Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-03-14 21:55:52

Fincantieri SpA [2013- ]

Autor: Aubi Datum: 14.03.2025 21:55:52 Název:Name:Fincantieri SpAFincantieri SpAOriginální název:Original Name:Fincantieri SpAHistorie názvů:History of Names: 29.12.1959-01.01.1984 Società Finanziaria Cantieri Navali01.01.1984-30.09.2013 Fincantieri - Cantieri Navali Italiani SpA30.09.2013-DD.MM.RRRR Fincantieri SpA 29.12.1959-01.01.1984 Società Finanziaria Cantieri Navali01.01.1984-30.09.2013 Fincantieri - Cantieri Navali Italiani SpA30.09.2013-DD.MM.RRRR Fincantieri SpAObory výroby:Production Subjects:loděnice, strojírenstvíshipyards, engineeringSídlo hlavního závodu:Headquarters:29.12.1959-DD.MM.RRRR Terst 29.12.1959-DD.MM.RRRR Trieste Názvy a sídla poboček:Subsidiary Name and Location:DD.MM.1959-DD.MM.1966 Cantieri Riuniti dell'Adriatico, Terst DD.MM.1959-DD.MM.1966 Navalmeccanica - Stabilimenti Navali e Meccanici Napoletani SpA, Neapol DD.MM.1959-DD.MM.1984 Società Officine di Costruzioni e Riparazioni Navali di Taranto, Taranto DD.MM.1966-DD.MM.1984 Italcantieri – Cantieri Navali Italiani SpA, Terst DD.MM.1979-DD.MM.1984 Cantieri Navali del Tirreno Riuniti, Janov DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Castellammare di Stabia DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Sestri Levante-Riva Trigoso DD.MM.1984-DD.MM.RRRR La Spezia-Muggiano DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Palermo DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Ancona DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Benátky-Marghera DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Monfalcone DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Janov-Sestri Ponente DD.MM.1984-DD.MM.1990 Taranto DD.MM.198R-DD.MM.RRRR Isotta Fraschini Motori SpA, Bari DD.MM.1990-DD.MM.1997 New Sulzer Diesel Ltd., Winterthur DD.MM.1994-DD.MM.RRRR Orizzonte Sistemi Navali SpA - Janov DD.MM.1996-DD.MM.2005 FDGM Inc., Chesapeake DD.MM.1998-DD.MM.RRRR Fincantieri Marine Group LLC, Washington DD.MM.19RR-DD.MM.RRRR Cetena SpA, Janov DD.MM.2005-DD.MM.RRRR Fincantieri North America Marine Systems Inc. - Chesapeake DD.MM.2006-DD.MM.2010 Lloyd Werft-Bremerhaven GmbH, Bremerhaven DD.MM.2008-DD.MM.RRRR Fincantieri Marine Group LLC, Manitowoc DD.MM.2009-DD.MM.RRRR Seastema SpA, Janov DD.MM.2009-DD.MM.RRRR Fincantieri Marinette Marine Corp., Marinette DD.MM.2010-DD.MM.RRRR Etihad Ship Building LLC, Al Taweelah DD.MM.2012-DD.MM.RRRR Vard Group AS, Ålesund DD.MM.2015-DD.MM.RRRR Fincantieri SI SpA, Terst DD.MM.2017-DD.MM.RRRR Fincantieri Infrastructure SpA, Verona DD.MM.2017-DD.MM.RRRR IsselNord Srl, Follo DD.MM.2018-DD.MM.RRRR Chantiers de l’Atlantique SA, Saint-Nazaire DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ....DD.MM.1959-DD.MM.1966 Cantieri Riuniti dell'Adriatico, Triste DD.MM.1959-DD.MM.1966 Navalmeccanica - Stabilimenti Navali