EUR 24,750 || 
JPY 15,035 || 
USD 21,695 || Na Moravě a ve Slezsku ještě pozor na velmi silné bouřky hlavně s kroupami - sledujeme on-line
Čas načtení: 2024-06-19 00:00:00
Kromě severozápadu horko, odpoledne a večer se mohou objevit supercely s kroupami - sledujeme on-line
\nČas načtení: 2025-06-05 00:00:00
Na Moravě a ve Slezsku ještě pozor na velmi silné bouřky hlavně s kroupami - sledujeme on-line
Na Moravě a ve Slezsku ještě pozor na velmi silné bouřky hlavně s kroupami - sledujeme on-line
\nČas načtení: 2024-01-19 11:38:15
S narůstajícími obavami sledujeme prohlubující se konflikt a narůstající humanitární katastrofu na Blízkém východě. Odsuzujeme teroristické útoky Hamásu na Izrael ze 7. října, ztráty na životech a násilné činy, včetně sexuálního násilí, které byly při těchto útocích spáchány. Připojujeme se k výzvám k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech zbývajících rukojmích. Zároveň s velkým znepokojením sledujeme […]
Čas načtení: 2022-04-17 11:30:23
Slunce, káva nebo přátelé - každého dělá šťastným něco jiného
S tichou závistí sledujeme příběhy filmových, seriálových i knižních hrdinů, kteří vedou šťastné a spokojené životy a netrápí se reálnými starostmi, jaké máme my. Sledujeme profily influencerů na sociálních sítích a ptáme se sami sebe, jak je možné, že jsou neustále usměvaví a vypadají naprosto spokojeně. Ale není důvod komukoliv závidět, protože stačí jen málo a i vy můžete životem kráčet s úsměvem na rtech, bez stresu a v pohodě.
Čas načtení: 2020-06-16 09:10:55
V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena pro mladé spisovatele byli odbornou porotou jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů vybrány tři literární počiny: jediný současný román o hiphopové komunitě Malej NY, jehož autorem je Přemysl Krejčík, novela Svatá hlava Hany Lehečkové poskládaná z blouznivých a nespolehlivých zápisků schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici a originální báseň v próze Mount Anne Ladislava Slezáka, v níž sledujeme milostný vztah dvou lidí – Lamura a Milove. Jméno vítěze či vítězky bude slavnostně vyhlášeno 15. září v 17 hodin v Zrcadlové kapli v Klementinu. Laureát získá tradiční peněžitou prémii 50 tisíc Kč a nově si odměnu odnesou také zbylí dva nominovaní – každý 10 tisíc Kč. Cena Jiřího Ortena, která se uděluje od roku 1987, je určena autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než třicet let. Medailonky nominovaných autorů a jejich děl Přemysl Krejčík: Malej NY (Host) Porota vybrala hiphopovou detektivku Přemysla Krejčíka mezi nominované, protože „překračuje hranice žánru i subkultury. Zrychlený a silácký svět hip hopu tu velmi názorně předestírá problémy, které se týkají nejen raperů: sektářství, ješitnost, neschopnost dospět, pomíjivost, ale i potřebu nadhledu, usmíření a naděje.“ ANOTACE: Nymburk není New York, to ale neznamená, že tu občas někdo někoho nezabije. Malej NY, to je malej New York čili Nymburk, kde se nesellí úplně tvrdý drugs, ale hlavně hulí tráva a pije pivko, na ulici vás nesejme nigga z jinýho klanu devítkou, ale spíš dostanete přes hubu od nácků nebo pankáčů. Zvlášť když nosíte rovnej hiphoperskej kšilt. Malej NY je román o tom, že je rok 2005, vám je -náct a máte hiphopovou kapelu. Všechno kolem vás je nějaký zrychlený a nakonec se to semele tak tragicky, že po pár letech skončíte na gauči u psychoterapeuta. Právě tady vlastně Krejčíkův příběh začíná. Jako terapeutická cesta přes divokou minulost k sobě samému. Jenže někdejší události se z odstupu jeví v jiném světle — zvlášť když vám napíše esemesku mrtvý kamarád. Těžko se rozhodnout, co je blbý vtip a co už vyhrožování. Tváře z někdejší subkulturní komunity se proměnily, lidé jsou nečitelní a vzpomínky se zdají být jediným klíčem k tomu hlavnímu: že smrt vaší první holky určitě nebyla nešťastná náhoda. Malej NY je jediný současný román o hiphopové komunitě, se soundtrackem, který funguje jako stroj času. A smrt je i tady otázkou vteřiny, stejně jako ve velkým NY. Přemysl Krejčík (1991) pochází z Nymburka, v současné době žije v Pardubicích, kde na filozofické fakultě vystudoval historicko-literární studia a navazující dějiny literární kultury. Nyní působí na Univerzitě Pardubice jako doktorand oboru historie. Je autorem básnických sbírek Křehké nepřenášet (2015) a Asfaltovej plameňák (2017), souboru sci-fi povídek Kybersex (2016), románu Univerzální katalog zoufalců (2016) a také jedním z autorů kolektivního krimi románu Šest nevinných (2015), který vznikl během veřejného nepřetržitého psaní, trvajícího 72 hodin. Jeho zatím poslední knihou je literárně-teoretický počin Zatmění po utopickém večírku: Sonda do české dystopické prózy 80. let 20. století (2019). Je také šéfredaktorem literárního časopisu Partonyma a věnuje se psaní recenzí pro různá periodika. V roce 2004 založil hiphopovou skupinu, kde působil až do jejího zániku v roce 2014. „Román Malej NY vychází především ze zkušeností a zážitků získaných mým někdejším působením v hip-hopové kapele a dospíváním uvnitř rapové komunity. Před třemi lety jsem se k hudbě vrátil a od té doby působím v crossover/ rapmetalové kapele Soundflip,“ řekl Přemysl Krejčík. Hana Lehečková: Svatá hlava (Vyšehrad) Vyjádření poroty: „Nominovaná novela Hany Lehečkové je poskládaná z blouznivých a nespolehlivých zápisků schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti".