Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-12-10 00:35:03

Energie je civilizace II. aneb „Zázračné zbraně neexistují”

Stalo se, že na můj článek o energii a civilizaci sepsal velmi dlouhou odpověď pan Artur Linhart na svém blogu a poslal mi odkaz na ni. Načež jsem se ocitl v takzvaném dilematu. Vzhledem k tomu, kolik si s tím dal práce, by mi přišlo neuctivé nereagovat, ale na druhou stranu by se z případné „odpovědi na odpověď“ mohla stát nekonečná série odpovědí a protiodpovědí, která by čtenáře brzy přestala bavit. Potkají-li se takhle dva psavci, můžou se do sebe zaklesnout na dva měsíce. Proto jsem usoudil, že napíšu odpověď jen jednu, a to raději takzvaně volnou, která nepostupuje “od řádku k řádce” a nerozebírá předešlý text. Její výhodou totiž je, že se lépe čte. Dosti bylo úvodu a jdeme na to! Protijaderné státy by měly připustit, že se mohou mýlit Bod první: zázračné zbraně neexistují. Jestliže pan Linhart ve svém titulku říká, že „jádro nebude řešením klimatické krize”, tak v podstatě jen řekl, že nejde o zázračnou zbraň. To je ale téměř univerzálně pravdivé tvrzení: zázračné zbraně víceméně nejsou. V historii moderní mírové techniky už vůbec ne. Osobně by mi úplně stačilo, kdyby se protijaderné státy jako Německo či Rakousko nesnažily aktivně sabotovat financování jaderné technologie coby jedné z možností výroby energie v EU a připustily si, že se třeba můžou v tom svém odporu a strachu také mýlit. Ona jim tedy ta sabotáž na evropské úrovni stejně asi nevyjde, a to hlavně proto, že Francie je moc velká a svéhlavá na to, aby se nechala přinutit k opuštění jádra. Ale stejně mě ta neutuchající snaha štve. Může havárie v české jaderné elektrárně ovlivnit německé životní prostředí? Ano. Stejně tak ale můžou aktivity různých erdoganovců a příznivců Islámského státu v Německu nebo ve Švédsku ovlivnit bezpečnost České republiky, zvlášť když jsme v jednom schengenském prostoru – a Praha se přesto nesnaží Berlínu předepisovat jeho azylovou a migrační politiku, maximálně je ráda za to, že si udržela tu svoji. A to ani nechci pomýšlet na to, že by jednotlivé státy žalovaly na jiné státy kvůli tomu, že se liší jejich covidová opatření. Covid se přes hranice přenáší ještě snáze než radiace, proto se taky během pár měsíců roztahal po celé planetě. Stejně by ale bylo absurdní, kdybychom chtěli po našich sousedech Polácích, aby zavřeli své vánoční trhy, protože my jsme to (bohužel) udělali. Proč lokální zdroje energie nestačí Bod druhý: různorodost systému. Sám bych určitě nechtěl, aby všechny zdroje elektrické energie v zemi patřily jednomu podniku – monopolistů máme už tak dost. Lokální zdroje, o kterých pan Linhart mluví, můžou dávat smysl v určitém rozsahu a v konkrétních místech. Například ty solární panely nad parkovišti mohou udržet auta pod sebou chladnější (zastíněním) a ještě dodávat proud pro klimatizaci kancelářských budov kolem, protože když je vedro vyžadující klimatizaci, obvykle také svítí slunce. Proč ne. Ale zase na druhou stranu se nedá přehlédnout, že existuje „ekonomika masové výroby“, kdy vyrobit deset milionů párů bot nebo deset GWh energie v jedné fabrice znamená, že každá ta jednotlivá bota či kilowatthodina budou v průměru o dost levnější. To je důvod, proč se dnes většina zboží vyrábí ve velkém. Fajnšmekři si mohou zajít k řemeslnému ševci, ale bude je to stát něco navíc. Někdy i dost peněz navíc. Dá se to řešit speciálními sociálními dávkami, ale ty zase budou stát peníze jinde. V konečném důsledku se skutečnost, že výroba energie zdražila, nebo že její cena v průběhu roku razantně kolísá, musí někde nějak projevit. Kvůli nehodám letadel jsme se také nevrátili k chůzi Bod třetí: přílišná fixace na minulost. V jiných kontextech se to považuje za zpátečnické, tady z nějakého důvodu nikoliv. Fukušima, Černobyl. Fukušima, Černobyl. Fukušima, Černobyl. Fukušima, Černobyl. (Protijaderné hnutí je přitom o dost starší než obě tyto události, například v Rakousku proběhlo kritické hlasování už roku 1978, sedm a půl roku před Černobylem.) Ano, my ostatní jsme o nich taky slyšeli, věřte tomu. Jenom z této historie vyvozujeme jiné závěry. Například ten, že kvůli nehodám prvních letadel a raket jsme se taky nevrátili ku chození pěšky, i když při nich zahynulo dost lidí, a to někdy i náhodných obyvatel dole na zemi, kteří o hrozícím nebezpečí nevěděli a nepodstoupili je, na rozdíl od posádky a cestujících, dobrovolně. Stane-li se havárie, můžeme se buď smrtelně zděsit navěky, nebo ji můžeme prozkoumat, vzít si ponaučení a přizpůsobit tomu budoucí projekty. (Jeden z důvodů, proč jsou současné jaderné elektrárny tak drahé, je právě snaha o jejich maximální bezpečnost.) Myslím si, že minulost by měla lidem sloužit jako zdroj moudrosti, ne jako rituální strašák. Dnes máme navíc tu výhodu, že díky velmi výkonné počítačové technice je možné různé chybové stavy simulovat už ve fázi návrhu. Není to dokonalé – pokud požadujete dokonalost, tu na tomto světě neseženete, sorry – ale přece jen je o hodně lepší, způsobíte-li nějaký ten výbuch na obrazovce počítače než v realitě. To je něco, co jaderní inženýři 2. půlky 20. století k dispozici neměli, rozhodně ne v takové podobě, jako to mají jejich následovníci dnes. Na kvalitu a bezpečnost současných a budoucích designů to má samozřejmě významný kladný vliv. Přesto se ale pořád setkávám s mentalitou, kdy se automaticky předpokládá, že i ty nové reaktory budou bezpečnostně stejně slabé jako starý Černobyl. Tak třeba rakouští politici rádi používají líbezné slovo „Schrottreaktor” (šrotový reaktor) pro každý zdroj, který vzniká v jejich okolí, hlavně v těch hloupých slovanských zemích. To prostě není realita dneška, dnes je extrémní snaha mít veškeré nově vznikající reaktory co nejbezpečnější, „failsafe”, aby výsledkem nestandardního stavu bylo, že se ten reaktor odstaví a vypne. A zase: nic není stoprocentní, ale standardy jaderné bezpečnosti se od pozdního Sovětského svazu hodně posunuly. I v tom Rusku samotném si dávají podstatně větší pozor než dřív. Nepodřizujme celoevropskou politiku německým a rakouským předsudkům Bod čtvrtý a poslední: nutnost konkurence. Nejen, že by si nejaderné zdroje měly konkurovat s jadernými, ale i různé jaderné zdroje mezi sebou. Jenom tak je šance na to, že nám ta elektřina do budoucna zlevní. Udělám-li si malý myšlenkový experiment a řeknu si, že budu chvíli argumentovat proti jádru, vychází mi jako nejsilnější argument ne strach z havárie, ale současný kartelový charakter trhu. Velké firmy jako Areva nebo Rosatom jsou těsně propojené se svými vládami, jsou zvyklé chtít za každou novou elektrárnu miliardy eur a nemají vůbec žádnou motivaci hledat nějaké efektivnější varianty. Proč taky, že, však ona to Paříž (Moskva, Helsinky, Bratislava…) zaplatí. Tak vznikají clusterfucky typu finské elektrárny Olkiluoto 3, které osobně považuji za nejsilnější argument proti jaderné energetice – předražené, zpožděné, zhoršující všeobecný dojem z celého odvětví. Toto není úplně unikátní situace. V té byla například kosmonautika až do chvíle, než američtí prezidenti počínaje Bushem mladším (ale opravdu všichni; Bush Jr., Obama, Trump i Biden) vpustili do odvětví menší soukromé firmy. Samozřejmě se to těm velkým dinosaurům typu Boeingu nelíbilo, ale dnes z toho Amerika těží. Má k dispozici daleko levnější nosič (Falcon 9), než byly raketoplány, který má přitom velmi dobrou bezpečnostní historii. Jeho poslední varianta zvaná Block 5 (z roku 2018), má za sebou už 74 letů a nezřítila se ještě nikdy. Potřebujeme jaderný ekvivalent Falconu 9. Nevím přesně, jak na to, ale kdyby se na takové projekty utratilo pět procent částky, kterou Němci věnují na stavbu větrníků, možná by výsledkem bylo pár použitelných návrhů. Nejsem si, pravda, jist, zda něčeho takového jsou ještě evropské země vůbec schopny, protože mladí vědci odsud disproporčně utíkají do USA. Ale ve srovnání s některými jinými věcmi, za které se na tomto kontinentě utrácí (heh, heh!), mi taková investice přijde aspoň minimálně nadějná. (Pro zajímavost: zadejte si „brain drain scientists USA Europe” do Googlu a zjistíte, že jev existoval už v 70. letech a už tehdy se mluvilo o tom, že se s tím musí něco dělat. Existuje dodnes a pořád se mluví o tom, že se s tím musí něco dělat.) Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy někdo někde nějaký ten cenově výhodný a adekvátně spolehlivý reaktor skutečně vyvine. Pokud Evropa z tohoto závodu dobrovolně odstoupí, je dost možné, že další generace, na které už Fukušima a Černobyl nebudou tak emocionálně působit, si budou chtít taková zařízení koupit – a budou pak muset s prosíkem do ciziny, a třeba i s nutností učinit různé strategické politické kompromisy, do kterých se jim nebude chtít. Pak budeme muset dohánět velké zpoždění, stejně jako teď evropský výrobce raket Arianespace, který se v konstrukci znovupoužitelných raket nechal totálně předběhnout. Tomuto scénáři se dá předejít jen tak, že si ponecháme aspoň nějaká želízka v ohni. A to znamená co? Nepodřídit celoevropskou politiku německým a rakouským předsudkům. I kdyby tamní Zelení křičeli, dupali a vyhrožovali. Jak už jsem psal o pár odstavců výše – doma ať si dělají, co chtějí. Je to ta jejich snaha přenést diktáty na mezinárodní úroveň, která je k na… štvání.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2025-02-20 00:00:00