e Meccanici Napoletani SpA, Napoli DD.MM.1959-DD.MM.1984 Società Officine di Costruzioni e Riparazioni Navali di Taranto, Taranto DD.MM.1966-DD.MM.1984 Italcantieri – Cantieri Navali Italiani SpA, Triste DD.MM.1979-DD.MM.1984 Cantieri Navali del Tirreno Riuniti, Genoa DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Castellammare di Stabia DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Sestri Levante-Riva Trigoso DD.MM.1984-DD.MM.RRRR La Spezia-Muggiano DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Palermo DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Ancona DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Venezia-Marghera DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Monfalcone DD.MM.1984-DD.MM.RRRR Genoa-Sestri Ponente DD.MM.1984-DD.MM.1990 Taranto DD.MM.198R-DD.MM.RRRR Isotta Fraschini Motori SpA, Bari DD.MM.1990-DD.MM.1997 New Sulzer Diesel Ltd., Winterthur DD.MM.1994-DD.MM.RRRR Orizzonte Sistemi Navali SpA - Genoa DD.MM.1996-DD.MM.2005 FDGM Inc., Chesapeake DD.MM.1998-DD.MM.RRRR Fincantieri Marine Group LLC, Washington DD.MM.19RR-DD.MM.RRRR Cetena SpA, Genoa DD.MM.2005-DD.MM.RRRR Fincantieri North America Marine Systems Inc. - Chesapeake DD.MM.2006-DD.MM.2010 Lloyd Werft-Bremerhaven GmbH, Bremerhaven DD.MM.2008-DD.MM.RRRR Fincantieri Marine Group LLC, Manitowoc DD.MM.2009-DD.MM.RRRR Seastema SpA, Genoa DD.MM.2009-DD.MM.RRRR Fincantieri Marinette Marine Corp., Marinette DD.MM.2010-DD.MM.RRRR Etihad Ship Building LLC, Al Taweelah DD.MM.2012-DD.MM.RRRR Vard Group AS, Ålesund DD.MM.2015-DD.MM.RRRR Fincantieri SI SpA, Trieste DD.MM.2017-DD.MM.RRRR Fincantieri Infrastructure SpA, Verona DD.MM.2017-DD.MM.RRRR IsselNord Srl, Follo DD.MM.2018-DD.MM.RRRR Chantiers de l’Atlantique SA, Saint-Nazaire DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ....Vznik:Founded:29.12.195929.12.1959Zánik:Cancelled:DD.MM.RRRRDD.MM.RRRRProdukty:Products:DD.MM.1962-DD.MM.1962 Caio Duilio (C 554)DD.MM.1963-DD.MM.1963 Andrea Doria (C 553)DD.MM.1984-DD.MM.1984 Zeffiro (F 577)DD.MM.1984-DD.MM.1984 Aviere (F 583)DD.MM.1985-DD.MM.1985 Bersagliere (F 584)DD.MM.1985-DD.MM.1985 Granatiere (F 585)DD.MM.1985-DD.MM.1985 Saettia (CP-901)DD.MM.1986-DD.MM.1986 Musa ibn Nusayr (F210)DD.MM.1986-DD.MM.1986 Tariq ibn Ziyad (F212)DD.MM.1986-DD.MM.1986 Almirante Clemente (D12)DD.MM.1986-DD.MM.1986 General Moran (D22)DD.MM.1986-DD.MM.1986 Alliance (A 5345)DD.MM.1986-DD.MM.1986 Minerva (F 551)DD.MM.1986-DD.MM.1986 Urania (F 552)DD.MM.1986-DD.MM.1986 Danaide (F 553)DD.MM.1986-DD.MM.1986 Sfinge (F 554)DD.MM.1986-DD.MM.1986 Salvatore Pelosi (S 522)DD.MM.1987-DD.MM.1987 San Giorgio (L 9892)DD.MM.1987-DD.MM.1987 Giuliano Prini (S 523)DD.MM.1987-DD.MM.1987 San Marco (L 9893)DD.MM.1988-DD.MM.1988 Cassiopea (P401)DD.MM.1989-DD.MM.1989 Luigi Durand de la Penne (D 560)DD.MM.1989-DD.MM.1989 Spica (P 403)DD.MM.1989-DD.MM.1989 Driade (F 