními chorobami. Hodnocení efektu této terapie ale nastává až po 13 týdnech léčby. Jak se odborníci shodují, správný spánek je nedílnou součástí zdravého fungování našeho organismu a podle toho by mu měla být věnována i patřičná pozornost.   K VĚCI... Co možná o spánku nevíte Po 16 hodinách vzhůru je reakční doba a funkčnost mozku rovna 0,5 promile v krvi. 12 % lidí sní černobíle. Před vynálezem televize byl poměr opačný, jen 1/3 lidí snila barevně. Žirafa spí necelé dvě hodiny denně, oproti tomu netopýr hnědý téměř 20 hodin. Delfíni a velryby spí jen napůl – jedna hemisféra je vždy vzhůru. Organismus dříve zemře na spánkovou deprivaci než nedostatkem jídla. Člověk je jediný savec, který vědomě oddaluje spánek. Zdroj: MT

Čas načtení: 2023-11-01 08:00:52

Nejhorší tři potraviny pro zdraví střev podle experta

Není vaše zažívání úplně v topu? Nejste sami, stejně je na tom většina obyvatel západního světa. Podle gastroenterologa v tom mají prsty (kromě životního stylu) hlavně tři potraviny, které vytvářejí nezdravý střevní mikrobiom a způsobují velké zdravotní problémy. Střevní mikrobiom se skládá z bilionů bakterií a mikroorganismů uvnitř tlustého střeva a je obrovský důležitý. Přítomnost rozmanité sady bakterií je klíčová pro správné fungování různých tělesných funkcí, jako je nervový systém, imunitní systém, funkce trávicího traktu a dokonce i naše duševní zdraví.  Na zdraví střevního mikrobiomu se velmi významně podílí to, co jíme. Jinými slovy, jaký dáme tělu vstup, takový můžeme očekávat výstup. Některé potraviny mohou zdraví střev dokonce poškodit. Podle Chrise Dammana, MD, MA, certifikovaného gastroenterologa z Washingtonské univerzity v Seattlu a hlavního lékařského a vědeckého pracovníka společnosti Supergut, si můžeme přivodit velké zdravotní problémy. "Potraviny, které jíte, určují typ bakterií, které rostou ve vašich střevech," říká Dr. Damman. "Ze zdravých potravin, v nichž rostou zdravé bakterie, se tvoří faktory, které přispívají k růstu zdravých střevních buněk. To znamená méně 'děravých střev', méně zánětů a celkově zdravější tělo." Zhřešit jednou za čas je v pořádku, ale pokud konzumujete určité druhy potravin pravidelně, vašim střevům a tím vaší imunitě silně uškodíte. Tyto potraviny vytvářejí nezdravé prostředí pro střevní bakterie. Dr. Damman se s vámi podělí o tři potraviny, na které byste si měli dávat pozor a výrazně je omezit, pokud si chcete udržet zdraví svých střev a tím celého těla. Bílé pečivo Ať už balené balené, nebo rozmražené a dopékané nebo čerstvé, pečivo z bílé čištěné mouky, jako je bílý chléb, rohlíky, bagety, sladké pečivo, to vše může vašim střevům škodit. O obrovské dávce sacharidů ani nemluvě. "V těchto potravinách chybí vláknina, kterou střevní bakterie přeměňují na molekuly, díky nimž můžou fungovat zdravé buňky tlustého střeva a chrání vaše tělo před obezitou a cukrovkou," říká Dr. Damman. "Lepší volbou, i když samozřejmě s mírou, je celozrnné pečivo. Problémem je, že u volně prodejného pečiva často není snadno dohledatelné složení, byli byste překvapeni jak často v seznamu složek figuruje například kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy." Dostatečné množství vlákniny ve stravě je důležité pro udržení výživy bakterií ve střevech. Pokud se bakterie ve střevech nenasytí, může se podle studie z roku 2021 uveřejněné v časopise Nutrients významně zvýšit riziko onemocnění souvisejících se střevy, včetně zánětlivých střevních onemocnění, obezity, diabetu 2. typu a metabolického syndromu. Uzeniny Dr. Damman říká: "Slanina, párky a klobásy, salámy, lunchmeaty a další zprocesované maso je přímo spojeno s vyšším rizikem rakoviny tlustého střeva, protože jak přírodní složky a přídavné látky se během tepelné úpravy přeměňují na karcinogeny". A dodává: "Slanina a salám se tak pro člověka stávají nebezpečnými. Lepší volbou a samozřejmě s mírou, je čisté maso s prověřeným původem, zejména bílé maso nebo menší množství červeného masa ze zvířat živených trávou, které obsahuje vyšší množství dobrých tuků." Podle studie Lékařské fakulty Washingtonské univerzity z roku 2021 je zvýšený výskyt určitých typů nezdravých bakterií spojen se zvýšeným rizikem rakoviny tlustého střeva, což znamená větší pravděpodobnost, že se z polypů tlustého střeva stanou rakovinné. Článek z roku 2021 v časopise BMC Cancer tato zjištění jednoznačně potvrdil a uvedl, že střevní mikrobiom má důležité klinické důsledky pro prevenci rakoviny tlustého střeva a konečníku, přičemž cílená snaha o zdraví střevního mikrobiomu je důležitá nejen pro snížení rizika vzniku rakoviny, ale i pro celkové zdraví jedince. Slazené nápoje To asi není překvapení. A není to jen Cola další limonády, ale i džusy a některé limonády bez cukru co mohou poškodit vaše střeva, zejména pokud obsahují sladidla jako sacharin nebo sukralózu. To samé opět platí pro kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy, kterým nyní sladí hned několik velkých výrobců. "Tyto nápoje mohou ve vašem tlustém střevě vypěstovat nezdravé bakterie a způsobit průjem, stejně jako cukrovku a obezitu," říká doktor Damman. Podle nedávné studie z roku 2022 v časopise Clinical Gastroenterology and Hepatology může hyperglykémie (vysoká hladina glukózy v krvi) i nadměrný příjem cukru významně narušit střevní bariéru, což zvyšuje propustnost střev a může způsobit dysbiózu střevní mikroflóry, tedy nerovnováhu bakterií ve střevech, která může mít velmi negativní důsledky. "Nejlepší volbou je studená voda a také neslazené čaje a káva. Pokud používáte náhražku cukru, vyhněte se všem umělým sladidlům s výjimkou čisté stevie a alulózy, které se s negativním vlivem na zdraví nespojují."     Images by Alicia Harper, Julien Tromeur, OpenClipart-Vectors, manfredrichter, Mohamed_hassan, roberto_bellasio, DesignOil, PublicDomainPictures, LAWJR and evelynlo from Pixabay Source: Trusted Media Brands

Čas načtení: 2020-08-04 13:10:50

Jazykovědma: Proč se říká „panenko skákavá“?