“ ANOTACE: Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen obyčejná slabá duše. Hana Lehečková (1990) pochází z jižních Čech a vystudovala obor Teorie a kritika na pražské DAMU. Autorsky se věnuje především rozhlasovým hrám a pohádkám pro děti (Johana a továrna na sny, Eliáš Říha zachraňuje svět ad.), její seriál Vesmírné putování komety Julie uvedl Český rozhlas jako historicky prvního živě čteného Hajaju. Okrajově se věnuje i dramatické tvorbě (Švandovo divadlo: V(ý)chod, Divadlo Letí: Trollí matka). Knižně debutovala v roce 2018 s titulem Co se děje v Podpostelí. Svatá hlava je její první knihou pro dospělé. Pracuje jako literární redaktorka v nakladatelství a dodělává si doktorát na DAMU. „Za tu dobu, co se věnuji vlastní autorské tvorbě, jsem zjistila jednu věc: když jde o tvorbu pro dospělé, „normální“ příběh mě prostě nebaví. Zkoušela jsem to mnohokrát, ale vždycky ze mě nakonec vypadl nějaký podivný literární útvar balancující na hranici dětské naivity a halucinačních stavů. Taková je i Svatá hlava,“ uvádí Hana Lehečková. Ladislav Slezák: Mount Anne (Trigon) Porota udělila nominaci básni v próze Ladislava Slezáka, protože „je důkazem, že dobrá poezie dovede nad jiné žánry přesvědčivě a elegantně přiblížit i téma obávané a těžko pochopitelné. Z lyrična vystupuje dramatický děj, z konkrétního příběhu se v básni stává podobenství.“ ANOTACE: „Mount Anne je nebezpečné stvoření. Hraje si s iluzemi. Je křivým zrcadlem a nekonečnou studní. Saje brčkem z méněcennosti. Vráží pletací jehlice do hlavy. Přejíždí kůži šmirglem. Patří do rukou odborníka. Nemá co dělat u malých holčiček. Nemá se kolem nich co vometat. Manon je růže hozená do kostela. Mount Anne je spolknutý granát. Mount Anne žije ve stínech. Vidět je, až když je příliš pozdě. Dýchá v každé manipulaci, v každém posměšku. Tolik touží po pozornosti. Mount Anne je nepřítel, který dostal zbraň. Je jedna a je jich nespočet. Přenáší se slovem a obrazem. Vchází očima, ušima i ústy. Zůstává v hlavě. Staví si tam sídlo.“ Báseň v knize doprovázejí šité ilustrace Zdeňky Saletové. Ladislav Slezák (1990) vystudoval na Univerzitě Pardubice magisterský obor Dějiny literární kultury. V současné době je učitelem na střední škole v Hradci Králové. Zabývá se výchovou, vzděláváním a didaktikou humanitních oborů. Debutoval rozsáhlou básnickou skladbou Noc s klaunem (2013). Následovala sbírka veršů s názvem Monotónně znějící samoty (2015) a skladba Hořký letopočet (2017). Publikoval v časopisech Host, Dobrá adresa, Tahy, Partonyma, Plž a dalších. „Jedná se o lyricko epickou báseň, v níž sledujeme milostný vztah dvou lidí – Lamura a Milove. Do zcela obyčejného vztahu začíná vstupovat minulost Milove a její rodící se nemoc. Jejich společné cesty jsou pak poněkud rozmazané a cíle nikdo nechce dohlédnout,“ upřesňuje Ladislav Slezák. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-07-13 22:25:29
Letos je v Karlových Varech nebývale málo diváků. Na mnoho představení, na které nemáte lístek, se lze dostat na akreditaci na poslední chvíli. Výhodou je, že můžete zhlédnout mnohem více filmů než v minulých letech. Film Bílý, bílý den (režie Hlynur Pálmaso, Island / Dánsko / Švédsko) pokračuje v islandské tradici vyprávění příběhů o podivínech. V tomto případě jde o nerudného bývalého policistu, jehož smyslem života po tragické smrti ženy je přestavba domu a starost o vnučku. Sledujeme, jak neúspěšně chodí na terapii, která mu nepomáhá ve snaze zpracovat smrt manželky. Někde uvnitř se v něm hromadí vztek, který vybouchne poté, co mu dojde, že mu žena nebyla věrná. Tedy na ten výbuch čeká divák docela dlouho a mezitím se vlastně nic moc neděje. Vidíme onu deklarovanou starost o vnučku, přestavbu domu a ne úplně akční pátrání po skrytém milenci. Jako by režisér spoléhal na to, že poutavým se jeho film stane skrze fakt, že využívá onu tradiční značku islandských filmů, tedy svéráz postav, které v nich vystupují. Ovšem v případě tohoto filmu to úplně nefunguje. Dočkáme se klasických scének typu: hlavní hrdina zavře policisty, své kamarády, po rvačce do cel, a ráno se jim se snídání jde beze slov omluvit, ale mysl titulní postavy nám nijak moc nepřibližuje. Divák se pak vlastně nemá čeho chytit: ten film je studený jako zima na Islandu. A když pak sledujeme závěrečný výbuch zuřivého vzteku, nedokáže nás ničím vtáhnout. Islanďané by možná měli opustit svoje vyprávění o divných lidech všeho druhu, protože kdysi zlatá žíla je už úplně vytěžená (vidět to bylo i u jiného letošního islandského filmu: Žena na válečné stezce). Upřímně řečeno vlastně nevím, co se mi na filmu Zázrak sargasového moře (režie Syllas Tzoumerkas, Řecko / Německo / Nizozemsko / Švédsko, 2019) líbilo. Nicméně sledoval jsem ho dvě hodiny bez dechu a i když už po půl dni jeho kouzlo vyprchalo, někde ve mně jeho účinek zůstává. Film přitom ani zdaleka není dokonalý: úvod by klidně mohl být vynechán, stopáž by si také zasloužila prostříhat, nehledě na jistý happy end, který se k němu vůbec nehodí. Přesto je něčím přitažlivější než vypulírované festivalové filmy. Režisér Tzoumerkas bývá řazen k řecké nové vlně, ale tento film mohl klidně vzniknout jako nezávislý ve Spojených státech. Paralelně vypráví příběh dvou žen: bývalé elitní policistky, která byla odsunuta do bezvýznamného města, místní ženy Rity, sestry místního bosse. Dlouho vlastně jde o dvě