Co nám říká detekce neutrina s extrémní energií o našem Vesmíru?

Podmořský experiment KM3NeT detekoval vesmírné neutrino s extrémní energií, která je tou nejvyšší zatím zaznamenanou. Nese informaci o těch nejenergičtějších procesech v našem Vesmíru. Podívejme, co z této detekce můžeme zjistit.

Čas načtení: 2024-04-20 14:14:47

Radostí z řízení proti depresím? Výzkum zná odpověď, neurovědkyně měřila intenzitu potěšení

Často se říká, že řízení auta je radost. V částech Evropy, kde panují mimořádně dlouhé zimní noci, nicméně toto jednoduché konstatování nabývá hlubšího významu. Otázka zní: Může řízení pozitivně působit i proti zimním depresím? V kulisách norského města Rjukan, v němž mohou zimy trvat téměř šest měsíců, teploty často klesají hluboko pod bod mrazu a […]

Čas načtení: 2020-09-21 09:25:25

Základní příjem ve Finsku

Jelikož se základní příjem často plete s podmíněnými sociálními dávkami, je třeba si nejprve upřesnit jeho definici. Nepodmíněný základní příjem či někdy také všeobecný základní příjem je platba, která je vyplácen v pravidelných intervalech (většinou z praktických důvodů měsíčně) každému dospělému občanu (případně v nižší výši i dítěti) daného státu. To, co ji činí jedinečnou a zásadně ji odlišuje od všech jiných druhů sociálních transferů, které obecně (sociální) stát vyplácí některým občanů, je její nepodmíněnost. Občan příjem obdrží, ať pracuje či nikoliv, (ne)vlastní majetek či žije s někým domácnosti nebo sám.   Finský experiment V některých evropských zemích v poslední době probíhalo či bude probíhat několik experimentů ohledně základního příjmu. Jedná se o Finsko, Nizozemsko, Skotsko, Irsko, Španělsko a Německo. Důležité je rovněž mapovat situaci v Brazílii, která je první zemí na světě, kde je implementace základního příjmu uzákoněna na celém jejím území a nikoli jen v jedné části, jako je tomu v USA na Aljašce, kde základní příjem úspěšně funguje již od 80. let 20. století. Podívejme se na podobu experimentu ve Finsku, která se v poslední době často diskutovala. Finsko zahájilo 1. ledna 2017 velmi propracovaný experiment týkající se zavedení základního příjmu. Bylo náhodně vybráno dva tisíce dlouhodobě nezaměstnaných ve věku 25 až 58 let, kteří v té době byli příjemci testovaných prostředků. Po dobu dvou let jim byla vyplácena částka 540 eur měsíčně, bez ohledu na to, s kým žili, kolik si vydělávali či zda si aktivně hledali práci. Nová vláda chtěla experiment ukončit a narušila jeho realizaci, ale nakonec v deformovaném prostředí pokračoval až do původně navrženého termínu 31. prosince 2018. Jednou z klíčových otázek, na kterou se experiment zaměřil, bylo, zda nepodmíněnost vyplácené částky posílila či naopak potlačila účast jejích příjemců na trhu práce. Otázka zněla: Dojde k zapojení příjemců do pracovního trhu, protože tím o vyplácenou částku nepřijdou, nebo naopak se jejich zapojení sníží, protože nejsou nuceni si nadále hledat práci?   Realizace základního příjmu V prvním roce experimentu byl rozdíl v počtu pracovních dnů (tedy, kdy si příjemce buď v rámci mzdy či samostatné výdělečné činnosti vydělal nejméně 23 eur) u členů testované skupiny oproti kontrolní skupině mírně pozitivní. Experiment však poté narušila výrazná reforma sociální politiky, která vstoupila v platnost přesně na začátku druhého roku trvání experimentu: 1. ledna 2018 představila finská vláda tzv. „aktivační model“, tedy obecnou reformu systémů testování podmíněných dávek, kdy se zpřísnila kritéria jejich vyplácení: pokud příjemci podmíněné dávky neodpracovali za čtvrt roku určitý počet hodin nebo neabsolvovali rekvalifikační program, jejich příspěvek jim byl snížen zhruba o pět procent. Tato reforma, která je nyní již zrušena, platila po celý druhý rok experimentu a vztahovala se přibližně na dvě třetiny členů kontrolní skupiny. Týkala se také necelé poloviny členů experimentální skupiny, protože ti si mohli, kromě svého základního příjmu, nárokovat přídavky na děti v rozmezí od 150 do 300 eur měsíčně podle počtu nezaopatřených dětí a také měli nárok na dávky na bydlení ve výši 600 eur a více podle místa bydliště. V tomto druhém roce experimentu zaměstnanost vzrostla u obou skupin. Zda to bylo způsobeno „aktivačním modelem“, nelze říci, protože ohledně toho nebyl proveden žádný experiment. Reforma by ale měla mít větší účinek na členy kontrolní skupiny než na příjemce základního příjmu, protože zpřísnění podmínek pro získání příspěvků týkalo více lidí v kontrolní skupině. Implementace „aktivačního modelu“ by vzhledem k silnějšímu účinku na kontrolní skupinu měla eliminovat drobný náskok v participaci na trhu práce, který měli příjemci základního příjmu během prvního roku. K tomu však nedošlo, naopak se rozdíl prohloubil a stal se statisticky významným: ve druhém roce experimentu pracovali příjemci základního příjmu v průměru o šest dní více než účastníci kontrolní skupiny. Lze tedy i vyvodit, že pokud by nedošlo k reformě, uvedený rozdíl by byl ještě větší. Experiment nezkoumal, jaký by mělo zavedení základního příjmu dopad na výběr daní. U daného experimentu by nás ale kromě dopadu zavedení základního příjmu na nabídku pracovních sil měl zajímat i jeho účinek na zdravotní stav, dovednosti a motivaci lidí v důsledku plynulejšího celoživotního přechodu mezi různými zaměstnáními, vzděláváním a dobrovolnickou činností. Pozoruhodný výsledek se týkal nedávných přistěhovalců ve skupině se základním příjmem, kteří pracovali v průměru o 13 dní déle než přistěhovalci v kontrolní skupině, zatímco rozdíl u ostatních byl pouze 3,6 dne. Zajímavé je také to, že pozitivní účinek základního příjmu na zaměstnanost byl menší v Helsinkách (o 1,8 pracovního dne) než na venkově (o 7,8 dne), kde jsou dávky na bydlení nižší, a lidé se tak méně často dostávají do situace, kdy se jim nevyplatí pracovat. Naproti tomu, navzdory dostupnosti dětských dávek, měl základní příjem vyšší pozitivní dopad na zaměstnanost u rodin s dětmi (13,7 dní více) a osamělých rodičů (9,5 dne) než v domácnostech bezdětných (1,6 dalších dnů).   Základní příjem činí lidi šťastnějšími Nesmírně zajímavý je také průzkum subjektivního vnímání, který byl s členy experimentální a kontrolní skupiny proveden po ukončení experimentu pomocí hloubkových rozhovorů. Statisticky významný rozdíl ve prospěch příjemců základního příjmu se projevil tím, že respondenti odpověděli, že se cítí subjektivně daleko lépe, pokud jde o zdraví či stres, a že vykazují vyšší důvěru v ostatní lidi a instituce.   V září 2020 začíná Iniciativa evropských občanů „Zaveďme nepodmíněný základní příjem“, která v zemích Evropské unie po dobu jednoho roku vede informační aktivity a diskuse s občany, politiky, vědci a novináři o základním příjmu. Iniciativa si klade za cíl zavést nepodmíněný základní příjem, který každému zaručí hmotnou existenci a příležitost participovat na společnosti. Iniciativa je spojena také se sběrem podpisů na petici za základní příjem. Petice žádá Evropskou komisi, aby předložila návrh nepodmíněný základního příjmu platného v celé EU, jenž by snižoval regionální rozdíly s cílem posílit hospodářskou, sociální a teritoriální soudržnost v EU. Iniciativa se odvolává se na cíl, který byl formulovaný ve společném prohlášení Evropské rady, Evropského parlamentu a Evropské komise z roku 2017: V zájmu boje proti nerovnosti budou „EU a její členské státy rovněž podporovat efektivní, udržitelné a spravedlivé systémy sociální ochrany, aby zaručily základní příjem“.   Autor je filozof a sociolog. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-05-12 13:49:45