Od čeho je odvozený název července? Proč říkáme „mírnix týrnix“? Jak kombinovat titul či funkci se jménem? Odkud je slovo „brajgl? Proč se říká „jádro pudla“? A co má Panna Marie společného s panenkou skákavou? To všechno se dozvíte na twitterovém účtu Jazykovědma, jehož červencové posty přebíráme.   Hmyzí červenec (1. 7.) Tipli byste si, od čeho je odvozený název měsíce červenec? Pokud hádáte, že od červené barvy dozrávajících plodů, je to tak! Možná byste už ale neuhodli, že červená barva je odvozená od hmyzu zvaného červec, ze kterého se dříve získávalo červené barvivo.   Zazvoňte na Novákovi, či na Novákovy (2.7.) Máte správně jméno na zvonku? Aneb jak označit příjmením celou rodinu: * Když je v rodině muž, píše se -ovi: Novákovi. * Když jsou v rodině jen ženy, píše se -ovy: Novákovy. * Když použijeme slovo rodina, máme možnosti: rodina Novákových/Novákova (ne Nováková).   Humor není nikdy suchý (3. 7.) Víte, že „suchý humor“ je vlastně oxymóron (tj. protimluv)? Slovo humor totiž pochází z latinského hūmor, což označuje vlhkost či tekutinu. Dříve se věřilo, že temperament (tedy i smysl pro humor) je daný prouděním tělesných tekutin (krev, žluč, černá žluč a hlen).   Kdy patří čárka před či (7. 7.) Jak na čárku před „nebo“/„či“: * Čárka se nepíše, když se možnosti vzájemně nevylučují: Zavolej nebo napiš (tj. vybrat si můžeš obě možnosti současně). * Čárka se píše, když se možnosti vylučují: Stůj, nebo střelím! Žít, či zemřít? (Tj. vyber si jen jednu možnost.)   Co si počít s pozůstatkem duálu (8. 7.) V češtině dříve existoval duál čili dvojné číslo, které označovalo počet právě dva. Jeho zbytky se zachovaly mj. u skloňování číslovky dva: * 2. a 6. pád: dvou (ne dvouch), bez dvou piv, o dvou pivech; * 3. a 7. pád: dvěma (dvěmi, dvouma), dvěma ženám se dvěma dětmi.   Slečně doktorce nepište (9. 7.) Jak oslovovat titulem či funkcí vs. jménem: * Titul nekombinujeme se slečna, ale s paní: Vážená paní doktorko/starostko/profesorko (ne Vážená slečno doktorko). * Titul nekombinujeme s příjmením: Vážený pane inženýre/docente/řediteli (ne *Vážený pane inženýre Nováku).   Panna Marie skákavá (10. 7.) Proč se říká „panenko skákavá“? Toto vyjádření údivu vzniklo zkomolením názvu obce Skoky u Žlutic, někdejšího poutního místa. Věřící do tamního kostela přicházeli uctívat zázračný obraz Panny Marie Pomocnice ze Skoků, dnešní „panenky skákavé“.   Gramatická chyba není pravopisná (13. 7.) Myslíte si, že děláte gramatické chyby? Věřte mi, ty děláte málokdy. Ale pravopisné chyby, to je jiná! * Gramatika: skloňování, časování, slovosled… Gramatické chyby: Korektor rvát si z hlava vlas. * Pravopis: i/y, s/z, mě/mně… Chyby: Korektor si rve vlasi s hlavi. „ Jakoby“ vs. „jako by“ nejen pro jakobíny (14. 7.) *Jakoby píšeme dohromady, pokud lze z věty vypustit a nic se nestane (vycpávkové slovo): Šel jakoby pomalu. * Jako by píšeme zvlášť, pokud nelze vypustit a je součástí podmiňovacího způsobu: Šel pomalu, jako by už nemohl.   Tchyně má být na návštěvě krátce (15. 7.) Tchyně může být výzva nejen v životě, ale hlavně v pravopise. Pravidly posvěcená je totiž pouze podoba s krátkým y, tedy tchyně, byť se často setkáváme s chybným tchýně. Pomůcka: jak dlouho chcete, aby se tchyně zdržela na návštěvě? Že krátce? Tak ji nepište dlouze!   Přírodní  nápoj z koky a koly (16. 7.) Víte, že coca-cola se původně vyráběla z výtažků získaných z koky a koly? * Koka je jihoamerický keř, jehož listy obsahují kokain. * Kola je zase africký strom, jehož plody obsahují kofein. Velmi, řekněme, povzbuzující mix...   Výtržnosti s Bruegelem (17. 7.) Máme sice pátek, ale ne že budete večer dělat „brajgl“! Mimochodem tento výraz pro nepořádek či chaos dostal jméno nejspíš podle nizozemského malíře Pietera Bruegela staršího, který proslul svými malbami překypujícími množstvím postav a dějů.   Data podle pravidel (20. 7.) Datum je rodu středního. Mužský lze tolerovat jen pro rozlišení dat kalendářních a počítačových. Způsoby zápisu: * 20. 7. 2020 s mezerami * 20.07.2020 bez mezer, ale s nulou u jednociferných číslic * 2020-07-20 sestupně, se spojovníkem a nulami   Nadměrně podprůměrný (21. 7.) Nejen čárky zachraňují životy – také znalost cizích termitů. Chci říct termínů! Třeba tyto protikladné řecké předpony: *  Hypo- značí pod ve smyslu podprůměrně (např. hypoalergenní produkt). *  Hyper- značí nad ve smyslu nadměrně (hypertenze čili vysoký krevní tlak).   Jak si vyrobit dvanáctku (22. 7.) Psaní výrazů složených z číslice (např. 12) a slova (např. stupňový): 1. Zapíšu číslici. Skloňuji v duchu, nedopisuji žádnou slabiku ani interpunkci. 2. Zapíšu slovo hned za číslici, bez mezery či spojovníku. 3. Tadá! Mám 12stupňové pivo (čtu: dvanáctistupňové).   Faustův pudl (23. 7.) Proč se říká jádro pudla (podstata věci)? Tato fráze pochází z Goethova Fausta. Doktor Faust zaprodal svou duši ďáblu, který si pro ni přišel v podobě černého pudla. Když ďábel odhalil svou identitu, Faust zvolal: Das also war des Pudels Kern! (To tedy bylo jádro pudla!)   Na záchod se zachází (24. 7) Povězme si o WC! Zkratka wc pochází z anglického water closet. To je doslova vodní komora či komůrka, čili česky řečeno splachovací záchod. A proč záchod? To je místo, kam se diskrétně zachází; podobně jako podchodem se podchází a přes přechod se přechází.   Český dolar (27. 7.) Víte, že jsme dali světu dolar. Pravda, drobnou oklikou. Slovo dolar totiž vychází z německého Thaler, které vzniklo zkrácením z Joachimsthaler. To doslova znamená peníz z údolí sv. Jáchyma, což odkazuje k našemu Jáchymovu, kde se těžilo stříbro pro ražbu těchto mincí.   Co děláte na Googlu? (28. 7.) Z pohledu jazyka!: Googlíte, gúglíte, či dokonce gůglíte? * Převzatý pravopis googlit je nejčastější a stylisticky neutrální. *  Počeštěný pravopis gúglit s ú je expresivní, ale v pořádku. *  Písmeno ů se v cizích slovech nepíše, takže gůglit spíše ne.   „Ú“ versus „ů“ (29. 7.) Proč v převzatých slovech píšeme „ú“, a ne „ů“? * Protože „ů“ uprostřed domácích slov označuje, kde byla dříve dvojhláska [uo]. Kroužek nad „u“ je tedy pozůstatek někdejšího [o]. *  Cizích slov se hláskové změny v češtině netýkají, proto v nich logicky „ů“ nepíšeme.   Zkratkou do zoo? (30. 7.) Zoologické zahradě se hovorově říká zoo. Že je to jasné? Ano, ale: * Zoo je celé slovo, nikoliv zkratka. * Proto píšeme zoo jako každé jiné slovo: malými písmeny, s velkým počátečním písmenem jen na začátku věty. * Pravopis ZOO či Zoo uprostřed věty je chybný.   Mluvíme s Němci jakoby nic (31. 7.) Proč říkáme „mírnix týrnix“ ve významu „jakoby nic“? Jednak proto, abychom si jazyk kreativně zpestřili, jednak (nikoliv druhak) proto, že jde o germanismus. Českou verzi jsme si v písmu upravili k nepoznání, německá je poněkud smysluplnější: „mir nichts, dir nichts“.   Autorka je korektorka, překladatelka a copywriterka. Její profesní stránky najdete ZDE, twitterový účet Jazykovědma ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-03 13:43:57