555)DD.MM.1989-DD.MM.1989 Fenice (F 557)DD.MM.1989-DD.MM.1989 Zara P01DD.MM.1990-DD.MM.1990 Vega (P 404)DD.MM.1990-DD.MM.1990 Chimera (F 556)DD.MM.1990-DD.MM.1990 Sibilla (F 558)DD.MM.1990-DD.MM.1990 Vizzari P02DD.MM.1991-DD.MM.1991 Francesco Mimbelli (D 561)DD.MM.1992-DD.MM.1992 Primo Longobardo (S 524)DD.MM.1993-DD.MM.1993 Gianfranco Gazzana Priaroggia (S 525)DD.MM.1993-DD.MM.1993 San Giusto (L 9894)DD.MM.1994-DD.MM.1994 Ta Kuan AGS-1601DD.MM.1997-DD.MM.1997 Etna (A 5326)DD.MM.1998-DD.MM.1998 Denaro P03DD.MM.2000-DD.MM.2000 Comandante Cigala Fulgosi (P 490)DD.MM.2000-DD.MM.2000 Comandante Foscari (P 493)DD.MM.2001-DD.MM.2001 Comandante Borsini (P 491)DD.MM.2001-DD.MM.2001 Comandante Bettica (P 492)DD.MM.2001-DD.MM.2001 Ubaldo Diciotti CP-902DD.MM.2001-DD.MM.2001 Luigi Dattilo CP-903DD.MM.2001-DD.MM.2001 Michele Fiorillo CP-904DD.MM.2002-DD.MM.2002 Sirio (P 409)DD.MM.2002-DD.MM.2002 Orione (P 410)DD.MM.2003-DD.MM.2003 Alfredo Peluso CP-905DD.MM.2003-DD.MM.2003 Salvatore Todaro (S 526)DD.MM.2004-DD.MM.2004 Cavour (550)DD.MM.2004-DD.MM.2004 Scirè (S 527)DD.MM.2005-DD.MM.2005 Andrea Doria (D 553)DD.MM.2005-DD.MM.2005 P61DD.MM.2007-DD.MM.2007 Caio Duilio (D 554)DD.MM.2009-DD.MM.2009 Fatah 701DD.MM.2009-DD.MM.2009 el-Nasir 702DD.MM.2009-DD.MM.2009 Majid 703DD.MM.2009-DD.MM.2009 Shmookh 704DD.MM.2010-DD.MM.2010 INS Deepak (A50)DD.MM.2010-DD.MM.2010 INS Shakti (A57)DD.MM.2011-DD.MM.2011 Carlo Bergamini (F 590)DD.MM.2011-DD.MM.2011 Abu Dhabi P191DD.MM.2012-DD.MM.2012 Virginio Fasan (F 591)DD.MM.2012-DD.MM.2012 Ghantoot P251DD.MM.2012-DD.MM.2012 Salahah P252DD.MM.2012-DD.MM.2012 Luigi Dattilo CP940DD.MM.2013-DD.MM.2013 Carlo Margottini (F 592)DD.MM.2013-DD.MM.2013 Ubaldo Diciotti CP941DD.MM.2014-DD.MM.2014 Pietro Venuti (S 528)DD.MM.2014-DD.MM.2014 Carabiniere (F 593)DD.MM.2014-DD.MM.2014 Alpino (F 594)DD.MM.2014-DD.MM.2014 Kalaat Béni Abbès 474DD.MM.2015-DD.MM.2015 Romeo Romei (S 529)DD.MM.2015-DD.MM.2015 Luigi Rizzo (F 595)DD.MM.2017-DD.MM.2017 Federico Martinengo (F 596)DD.MM.2017-DD.MM.2017 Antonio Marceglia (F 597)DD.MM.2017-DD.MM.2017 LSS VulcanoDD.MM.2019-DD.MM.2019 LHD Trieste DD.MM.2019-DD.MM.2019 Paolo Thaon di RevelDD.MM.2019-DD.MM.2019 Spartaco Schergat (F 598)DD.MM.2020-DD.MM.2020 Emilio Bianchi (F 599)Poznámka:Note:1959 vznik jako holding řídící státem vlastněné loděnice1966 vytvoření Italcantieri pro řízení některých loděnic1984 přeměna ve výrobní společnost, sloučení veškerých dceřiných společností-Zdroje:Sources:www.fincantieri.com www.fincantieri.com www.fincantieri.com https://it.wikipedia.org/wiki/Fincantieri

Čas načtení: 2025-03-15 13:44:03

Italcantieri – Cantieri Navali Italiani SpA [1966-1984]