Experimentální odstraňování PFAS z vody

Perfluorované a polyfluorované alkylové sloučeniny (PFAS) jsou velkou skupinou široce používaných, průmyslově vyráběných chemických látek, které jsou kontinuálně uvolňovány do životního prostředí, a tedy i do vody. Z tohoto důvodu byl na Ústavu vodního hospodářství obcí FAST VUT v Brně proveden experiment s cílem odstranění těchto látek z vody odebrané z řeky Svratky a následně filtrované v laboratoři ústavu přes sorpční materiál Filtrasorb F400. V surové vodě bylo z 20 stanovených perfluorovaných látek šest nad detekčním limitem, po adsorpci se podařilo i tyto látky snížit pod limit detekce. Provedený experiment potvrdil, že sledované látky PFAS lze ze surové vody odstranit metodou adsorpce na aktivním uhlí.   Renata Biela, Filip Mečíř, Monika Císařová PFAS are continuously released into the environment, and therefore into water. For this reason, an experiment was conducted at the Institute of Municipal Water Management of the Faculty of Civil Engineering, Brno University of Technology, with the sampling of raw water from the Svratka river and subsequent filtration of the water through the Filtrasorb F400 sorption material in the institute's laboratory. In the raw water, six of the 20 determined perfluorinated substances were above the detection limit, and after adsorption, these substances were also reduced below the detection limit. The experiment confirmed that the monitored PFAS substances can be removed from raw water by the method of adsorption on activated carbon. aktivní uhlí, filtrace, PFAS, surová voda Úvod Perfluorované a polyfluorované alkylové sloučeniny (PFAS) představují širokou skupinu syntetických chemikálií, které se vyznačují jedinečnými vlastnostmi, jako je vysoká chemická a tepelná stabilita, odolnost vůči rozkladu a schopnost odpuzovat vodu a tuky. Tyto vlastnosti činí PFAS atraktivními pro široké využití v průmyslu, například při výrobě nepromokavých textilií, nepřilnavého nádobí, hasicích pěn, povrchových úprav a dalších aplikací [1]. Nicméně tyto stejné vlastnosti, které činí PFAS praktickými pro průmyslové využití, z nich také činí vysoce perzistentní látky v životním prostředí, což vede k jejich přezdívce „věčné chemikálie“ (angl. "forever chemicals") [2]. Vzhledem k tomu, že PFAS jsou odolné vůči přírodnímu rozkladu, kumulují se v životním prostředí, a to včetně vodních zdrojů, kde představují vážné riziko. PFAS jsou často detekovány v povrchových a podzemních vodách, a tím pádem i v surové vodě používané pro výrobu pitné vody. Jejich přítomnost ve vodních zdrojích vyvolává znepokojení z důvodu jejich potenciálních zdravotních rizik. Výzkumy ukazují, že dlouhodobá expozice některým druhům PFAS může být spojena s různými zdravotními problémy, včetně rakoviny, poruch imunity, narušení hormonálního systému, zvýšení hladiny cholesterolu a dalších zdravotních komplikací [3]. Zvláštní pozornost je věnována přítomnosti PFAS ve vodě určené k lidské spotřebě, tj. v pitné vodě. Na evropské úrovni byla přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, která nově zahrnuje také limity pro PFAS v pitné vodě [4]. Podle této směrnice budou členské státy Evropské unie, včetně České republiky, povinny sledovat souhrnné koncentrace vybraných PFAS v pitné vodě a zajistit, aby tyto koncentrace nepřekročily stanovené limity. Česká republika již na zmíněnou směrnici reagovala novelizací Vyhlášky 252/2004 Sb. s účinností od 4. 1. 2024, kde ukazatel PFAS suma je limitován nejvyšší mezní hodnotou 0,10 µg/l [5]. Tradiční technologie úpravy pitné vody, jako je koagulace, sedimentace nebo filtrace, nejsou dostatečně účinné pro odstranění PFAS, což vede k potřebě zavádění pokročilých technologií, jako je adsorpce na aktivním uhlí, pokročilé oxidační procesy či membránové technologie [6]. V České republice byl v roce 2021 zahájen monitoring výskytu PFAS v pitných vodách Státním zdravotním ústavem ve spolupráci s VŠCHT Praha. Ve srovnání se zahraničními průzkumy jsou hodnoty nalézané v ČR v pitné vodě nižší. V žádném ze sledovaných vzorků nebyla překročena hodnota dle Směrnice EU pro pitnou vodu [7]. Vzhledem k tomu, že pitná voda je nezbytná pro každodenní život a zdraví obyvatel, je zajištění její bezpečnosti včetně odstranění PFAS klíčové. Legislativa České republiky se proto postupně přizpůsobuje evropským normám, které požadují sledování a kontrolu těchto nebezpečných látek ve vodě. Výzkum v oblasti účinných metod odstraňování PFAS je tedy nezbytný nejen pro ochranu veřejného zdraví, ale i pro splnění legislativních požadavků a zajištění dlouhodobě udržitelné kvality vodních zdrojů v České republice. Průběh experimentu Pro pokus s odstraňováním PFAS byla odebrána surová voda z řeky Svratky, která protéká městem Brnem. Konkrétní odběr byl proveden z mola na řece v městské části Brno – Jundrov, a to v ranních hodinách dne v měsíci listopadu. Odběru vzorku nepředcházely žádné zvýšené průtoky v korytě. Přímo na místě byly měřeny parametry surové vody, a to teplota, pH, oxidačně-redukční potenciál (ORP) a konduktivita. Následně byla surová voda v barelech převezena do laboratoře Ústavu vodního hospodářství obcí Fakulty stavební VUT v Brně, kde probíhal experiment. V laboratoři bylo odstraňování PFAS z vody prováděno na koloně naplněné aktivním uhlím Filtrasorb F400 (Obr. 1). Toto granulované aktivní uhlí se používá pro odstraňování rozpuštěných organických sloučenin z vody a odpadních vod. Vyrábí se z vybraných druhů bituminózního uhlí procesem známým jako reaglomerace za účelem výroby vysoce aktivního, trvanlivého granulovaného produktu schopného odolat otěru spojenému s opakovaným zpětným promýváním, hydraulickým transportem a reaktivací pro opětovné použití [8]. Parametry aktivního uhlí Filtrasorb F400 jsou uvedeny v Tab. 1. Obr. 1 Aktivní uhlí Filtrasorb F400   Tab. 1 Parametry aktivního uhlí Filtrasorb F400 [9]   Celá filtrační sestava (Obr. 2) se skládala z barelu se surovou vodou, čerpadla, průtokoměru, filtrační kolony, potrubí s uzávěry a nádoby na přefiltrovanou vodu. Filtrační kolona byla skleněná o vnitřním průměru 4,4 cm. Aby nedošlo ke ztrátě sypkého filtračního materiálu z kolony, byla v její spodní části vytvořena drenážní vrstva z kamínků o velikosti 1 až 2 cm, nad ní vrstva skleněných kuliček o velikosti 4 mm, a nakonec vrstva skleněných kuliček o velikosti 2 mm. Výška filtrační náplně byla volena 80 cm, jelikož doporučená minimální sypná výška aktivního uhlí Filtrasorb je 75 cm [10]. Obr. 2 Schéma filtrační sestavy   V laboratoři byly před začátkem experimentu stanoveny parametry surové vody v barelu, ze kterého se voda čerpala do kolony, a to teplota, pH, ORP a konduktivita. Jednalo se o stejné parametry jako v surové vodě řeky Svratky. Teplota vody byla měřena digitálním teploměrem, hodnoty pH, ORP a konduktivity byly měřeny paralelním analyzátorem typu SL 1000 od firmy HACH. Rovněž byl odebrán vzorek surové vody pro stanovení perfluorovaných látek. Tyto látky byly stanoveny akreditovanou laboratoří ALS Czech Republic, neboť laboratoř Ústavu vodního hospodářství obcí nedisponuje vybavením pro stanovení těchto látek. Před začátkem pokusu došlo ke smáčení filtrační náplně a poté byla proprána vodovodní