Po práci je pořád legrace. Lexikon lidové tvořivosti z dob budování kapitalismu

Po trilogii Po práci legraci, která probírala a nesystematicky třídila typické prvky až bizarnosti socialismu včetně politických vtipů, dobových průpovídek či přezdívek papalášů a prominentů (včetně odkouzlování televizních seriálů, staveb, zlodějen a nekvalitních výrobků) si Jan Nejedlý a Jakub Šofar uvědomili, že humoriády se sametovým převratem neodumřely. Třicet dalších let lidé generují nové variace slovesnosti starší a – snad – i nějakou relativně novou. Rozhodně neplatí, že humoru zmizel nepřítel a nezmizela ani potřeba – ryze českým způsobem – ostřelovat kotníky. Všemu. Jen společných soků máme dnes víc; rozestavěni jsou ve všech směrech politického spektra. Více než v hospodách pučí přitom folklór na internetu a můžeme nad tím naříkat, můžeme na to vše nadávat a... lze i sestavit takovou publikaci, jakou napsali pánové Nejedlý a Šofar. Není přitom sporu, že verbální stránka humoru ustoupila do jisté míry obrazové a že ne vše umíme nadále zatavit mezi stránky. Svět se zrychlil a formy zvláštního se dnes často jen mihnou, aby byly vzápětí ve veřejném prostoru nahrazeny dalším. Až nad touto knihou si uvědomíme, na co vše už jsme zapomněli, ač taky to patřilo do oné třicítky roků. Podstata humoru do značné míry zůstala a jen se stalo to, že populární vrstva kultury místy nahradila neprůstřelné kapitány Klosse... dejme tomu Norrisovým rangerem Walkerem z Texasu. Měděné plastice Spravedlnost před soudem v Brně, představující muže s kvádrem, z něhož vytéká voda, se pak zas může s klidem říkat Exekutor odnášející pračku. A klukokracii agilních svazáků nahradil kindermanagement šéfů nadnárodních firem, kteří mistrují své zaměstnance. A jistě, fenomény jako selfie tyč, Kajínek, Klausův zájem o pero v Chile, vtipy o imigrantech, Pikachu, Justin Bieber, Avatar, Esmeralda, EU ve významu „eště uvidíme“ a „Ledoborec“ v Karlíně může mnohý vnímat jako těžko souměřitelné, ale spojeny jsou. Právě na škále humoru a tohoto společného projektu, jenž se nezaměřuje pouze na užší vrstvu jazykovou, jako to udělala – jistěže také zajímavá – publikace Hacknutá čeština. Jak ovšem Jan Nejedlý postřehl, objektem zájmu jeho a Šofarovy knihy se takřka nestala literatura. Proč? Humor o jejím provozu sice i výjimečně vznikal i posledních třicet let, není ovšem nijak kloudný. „Česká literatura až na výjimky nikoho nezajímala, a tak ani nestála vtipálkům za zesměšnění,“ dodává spoluautor. Oproti tomu politika jako „hračka lidu“ je dnes akcentována snad až nemístně. Pravda je, že lidový humor si přečasto bohužel střílí i jen z tělesných nedostatků politiků (a viz pánové Ransdorf, Vondra či Klaus mladší) a nepochybně bývá i krutý. Jako vždy v dějinách zasahuje „nízkou“ tělesnost a také klidně nemoci a stáří. Pohlavní orientace. Někdy přitom vychází z frustrace, ke které ovšem právě chování mnohých politiků navádí. Plebejský žertéř nereflektuje to, jak rozhodl odvolací soud „po osmi letech“ v té či oné kauze, a tak tento humor věru nebývá korektní, vyvážený a nestranný; ale autoři jej prodávají, jak koupili, a jinak by onen humor patrně popřel sám sebe.   Jan Nejedlý, Jakub Šofar: Po práci je pořád legrace. Předmluvu Český vtipálek v hypermarketu svobody napsal Jan Nejedlý. Ilustrace Marek Rubec. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství BizBooks. Brno 2020. 208 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-09 12:28:27

Nová podcastová platforma nabízí původní český obsah od krimi žánru přes intimní horor po vztahovou Terapii sdílením

Podcastová platforma Audionaut odstartovala 8. dubna premiérou krimi série Pohřešovaná. Následně nabídne vztahovou Terapii sdílením Ester Geislerové a Josefiny Bakošové v režii Johany Ožvold. Připravuje se i biografický podcast Goťák od hudebního publicisty Pavla Klusáka. Nové volně dostupné seriály najdete na bude www.audionaut.cz. S nápadem na spuštění vlastní nezávislé podcastové platformy přišel už před nějakou dobou producent Vratislav Šlajer ze společnosti Bionaut, která se zabývá výrobou hraných, animovaných a dokumentárních filmů či seriálů. Mezi nimi například seriály Svět pod hlavou, Dáma a král, celovečerní film Pouta nebo internetový seriál #martyisdead. Nyní, kdy jsou uzavřená kina a výrazně poklesla audiovizuální výroba, se mohou lidé se svými oblíbenými tvůrci či původním českým obsahem setkávat třeba právě prostřednictvím podcastů. „V Bionautu se snažíme propojovat tvorbu různých forem a žánrů, takže rozšířit naše porfolio o audio tvorbu nám přišlo jako krok správným směrem. V aktuální době, kdy je navíc omezeno filmové natáčení, je audio tvorba jednou z možností, jak se nezastavit a pokračovat v produkci zajímavých projektů,“ říká Vratislav Šlajer. Nyní si lidé mohou na Audionautu poslechnout první dva díly osmidílného seriálu Pohřešovaná režiséra Petra Hátleho, který zkoumá okolnosti jednoho z nejzáhadnějších případů novodobé kriminalistiky – dosud nevyřešeného zmizení čtrnáctileté Ivany Koškové na Liberecku. Hátle v Pohřešované oživuje dvacet let starý příběh a dnes již promlčenou kauzu. Posluchači se tak mohou vydat po stopách pohřešované a dozvědět se o případu víc – kdo vlastně Ivana byla, kudy vedla cesta, na které byla spatřena naposled. Režisér odkrývá hypotézy, které policie tehdy prošetřovala, a zamýšlí se, jak se s odstupem času změnila jejich relevance. Obsahem jsou i rozhovory s rodinou, policejními vyšetřovateli, učiteli, spolužákem, policejní psycholožkou nebo novinářkou, která se případu podrobně věnovala. Trailer si můžete pustit ZDE.  Nové epizody Pohřešované budou uváděny každou středu. Následně Audionaut nabídne první díly Terapie sdílením navazující na stejnojmenný projekt na sociálních sítí. V podcastové vztahové terapii moderátorky Ester a Josefina zkoumají, jak naše vztahy formuje onlineová komunikace. V každém díle se zaměřují na jeden konkrétní fenomén, jako třeba rozchod přes sms nebo body shaming (tj. diskriminace tělesných odlišností) na internetu. „Spolupracujeme s výraznými tvůrci, kteří mají zkušenost s tvorbou pro rozhlas nebo s filmovým dokumentem,“ zdůrazňuje dramaturgyně Eva Pjajčíková. Jednou z tváří Audionautu je například Brit Jensen známá jako spoluautorka první české podcastové detektivky Matematika zločinu odkrývající zákulisí českého soudnictví nebo jako autorka radiodokumentu Peklíčko o české mikulášské tradici. Za oba projekty získala řadu cen a pro Audionaut aktuálně chystá intimní hororovou sérii s názvem Anatomie strachu. Ti, kdo by chtěli tvůrce podpořit finančně, mohou přispět měsíční částkou ve výši tři, pět nebo deset dolarů prostřednictvím platformy Patreon. Díky příspěvku je možné navíc získat exkluzivní obsah – přednostní poslech, neveřejný obsah, newslettery a v budoucnu i setkání s autory či účast na natáčení. Podporovatelé si například mohou pustit kompletně celou sérii Pohřešované už nyní. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-06 12:42:55