vyprávění, která se potkávají jen náhodně, až se nakonec nevyhnutelně protnou v trochu drsnějším kriminálním finále. To, čeho si na filmu lze cenit asi nejvíce, je přiblížení atmosféry rozkládající se společnosti. Město, ve kterém se odehrává, je opravdovou dírou, v níž neexistuje naděje na budoucnost, policisté vás normálně zmydlí, když se potřebují něco dozvědět, jen místní lékař má pocit, že je někdo, když nestojí ve frontě na pracáku v Aténách. Postupně se přitom ukáže, že realita je ještě mnohem zkaženější a nikdo není bez viny. A nikoho není možné považovat za kladného hrdinu: cílem totiž není nastolit spravedlnost, ale prostě se dostat pryč. Film Psi nenosí kalhoty (režie Jukka-Pekka Valkeapää, Finsko / Lotyšsko, 2019) nás zavádí do světa BSDM. Autor je tedy upřímně rád, že ho takové věci nevzrušují, musel by se vzdát knihoven na úkor skladovacích prostor pro různé legrační pomůcky. Ovšem nejhorší je, že se touha hlavního hrdiny úplně nekoresponduje se smyslem těchto sexuálních praktik, ačkoliv se nás o tom tvůrci filmu snaží přesvědčit ze všech sil. Lékař a zřejmě dobrý chirurg Juha při neúspěšné záchraně své ženy v jezeře málem rovněž utone, ovšem přitom s ní zažil své poslední setkání, i když samozřejmě šlo o halucinace. Po deseti letech náhodou vstoupí do sado maso salónu, přítomná domina jej začne dusit rukojetí biče a on zažívá setkání se svou ženou znovu. Od té chvíle je posedlý vlastním škrcením, což mu zcela převrací život naruby. A navíc si s dominou vytváří určitý vztah... Problém je v nesourodosti obou hlavních hrdinů: u mužského představitele jsou nám motivace jasné, ovšem celý děj směřuje k přijetí sado maso praktik, i když jej ze všeho zajímá ono pouze škrcení, které mu "vrací" mrtvou, u hlavní hrdinky není zřejmé vůbec nic, natož proč by měla ke svému klientovi zaujmout jakýkoliv vztah. Takže se můžeme pokochat různými sadistickými praktikami a sledovat, jak příběh nesmyslně směřuje k nové romanci... {loadmodule mod_tags_similar,Související} Horor Chata (režie Veronika Franz a Severin Fiala, USA / Velká Británie, 2019) je sice chvílemi působivý, ale musíte si při jeho sledování vypálit pár tisíc mozkových buněk, abyste nezačali příliš přemýšlet nad dějem. Oba tvůrci s tím měli problém už u svého debutu Dobrou, mámo, u kterého jste uhodli celou záhadu do deseti minut, a pak jste další hodinu a půl i přes úhybné manévry tvůrců sledovali, jak se hypotéza potvrzuje. Z čehož by mohl mít radost leda Sheldon Cooper. Tentokrát se oba rakouští režiséři (a tahle kinematografie je ještě horší než německá) snažili pointu příběhu důkladně maskovat. A dělají to tím nejprůhlednějším možným způsobem: vrážejí do děje sny jednoho z aktérů, takže ukazují na to, že je možným původcem trablů. A když se nakonec ukáže pravda, cítíte spíše trapnost, protože s vámi tvůrci hráli dosti nepoctivou hru. Ostatně už samotný začátek filmu ukazuje, že tvůrci prostě bez ohledu na logiku postav potřebují, aby se jejich postavy stůj co stůj dostaly do situací, od nichž se odvíjí hrůzný děj. V tomto případě odveze otec dvě děti se svou novou přítelkyní do hor, aby si zde užili předvánoční čas. Obě děti přítelkyni nenávidí, protože si myslí, že se kvůli ní zabila jejich matka. Navíc má za sebou dosti temnou minulost: jako jediná přežila v mládí pobyt v sebevražedné sektě. Takže otec samozřejmě odjede z hor zpátky do města a svou přítelkyni naučí pro jistotu střílet... Přesně to prostě otcové dělají, když chtějí, aby jejich děti zažily horor.
Čas načtení: 2019-07-09 08:54:17
Každý rok se na filmovém festivalu ve Varech věnuje velká pozornost filmům od renomovaných režisérů, kteří už za sebou mají slavné snímky. Tyto projekce patří mezi nejnavštěvovanější a stojí na ně obrovské fronty. Nutno říci, že letos to nestálo úplně za to. Letos padesátiletý jihokorejský režisér Bong Joon-ho (Pon Džun-ho), jenž zaujal svými filmy Pečeť vraha či Matka, nedávno vyhrál filmový festival v Cannes s filmem Parazit, (Jižní Korea 2019), který se promítal i v Karlových Varech. Snímek se vyznačuje střídáním různých poloh od černé komedie přes sociální drama po thriller. Bohužel ale se mu nepovedlo všechny tyto žánry dát dohromady tak, aby nebyly vidět švy. Takto: v porovnání s ostatními letošními snímky jde film o nadprůměrný a rozhodně jej stojí za to vidět. Ovšem pokud nelze nevidět, že zároveň nejde o počin zapomenutelný, za což může především fakt, že se střídání žánrů nijak vzájemně neposouvá, prostě stojí za sebou tak, jak se režisérovi hodilo. Skoro celá první polovina filmu se zabývá snahou chudé rodiny, která žije v suterénu a opilci jí chodí močit na okna, zaujmout všechna možná pracovní místa v rodiče velmi bohatých Jihokorejců. jejich vynalézavost nezná mezí. Kdyby Bong Joon-ho rozvíjel tuto linii dál (a film ukazuje, že chudáci sbírají osobní údaje svých dobrodinců, takže by nakonec mohli nějakými fígly zaujmout jejich místo), mohla vzniknout výtečná černá komedie. Jenže režisér se rozhodl, že poselství filmu musí být závažnější a ukázat rozdíly mezi masou chudých lidí a kastou bohatých, kteří sice nejsou špatnými lidmi, ale z principu zaujímají poněkud povýšenecké postoje. A taky chtěl ukázat tvrdý život v kapitalismu, které některé nutí nakonec za systému "zmizet", aby nebyli trestáni za to, že jejich snahy zkrachovaly. Ne že by pak film pak začal být úplně nezajímavý, nicméně