vodou opačným směrem, než probíhala samotná filtrace. Proprání trvalo několik minut, dokud z kolony nevytékala čistá voda. Poté bylo provedeno zafiltrování, následně samotná filtrace. Filtrační rychlost a doba zdržení byly navrženy v souladu s podklady výrobce granulovaného aktivního uhlí a jsou uvedeny v Tab. 2. Tab. 2 Filtrační rychlost a doba zdržení při daném průtoku   Po filtraci byl odebrán vzorek přefiltrované vody ke stanovení základních parametrů vody (teplota, pH, ORP a konduktivita) v laboratoři Ústavu vodního hospodářství obcí FAST VUT v Brně. Rovněž byl odebrán vzorek vody pro stanovení koncentrací PFAS, a to v akreditované laboratoři ALS Czech Republic. Výsledky experimentu a diskuze Cílem experimentálního měření bylo ověření schopnosti zvoleného adsorbentu vázat na sebe PFAS za standardních podmínek – doby zdržení a filtrační rychlosti běžně používané na úpravnách vod. Rozbor vody na látky PFAS provedený v akreditované laboratoři ukázal, že z 20 stanovených perfluorovaných sloučenin bylo v surové vodě nad detekční limit jen šest, a to kyseliny: perfluoropentanová, perfluorohexanová, perfluoroheptanová, perfluoroktanová, perfluorobutansulfonová a perfluoroktansulfonová. Dalších 14 sledovaných perfluorovaných sloučenin bylo již v surové vodě v koncentracích pod detekčním limitem.  Z Tab. 3 a grafu na Obr. 3 lze vypozorovat, že při navržené filtrační rychlosti a době zdržení bylo dosaženo odstranění sledovaných perfluorovaných látek pod mez stanovitelnosti, která byla pro jednotlivé PFAS 0,3 ng/l a pro sumu 20 PFAS 9,1 ng/l. V ukazateli PFAS suma je splněn limit podle poslední novelizace Vyhlášky 252/2004 Sb., kde nejvyšší mezní hodnota tohoto ukazatele je 0,10 µg/l. Tab. 3 PFAS nalezené ve vodě   Obr. 3 PFAS nalezené ve vodě   V přefiltrované vodě byly rovněž stanoveny základní parametry vody stejně jako v surové vodě řeky Svratky a v barelu v laboratoři (Tab. 4). Tab. 4 Parametry surové vody v řece Svratce, v barelu a vody přefiltrované   Po srovnání teploty vody v řece Svratce a po převezení do laboratoře je patrné, že teplota vody se v laboratoři před pokusem mírně zvýšila, a to z 12 oC na 12,7 oC, což bylo způsobeno vlivem vnitřního prostředí laboratoře. Po provedeném experimentu pak vzrostla teplota vody v přefiltrovaném vzorku vody až na 17,6 oC, což bylo způsobeno nejen teplotou v laboratoři, ale i zahříváním vody při spuštění čerpadla. Hodnota pH surové vody v řece Svratce byla 7,29 a po měření v laboratoři před pokusem vzrostla na 7,72. Následně po provedení pokusu se pH zvýšilo na 7,99. Zvýšení pH může být způsobeno vlivem styku s materiály (barel, aktivní uhlí apod.). Celkově je voda mírně alkalická, pH přefiltrované vody splňuje dokonce normu pro pitnou vodu, kde je limitní rozmezí 6,5-9,5. Oxidačně-redukční potenciál byl měřen především pro posouzení kyslíkových poměrů v řece. Podle literatury [11] je obvyklý rozsah ORP ve vodách -500 mV až +500 mV, přičemž záporné hodnoty a hodnoty do 150 mV odpovídají anaerobním podmínkám, kladné hodnoty od 150 mV do 250 mV odpovídají anoxickým podmínkám a hodnoty nad 250 mV podmínkám aerobním. Hodnoty ORP naměřené v řece Svratce i v laboratoři signalizují aerobní podmínky. Orientačně byla v řece Svratce i v laboratoři stanovena elektrolytická konduktivita vody, která patří k základním fyzikálním vlastnostem vody. Povrchové vody mívají obvykle konduktivitu v rozmezí 5 až 50 mS/m [11], hodnota konduktivity 32,6 mS/m naměřená v řece Svratce spadá do tohoto rozmezí. Konduktivita závisí na koncentraci iontů, jejich nábojovém čísle, pohyblivosti a teplotě. Vzrůst teploty způsobuje změnu konduktivity [11]. Vzhledem k tomu, že teplota vody v barelu a následně po filtraci vzrostla, zvýšila se i hodnota konduktivity. Průměrná hodnota konduktivity v pitné vodě v ČR je 40 mS/m [12], konduktivita vody po filtraci přes aktivní uhlí se již přibližuje této hodnotě. Závěr V surové vodě řeky Svratky bylo nalezeno 6 perfluorovaných sloučenin z 20 stanovovaných nad limit detekce, tedy nad hodnotu 0,3 ng/l. V rámci experimentálního měření bylo sledováno odstranění těchto sloučenin filtrací přes aktivní uhlí Filtrasorb F400. Na základě provedeného experimentu lze konstatovat, že sledované látky PFAS lze ze surové vody odstranit „běžnou“ metodou adsorpce na aktivním uhlí, a že k ověřování lze využít navržené kolony a vybavení. V dalším zkoumání by bylo vhodné se zaměřit na sorpční kapacitu granulovaného aktivního uhlí při adsorpci těchto látek. Literatura Brzezina, J., Perfluorované a polyfluorované látky (PFAS). Infoviz, 2022. Crone B., Speth T., Wahman D., Smith S., Abulikemu G., et al., Occurrence of per- and polyfluoroalkyl substances (PFAS) in source water and their treatment in drinking water, Critical Reviews. Environmental Science and Technology, roč. 49, č. 24, s. 2359-2362, 2019. ISSN 1547-6537. Halešová T., Stanovení perfluorovaných látek (PFCS) ve složkách životního prostředí, ALS CZECH REPUBLIC, 2017. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184, Evropský parlament, Rada Evropské unie, 2020. Vyhláška č. 371/2023 Sb., kterou se mění vyhláška č. 252/2004 Sb., Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2023. Dvorakova D., Jurikova M., Parizek O., Kozisek, F. Kotal F., Complex monitoring of perfluoroalkyl substances (PFAS) from tap drinking water in the Czech republic. Water Research, roč. 247, č. 120764, s. 1-10, 2023. ISSN 0043-1354. Hušková R., Vojtěchovská Šrámková M., Per- a polyfluorované alkylové sloučeniny (PFAS) v pitné vodě. SOVAK, roč. 31, č. 1, s. 15-16, 2022. ISSN 1210-3039. Filtrasorb 400 [online], Calgon Carbon Corporation, 2024.[cit. 2025-02-21]. Dostupné z: http://www.calgoncarbon.com/app/uploads/F400-Final.pdf Aktivní uhlí Filtrasorb 400 [online], Jako, s. r. o. [ 2025-03-03]. Dostupné z: http://nove.jako.cz/wp-content/uploads/2011/01/F400.pdf Filtrační hmoty a chemikálie pro úpravu vody, Aktivní uhlí Filtrasorb [online], KOWA spol. s r.o., 2011. [ 2025-02-24]. Dostupné z: http://www.kowa.cz/komponenty-pro-upravu-vody/filtracni-hmoty-a-chemikalie/aktivni-uhli Pitter P., Hydrochemie. 4. vydání, VŠCHT Praha, 568 s., 2009. ISBN 978-80-7080-701-9. Císařová M., Odstraňování mikropolutantů při úpravě pitné vody. Brno, 2024. 89 s, 3 s. příl. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav vodního hospodářství obcí. Autoř/Author Ing. Renata Biela, Ph.D., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav vodního hospodářství obcí, Žižkova 17, 602 00 Brno, e-mail: Renata.Biela@vut.cz Ing. Filip Měčíř, VHS Olomouc, a. s., Tovární 1059/41, 772 11 Olomouc Ing. Monika Císařová, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav vodního hospodářství obcí, Žižkova 17, 602 00 Brno Poděkování/Acknowledgements Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu specifického vysokoškolského výzkumu na VUT v Brně s názvem „URBAN WATERCARE 2025: Komplexní přístup k udržitelnému vodnímu hospodářství měst a obcí (FAST-S-25-8737). Bibliografická citace/Citation Biela R., Mečíř F., Císařová M., Experimentální odstraňování PFAS z vody. Vodovod.info - vodárenský informační portál [online]. 12.5.2025, 05/2025, [cit. 2025-05-12]. Dostupný z WWW: http://vodovod.info. ISSN 1804-7157. 