Jan Čep: Meditace (ukázka z knihy)

Eseje Jana Čepa, které jsou editovány v této knize, jsou jedním z badatelských objevů Jana Zatloukala, který se ve francouzských archivech pokoušel dohledat prameny k Čepovu exilovému období. Tento katolický spisovatel patří k nejvýznamnějším českým meziválečným prozaikům, o jeho osudech exulanta však máme zprávy stále ještě neúplné a pramenně nedostatečně podložené. Pramenný konvolut „Meditací“ zahrnuje Čepovy úvahy nad podstatnými otázkami lidské existence, ohrožením moderního člověka dějinným vývojem, ideologiemi a nivelizací hodnot, konzumní společností. Tyto existenciálně pojaté eseje navazují na výbory O lidský svět (1953), Samomluvy a rozhovory (1959), Malé řeči sváteční (1959), jež byly v průběhu padesátých let publikovány samotným autorem převážně v exilovém nakladatelství Křesťanské akademie v Římě. Zároveň předjímají autobiografické eseje, otištěné ve svazku Poutník na zemi (1965). Některé z nich – v zásadě však v nepatrném množství – byly do knihy Poutník na zemi rovněž zakomponovány. Rozsáhlý soubor však ponejvíce obsahuje dosud neznámé a nepublikované eseje. Většina z nich totiž nebyla otištěna časopisecky (v exilových revuích Nový život či Svědectví) a ani se neocitla v knižním vydání Poutníka na zemi; byla pouze jednorázově uveřejněna při rozhlasovém vysílání Radia Svobodná Evropa. Pro současného čtenáře jsou tedy tyto texty naprosto nedostupné; a jedním z cílů naší edice je vyplnění vzniklé mezery v Čepově esejistice. Očekáváme, že kniha výrazně promění čtenářské i badatelské povědomí o období emigrace v Čepově životě a díle a může také významně přispět k poznání životního a pracovního rytmu v Rádiu Svobodná Evropa. Kulturní program „Meditací“, nazývaný v RFE též „Úvahami časovými a nadčasovými“ totiž spolu s tzv. „Knihou týdne“ představoval podstatnou část Čepova pracovního úvazku. Kriticky zpracovaná edice, v níž je provedena kolace s časopiseckými otisky i s možnými textovými ekvivalenty v tištěných „meditacích“ Poutníka na zemi, obsahuje i komentáře ke každé jednotlivé eseji. V nich je poukázáno na tematické návraty a variace, které prostupují celou Čepovou esejistiku a jež budují mezitextové vazby jednak směrem k meziválečné esejistice Rozptýlených paprsků a Umění a milosti, jednak k exilové esejistice Samomluv a rozhovorů a Poutníka na zemi.    Ukázka z knihy: O VYKOUPENÍ Z ÚZKOSTI Žádný člověk nerozhoduje o své existenci před svým narozením; žádný člověk si ji nedává sám. Když si ji začíná uvědomovat, když se nad ní začíná zamýšlet, je pro něho už skutečností, kterou nemůže vzít zpět.             Prvním zdravým hnutím člověka není ostatně obrátit se proti ní, chtít se jí zbavit. Děti jsou takřka vnořeny do života jako do živlu blahodárného, objevují svět a samy sebe v šťastném úžase, i když jejich vůle nebo svévole naráží vzápětí na překážky, které je ponoukají ke vzpouře a ke vzdoru. I když prožívají první zkušenosti lidského hoře, kterému ještě neumějí dát jméno.             Každý z nás se rodí s jistými tělesnými a duševními vlastnostmi, o kterých sám nerozhodl; rodí se do jisté společenské a historické situace, kterou si nezvolil. Jeho osobní bytí však není s těmito zděděnými a danými skutečnostmi zcela ztotožněno, není jimi úplně vyčerpáno a zajato. Jsou mu spíše dány jako látka, z které má něco vytvořit vlastním poznáním a vlastní vůlí. Je ovšem možno více méně podlehnout neblahým přirozeným náklonnostem, dát se jimi nést nebo vléci bez odporu a bez zápasu. Lidé přibližně stejně nadaní – ale jak tady najít nějakou společnou míru? – nevytvoří vždycky dílo stejných rozměrů a stejné hodnoty. Na druhé straně však nejsou odsouzeni ani dva bratří, obdaření nebo obtížení stejným rodovým dědictvím, aby byly jejich život a jejich dílo jenom dvojím vydáním stejného tvaru, nějaké stejné životní formule. Svobodná tvorba každého člověka ovšem předpokládá, že jsme byli nejprve ochotni něco přijmout, a že jsme to přijali s láskou. Sama naše svoboda je darem, závazkem, povoláním. Rozšiřuje se a prohlubuje tím víc, čím zůstává věrnější svému původu, o čím větší účast se dovede podílet na svobodě absolutní, která je totožná s vůlí Tvůrcovou.             Je však zároveň v povaze lidské svobody, že může zaujmout postoj záporný, hledat jakési absolutno sama v sobě. Jakmile jsem sám nerozhodl o tom, chci-li být nebo ne, mohu dojít až k zvrácenému přesvědčení, že zcela projevím a uhájím svou svobodu jenom tehdy, když odmítnu život, který jsem si sám nedal, – když zničím sám sebe z chladného uvážení a rozhodnutí, jako například Kyrilov z Dostojevského Běsů. – Tato sebevražda měla být ovšem zároveň paradoxním vítězstvím nad smrtí, měla osvobodit člověka ze strachu před ní.             Je ovšem až příliš zjevno, že toto je obraz vzpoury, která je pečetí absurdnosti vší existence; která ničí a popírá to, co chtěla obhájit a zachránit. – Není však jinou podobou této sebeničivé vzpoury i postoj těch, kteří se pokoušejí spojit a ztotožnit představu neúchylného hmotného a dějinného determinismu s pojetím lidské autonomie, mající svůj původ, svůj poslední smysl a cíl v sobě samé? –             Odkud pochází lidské utrpení? Je jenom následkem nebo doprovodem nespravedlnosti nebo bídy hmotné, anebo existuje nezávisle na hmotné a společenské situaci člověka? Může člověk duševně trpět, i když se „má dobře“, jak se říká, a proč?             Vyřkneme-li to slovo, může se nám ovšem nejprve vynořit představa nebo vzpomínka hladu, zimy, špíny, nemoci nebo tělesného zranění. Utrpení tělesné je doprovázeno utrpením duševním různého druhu a stupně; pocitem pokoření, zloby, závisti, strachu, zmenšení nebo ochrnutí duševních schopností a sil. Dostoupí-li tělesná bolest a bída jisté prudkosti a tíhy, jsme jimi zaměstnáni natolik, že v nás takřka nezbude ani místa na utrpení duševní: jsme zcela vyčerpáni úsilím odolávat ponížení a bolesti, snášet míjení nekonečného času, které nemůže být ukráceno ani spánkem.             