Autor: Aubi Datum: 15.03.2025 13:44:03 Název:Name:Italcantieri – Cantieri Navali Italiani SpAItalcantieri – Cantieri Navali Italiani SpAOriginální název:Original Name:Italcantieri – Cantieri Navali Italiani SpAHistorie názvů:History of Names: 22.10.1966-01.01.1984 Italcantieri – Cantieri Navali Italiani SpA 22.10.1966-01.01.1984 Italcantieri – Cantieri Navali Italiani SpAObory výroby:Production Subjects:loděniceshipyardsSídlo hlavního závodu:Headquarters: 22.10.1966-01.01.1984 Terst 22.10.1966-01.01.1984 Trieste Názvy a sídla poboček:Subsidiary Name and Location: 22.10.1966-01.01.1984 Monfalcone 22.10.1966-01.01.1984 Terst 22.10.1966-01.01.1984 Janov-Sestri Ponente 22.10.1966-01.01.1984 Castellammare di Stabia DD.MM.1973-DD.MM.1979 Cantieri Navali del Tirreno Riuniti SpA, Janov DD.MM.1979-01.01.1984 Cantiere Navale Breda SpA, Benátky-Marghera DD.MM.197R-01.01.1984 Arsenale Triestino San Marco SpA, Terst DD.MM.197R-01.01.1984 Cantiere Navale Luigi Orlando SpA, Livorno DD.MM.197R-01.01.1984 Grandi Motori Trieste SpA, Terst DD.MM.197R-01.01.1984 Industria Triestina Gas Compressi SpA, Terst DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ... 22.10.1966-01.01.1984 Monfalcone 22.10.1966-01.01.1984 Trieste 22.10.1966-01.01.1984 Genoa-Sestri Ponente 22.10.1966-01.01.1984 Castellammare di Stabia DD.MM.1973-DD.MM.1979 Cantieri Navali del Tirreno Riuniti SpA, Genoa DD.MM.1979-01.01.1984 Cantiere Navale Breda SpA, Venezia-Marghera DD.MM.197R-01.01.1984 Arsenale Triestino San Marco SpA, Trieste DD.MM.197R-01.01.1984 Cantiere Navale Luigi Orlando SpA, Livorno DD.MM.197R-01.01.1984 Grandi Motori Trieste SpA, Trieste DD.MM.197R-01.01.1984 Industria Triestina Gas Compressi SpA, Trieste DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ...Vznik:Founded:22.10.196622.10.1966Zánik:Cancelled:DD.MM.1984DD.MM.1984Produkty:Products:DD.MM.1967-DD.MM.1967 Vittorio Veneto (550)DD.MM.1967-DD.MM.1967 Enrico Toti (S 506)DD.MM.1967-DD.MM.1967 Attilio Bagnolini (S 505)DD.MM.1967-DD.MM.1967 Enrico Dandolo (S 513)DD.MM.1968-DD.MM.1968 Lazzaro Mocenigo (S 514)DD.MM.1968-DD.MM.1968 Ardito (D 550)DD.MM.1976-DD.MM.1976 Nazario Sauro (S 518)DD.MM.1977-DD.MM.1977 Carlo Fecia di Cossato (S 519)DD.MM.1979-DD.MM.1979 Leonardo da Vinci (S 520)DD.MM.1980-DD.MM.1980 Guglielmo Marconi (S 521)DD.MM.1982-DD.MM.1982 Agnadeen (A 102)DD.MM.1983-DD.MM.1983 Giuseppe Garibaldi (551)Poznámka:Note: 1966 vznik jako pobočka holdingu Fincantieri spravující loděnice původně patřící firmám Ansaldo (Sestri Ponente), Cantieri Riuniti dell'Adriatico (Terst a Monfalcone) a Navalmeccanica (Castellammare)1984 sloučení všech poboček Fincantieri s mateřskou firmou -Zdroje:Sources:https://it.wikipedia.org/wiki/Italcantierien.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-03-15 18:32:56

Cantieri Navali del Tirreno Riuniti SpA [1966-1984]