Čas načtení: 2024-12-18 18:00:43

Bizarní experiment na Antarktidě zpochybnil teorii ploché Země, ověřil ho „přední plochozemec“

Přední zastánce teorie ploché Země, Jeran Campanella, podstoupil experiment na Antarktidě Ten měl definitivně potvrdit, nebo vyvrátit fenomén 24hodinového slunce Po zjištění, že tento přírodní jev opravdu existuje, přiznal, že posledních pár let žil v omylu Jeran Campanella, známý youtuber a jeden z hlasitých zastánců nesmyslné teorie ploché Země, se rozhodl podstoupit neobvyklý experiment. Jeho cesta na Antarktidu měla být důkazem, že fenomén 24hodinového slunce je podvod. Tento jev, kdy slunce zůstává nad obzorem celých 24 hodin, je dobře známý z polárních oblastí během léta a je plně vysvětlen rotací Země a jejím sklonem k ose. Pro stoupence teorie ploché Země je ale tento fenomén tvrdým oříškem, protože v jejich modelu by podobný jev nemohl nikdy nastat. Přečtěte si celý článek Bizarní experiment na Antarktidě zpochybnil teorii ploché Země, ověřil ho „přední plochozemec“

Čas načtení: 2025-05-13 12:14:05

Pozvánka na čtvrteční Konopný experiment v Praze

Srdečně Vás zveme na čtvrteční akci Konopný experiment – přijď zalitím rostliny vyjádřit solidaritu s nesmyslně vězněnými lidmi! Deset živých rostlin, červená konev, skrytá kamera. Kdo z kolemjdoucích se odváží udělat jednoduché gesto – a možná tím překročit hranici zákona? Akce začíná v 16:00 na Palackého náměstí, mezi 17:00-18:00 bude její vrchol, následovat bude přechod na Hrad a vyjádření poděkování prezidentovi republiky za udělení prvních milostí pro „konopné dědečky“. Tlak na změnu Experiment se koná při příležitosti projednávání novely trestního zákoníku ve sněmovně, která sama o sobě obsahuje určité zmírnění represe vůči konopí, ale zejména různé poslanecké návrhy přicházejí se zásadním posunem a v případě jejich přijetí by nastal významný posun. Dnešní stav je takový, že ve vězení sedí stovky lidí za bagatelní činnost, za pěstování konopí pro sebe na mastičky – takto je odsouzen jeden člověk na osm let, protože soud „nevěřil“, že to neprodával. Na akci budou přítomni zástupci konopné komunity, osobnosti kulturní scény, oběti této konopné prohibice Běžný rozsudek vypadá tak, že lidé sedí za tzv. presumovanou distribuci. Tedy nejsou ani důkazy, ani indicie, že by to daný člověk chtěl prodat, ale soud si to přesto myslí a „preventivně“ dotyčného zavře. Toto se neděje v žádné jiné části trestní justice. Když se člověk podívá do rozsudků, zjistí, že množství, které si ... The post Pozvánka na čtvrteční Konopný experiment v Praze appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2020-06-26 15:23:39

Ne mým jménem!

Psychologie je obor, ke kterému je hodně lidí z oblasti “tvrdých věd” skeptických a znám i takové, kteří jej zavrhují úplně. Myslím si, že je to moc zjednodušené vidění. Ano, z principu nejde o příliš exaktní oblast bádání, ale některé výsledky jsou prozkoumány lépe než jiné. Patří mezi ně Milgramův experiment, který studoval lidskou poslušnost. V Milgramově experimentu měli studenti v roli „vyučujících“ dávat trestné elektrické šoky neviditelnému člověku za plentou, když udělal v nějakém jednoduchém pokusu chybu. Šoky se pozvolna zesilovaly až k hranici, která byla jasným ohrožením života. Výsledek experimentu zděsil veřejnost V místnosti s nimi seděl i experimentátor, který v případě váhání pronášel věty jako „Je naprosto nezbytné, abyste pokračoval!“ a „Nemáte žádnou jinou volbu, než pokračovat!“, ale zásadně bez konkrétních výhrůžek. Ani snížením odměny jim nehrozil, natož pak něčím závažnějším. V základním uspořádání pokusu většina experimentujících pokračovala s grilováním neviditelného subjektu až po maximální možné napětí 450 voltů, a to i přesto, že jejich oběť za zástěnou křičela, naříkala, prosila a sténala bolestí. Lidi jsou poslušní. (Oběť ovšem žádné šoky nedostávala, byl to herec.) Výsledek Milgramova experimentu poněkud zděsil tehdejší veřejnost, ale různé jeho varianty, vyzkoušené v průběhu let, dávaly podobné výsledky. Lidi jsou poslušní, ať už pouštějí elektřinu do člověka nebo do roztomilého štěňátka (slabý a neškodný proud, což ale účastníci pokusu nevěděli). Jako cokoliv kontroverzního v psychologii, i Milgramův experiment si vysloužil kritiku ze všech stran – v měkkých vědách není nic dokázáno „natvrdo“ – ale řekl bych, že pro člověka, který se nad tím zamyslí, jeho výsledek takové překvapení není. Použijeme-li klišé, na holokaustu se podílela spousta vzorných tátů od rodiny. O tom, co japonská armáda zvládla napáchat při dobytí Nankingu, by si citlivější povahy neměly ani číst. Přitom to nebyly žádné jednotky sestavené speciálně z psychopatů, ale převážně běžní branci odvedení od maminky. Dočasně tam zavládla nová norma a najednou šlo veškeré zdvořilé japonské vychování stranou. Tahle vlastnost ale není jenom negativní. Bez ní bychom nejspíš nedokázali koexistovat v milionových mraveništích, která jsou pro savce našeho typu naprosto nepřirozená. To, že ráno může tramvaj plná nevyspaných a vystresovaných lidí, kteří se navzájem pošťuchují a zasahují si do osobního prostoru, přejet z konečné na konečnou, aniž by se její osazenstvo servalo, je vlastně malý zázrak. U našich nejbližších žijících příbuzných, šimpanzů obecných, bych na to rozhodně nevsadil. (Zajímavé je uvědomit si, že malé děti, které toto zažito ještě nemají, sahají při frustraci k fyzické agresi daleko snáz. Viz: každé pískoviště.) Kdo není s námi, je proti nám Fenomén digitálního lynče je nebezpečný tím, že tuhle naši zabudovanou konformitu jaksi hackuje. Ve stejném slova smyslu, jako když skutečný hacker útočí na počítačový systém za pomoci slabiny, kterou objevil. Tlupa agresorů, která se seběhne kolem jedné oběti, vytvoří svým jednáním jakousi novou normu, vůči které máme tendenci zapadnout – ustrašeně a nervózně, se špatným pocitem v břiše, ale přeci jen – do mlčícího davu v pozadí. Leckdy nás ani nenapadne ptát se, jestli náhodou nejsme s těmi svými pochybnostmi a nesouhlasem ve většině. Přitom je klidně možné, že jednoho dne nebude ani stačit pouhé mlčení. Dnešnímu virtuálnímu Molochovi většinou stačí, když mu nikdo neodporuje, ale občas situace zajde až k aktivnímu sepisování a podepisování různých petic za něčí postih a osobně si myslím, že k tomu bude docházet čím dál častěji – zvlášť když se dívám na to, jaké popularity dosáhlo za mořem heslo „Silence is Violence“, které neznamená nic jiného než „Kdo není s námi, je proti nám.