Teprve dodatečně, až tato situace pomine, si možná uvědomíme, že ani tento stav nebyl prost jisté duševní zkušenosti, jistých pocitů, představ, myšlenek, polosnů – třeba horečně překotných, beztvarých, nečlánkovaných. Může se později projevit dokonce jako jisté duševní obohacení, ovšem s podmínkou, že jsme do něho už nevstoupili nebo neupadli duševně zmrzačení, a že se nám potom opět podařilo nabýt duševní síly a rovnováhy.             Slovo „štěstí“ znamená v ústech mnoha lidí málo víc než „mít se dobře“: těšit se tělesnému zdraví, žít aspoň v mírném blahobytu, bavit se co možná nejvíc a nejčastěji. – Mnohem méně je těch, kteří žijí natolik uvědoměle, aby rozuměli slovem štěstí představu duchovní plnosti a intenzity, bohaté zkušenosti vnitřní, plynoucí z naléhavé přítomnosti světa v lidském vědomí, světa viditelného a přístupného smyslům, a ještě více světa, který je smyslovou zkušeností takřka jenom naznačován a symbolizován.   Základní zkušenost člověka ve světě a v čase obsahuje dvojí životní prvek: pocit nevyléčitelné samoty – a touhu po těsném a hlubokém společenství s druhými. Břímě osobní samoty si neuvědomují a nenesou všichni lidé stejně. Nevědí všichni, že se může zkušenost samoty otevřít v propast vnitřní prázdnoty, v nesnesitelný pocit odporu k sobě samému, v závrať zoufalství. Mnozí to nevědí prostě proto, že neměli nikdy odvahu zůstat sami se sebou, pohlédnout v tvář sami sobě. Utíkají pudově do takzvané společnosti, ale nikoli proto, aby poznali druhé, aby vstoupili ve styk s jejich vnitřní samotou, aby ji připojili k své samotě vlastní, přijali ji do svého vnitřního světa; mnohem spíše proto, aby se ztratili sami sobě, aby se otupili a ohlušili, aby v sobě vzbudili klamný pocit, že jsou pro druhé zajímaví.             Jenom ten, kdo byl jednou schopen změřit a zvážit vlastní samotu, je také schopen skutečného společenství s druhými; je schopen vidět je jako druhé, milovat je pro ně samy, a nikoli se jich zmocňovat jako jakési kořisti, sledovat v nich svou vlastní podobu, zhlížet se v nich jako v lichotivém zrcadle.             Láska a přátelství jsou živnou půdou vnitřních dramat, příležitostí k vnitřnímu obohacení, ale také k vážnému sebezáporu, k věrnosti, trpělivosti, ale také k hlubokému utrpení. Musejí být schopny a ochotny přijmout utrpení, které tvoří jednotnou a organickou tkáň s pocitem štěstí. – V přátelství nebo v lásce nesmíme nikdy vymáhat na druhých, aby nás přijali „takové, jací jsme“ – ale my sami musíme být ochotni přijmout je takové, jací jsou, i když zároveň usilujeme, aby se změnili, víme-li najisto, že je to důležité především pro ně samy; že se stanou více sebou samými, jestliže budou s to se změnit. Jaké je tu však třeba šetrnosti a prozíravosti, sebepřemáhání a taktu!             V mnoha situacích – například ve vztahu rodičů k dospívajícím dětem – nezbývá často než bdít z dálky, zasahovat nepřímo, doufat u nich v lepší poznání a porozumění. – Jak by bylo snadné vehnat je do vzdoru a do vzpoury, která by nás od nich odloučila možná nadosmrti! –             A kolik takových dramat mezi dospělými! Víme o skrytém utrpení těch, které milujeme, a nemůžeme způsobit, aby netrpěli. Každé neopatrné nebo příliš vtíravé a hlučné slovo může zjitřit a prohloubit skrytou ránu; může nám ještě více oddálit bytost, kterou jsme si chtěli neobratně přiblížit – ne vždycky zcela z citové nezištnosti. Jsme sami ze sebe neschopni podělit se s druhými třeba o svou víru, otevřít jim úběžníky, které dávají smysl a velikost lidským bolestem, které nás osvobozují z pocitu nepřekročitelné samoty – i když tyto bolesti okamžitě neléčí, i když tuto samotu nezastírají.             Existuje něco většího a trvalejšího než stav často označovaný nedostatečným slovem „štěstí“; existuje samo závratné tajemství života, přítomné v každém okamžiku naší vlastní pozemské existence, živící se jejími tragickými protiklady, vedoucí nás vysoko nad ně, vysoko nad nás samy, vstříc nepředstavitelnému setkání všech ve Všem.             Kdo by se chtěl dobrovolně zříci této strmé cesty za tu cenu, že by byl celý jeho život zploštěně promítnut jenom do roviny společenské funkce a takzvaného blahobytu časného? Kdo by se chtěl vzdát vnitřních lidských dramat a zabezpečit se proti nim nějakou společenskou organizací, byl-li by zároveň nucen vzdát se vnitřního rozměru lidského života?             Spravedlivější rozdělení hmotných statků, technický pokrok vtělený v každodenní život mohou zachránit člověka od hmotné bídy, od fyzické špíny, od mnoha utrpení tělesných; lidská společnost těží čím dál tím víc ze všech těchto vymožeností, a právem. Je však krátkozrakou iluzí, omezenou pověrou – byť je to jakási pověra „vědecká“, – že by se takzvaným zvýšením obecné životní úrovně, hmotným blahobytem a pohodlím vyřešila, ba vymýtila od základu tragika lidského údělu, která má kořeny hlubší než bídu hmotnou. Člověk roste k své pravé velikosti jenom skrze ni – tím, že si ji přizná a že ji přijme, a nikoli tím, že se k ní obrátí zády.             Musíme být schopni setkat se v lásce s pozemskými cestami, s pohledem a osudem druhých; avšak toto setkání se naplní v celé své pravdivosti jenom tehdy, uskuteční-li se v Přítomnosti Toho, který nás vidí a miluje od začátku do konce časů všechny najednou a každého zvlášť; který vykoupil naši úzkost ze smrti tělesné svou vlastní úzkostí a smrtí, dřív než nás předešel zmrtvýchvstalý do věčnosti. Svědectví (Paříž) 8, 1966/67, č. 29, s. 89–92   Jan Čep (1902–1974) byl český prozaik, esejista a překladatel katolické orientace, přední představitel ruralistických tendencí v české literatuře. Narodil se v Myšlichovicích u Litovle, nedokončil studia na FF UK a krátce působil u Josefa Floriana ve Staré Říši. Od svých literárních počátků se soustavně věnoval žánru povídky a vydal řadu povídkových souborů (např. Dvojí domov, Zeměžluč, Děravý plášť, Polní tráva). Systematicky ve své tvorbě rozvíjel témata tradičního venkovanství a nutnosti duchovní opory moderního člověka.   K vydání připravili Petr Komenda a Jan Zatloukal, vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2019, 1. vydání, váz., 492 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-01 09:03:58