přestane být uchvacující. Až jednou se jednou budou filmoví kritici vracet k desátým letům tohoto století a popisovat nejlepší filmy, Parazit proto mezi nimi rozhodně nebude. A z tvorby Jima Jarmusche budou z tohoto desetiletí vyzdvihovat zdánlivě nenápadný film Paterson, nikoliv aktuální počin Mrtví neumírají (USA / Švédsko, 2019). Jarmuschovi začali zřejmě jeho lidští podivíni docházet, takže má už za sebou film o upírech Přežijí jen milenci a nyní se vrhnul na žánr zombie filmů. A ukazuje, že opravdu umí: připadáte si, jako by do provinčního fotbalového mužstva zavítal slavný fotbalista. Všechny triky s míčem jsou najednou elegantnější, přesnější a krásnější. Ostatní na něj obdivně zírají a on ještě s nadhledem své umění shazuje, čímž se samozřejmě úcta přihlížejících jen zvětšuje. Bill Murray a Adam Driver v hlavních rolích ukazují, co je to herectví bez velkých gest, stačí jim prostě být na scéně a úsporně trousit věty, které by z úst jiných zněly jako klišé. Film je nadupaný hvězdami, které jsou ochotné vyslovit jednu větu, jen aby si u Jarmusche zahrály (jako "zombík" Iggy Pop a jeho jediné slovo "kafe"). Jarmuch s nadhledem cituje sám sebe, zakladatele tradice zombie filmů George Romera či Quentina Tarantina (narážka na film Kill Bill). Jenže jako by nakonec - jako onen hvězdný fotbalista - pro samé ukazování kliček zapomněl, že nejdůležitější je prostě dát gól. Snímek Mrtví neumírají prostě jako celek nefunguje. Jednotlivosti vás zaujmou a mohou se stát součástí hovorů o pozoruhodných filmových scénách. Ale nakonec zbudou právě jen ty: abyste se k filmu vraceli jako třeba k Jarmuschovým snímkům Mrtvý muž či Ghost Dog - Cesta samuraje, na to je zahleděn příliš do sebe. Ale scénu, kdy nemrtví nevykřikují oproti ustálené konvenci slovo "mozky", ale mluví o tom, co měli na světě nejraději, takže část se jich táhne po města s rozsvícenými mobily a opakuje slovo "wi-fi", tu si pamatovat budete. Na druhou stranu - z většiny filmů se vám po pár dnech nevybaví vůbec nic. Rakouský dokumentarista Andreas Horvath, který před čtyřmi roky ve Varech poněkud pobouřil svým dokumentem Helmut Berger, herec, ve kterém ukázal někdejší hvězdu filmů Luchina Viscontiho a dalších italských režisérů jako mravně úplné rozloženého člověka, přivezl letos svůj první hraný film Lillian(Rakousko, 2019). Mladá Ruska se v něm rozhodne přejít celé Spojené státy z New Yorku po Aljašku, aby se dostala domů, na což jinak nemá peníze. Autor těchto řádech se trochu vzpouzí říkat o tomto filmu, že je hraný. Pro představitelku hlavní role Partycji Planikovou jde o první počin ve filmu, dalších pár lidí představuje sama sebe (s výjimkou úchyláka, který se snaží hlavní hrdinku přepadnout). Ve filmu vlastně nedochází k nijakým velkým mezilidským interakcím, protože rozhodnutím tvůrců neumí hlavní postava ani slovo anglicky. Ona prostě jde a jde a sem tam se někdo objeví (a pokusí je jí věnovat třeba limonádu), jinak se nějaký kontakt projeví pouze údivem místních nad tím, že cestou bezostyšně krade. Takže sledujeme, jak hrdinka zdolává lesy, hory, pouště (ty záběry jsou na filmu nejúchvatnější), jednou vidíme šerifa, který jí pomůže a pak se baví s kamarády v hospodě, jednou sledujeme demonstraci indiánů proti tomu, aby přes jejich území šel ropovod, ale jinak se vlastně nic neděje. Prostě počin dokumentaristy, který chce natočit hraný film, ale netroufá si na to nějak přemýšlet o motivech postav a jejich psychologii (film věnoval Lillian Allingové, Rusce, která opravdu ve dvacátých letech přešla celé USA za čtyři roky a jejíž příběh je zhruba stokrát pozoruhodnější než Horvathův počin). {loadmodule mod_tags_similar,Související} Film Neboj, daleko neuteče (USA, 2017) od Guse Van Santa, jehož nejznámějším filmem je Dobrý Will Hunting, zaujme především skvělým výkonem Joaqiuna Phoenixe. Jde o "skutečný" příběh amerického karikaturisty Johna Callahana, který propadl alkoholu a po autonehodě skončil na vozíku. Nakonec přestal pít a stal se slavným pro své karikatury stojící na černém humoru. Slovo skutečný dávám do uvozovek proto, že film je samozřejmě uměleckou licencí. Zpracovat takové příběhy není nikterak snadné. Život málokoho je totiž filmovým příběhem: obvykle se nám věcí dějí z hlediska dramaturgie na přeskáčku. Tvůrce potřebuje, aby se do nás v nějakou konkrétné chvíli třeba zamilovala žena, aby příběh získal bod, od kterého se může rozvíjet ke kýženému "dramaturgickému oblouku". Ale ona se do nás jako na potvopru zamiluje jindy, nebo ten vztah není vůbec ideální. A málokdy se povede skutečný život a filmařský záměr skloubit: často je pak snímek příliš chaotický, nebo naopak sledujete něco na způsob životopisu svatých. Neboj, daleko neuteče je bohužel do určité míry druhým případem. Ne snad, že by Gus Van Sant chtěl udělat z Callahana světce, snaží se poctivě ukazovat jeho propad na úplné dno. Jenže činí tak způsobem, že i toto dno je nějakým způsobem podbízivé divákům. Aby si i uhlazení maloměštáci mohli říci, že hlavního hrdinu chápou a nemuseli přitom nijak slevovat ze svých hodnot, které jsou s alkoholismem v naprostém protikladu. Aby je prostě zlo, které mohou najít na dně láhve, poděsilo jen natolik, že mohou říkat svým dětem, že pití je špatné, ale už nepochopí, proč se jej někdo nikdy nevzdá. Myslím, že Callhan nakreslil v nebi k tomuto filmu nějakou drsnou a nekorektní karikaturu.