“ To není nic nového, tahle kniha mapuje různé rezoluce školních a pracovních kolektivů k případu Milady Horákové. Nepříliš povzbudivé čtení, zvlášť když si uvědomíte, že většina těch lidí to tak nemyslela a proti Horákové nic neměli. Milgramův experiment byl uspořádán bez výhrůžek. V případě Milady Horákové byl ovšem zatraceně dobrý důvod se bát následků, což efekt samozřejmě umocňovalo. A je potřeba si uvědomit, že i když ten současný virtuální dav nemá v rukou pušky a oprátky, přesto také hrozí svým obětem vážnými problémy. Jejich cílem není jen se vyzuřit, ale dosáhnout konkrétního postihu, třeba ztráty zaměstnání, a ideálně i nemožnosti sehnat zaměstnání nové (aspoň v oboru). To není malá škoda, to je docela průšvih. Totéž se týká vymazání ze sociálních sítí, kde sice samozřejmě přítomen být nemusíte, ale které zejména podnikatelé a různé veřejně činné osobnosti využívají ke kontaktu se svými zákazníky, čtenáři atd. Pokud si někdo vybudoval určitou sociální strukturu online, její ztráta znamená ztrátu velkého množství času a práce, případně osobních dat, jako jsou dokumenty a fotky. Přitom ani nevíme, jestli to jednoho dne nedojde tak daleko, že vám zruší také platební kartu a bankovní účet… Nakonec na nic z toho není právní nárok. (Kdo má deset minut čas – zde hovoří Jordan Peterson o tom, jak mu svého času Google obstavil účet. Naštěstí jej po vzpouře fanoušků dostal zase zpátky.) No dobrá, co s tím? Člověk napadený online davem nesmí zůstat sám Zajímavé je pozorování, které také vyplynulo z jedné varianty Milgramova experimentu. Ochota lidí dávat šoky svým bližním prudce klesá, pokud je jich v té místnosti víc a někteří otevřeně odmítnou spolupracovat. V takovém případě pokračovalo v dávání šoků jen 10 procent účastníků. No, upřímně, to není zas tak málo, ale podstatně, podstatně méně než většina. Toto zase při bližším zamyšlení nepůsobí tak překvapivě. Dějiny jsou plné převratů a revolucí, při kterých se autoritářské režimy sesypaly během pár dnů jako domečky z karet, protože se z nějaké zdánlivě banální vzpoury několika jedinců stala lavina. Tenhle potenciál pro skokovou změnu je tam vždycky, pokud s nějakým druhem politiky nesouhlasí většina lidí. Jenže pokud ta většina mlčí, může si každý z nich připadat jako osamělý králíček skrčený v jamce, zatímco nebe nad ním je plné kroužících orlů s nemilosrdnýma očima, kteří by si jej při prvním pohybu všimli. Princip izolace oběti fungoval už před dobou internetu. Saul Alinsky, levicový aktivista z 60.let 20.století, píše ve své knize Pravidla pro radikály: „Pravidlo 11: Vyberte si terč, zaměřte se na něj, udělejte věc osobní, vyhroťte situaci. Nesnažte se útočit na abstraktní firmy nebo úřady. Vyberte si zodpovědného jedince. Nevšímejte si pokusů o přesun nebo rozprostření viny.“ Z toho plyne jednoduchá, nebo aspoň jednoduše znějící věc: člověk napadený online davem nesmí zůstat sám. Někdo se musí postavit na jeho obhajobu, a to i přesto, že to s sebou nese nějaká rizika. Samozřejmě je na místě uvažovat takticky. Pro některé lidi je riskantnější být prvními protestujícími než pro jiné. Obzvlášť zranitelní jsou lidi, které lze snadno nahradit jinými, nebo kteří nemají vysokou institucionální reputaci. Ti by asi s odporem neměli začínat jako první, ale na druhou stranu by také nebylo správné, aby tyhle spory úplně vyseděli stranou. Ideálně by v té bitvě měli tvořit nějaký „druhý až třetí sled“, takový ten, který se po půl hodině líté řeže objeví na obzoru a způsobí, že protivníkovi spadne srdce do kaťat. Zodpovědnost za to, být prvním, kdo se postaví na něčí obranu, leží hlavně na těch, kteří jsou ve stabilnějším postavení nebo nad sebou nemají vysloveného pána. Důchodci, živnostníci, nenahraditelní veteráni oboru. Zvlášť ten poslední typ, říkejme mu třeba „starý profesor“, může strhnout k odvaze řadu svých mladších kolegů, absolventů atd., které svého času dovedl k úspěchu a kteří jej mají v úctě. Totéž platí pro příslušníky společenských skupin, které jsou v progresivním žebříčku útlaku zařazovány na vyšší příčky. Pokud se třeba ženy-kolegyně veřejně postaví za svého spolupracovníka šikanovaného nějakou genderovou úderkou, značně tím naruší její vnější (a hodně falešné) pozlátko bojovníků za spravedlnost. Lynčovací mentalita Historicky vzato se taková hnutí vždycky ráda tvářila jako reprezentanti obrovských skupin lidí (komunisté dělníků atd.), aniž by k tomu většinou měla nějaký mandát. Ani ti současní internetoví Urválkové jej nemají. Narušit jim tenhle veřejně kultivovaný sebeobraz je pro kvalitu diskuse docela podstatné. Vzpomenu-li si na jeden hodně výrazný příklad, somálská ex-muslimka Ayaan Hirsi Ali udělala pro kritickou diskusi o islámu opravdu hodně. Její příspěvky a názory se nedaly tak snadno odpálkovat jako rasisticko-xenofobní nářky starých bílých mužů, tím spíš, že interní poměry v holandské islámské komunitě znala velmi dobře. Včetně věcí, které by různí imámové rádi zametli pod kobereček. Malá poznámka na závěr: zatím máme veškeré vyhlídky na to, že tenhle fenomén aspoň v České republice dokážeme zkrotit. Ještě se tu stále drží v úctě svoboda projevu a mechanismus „Řekl, co neměl => zničte mu život!!!“ tu není zaběhanou rutinou. To také znamená, že lidé mají menší strach se postavit na něčí obranu. Aby se tady ale ten mechanismus rutinou nestal, k tomu je potřeba dávat pozor na „první pokusné balonky“. Myšlenky dnes překračují hranice snadno, což znamená, že k pokusům o to, importovat tenhle druh jednání do našich poměrů, bude průběžně docházet. A stačí se podívat na běžnou diskusi na internetu, aby člověk viděl, že někteří naši spoluobčané v sobě tu  opravdu mají. Zatím můžu s potěšením konstatovat, že v případě profesora Tomáše Hudlického se lidé opravdu začínají stavět na jeho stranu, a to jak v Kanadě, tak i u nás. Články o jeho situaci přineslo Echo 24 i Novinky. Zas tak jednoduché to ti novodobí inkvizitoři mít nebudou. Ale hodně to záleží i na tobě, čtenáři. Daleko víc, než se zdá. Proti decentralizované diktatuře je potřeba decentralizované obrany.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-22 15:09:00