Vzájemně garantované zničení aneb Přidávat se k honu na Justina Trudeaua je chyba

Kanadský premiér je člověk, který podle mého názoru ztělesňuje všechny stereotypní slabiny tzv. liberální levice. Klade ohromný důraz na povrchní signalizaci ctnosti, naskočí na každou progresivní módní vlnu, nechal si „umýt hlavu“ od malé Grety atd. Podle principů politické polarizace bych tedy měl vlastně mít radost, že má teď před volbami problém s tím, že se před osmnácti lety na nějaké studentské pařbě namaskoval jako Aladin. Skutečně jsem si také ve svém myšlenkovém okolí všiml, že řada konzervativců z toho radost má. A je mi jasné proč. Když taková progresivně-liberální ikona upadne v nemilost vlastních spojenců a ti ji verbálně trhají na kusy, přirozená myšlenka zní: Dobře mu tak, ať si spapá svoji vlastní toxickou kašičku až do dna. Působí to jako zásah točícího se kola karmy, které se občas obrátí proti těm, kdo jej pomáhali roztočit (viz v ostřejší podobě: Robespierre nebo Slánský). Jenže i tak je chyba se k takovému honu na čarodějnice přidávat, aspoň zprava. Dokonce chyba strategická, s trvalými následky. Když šéf kanadských konzervativců Andrew Scheer prohlásí, že jej Trudeauova fotografie v kostýmu Aladina „extrémně šokovala a zklamala“, vysílá tím kanadské veřejnosti signál, že kulturní válka v podstatě skončila kapitulací obránců a že převléknout se za fiktivní postavu z arabských pohádek je pro osobu nesprávné barvy kůže ideozločin. Tím dostává Kanada novou, již nikým nezpochybňovanou hodnotovou kostru, jejíž podstatou je ponurý identitární puritanismus, umisťující lidi do úzce definovaných škatulek podle jejich tělesných charakteristik. Tvrdě se přitom dohlíží na to, aby se nikdo nepokusil do té sousední škatulky ani „dva prstíčky strčit“, dokonce ani v kostýmu na maškarní. Historické poklesky typu blackface slouží jako důvod k absolutnímu zákazu čehokoliv, co jej jen vzdáleně připomíná. To vše k velké smůle Justina Trudeaua, který má očividně převleky rád a sám to přiznal. No dobrá, dejme tomu, že on sám si to zaslouží, když sám léta nadšeně tancoval podle falešného tónu píšťalek twitterových Krysařů, Krysařic a dalších Krysobytostí (abychom měli pokryty všechny dnes dostupné sebeidentifikace). Jenže důsledky dopadnou nejen na něj, ale na všechny, kdo by si občas chtěli hrát na někoho jiného, například tedy na adepty hereckého řemesla. Z banální záliby se tak stává podezřelá až zakázaná aktivita, jakmile se striktně nedržíte ve své předdefinované škatulce. Právě letos se ostatně v pokrokových kruzích anglosaského světa rozběhla dost šílená debata o tom, zda heterosexuální herci smějí hrát postavy jiných orientací. (Asi není náhoda, že všechny totalitní myšlenkové systémy vždycky šikanovaly herce a dohlížely i na to poslední venkovské ochotnické divadlo. Možnost stát se na chvíli někým jiným je v totálním rozporu se shora nalajnovanou strukturou společnosti, která je rigidním politickým ideologiím vlastní.) Za takovou permanentní škodu jeden Justin Trudeau opravdu nestojí. On se dá porazit i jinými zbraněmi, daleko férovějšími, než je tato podpásovka. Vážných chyb v úřadě nasekal dost – není třeba jej masírovat kvůli Aladinovi. A voliči to vidí a vědí; a zapamatují si to. Myslím si, že konzervativci by v téhle věci měli vyslat přesně opačný signál, znějící asi takto: „Nikdy se nebudeme šňupat ve dvacet let starých fotkách a zkoumat, jestli náhodou neurážejí současné progresivisty. Nesouhlasíme s vlnou moralizující šikany na internetu a máte-li jí, milí občané, plné zuby, postaráme se o to, abyste to mohli nahlas říci. Nebudeme zakládat žádné výbory pro kontrolu ctnosti a kde už existují, tam je zrušíme. My jsme ta strana, která nemá zájem proměnit Kanadu v myšlenkové vězení.“ A dokonce si myslím, že by to byl přitažlivý a vítězný program, zejména pokud by byl myšlen vážně a strana se jej viditelně držela. Podle studie provedené v sousedních USA, která zkoumala politické rozdělení americké společnosti, je kmen „pokrokových aktivistů“, který všechny tyhle věci tlačí, velmi nepočetný – pouhých osm procent celého obyvatelstva. A masivní většině Američanů (80 procent) leze politická korektnost krkem, i když by se všichni na její definici určitě neshodli. Může se stát, že osm procent má na internetu a v médiích větší sílu než 80 procent; ale u volební urny by to mělo být naopak. Nu, a přesně proto mám za to, že konzervativci v anglosaských zemích – ono se to totiž zdaleka netýká jen Kanady – dělají velkou chybu, když na tuhle rétoriku a koncept vůbec přistupují. I kdyby to bylo jen z taktických důvodů, například kvůli odstřelení opačného lídra před volbami. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Takhle si navzájem likvidovat lidi za využití špinavých zbraní je ztělesnění doktríny vzájemně garantovaného zničení, jenom v jiné podobě; místo jedné kataklyzmatické křeče, kterou měla být jaderná válka, spíše něco jako nekonečná zákopová únavová kampaň, která se táhne celá léta a při které si obě strany navzájem eliminují všechny výraznější osobnosti, dokud buď a) nenastane vláda šedivých a podprůměrných aparátčíků, nebo b) nepřijde někdo třetí a nesmete celou situaci postupem, který do starých kolejí nezapadá. Bohužel ten někdo třetí nemusí být jen domácí nekonvenční politik, ale třeba i nějaká cizí mocnost, která má vůli vás ovládnout. Pokud má konzervatismus v moderním světě vyhrávat volby, musí dát najevo, že pro lidi unavené hysterickým šílením moderních prokurátorů na sociálních sítích představuje něco jako klidný a svobodný přístav. Cokoliv jiného je příliš riskantní, ne-li sebezničující. Abych parafrázoval velkého J.R.R.Tolkiena: vezmete-li Sauronův prsten a začnete-li jím vládnout, zažijete pár snadných vítězství. Velmi snadných. Ale skončí to tím, že „dvě Minas Morgul se na sebe budou cenit nad zničenou a otrávenou zemí“.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-09-04 10:37:20