Čas načtení: 2019-07-02 07:42:02
Vary, den třetí: EU by měla zakázat točit Německu filmu a Casey Affleck opisuje až příliš
Při návštěvách filmů na filmovém festivalu ve Varech se střídá moment očekávání s momentem zklamání. A zatím ten druhý je častější. Evropská unie by měla zaměřit své regulace na jiné věci, než jsou obyčejné žárovky či pomazánkové máslo. Konkrétně by měla silně omezit německou kinematografii. Přišli bychom sice o filmy Toma Tykwera, ale nikdy by naši mysl neotrávily cosi tankující dva nosáči. V literatuře toho Němci světu přinesli mnoho dobrého, nicméně sledovat německé filmy je trochu za trest. A je to i případ snímku Lara (režie Jan-Ole Gerster, Německo, 2019). Ano, ten film je "koncert herecké legendy" Corinny Harfouchové, jenže jinak z "psychologického drama" trčí konstrukce, jak byl vytvořen. A nejde jen o to, že se postavy musejí chovat podle nastaveného mustru, který jim brání projevit se jako normální lidé, ale i o nesmyslné drobnosti (kterých tu je neúrekom), jako když hlavní hrdinka přijde na místo koncertu svého syna a její bývalý manžel se jí překvapeně ptá, kde se na daném místě vzala, a následně jí řekne, že jí syn přes něj posílá lístky. Lara má být filmem o ambiciózní stárnoucí matce, která si všechny své hudební sny promítla do svého syna. Ovšem kvůli zmíněné nepromyšlenosti a nedotaženosti záměru sledujeme průměrnou inscenaci, jakých televize chrlí tisíce za týden. Možná je to dáno i tématem filmu - od hudby očekáváte nějaký řád a ne náhodné kladení not za sebou. Od Němců by jeden čekal precizní práci, ale asi se v tomto vyčerpávají ve výrobě aut. Film Falešně (režie Frederikke Aspöck, Dánsko, 2019) se nějak nemůže rozhodnout, o čem má vlastně vyprávět. Varující už je samotná úvodní zápletka: do vězení přichází zazobanec podezřelý ze zpronevěry a potkává tu kápa, jehož bratr - kterého osobně zná - prodělal na akciích a nyní chce peníze vrátit. Takže milionář dostane nakládačku a nechá se raději zavřít na oddělení dobrovolných samovazeb, kde se obvykle sedí pedofilové a znásilňovači, kteří mají strach z teroru spoluvězňů. Pokud vám na to nepřijde nic divného, zopakuji: Multimilionář potká ve vězení bratra svého spolupracovníka a ten ho nechá zmlátit. Prostě je to asi tak věrohodné, jako že autor těchto řádek potká ve vězení multimilionáře, který zná jeho bratra. Ale zpět k ději: i v režimu samovazby panuje hierarchie, ačkoliv tu je pečlivě zamezeno teroru fyzickému, existuje tu ten psychický, postavený na jakési sounáležitosti. A nejsilněji se projevu v tom, co bude z mít z vězňů vytvořený pěvecký sbor na repertoáru. Hlavní hrdina se tento drobný teror snaží přemoci, čímž má zřejmě připomínat McMurphyho z Přeletu přes kukaččí hnízdo, leč nakonec se ukáže že hranice mezi manipulujícím a manipulovaným je po čertech tenká. Bohužel si režisér neuvědomil, že hranice mezi jistou citací slavného filmu a jeho nechtěnou parodií je ještě tenčí. A tak sledujeme morální dilemata, které nakonec v nic nevyústí, a postavy, které se chovají jako své vlastní karikatury. Tento sbor prostě opravdu zní falešně. Casey Affleck přivez do Varů svůj režisérský počin Světlo mého života (USA, 2019), ke kterému napsal scénář a navíc si v něm zahrál i hlavní roli. Jde o dystopii z blízké budoucnosti, ve které většinu žen vyhladí jakýsi mor. Hlavní hrdina putuje se svou jedenáctiletou dcerou (vystrojenou a ostříhanou jako kluk) americkým venkovem a snaží se co nejvíce vyhýbat lidem. Podtext je samozřejmě jasný, dívka by se stala terčem sexuálního zneužívání (ve filmu je naznačeno, že přeživší ženy muži drží k tomuto účelu). Snaží se najít bezpečnou zónu, o níž kolují pověsti a cestou se samozřejmě dostává do nevyhnutelných problémů, které vrcholí dosti násilným finále. Je to pěkně natočený film a když se na něj díváte, aniž byste kdy předtím spatřili snímek podobného žánru, může vám připadat i dosti silný. jeho potíž ovšem tkví v tom, že každému trochu něco připomíná. U východu z kina bylo možné slyšet věty typu: "To je jako..." Affleck tvrdí, že film připravoval roky, jenže mezitím se většina motivů filmu jakousi náhodou vyskytla v mnoha různých snímcích. A co víc, někdy se objevují skoro doslovně, což mimochodem dosti oslabuje účinek Affleckova filmu. Třeba když jde do města potraviny a dostane je na vládní poukázku. V zemi, kterou ovládají čistě muži a kde fungují vlaky, auta atd., dostane někdo potraviny jen tak, že nepracuje? Pochopitelnější je to ve chvíli, když si vzpomenete na podobnou událost v loňském filmu Beze stop. V něm se skrývají muž a jeho dcera v lese, protože on je pronásledován válečnými traumaty. A jdou do města, kde vyfasují potraviny, neb je přece válečný veterán... Ale nechejme rozebírání, nakolik je scénář původní a nakolik je dílem loupežnictví. Za dvacet let bude jedno, kdo s nějakým nápadem přišel jako první, rozhodující bude účinek filmu. A Světlo mého života patří do první desítky ve své kategorii, ale že nakonec přežije právě on, za to bych ruku do ohně nedal. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Zcela otřesný ovšem je film Bez krve (režie Alice Furtado, Brazílie / Francie / Nizozemsko, 2019), který zřejmě vznikl pro potřeby 17. kanálu brazilské televize. Historka o tom, jak se mladá dívka snaží pomocí voodoo vzkřísit svého mrtvého milého (byl to rebel - hemofilik, který by se i přes svou poruchu srážlivosti krve dožil sta let, kdyby součástí jeho image nebylo jezdění na skejtu bez chráničů a samozřejmě na odlehlém místě). Autor těchto řádek neví, zda se vůbec má v tomto případě mluvit o filmu, prostě jde o po všech stránkách neumětelský produkt. Natočený tak děsně, že Troškovy Kameňáky jsou proti tomu vrcholem řemesla. I když možná se to nějakým náctiletým s nenáročným vkusem líbit může: nejvíce naznačená masturbace mladé dívky a nahá obtloustlá blondýna procházející se v noci podél moře, protože to přece náměsíční lidé obvykle dělají. Zvláště pokud mají syna, který svou tajemnost projevuje tím, že stlouká různá prkénka k sobě a vede u toho řeči o zlu.
Čas načtení: 2024-02-26 19:30:00
Akcie Tesla ztrácí půdu pod nohama. Sledujeme konec éry této automobilky?