Konec éry, která měla být revolucí. Skončil právě nejhorší experiment v historii financí?

Bank of Japan je poslední velkou centrální bankou, která se vzdala záporných sazeb. Dlouhý experiment se zápornými úrokovými sazbami je u konce - alespoň prozatím. Článek Konec éry, která měla být revolucí. Skončil právě nejhorší experiment v historii financí? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-04-14 11:42:54

Tajný experiment vypustil krystalky soli – omezí oteplování?

Tajný experiment vypustil nad Sanfranciský záliv krystalky soli – mohl by pomoci omezit oteplování? (Foto: Flickr) Díky této technologii by mraky mohly odrážet více... Článek Tajný experiment vypustil krystalky soli – omezí oteplování? se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-05-03 09:05:57

Dvojčata na talíři

Dokumentární série Netflixu hravě propojuje přelomovou stanfordskou studii o výživě s televizní show   Rozšíření kulinárních obzorů, cestování za gastronomií po celé zeměkouli, pohled pod pokličku světových šéfkuchařů, inspirace pouličními stánky, cukrářské, kuchařské a pekařské soutěže… A pořád něco nového. Streamovací služby jsou pořadů o gastronomii plné. Dnes jsou jich řádově desítky, ale jeden z této záplavy spolehlivě vyčnívá: čtyřdílná série od Netflixu Jídlo dělá člověka: Experiment s dvojčaty, která měla premiéru začátkem letošního ledna. Svým způsobem jde o přelom. Dílo propojuje prestižní vědecký výživový experiment Stanfordovy univerzity se show, jejímiž hvězdami jsou „rozdováděná“ jednovaječná dvojčata, různě se pošťuchující a skákající si do řeči. Sourozenci se po dobu osmi týdnů stravují rozdílně: jedno dvojče jako „všežravec“, druhé jako přísný vegan. Nutno zdůraznit, že „všežravá“ dieta v tomto experimentu je kvalitní a zdravá: nejde o běžnou americkou stravu zahrnující „mrtvá“, průmyslově zpracovaná jídla, instantní, fastfoodové a zmražené potraviny s absencí čerstvé zeleniny, ovoce, luštěnin a vlákniny. Bez sýru a steaku nepřežiju Důvod, proč experiment „využívá“ sourozeneckou dvojici, v úvodu dokumentu vysvětluje britský profesor genetiky Tim Spector. Jednovaječná dvojčata se zpravidla i v pozdním věku projevují stejně: mají podobné hlasy, stejně se smějí, drží stejně kelímek s kávou nebo hrnek s čajem, mají obdobný vkus a podobně se oblékají. „Jsou jednoznačně dokonalým přírodním experimentem. V každé buňce těla mají totožné geny, takže se dá odlišit, co je vrozené a co získané,“ vysvětluje Spector. A jak dodává vedoucí výzkumu a iniciátor experimentu, profesor medicíny a vědec v oblasti výživy na Stanfordově univerzitě Christopher Gardner, „velkým problémem výživových studií a stravovacích vzorců je, že jsme každý jiný, a různí jedinci reagují na stejné jídlo jinak“. Studie zkoumá celkem dvaadvacet párů jednovaječných dvojčat, hvězdami seriálu jsou pak čtyři z nich. Bratři Michael a Charlie, přezdívaní „sýrová dvojčata“, jsou typičtí Američané, kteří vyrostli na hotdogách, lančmítu a slanině, rádi surfují, a hlavně podnikají v sýrařství. Když na začátku experimentu losují, kdo bude osm týdnů na „všežravé“ a kdo na veganské stravě, Charlie si vylosuje veganskou a bere to jako prohru. Nedat si osm týdnů sýr? Nebo dokonce steak? K nepřežití. Stejně tak další tři páry dvojčat: dvaadvacetiletí bratři John a Jevon, studenti zdravotní školy s láskou k posilování, jejichž jídelníček je díky tomu před experimentem zaměřen na maso a bílkoviny a jejich lednička je plná proteinových nápojů a rychlých instantních jídel. Sestry Pam a Wendy vedou cateringovou firmu a jsou původem z Jihoafrické republiky, ani ony si nedovedou představit život bez pořádného kusu masa. Stejně tak Rosalyn a Carolyn, učitelka a sportovní trenérka původem z Filipín. Obě se od doby, kdy jejich rodina emigrovala do Ameriky, stravují „po americku“ včetně časté konzumace vepřového, v jejich původní vlasti sváteční pochoutky, která přišla na stůl dvakrát třikrát do roka. V dokumentu se střídají odborníci, kteří mluví o výživě, dietních režimech a stravovacích vzorcích z různých úhlů, do toho se dvojčatům v rámci studie sofistikovaně měří váha, břišní tuk, cholesterol, zkoumá se srdce, mozek a metabolismus, ale také biologické stáří, mikrobiom, svalová hmota a chuť k sexu. V tom se dokument tolik neliší od řady podobných pořadů. Série ale nabízí něco navíc. Tím přídavkem je množství odboček: zkoumají historické a sociokulturní souvislosti spojené se stravovacími návyky, lidskou závislost na sýru, která má co dělat s chemickými procesy v mozku, souvislosti stravovacích návyků s velkochovy od skotu přes drůbež po lososy a jejich důsledky pro klima a životní prostředí. Mnohé obrazy se – bez moralizování a zdviženého prstu či vnucování jediné správné stravovací cesty – hluboko vrývají pod kůži. Farmář Craig Watts, který „uteče“ z byznysu s halovým chovem kuřat pro masný gigant Perdue, protože to dále prostě „lidsky neunese“, vystoupí ze systému a přejde na rostlinné metody. Detroit a jeho zmar poté, co kvůli krizi automobilového průmyslu spadl na úplné dno, avšak jeho obyvatelé se nevzdávají a zakládají komunitní zahrady a farmy, na nichž pěstují zeleninu. Nebo „potravinové pouště“ neboli problémový přístup k čerstvému ovoci a zelenině a průmyslově nezpracovaným potravinám milionů Američanů. Dokument srovnává města San Bernardino a Loma Linda v Kalifornii, jež spolu sousedí a jsou oddělena pouze pruhem dálnice. Loma Linda vykazuje průměrný věk o deset let vyšší než sousední San Bernardino, kde byla mimochodem otevřena první provozovna McDonald’s v zemi. Důvod? V Loma Lindě žijí převážně adventisté sedmého nebe, které vede víra k vegetariánství a veganství a jejich přístup k čerstvým potravinám má tím pádem jasnější důvod. Divák též není ušetřen záběrů na obří živočišné farmy, nehumánní „továrny“ na maso o desítkách tisíc krav a prasat, při jejichž budování byly vydrancovány a odlesněny tisíce hektarů volné přírody a jež produkují víc skleníkových plynů než celý globální dopravní sektor. Tyto odbočky jsou v dokumentární sérii – spolu s výsledkem experimentu, který překvapil i samotné vědce faktem, za jak velmi krátkou dobu se strava projeví na našem zdraví (veganská ve většině zkoumaných faktorů vykazuje lepší výsledky) – tím nejzajímavějším a nejobjevnějším. Obvyklou míru lhostejnosti zde nelze „udržet“ a divák (včetně autorky tohoto textu, jednovaječného dvojčete) je jednoduše nucen přemýšlet, co to má vlastně na talíři.  Zdroj: RESPEKT  

Čas načtení: 2024-06-24 17:29:36

Kvantový zázrak: Experiment v CERNe vedcom ukázal „desivú akciu na diaľku“ medzi nestabilnými top kvarkami

Výskumníci z University of Rochester viedli experiment, ktorý priniesol významné poznatky ohľadom takzvaného kvantového previazania, fyzikálneho fenoménu, ktorý Albert Einstein nazýval “desivá akcia ... The post Kvantový zázrak: Experiment v CERNe vedcom ukázal „desivú akciu na diaľku“ medzi nestabilnými top kvarkami appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-09-24 13:09:11

Pouze ve virtuální realitě je vše ideální

Vše je experiment, to je odpověď na všechny základní lidské otázky, pokud je vše experiment je zde logicky otázka, co je příčinou toho že je vše experiment? Příčinou je svoboda volby z více možností, pokud u systému násilím zablokujeme volbu z více možností systém se jistě zhroutí, tento problém se neustále cyklicky projevuje v mnohém.… Číst dále »Pouze ve virtuální realitě je vše ideální

Čas načtení: 2025-01-17 11:01:07

Kde končí člověk a začíná stroj?

Vše je v životě experiment bez záruky toho že se povede, jsme nuceni věřit tak v zázraky, časem nám dojde to, že všichni jsme jenom materiálem na experimenty a smrt ukončuje evoluční experiment, aby mohl začít další experiment, jedinou jistotou je nejistota, sliby to jsou teorie, co v praxi nefungují. Vaše úvaha má hluboký existenciální… Číst dále »Kde končí člověk a začíná stroj?

Čas načtení: 2024-02-20 07:11:31

Po prvýkrát v histórii vedci dokázali sledovať extrémne rýchle pohyby elektrónov v reálnom čase na škále attosekúnd

Výskumníci z laboratória PNNL vytvorili zaujímavý experiment, ktorý sa tak trochu podobá na stop-motion fotografiu. Podarilo sa im izolovať energetický pohyb elektrónu, zatiaľ čo zmrazili pohyb oveľa väčšieho atómu, okolo ktorého elektrón obieha. Experiment prebiehal vo vzorke vody.   Štúdia pomáha výskumníkom lepšie pochopiť elektronickú štruktúru molekúl v tekutej fáze. Autori štúdie vysvetľujú, že nová … The post Po prvýkrát v histórii vedci dokázali sledovať extrémne rýchle pohyby elektrónov v reálnom čase na škále attosekúnd appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-03-07 07:01:17

Žena to byl dočasný experiment co se nepovedl

Proč svět není takový jaký by měl být abychom byli šťastní? Problémem je to že jsme lidi a nejsme naprogramované stroje, jako lidi máme mnoho omezení způsobené tím že jsme lidi a tak jsme na mnohém závislí. Je zde mnoho snah změnit lidi ale to je marnost protože lidi jsou následkem genetiky a výchovy, cesta… Číst dále »Žena to byl dočasný experiment co se nepovedl

Čas načtení: 2024-03-11 12:51:11

K přenárodňování

Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Karel Veliký Když se manželé Hradečtí jako poměrně úspěšní lidé rozhodli pomáhat osobám na okraji společnosti, psal se počátek devadesátých let. Starali se o bezdomovce tak obětavě, že si je vodili do bytu, aby je nasytili, umyli a nechali přespat. Postupně jim ale tato obětavost přerůstala přes hlavu. Do bytu přicházelo stále […] Mohlo by vás zajímat: Bělošská genocida v Jižní Africe pokračuje:… Sociologické minimum II. „Kam patříme?“ Strach nad městem K programu ochrany bílých „Řecko byl experiment lichvářů,“ říká v rozhovoru… The post K přenárodňování appeared first on Délský potápěč.

Čas načtení: 2024-04-16 14:00:07

Podívejte se, jak vypadají nové AI funkce v Google Maps

Letos v únoru společnost Google oznámila, že spouští nový experiment ve své mobilní aplikaci Google Maps. Ten má umožnit uživatelům vyhledávat místa pomocí generativní umělé inteligence (AI). V době oznámení byl experiment určen pouze pro vybrané místní průvodce (Local Guides) v USA. O dva a půl měsíce později se zdá, že se funkce rozšiřuje na více uživatelů, ať už jsou místními průvodci či nikoliv. Pozvánku k vyzkoušení nových funkcí rozesílal Google e-mailem vybraným […]

Čas načtení: 2024-04-30 00:10:37

226 milionů km – nový rekord laserové komunikace

Zařízení DSOC (Deep Space Optical Communications), technologický experiment umístěný na sondě Psyche, opět posouvá možnosti laserové komunikace. To ale není zdaleka vše. Vůbec poprvé se totiž tento experiment spojil s klasickým komunikačním systémem sondy a přenesl na Zemi inženýrská data o Psyche. DSOC tak dělá svým tvůrcům radost, když láme jeden milník a rekord za druhým. Sonda Psyche není závislá na laserovém přenosu, k obousměrné komunikaci se Zemí totiž využívá primárně rádiový systém. To, že se ale podařilo přenést laserem kopii inženýrských dat na vzdálenost 226 milionů kilometrů (cca 1,5 násobek vzdálenosti Země od Slunce), je úctyhodný.

Čas načtení: 2024-05-03 14:13:39

Parkovací stání mizí a ulice se mění na obývák. V Brně začíná experiment, který v Česku nemá obdoby

V Česku má premiéru projekt taktického urbanismu. Probíhá v Brně, kde se jedna ulice zcela změnila pod taktovkou designérky, architektů i obchodníků. Článek Parkovací stání mizí a ulice se mění na obývák. V Brně začíná experiment, který v Česku nemá obdoby se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-05-11 12:55:00

Z centra Brna "vyhodili" auta! Z Vachovy ulice je obývák!