Přetížení, stres? Stále vyšší nároky? Zkuste jógu, přináší do života harmonii

Řada lidí má slovo jóga spojené jen s fyzickým protahováním a zaujímáním obtížných pozic. Jóga je však mnohem víc – je to komplexní vědecký systém prověřený tisíci let, pramen duchovnosti a moudrosti, z něhož čerpají všechna náboženství. V józe si může vybrat každý – od tělesných cviků, přes dechová a meditační cvičení, až po etické zásady a úsilí o nejvyšší duchovní poznání. To vše, pokud to uvedeme do své životní praxe, ve svém důsledku pozitivně ovlivňuje náš osobní život i harmonii v rodině a celé společnosti. Jóga v denním životě V současné době je možná důležitější než kdy jindy mít k dispozici metody a techniky, které umožňují udržet a obnovovat tělesné, duševní a duchovní zdraví a harmonii. Právě takové komplexní řešení, jež člověku umožní pomoci si sám vlastní jógovou praxí, nabízí systém „Jóga v denním životě“. Autorem systému Jóga v denním životě je indický Mistr jógy paramhans svámí Mahéšvaránanda. Ve svém učení vychází z tisícileté jógové tradice a z duchovní moudrosti pradávné linie indických duchovních Mistrů. Během svého dlouholetého působení v západních zemích (do Evropy přijel v roce 1970 a Československo navštívil poprvé v roce 1972) se důkladně seznámil se způsobem života zdejších lidí. S ohledem na jejich potřeby a možnosti navrhl komplexní systém, který je vhodný pro každého člověka bez ohledu na věk a fyzické či duševní předpoklady. Kromě kurzů pro veřejnost je systém Jóga v denním životě v mnoha zemích součástí školní výuky a univerzitních programů. Využívá se ve sportovních klubech, rehabilitačních centrech, lázních i nemocnicích. Kde si zacvičíte podle systému Jóga v denním životě? Pobočky neziskové organizace Jóga v denním životě najdete po celé České republice. Nabízejí kurzy pro začátečníky i pokročilé, obecné nebo se speciálním zaměřením (proti bolestem zad, pro děti, pro seniory atd.). Součástí každé lekce je většinou cvičení ásan (tělesné cviky), relaxace, pránájáma (dechové cvičení) a kratší meditace. Pro zájemce o hlubší proniknutí do tajů jógy pořádají pobočky Jógy v denním životě také jednodenní nebo delší semináře zaměřené na konkrétní téma. Největší evropské středisko Jógy v denním životě se nachází na Moravě v obci Střílky a jmenuje se Maháprabhudíp ášram Střílky. V míruplném prostředí bývalého zámku a jeho parku zde probíhají programy zaměřené na jógu, zdravou stravu, letní dětské tábory a mnoho dalších. Kam na kurz jógy v Praze? Nejširší nabídku kurzů jógy podle systému Jóga v denním životě najdete v Praze. V pěti jógacentrech a na dalších místech v Praze a okolí si můžete přijít zacvičit každý týden v téměř stovce kurzů. Nejnověji přibude v září nabídka programů v novém jógacentru Malá Ohrada ve Velichovské ulici v Praze 13 – Stodůlkách. Uprostřed zeleně a kousek od Prokopského údolí si zde můžete zacvičit pro začátek hned v šesti kurzech týdně. Informace o kurzech a seminářích Na facebookové stránce Jóga v denním životě a na webové stránce www.joga.cz najdete bližší informace o kurzech a seminářích v celé republice. Na stejné webové stránce si také můžete projít celou knihu Systém Jóga v denním životě online zdarma – je to výborná pomůcka při samostatném cvičení doma.

Čas načtení: 2024-02-27 17:27:44

Dysbalance v bojových sportech [Milan Vančura / Grada]

Komplexní zpracování problematiky tělesných dysbalancí pro zápasníky bojových sportů nabízí možná řešení za pomoci přehledně zpracovaných a ilustracemi doprovozených kompenzačních cviků.

Čas načtení: 2024-02-29 07:00:01

Kruté popravy historie: Ukřižování se jeví skoro jako procházka růžovou zahradou

V mnoha případech měl vzdor mučedníků tváří v tvář autoritě úředníků, králů a císařů ten výsledek, že byli považováni za zrádce. Mocní se pak pro ně dožadovali těch nejtvrdších možných trestů. Stránky historie jsou potřísněny krví mužů a žen, kteří umírali ve jménu víry. Stejně tak dlouhý je seznam způsobů, jakými byli sprovozeni ze světa. Podívejme se teď na několik z nich, zjistíme, že lidé jsou ty největší bestie, jaké kdy chodily po této planetě. Petr – ukřižován hlavou dolů Jedním z nejznámějších mučedníků je svatý Petr. Narodil se v Judeji v roce 1 našeho letopočtu a byl prvním papežem a jedním z dvanácti Ježíšových apoštolů. Petra odsoudil k smrti římský císař Nero, proslulý svým bezohledným a brutálním zacházením s křesťany. V roce 64 vypukl v aréně Circus Maximus Velký požár Říma. Hořel téměř týden, a než byl uhašen, dostal se do deseti ze čtrnácti římských obvodů. Nero obvinil z požáru křesťany a Petr byl jedním z hlavních obětních beránků. Poprava stahováním z kůže měla svá jasná pravidla. Záleželo na každém detailu Číst více Petr žádal, aby byl ukřižován hlavou dolů, protože nevěřil, že by byl někdo hoden zemřít stejně jako Ježíš Kristus. Mnozí lidé dnes věří, že Petr je pohřben v kryptě pod bazilikou svatého Petra v Římě, ale to nebylo nikdy přesvědčivě prokázáno. Bartoloměj – stažen z kůže zaživa Svatý Bartoloměj, narozený v Galileji v 1. století, byl dalším z apoštolů Ježíše Krista. Byl umučen v Arménii kolem roku 68 našeho letopočtu. Tradiční příběh říká, že Bartoloměj strávil čas kázáním v západní Asii a obrátil se na krále Polymia, vládce starověké Arménie. To velmi rozzloblo králova bratra, který se obával, že tím naruší jejich vztah s Římany. Kníže nařídil Bartoloměje usmrtit. Zaživa byl stažen z kůže a poté sťat. Stahování z kůže jako prostředek popravy se obvykle provádělo pomocí nože, přičemž se dělaly krátké řezy a pak se postupně odlupovaly malé proužky kůže. Bartoloměj je často zobrazován v ruce s nožem, což symbolizuje jeho hroznou smrt a také jeho spojení s nožířskými profesemi, jako jsou řezníci a koželuhové. Vavřinec – grilován zaživa Svatý Vavřinec se narodil v Huesce v dnešním Španělsku v roce 225 a byl jedním ze sedmi římských jáhnů, kteří byli zodpovědní za pomoc římským chudým. Jednoho dne v roce 258 řekl chamtivý římský prefekt Vavřincovi, aby mu přinesl bohatství, o kterém věřil, že církev skrývá. Vavřinec shromáždil chudé z města a představil je prefektovi a řekl mu: „Tito lidé jsou pokladem církve.“ Prefekt to vzal jako urážku a nařídil Vavřince popravit. Pověřený úředník chtěl, aby Vavřinec skutečně trpěl, a tak přikázal, že má být položen na železný rošt a pod ním má být zapálen oheň. Když byl Vavřinec postupně grilován zaživa, modlil se, aby se Řím jednoho dne obrátil ke křesťanství a aby se tato víra rozšířila po celém světě.  Marciana – zabita zvířaty Svatá Marciana se narodila v dnešním Alžírsku někdy na konci 3. století. V roce 305 byla potrestána provinčními římskými úřady ve městě Caesarea jako jedna z mnoha obětí krvavých protikřesťanských perzekucí císaře Diokleciána. Marciana byla bita kyji a poté uvězněna v městské gladiátorské škole, kde ji podle jednoho viktoriánského spisovatele „Bůh zázračně ochránil“ před nebezpečím „pohanských gladiátorů“. Marciana byla poté zavřena do arény, pravděpodobně proti gladiátorům. Úřady se touto „zábavou“ snažily získat davy na svou stranu, což se povedlo. Pak nařídily, aby byl do amfiteátru poslán divoký býk, který ji páral a smýkal s ní. Nakonec na ni byl povolán leopard, který ji definitivně usmrtil. Kasián – zavražděn svými žáky Svatý Kasián z Imoly se narodil někdy ve 4. století pravděpodobně v Itálii. Byl učitelem na škole v Imole v severní Itálii. Popraven byl v roce 363 za to, že odmítl vzdát hold polyteistickému římskému náboženství, jak přikázal císař Julián zvaný Odpadlík. Zabít ho měli vlastní žáci, kteří se toho po letech tělesných trestů rádi chopili. Přivázali ho k dřevěnému kůlu a stoupli si dokola. Kasián pak podstoupil mučivou smrt – byl bodán, sekán a bit. Protože žádné z dětí nebylo dost silné, aby zasadilo smrtelnou ránu, trvalo mnoho hodin, než Kasián zemřel. Říkalo se, že žáci používali své ostré psací potřeby. John Houghton – pověšen, sťat a rozčtvrcen Svatý John Houghton, londýnský převor a jeden ze „čtyřiceti mučedníků Anglie a Walesu“, se narodil v Essexu kolem roku 1487. John byl odsouzen k smrti za to, že odmítl složit přísahu uznávající krále Jindřicha VIII. jako nejvyšší hlavu anglikánské církve. Byl pověšen, tažen koňmi a rozčtvrcen 4. května 1535 v Tyburnu. Před mučením objal kata, který byl tak dojat, že prosil převora za odpuštění. Než byl John oběšen, dostal před davem poslední šanci, aby přijal nadvládu krále. Odmítl s tím, že je „připraven a ochoten podstoupit každý druh mučení místo toho, aby popíral učení církve“. Když se mu kat chystal vyrvat srdce a spálit je, John údajně vykřikl: „Co uděláte s mým srdcem?“ Jeho tělo bylo poté rozsekáno na čtyři kusy a on byl sťat. Tyto části byly vystaveny na veřejných místech v Londýně. Ďáblovo zlato se dodnes těží. Je smrtelně nebezpečné a dělníci umírají ve velkém. Číst více Margaret Clitherow – rozdrcena k smrti Svatá Margaret Clitherow se narodila v Yorku kolem roku 1556 a svatořečena byla v roce 1970. Dne 10. března 1586 byla zatčena za ukrývání katolických kněží, což byl v alžbětinské Anglii vážný zločin. Odmítla podat obžalobu a řekla úřadům, že se nedopustila trestného činu, a proto je soud zbytečný. Běžným postupem, jak přinutit vězně k požadované odpovědi, bylo v této době „přitlačení“ těžkými závažími. Soudce v případě Margaret nařídil, že bude mučena k smrti, pokud neudělá to, co se po ní žádá. Margaret ale zjevně neměla v úmyslu ustoupit a řekla soudci, že děkuje Bohu, že jí vybral právě takovou smrt. Předpokládá se, že Margaret také odmítla prosit za své děti, které byly zřejmě také zatčeny a mučeny. Dne 25. března 1586 byla odvedena na veřejné místo v Yorku, svlékli ji donaha a nařídili jí lehnout si na malý ostrý kámen. Na místo byly přineseny velké, těžké dvěře z jejího vlastního domu a k nim bylo připevněno další závaží. O 15 minut později byla Margaret mrtvá. Zdroje: history.co.uk, thecharterhouse.org, catholic.org, britannica.com KAM DÁL: Nedostatek vitaminu B12 může vést k vážným nemocem. Perniciózní anémie je strašák.