Tesla už není dominantním výrobcem elektromobilů. Cenovou válku proti čínské konkurenci nemůže vyhrát. Může jít přesto o perspektivní titul? Článek Akcie Tesla ztrácí půdu pod nohama. Sledujeme konec éry této automobilky? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2024-05-18 00:00:00
Sapkowski, Andrzej - Zaklínač: Veža lastovičky
Čtvrtá část ságy o Zaklínači. Vysogota z Corvia, zneuznaný filozof, který žije ve vyhnanství uprostřed močálů, nachází jednoho dne těžce zraněnou dívku. Ošetří ji a zachrání ji život. Čas plyne a ona mu vypráví svůj příběh, snažíce se zakrýt pramenem vlasů hlubokou jizvu hyzdící její tvář… Poznáváme příběh o tom, jak se z Ciri stal nelítostný zabiják, dívka smrtící ve svém hněvu a neochvějná ve svých rozhodnutích. Poznáváme co se dělo s bandou potkanů a seznamujeme se s nájemným vrahem, jehož jméno jest Bonhart. A setkáváme se se smrtí… Sledujeme putování Geraltovo a hledání Druidů, kteří by mohli vědět, kde se Ciri nachází. Narážíme na půlelfa Schirů, jehož úkolem je Geralta zabít. Sledujeme plameny a zakrýváme si uši před výkřiky upalovaných… Posloucháme, jak elf Avallac'h rozpráví o tajemném proroctví pronásledujícím Ciri, následujeme kroky Yennefer při hledání úkrytu mága Vilgefortze. Účastníme se soudu s vnímačkou Kennou. Dozvídáme se, jak Ciri přišla ke svému meči a koni… A na každém kroku je smrt, utrpení. Osud je nevyhnutelný a vše spěje k jednomu jedinému bodu. K jakému? Kdo ví… Nikdo si nemůže být jist svým životem, nikomu se nedá věřit. Přišel věk meče a sekyry, věk vlčí… Datum vydání: 17.05.2024
Čas načtení: 2024-05-18 14:45:00
ONLINE: Atentátník Juraj C. jde do vazby. Ficův stav zatím neumožňuje převoz do Bratislavy
Šel pozdravit voliče, když se k němu z boku prodral muž, vytáhl zbraň a z pár metrů na slovenského premiéra Roberta Fica (59, SMER-SD) vypálil 5 ran. Až potom ho ochranka dokázala zastavit. Fico po atentátu absolvoval náročnou pětihodinovou operaci. V pátek premiéra operovali podruhé a jeho stav je nadále velmi vážný. Podle vicepremiéra Roberta Kaliňáka zatím není možný jeho převoz do Bratislavy. Soud poslal Juraje C. do vazby, k atentátu na premiéra se přiznal. Opatření. Dění na Slovensku sledujeme online. Dění na Slovensku sledujeme online.
Čas načtení: 2024-09-15 07:13:00
Počasí ONLINE: Evakuace dalších tisíců lidí, přeteklá hráz a odříznutý cíp Olomouckého kraje
Povodně si vyžádaly evakuace dalších tisíců lidí zejména v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Rozbouřená řeka Bělá odřízla v noci na neděli severní cíp Olomouckého kraje. „Jsme odříznuti od světa,“ hlásil starosta České Vsi Petr Mudra. Radnice v Českém Těšíně na Karvinsku nařídila evakuaci centra města a ulice Na Olšinách. Lidé se mají přesunout do základní školy na ulici Slezská. Hasiči apelují na obyvatele postižených míst, aby výzvy k evakuaci poslechli. Tisíce lisí opustily domovy v Opavě. Potíže jsou na železnici, stojí desítky tratí včetně koridoru z Ostravy do Prahy. ČEZ Distribuce vyhlásila v sobotu kvůli velkému množství poruch na vedení kvůli počasí v 11 okresech šesti krajů kalamitní stav. Situaci sledujeme na Blesk.cz v online přenosu. Situaci sledujeme na Blesk.cz v online přenosu.
Čas načtení: 2024-09-15 09:15:00
Počasí ONLINE: Odříznuté Jesenicko, evakuace dalších tisíců lidí. Stoupá i Labe
Povodně si vyžádaly evakuace dalších tisíců lidí zejména v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Rozbouřená řeka Bělá odřízla v noci na neděli severní cíp Olomouckého kraje. „Jsme odříznuti od světa,“ hlásil starosta České Vsi Petr Mudra. Radnice v Českém Těšíně na Karvinsku nařídila evakuaci centra města a ulice Na Olšinách. Oblast Jesenicka je podle policie momentálně také zcela nedostupná kvůli neprůjezdným silnicím. Vozovky jsou na mnoha místech podemleté. Situaci sledujeme na Blesk.cz v online přenosu. Situaci sledujeme na Blesk.cz v online přenosu.
Čas načtení: 2024-09-18 15:12:58
Do čela fotbalové Zbrojovky Brno nastoupil Jan Mynář spolupracující s Jaroslavem Havlem a Kateřinou Zychovou. Klub ale dál patří RHK Brno. Článek Fotbal sledujeme delší dobu. Máme předběžnou dohodu o majetkovém vstupu do Zbrojovky, říká její nový šéf se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-09-23 09:21:00
ONLINE: Nejméně 16 zraněných po úderu na Záporoží. Rusové zasáhli bytové domy
Při ruských vzdušných úderech na město Záporoží na jihovýchodě Ukrajiny bylo zraněno nejméně 16 civilistů, včetně jednoho dítěte. Útok částečně zničil jednu obytnou budovu a několik dalších poškodil, uvedl podle serveru The Kyiv Independent šéf oblastní správy Ivan Fedorov. Rusko podle Kyjeva útočilo i na dalších místech na Ukrajině. Moskva se k útoku zatím nevyjádřila. Dramatické dění týkající se války na Ukrajině sledujeme v online přenosu. Ukrajinský mírový plán týkající se války proti Rusku závisí na rychlých rozhodnutích, která spojenci Ukrajiny udělají ještě letos, řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou v Kyjevě. Šéfka Evropské komise dorazila v pátek ráno do Kyjeva. Jde o její osmou návštěvu od začátku války. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.