Vachova ulice v historickém centru Brna se jako mávnutím čarovného proutku změnila v obývák, auta jsou pryč. Zajímavý experiment je společným projektem radnice Brno-střed, místních podnikatelů a neziskovky Naše kultivovaná města.

Čas načtení: 2024-05-15 13:12:00

Studenti z Česka vytvořili v CERN systém, který pomáhá vědcům

Praha 15. května 2024 (PROTEXT) - Studenti tuzemské soukromé vysoké školy Unicorn University se mohou pochlubit nebývalým úspěchem. Vytvořili informační systém ITk Production Database, který zaznamenává každý detail o všech součástkách vnitřního detektoru pro experiment ATLAS - součást urychlovače částic v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN). Práce na vývoji informačního systému začaly v roce 2017 a od té doby se systém používá a rozvíjí. V současné době je téměř dokončený a může se tak začít plně využívat. Projekt realizoval zakladatel společnosti Unicorn Vladimír Kovář a ředitel IT Unicorn University Marek Beránek. Průběžně jim s tím pomáhala desítka studentů.Detektor částic je klíčovou součástí urychlovače, na kterém se uskuteční další kolo experimentu ATLAS. "Nevýhodou tohoto detektoru je, že je umístěn hluboko v zemi a jakmile se experiment rozjede, tak se k němu deset let nesmí. Navíc je složen z přibližně milionu součástek, které během experimentu nelze vyměnit nebo opravit, protože jsou vysoce radioaktivní," upřesňuje Vladimír Kovář, majitel společnosti Unicorn.Informační systém ITk Production Database slouží k evidenci digitálních dvojčat součástek, které tvoří vnitřní detektor experimentu ATLAS. "To znamená, že každý prvek, z něhož je detektor složen, je podroben několikanásobné kontrole a duplikaci, což zahrnuje důkladné kontroly a testování od výroby po instalaci. Digitální dvojče přístroje obsahuje podrobný seznam všech součástek, včetně nejmenších šroubků a čipů, a dokonce i použitého lepidla. Systém také sleduje trasu, kterou jednotlivé komponenty do CERN putovaly, což je klíčové pro zajištění bezchybného fungování detektoru po celou dobu desetiletého experimentu. Všichni zúčastnění odborníci se shodují, že přesná, striktní a formální evidence je správná cesta," dodává Vladimír Kovář.Hledání částic temné hmotyCERN je domovem největšího a nejsložitějšího experimentálního zařízení na světě -Velkého hadronového urychlovače (LHC). Nachází se nedaleko švýcarské Ženevy ve 100 metrů hlubokém tunelu, který má obvod 27 kilometrů. V jeho útrobách se uskutečňují srážky protonů, jež vědcům umožňují pozorovat, co se ve vesmíru odehrávalo bezprostředně po velkém třesku. "V hlavním urychlovacím prstenci LHC jsou protony urychlovány téměř na rychlost světla. K udržení protonů na kruhové dráze a jejich dalšímu urychlování slouží silná elektromagnetická pole, generovaná supravodivými magnety," vysvětluje Marek Beránek, ředitel IT na Unicorn University.Urychlovač částic obsahuje několik detektorů, v nichž dochází ke srážkám protonů a vědci sledují, co se s částicemi děje. Největším z detektorů je právě ATLAS, který se může pochlubit impozantními rozměry: je vysoký 25 metrů, dlouhý 45 metrů a váží 7 tisíc tun. Během experimentu v něm každou sekundu probíhá více než miliarda interakcí částic, což odpovídá rychlosti přenosu dat srovnatelné s tím, jako by v jeden moment všichni lidé na Zemi vedli 20 simultánních telefonních hovorů.Pouze jedna z milionu srážek v detektoru je vyhodnocena jako potenciálně zajímavá a je uložena pro další studium. Detektor sleduje a identifikuje částice, které jsou klíčové pro zkoumání široké škály fyzikálních jevů, včetně studia Higgsova bosonu, top kvarku, a pro hledání dalších rozměrů a částic tvořících temnou hmotu. ATLAS je navržen tak, aby dokázal pozorovat až 1,7 miliardy proton-protonových srážek za sekundu, přičemž celkový objem dat přesahuje 60 milionů megabajtů za sekundu.Rozhodnutí o uchování dat z události je učiněno méně než 2,5 mikrosekundy po jejím vzniku. Během této krátké doby jsou data o události dočasně uložena ve vyrovnávací paměti. Pokud je událost vyhodnocena jako relevantní, předává se softwarovému spouštěči druhé úrovně, který může zpracovat až 100 tisíc událostí za sekundu. "Tento spouštěč provádí během pouhých 200 mikrosekund velmi podrobnou analýzu každé zaznamenané kolizní události, zkoumá data z konkrétních oblastí detektoru. Nakonec vybírá přibližně tisíc událostí za sekundu, které jsou předány do systému pro ukládání dat, kde probíhá jejich offline analýza. A právě při nedávné rekonstrukci vnitřního detektoru, která měla za cíl zvýšit jeho výkonnost a umožnit vědcům odhalit další informace, se na tomto procesu podílel také tým studentů z Unicorn University," vysvětluje Beránek.Dokonalejší systém díky českým studentůmDíky novému systému ITk Production Database, vytvořenému v digitální stavebnici Unicorn Universe a provozovanému na internetové službě Plus4U, mají vědci k dispozici detailní informace o vyrobených součástkách. "K dnešnímu dni systém obsahuje záznamy o téměř 800 tisících součástkách a 9 milionech provedených testech. V březnu 2024 bylo do systému přidáno 4 GB dat, a z něj bylo staženo více než 105 GB dat. Během roku 2023 bylo v aplikaci spuštěno přes 85 milionů operací a jen za první tři měsíce roku 2024 dalších 20 milionů. Tyto údaje ilustrují klíčovou roli systému v operacích detektoru," uvádí Beránek a dodává, že systém nyní využívá více než 1,1 tisíc uživatelů z přibližně 140 institucí po celém světě, což ukazuje na jeho zásadní význam pro mezinárodní fyzikální společenství."Navíc vznikají desítky dalších softwarových produktů, které vyvíjejí vědecké instituce se zaměřením především na analýzu dat uložených v našem informačním systému, ke kterým přistupují přes API (aplikační rozhraní). Jedná se o různé analytické nástroje v Pythonu a dalších programovacích jazycích, které umožňují vědcům efektivně analyzovat shromážděná data a extrahovat z nich cenné informace pro další výzkum. A to by bez naší jedinečné architektury nebylo možné," uzavírá Beránek.Digitální stavebnice Unicorn Universe a architekturaNa softwarové architektuře, která tvoří jádro digitální stavebnice Unicorn Universe, pracuje majitel Unicornu Vladimír Kovář již od roku 2014. "Vždy bylo mou hlavní motivací vyrábět softwarová řešení továrním způsobem, zkrátka to sekat jako Baťa cvičky. Jsem také velkým fanouškem stavebnice Lego,a když toto spojíte s internetem věcí, cloudovými technologiemi a různými koncovými zařízeními jako jsou mobily, notebooky, chytré televize a tablety, které používají HTML5 a JavaScript, získáte základy pro vytvoření naší stavebnice," popisuje Kovář. Dodává, že kromě řešení pro CERN, jeho týmy systematicky vyvíjí i další produkty, jako jsou vzdělávací online kurzy Red Monster, zelené energetické certifikáty nebo systémy Damas pro obchod s elektřinou. "Loni jsme postavili v naší architektuře takových systémů 92," uzavírá Kovář.Podpora inovací a vzděláváníZapojení studentů a vědeckých institucí do vývoje ITk Production Database nejen podporuje technický pokrok projektu, ale také poskytuje cenné vzdělávací příležitosti pro budoucí generace vědců. Na projektu se podílela zhruba desítka studentů z Unicorn University. Někteří z nich měli vývoj aplikace pro CERN jako téma bakalářské nebo diplomové práce, jiní vývoj zahrnuli do své praxe. Spolupráci Unicorn University s tak prestižní institucí, jakou je CERN, zaštítily veřejné instituce, ČVUT, Akademie věd a Karlova univerzita. Unicorn University je renomovaná soukromá vysoká škola, která nabízí kvalitní vysokoškolské vzdělání v oblasti informačních technologií, byznysu a datové analýzy. Soustředí se na systematické vzdělávání odborníků v akreditovaných bakalářských a magisterských programech s cílem maximalizace konkurenční výhody pro jejich budoucí uplatnění. Promyšlený vzdělávací systém řádně shrnuje a předává vyvážený komplex znalostí složený ze standardů dobré odvětvové praxe, aplikované výzkumné činnosti, korporátního přístupu a partnerské spolupráce s oborovými leadery. Zdroj: PP Partners Prague ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.