Čas načtení: 2024-03-16 11:26:00

Policie v USA smrtelně postřelila patnáctiletého autistu, který se ozbrojil zahradním nářadím, ukazuje video

USA - Úřady ve středu zveřejnily záběry z tělesných kamer, které ukazují, jak policisté zastřelili patnáctiletého autistu, který se na policistu vrhl s velkým zahradnickým nářadím, což vyvolalo pobouření, píše CNN.

Čas načtení: 2024-03-18 17:00:00

Obnovené prokrvení nohou Miloše Zemana

Zpravodajství o tělesných závadách bývalého prezidenta je zbytečné, stačí informovat paní Ivanu

Čas načtení: 2024-03-18 17:00:00

Obnovené prokrvení nohou Miloše Zemana

Zpravodajství o tělesných závadách bývalého prezidenta je zbytečné, stačí informovat paní Ivanu

Čas načtení: 2024-04-15 17:03:39

Dysbalance v bojových sportech [Milan Vančura / Grada]

Komplexní zpracování problematiky tělesných dysbalancí pro zápasníky bojových sportů nabízí možná řešení za pomoci přehledně zpracovaných a ilustracemi doprovozených kompenzačních cviků.

Čas načtení: 2024-04-17 10:00:01

V knihovně půjčovali ukradené lidské ostatky. Teď chtějí pietně pochovat část sbírky

Kniha Des destinées de l'âme, tedy Osud duše, od Arsèna Houssaye byla prvně vydána již v roce 1879 a je logické, že nebyla běžně vázána v lidské kůži. Jenomže jeden z jejích prvních majitelů, budoucí lékař Ludovic Bouland, se rozhodl, že dílo pojednávající o lidské duši si zaslouží také vazbu právě z lidské kůže, jak se píše na webu Harvardské univerzity. Poprava stahováním z kůže měla svá jasná pravidla. Záleželo na každém detailu Číst více Měl přístup k mrtvým tělům A protože měl díky svému povolání přístup na pitevnu a k tělům nebožtíků, „vypůjčil“ si potřebný plát kůže z těla jedné z mrtvých žen, hospitalizované podle všeho v psychiatrické léčebně. O jakémkoliv předchozím svolení s takovým využitím tělesných ostatků ženy, kterou potkala smrt v nemocnici, tehdy nebyla řeč a neexistuje ani záznam o tom, že by s čímkoliv podobným souhlasila nebožčina rodina. Bouland kůži podle sbs.com zkrátka a na rovinu řečeno ukradl.  O lidské duši v lidské kůži Bouland knihu dostal od svého přítele a zároveň jejího autora Arsèna Houssaye, tehdy byla samozřejmě v původní běžné vazbě. O „vylepšení“ se postaral až tehdejší medik, který do ní dokonce vepsal poznámku, že „kniha o lidské duši si zaslouží mít také lidský obal“. A dále doplnil přesný popis toho, jak byla upravena a ošetřena kůže zemřelé ženy předtím, než se z ní stala, podle jeho názoru, ozdoba knihy.  Dnes jen digitálně Do knihovny Harvardské univerzity se v lidské kůži vázaná kniha dostala již v roce 1934 od jednoho z absolventů. Dlouhá léta potom v knihovně sloužila každému, kdo si přál do ní z jakýchkoliv důvodů nahlédnout, až před deseti lety konečně došlo na důkladný průzkum podezřelé vazby, který potvrdil, že jde skutečně o ostatky, které si nezaslouží takové zacházení. Kniha byla proto vyřazena z běžného provozu. Čtenáři o její obsah ale nepřišli, a to díky digitalizaci jejího obsahu. Ani v naskenovaném materiálu ale není viditelná zmiňovaná vazba.  Sklerodermie: Smrtelná nemoc, která může postihnout každého: Příznaky jsou nenápadné Číst více Chtějí pohřbít část knihy Knihovna nyní zvažuje, jak s obálkou knihy nejlépe a hlavně eticky a pietně naložit. Jde o lidské ostatky, které rozhodně nemají sloužit k takovýmto účelům. Podle současných názorů by bylo nejvhodnější vazbu „pohřbít“, nicméně s takovým krokem odborníci ještě váhají snad v naději, že se podaří zjistit identita ženy, které byla kdysi kůže odcizena. Tom Hyry, univerzitní pracovník, který má sbírky knihovny na starosti, podle serveru cbsnews.com ale věří, že je nejvyšší čas, aby lidské ostatky byly uloženy k odpočinku tak, jak se sluší a patří.  Chtěli ji ukrást O tom, že kniha byla v centru pozornosti některých lidí již dříve, svědčí prý i zájem, který o ni projevovali nejen studenti, ale také lidé mimo univerzitu. Podezření, že je vázaná v tak neobvyklém materiálu, mnohé lákalo k tomu, aby zkusili přemluvit studenty k její krádeži a následnému odprodeji. Tomu se naštěstí podařilo zabránit. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Zvrácené hry v koncentráku: Za jaký čin dostal vítězný student práv zlaté hodinky?

Čas načtení: 2024-04-20 22:00:00

Pot: Dominantní umělec Vojta Petřina: Působit bolest je vzrušující

Eliška Soukupová si do hotcastu Pot pozvala dokumentaristu Vojtu Petřinu. Vojtovi se celoživotně potí duše z tělesných modifikací a v srdci mu zažehá požár z představ o posouvání hranic bolesti.