Čas načtení: 2024-09-23 14:27:00
ONLINE: Při útocích v Kurské oblasti zemřelo 56 civilistů, tvrdí Moskva. Kyjev to popírá
Při ukrajinské operaci v Kurské oblasti zemřelo 56 civilistů a 266 jich utrpělo zranění, uvedla Moskva. Kyjev útoky na civilisty popřel. A při ruských vzdušných úderech na město Záporoží na jihovýchodě Ukrajiny bylo zraněno nejméně 16 civilistů, včetně jednoho dítěte. Útok částečně zničil jednu obytnou budovu a několik dalších poškodil, uvedl podle serveru The Kyiv Independent šéf oblastní správy Ivan Fedorov. Dramatické dění týkající se války na Ukrajině sledujeme v online přenosu. Ukrajinský mírový plán týkající se války proti Rusku závisí na rychlých rozhodnutích, která spojenci Ukrajiny udělají ještě letos, řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou v Kyjevě. Šéfka Evropské komise dorazila v pátek ráno do Kyjeva. Jde o její osmou návštěvu od začátku války. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.
Čas načtení: 2024-09-24 15:16:00
ONLINE: Konec války s Ruskem je blíže, než si mnozí myslí, tvrdí Zelenskyj
Konec války s Ruskem je blíže, než si mnozí myslí, uvedl v dnes zveřejněném rozhovoru s americkou stanicí ABC ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Vyzval rovněž spojence, aby jeho zemi posílili dalšími dodávkami zbraní. "Myslím, že jsme míru blíž, než si myslíme," řekl Zelenskyj. "Jsme blíže konci války. Jen musíme být velmi silní, velmi silní," dodal s tím, že posílení Ukrajiny je základem "plánu vítězství", který chce při své nynější cestě po Spojených států představit americkému prezidentovi Joeu Bidenovi a dalším americkým činitelům. Dramatické dění týkající se války na Ukrajině sledujeme v online přenosu. Ukrajinský mírový plán týkající se války proti Rusku závisí na rychlých rozhodnutích, která spojenci Ukrajiny udělají ještě letos, řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou v Kyjevě. Šéfka Evropské komise dorazila v pátek ráno do Kyjeva. Jde o její osmou návštěvu od začátku války. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.
Čas načtení: 2024-09-24 22:01:00
ONLINE: Rusko lze k míru jedině donutit, Putin se sám nezastaví, řekl Zelenskyj
Rusko lze k míru jedině donutit, Putin se sám nezastaví, řekl podle agentury Reutersr Zelenskyj na jednání Rady bezpečnosti OSN. V jiném rozhovoru při návštěvě USA Zelenskyj zmíni, že konec války s Ruskem je blíže, než si mnozí myslí. Vyzval rovněž spojence, aby jeho zemi posílili dalšími dodávkami zbraní. "Myslím, že jsme míru blíž, než si myslíme," řekl Zelenskyj. "Jsme blíže konci války. Jen musíme být velmi silní, velmi silní," dodal s tím, že posílení Ukrajiny je základem "plánu vítězství", který chce při své nynější cestě po Spojených států představit americkému prezidentovi Joeu Bidenovi a dalším americkým činitelům. Dramatické dění týkající se války na Ukrajině sledujeme v online přenosu. Ukrajinský mírový plán týkající se války proti Rusku závisí na rychlých rozhodnutích, která spojenci Ukrajiny udělají ještě letos, řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou v Kyjevě. Šéfka Evropské komise dorazila v pátek ráno do Kyjeva. Jde o její osmou návštěvu od začátku války. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.
Čas načtení: 2024-11-22 06:02:42
ANTOŠOVA BŘITVA: Sparta s Pardubicemi jako komedie Slunce seno a pár facek
Sledujeme v extralize souboje na ledě i v hledišti, ale co v poslední době sledujeme rovněž, jsou souboje managementů Sparty a Pardubic v obrovských nákupech hráčů. V této souvislosti se musím vrátit o zhruba tři desetiletí zpátky, kdy měl Vsetín reprezentační sestavu a za sedm let vyhrál šest titulů.
Čas načtení: 2025-02-10 06:05:05
Sledujeme obří pokles cen kakaa! Které akcie budou ze situace těžit?
Cena kakaa po loňském růstu prochází významnou korekcí. Zprávy z Afriky naznačují silnou úrodu, která by mohla komoditní trh obrátit vzhůru nohama – co to znamená pro investory a výrobce sladkostí? Článek Sledujeme obří pokles cen kakaa! Které akcie budou ze situace těžit? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-03-19 08:01:00
Zápis do první třídy není zkouška, zdůrazňují pedagogové. Co rodičům radí?
Praha 19. března 2025 (PROTEXT) - S blížícím se dubnovým termínem zápisů do škol se rodiče více zajímají o to, co k němu budou potřebovat a zda je jejich dítě dostatečně připravené. Učitelé rodičům radí, aby sebe ani dítě příliš nestresovali. Zápis není zkouška a pokud dítě některé věci neumí, může je do září ještě nacvičit. Náplň i organizace zápisů se v jednotlivých školách příliš neliší. Termín zápisu a kritéria pro přijetí zveřejňují školy na svých webových stránkách. Na co se ale mají rodiče před zápisem zaměřit nebo co mohou u samotného zápisu očekávat, shrnujeme v následujících bodech.1. Připravte si předem potřebné dokumentyKromě vlastního občanského průkazu budou rodiče k zápisu potřebovat rodný list dítěte a dále vyplněnou a podepsanou žádost o přijetí do školy, kterou zpravidla najdou na webu školy. Některé školy chtějí k nahlédnutí také kartičku zdravotní pojišťovny a v případě cizinců doklad o druhu pobytu v ČR. Pokud má dítě jiné trvalé bydliště než rodič, škola většinou chce, aby to rodiče doložili občanským průkazem dítěte nebo potvrzením z městského úřadu.Raději si předem zkontrolujte na webu školy, co přesně bude ta vaše požadovat.2. Pokud má vaše škola objednávací systém, rezervujte si konkrétní časMnohé školy umožňují objednat se na konkrétní čas. Pokud to vaše škola nabízí, využijte to, vyhnete se frontám a čekání. "Pokud se rodiče objednají a formuláře vyplní předem, nečekají prakticky vůbec. Největší zdržování je právě s dokumenty. Takže kdo se nepřipraví předem, může čekat třeba 20 minut," popisuje paní učitelka Lucie Bajziková z Brna.Pokud školy nemají objednávací systém, největší nával bývá podle zkušeností učitelek hned po zahájení zápisu a pak po 15. hodině, kdy si rodiče vyzvednou děti ve školce.3. Obvyklá náplň zápisuJako první bývá na řadě vyřizování formálních záležitostí, především předložení požadovaných dokumentů. Poté jde rodič s dítětem do některé z tříd, kde na ně čeká paní učitelka, která se každému dítěti věnuje individuálně. "U nás děti do tříd doprovází žáci z pátých ročníků převlečení za pohádkové postavy. Na závěr dostanou děti dárek, který pro ně vyrobily děti z vyšších ročníků," uvádí pedagožka Jitka Teturová z Jedovnic, jak se jejich škola snaží o příjemnou atmosféru u zápisu.Každá škola má náplň zápisu trochu jinou. "U nás se ptáme na jméno a příjmení, geometrické tvary, barvy, zda dítě umí nějakou básničku a písničku. Prověřujeme zrakové vnímání, co je menší, větší, co do řady nepatří, počítání do pěti, kde je více a méně, prostorovou orientaci, co je nahoře, dole, uprostřed, vlevo, vpravo a podobně. Požádáme dítě o kresbu postavy, kde sledujeme úchop tužky, tlak, zda je dítě pravák či levák. O kresbě si potom povídáme. Dítě se pokusí složit příběh, pořadí obrázků např. z pohádky O perníkové chaloupce. Také prověřujeme hláskování a slabikování," přibližuje učitelka Lucie Bajziková. U pedagožky Jitky Teturové z Jedovnic se ptají i na to, kdy má dítě narozeniny a kde bydlí.4. Nejčastější problémy jsou v držení tužky a ve výslovnostiZe zkušeností pedagogů vyplývá, že děti mají nejčastěji problémy se správným držením tužky a výslovností. Dítě by mělo tužku držet třemi prsty jako ve špetce, mělo by také správně vyslovovat L, R, Ř a sykavky."Problémy dlouhodobě sledujeme v úchopu tužky a bývají i v mluvení. Tam by se měli rodiče zaměřit na nápravu. U nás ve škole se píší diktáty, takže kdo má logopedické potíže, ten s nimi velmi bojuje," vysvětluje učitelka Irena Košutová, která učí na jedné z brněnských základních škol.Na chybné držení tužky upozorňuje i Lucie Bajziková: "Mám pocit, že většina rodičů vůbec netuší, že už ve čtyřech či pěti letech by měli dítě opravovat. Na přeučování ve škole už je potom pozdě."Podle lékařky a autorky předškolní přípravy Předškolákovy týdeníčky Jany Martincové je potřeba špatný úchop dětem opravovat už od začátku. "Když si dítě obuje špatně boty, také mu je přezujeme už napoprvé, chůze v opačně obutých botách by nebyla pro dítě příjemná. Stejně tak je chybné držení pro děti unavující. Když špatně drží tužku, za chvíli je bolí ruka a tužku odkládají. Nejde jim to, nebaví je to," vysvětluje Martincová, která každoročně od učitelek získává zpětnou vazbu po zápisu a tu publikuje na rodičovském portálu Babyonline.U výslovnosti se učitelky často setkávají s tím, že děti zaměňují R a L. V diktátu pak místo "krk" napíšou "klk" a podobně. "Ve třídě mám holčičku, která v půlce druhé třídy neumí říct R, napsat správně slovo ROHLÍK je pro ni oříšek. Problém vznikne u chybné výslovnosti jakékoli hlásky. Ona ví, že ve slově ROHLÍK je někde R, ale tím, že si to špatně odříká, napsala LOHRÍK," popisuje Lucie Bajziková.5. Vhodné oblečení? Slušné, ale pohodlnéProtože je zápis pro dítě slavnostním okamžikem, mělo by přijít v čistém a slušném oblečení. Učitelky ale apelují na rodiče, aby bylo oblečení dostatečně pohodlné. "Není nezbytně nutné přijít oblečená jako princezna, pokud mě koušou punčochy a celou dobu mě to bude rušit. U nás navíc chystáme pro děti i sportovní zastávky. Cestou na zápis si na chodbách mohou vyzkoušet házení, skákání, obíhání, přelézání.... Takže tady se pohodlnost a praktičnost oblečení vyloženě nabízí," uzavírá Lucie Bajziková.6. Nestresujte sebe ani dítě, zápis není zkouška a stále máte ještě dost času"Určitě není dobře, když rodiče děti předem stresují, že se neumí správně podepsat, že neumí básničku... Zažila jsem, že tatínek křičel na chlapečka ode dveří, aby nezapomněl nakreslit pět prstů. Tohle je úplně zbytečné, děti by se měly cítit příjemně, v pohodě. Nikdo tady nikoho neznámkuje, pokud se něco nepodaří, nic se neděje a rodiče mají do září dostatek času vše s dítětem docvičit," říká učitelka Lucie Bajziková.Odborníci také upozorňují, že někteří rodiče se snaží těsně před zápisem dostat do dítěte co nejvíce. "To je ta nejhorší varianta," varuje rodiče lékařka Martincová. Podle ní by první zkušenost dítěte se školou měla být pozitivní proto, aby si dítě vybudovalo i pozitivní vztah ke vzdělávání. "Pokud jste nedělali celoroční předškolní přípravu, stanovte si priority, které v klidu a pomocí her můžete s dítětem do zápisu zvládnout," doplňuje.Pokud chtějí mít rodiče představu o tom, jak na tom jejich potomek je, mohou si stáhnout zdarma testovací sadu před zápisem. Obsahuje cvičení z Předškolákových týdeníčků, která by měly děti zhruba v době zápisu zvládnout."Zápis do prvního ročníku není zkouška, jen zjištění, co děti znají a umějí. Pokud zjistíme, že děti v něčem pokulhávají, doporučíme rodičům do nástupu v září vše dotáhnout, aby jejich děti bez problémů přechod z MŠ do ZŠ zvládly. To je ještě skoro půl roku," dodává učitelka Jitka Teturová. Zdroj: www.babyonline.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2025-04-21 20:23:00
ONLINE: Františka (†88) uloží do obyčejné dřevěné rakve. A týdenní smutek v papežově rodišti
Papež František v pondělí ráno zemřel, bylo mu 88 let. V poslední době trpěl vážnými nemocemi, byl více než měsíc v nemocnici. Příčinou smrti byla mozková mrtvice, která vedla ke kómatu a následnému nezvratnému selhání srdce, uvedla agentura Reuters s odvoláním na prohlášení Vatikánu. Papež podle prohlášení již dříve požádal, aby byl pohřben do země v prosté dřevěné rakvi bez zdobení a s pouhým nápisem Franciscus (František). Rakev bude zřejmě ve středu bude vystavena v bazilice sv. Petra. Termín pohřbu zatím známý není. V Argentině, kde se papež narodil, vláda vyhlásí sedm dní státní smutku. Dění sledujeme v online reportáži. Dění sledujeme v online reportáži.