Autor: Aubi Datum: 15.03.2025 18:32:56 Název:Name:Cantieri Navali del Tirreno Riuniti SpACantieri Navali del Tirreno Riuniti SpAOriginální název:Original Name:Cantieri Navali del Tirreno Riuniti SpAHistorie názvů:History of Names:DD.MM.1906-DD.MM.194R SA Cantieri Navali Riuniti DD.MM.194R-DD.04.1966 Cantieri Navali Riuniti SpADD.04.1966-01.01.1984 Cantieri Navali del Tirreno Riuniti SpADD.MM.1906-DD.MM.194R SA Cantieri Navali Riuniti DD.MM.194R-DD.04.1966 Cantieri Navali Riuniti SpADD.04.1966-01.01.1984 Cantieri Navali del Tirreno Riuniti SpAObory výroby:Production Subjects:loděniceshipyardsSídlo hlavního závodu:Headquarters:DD.MM.1906-01.01.1984 Janov / DD.MM.1906-01.01.1984 Genova / Názvy a sídla poboček:Subsidiary Name and Location:DD.MM.1906-DD.MM.1984 Palermo / DD.MM.1906-DD.MM.1984 Ancona / DD.MM.1906-DD.MM.1913 La Spezia-Muggiano / DD.MM.1907-DD.MM.1912 Messina / DD.MM.1966-01.01.1984 Janov-Le Grazie DD.MM.1966-01.01.1984 Sestri Levante-Riva Trigoso DD.MM.1981-01.01.1984 La Spezia-Muggiano DD.MM.1906-DD.MM.1984 Palermo / DD.MM.1906-DD.MM.1984 Ancona / DD.MM.1906-DD.MM.1913 La Spezia-Muggiano / DD.MM.1907-DD.MM.1912 Messina / DD.MM.1966-01.01.1984 Genova-Le Grazie DD.MM.1966-01.01.1984 Sestri Levante-Riva Trigoso DD.MM.1981-01.01.1984 La Spezia-Muggiano Vznik:Founded:DD.MM.1906DD.MM.1906Zánik:Cancelled:01.01.198401.01.1984Produkty:Products:DD.MM.1926-DD.MM.1926 Legnano DD.MM.1927-DD.MM.1927 LepantoDD.MM.1927-DD.MM.1927 AzioDD.MM.1929-DD.MM.1929 Emanuele PessagnoDD.MM.1930-DD.MM.1930 Nicoloso da ReccoDD.MM.1934-DD.MM.1934 GrecaleDD.MM.1934-DD.MM.1934 MaestraleDD.MM.1936-DD.MM.1936 Centauro DD.MM.1936-DD.MM.1936 Climene DD.MM.1936-DD.MM.1936 CignoDD.MM.1936-DD.MM.1936 CignoDD.MM.1936-DD.MM.1936 Castore DD.MM.1937-DD.MM.1937 Orsa DD.MM.1937-DD.MM.1937 Orione DD.MM.1938-DD.MM.1938 Bersagliere DD.MM.1938-DD.MM.1938 Granatiere DD.MM.1938-DD.MM.1938 Fuciliere DD.MM.1938-DD.MM.1938 Alpino DD.MM.1941-DD.MM.1941 Pompeo MagnoDD.MM.1941-DD.MM.1941 Mitragliere DD.MM.1942-DD.MM.1942 Ulpio Traiano DD.MM.1942-DD.MM.1942 Ottaviano AugustoDD.MM.1942-DD.MM.1942 Bombardiere DD.MM.1942-DD.MM.1942 MZ 737DD.MM.1951-DD.MM.1951 Proteo (A 5310)DD.MM.1971-DD.MM.1971 Audace (D 551)DD.MM.1974-DD.MM.1974 Ammiraglio Magnaghi (A 5303)DD.MM.1975-DD.MM.1975 Stromboli (A 5327)DD.MM.1976-DD.MM.1976 Lupo (F 564)DD.MM.1976-DD.MM.1976 BAP Carvajal (FM-51)DD.MM.1977-DD.MM.1977 Sagittario (F 565)DD.MM.1977-DD.MM.1977 Vesuvio (A 5329)DD.MM.1978-DD.MM.1978 ARV Mariscal Sucre (F-21)DD.MM.1978-DD.MM.1978 Perseo (F 566)DD.MM.1978-DD.MM.1978 BAP Villavisencio (FM-52)DD.MM.1979-DD.MM.1979 ARV General Urdaneta (F-23)DD.MM.1979-DD.MM.1979 ARV Almirante Brión (F-22)DD.MM.1980-DD.MM.1980 ARV General Salom (F-25)DD.MM.1980-DD.MM.1980 ARV General Soublette (F-24)DD.MM.1980-DD.MM.1980 ARV Almirante García (F-26)DD.MM.1980-DD.MM.1980 Esmeraldas (CM11)DD.MM.1981-DD.MM.1981 Manabi (CM12)DD.MM.1981-DD.MM.1981 El Oro (CM14)DD.MM.1981-DD.MM.1981 Astore P 423DD.MM.1981-DD.MM.1981 Grifone P 424DD.MM.1981-DD.MM.1981 Grecale (F 571)DD.MM.1981-DD.MM.1981 Los Rios (CM13)DD.MM.1981-DD.MM.1981 Los Galapagos (CM15)DD.MM.1981-DD.MM.1981 Maestrale (F 570)DD.MM.1981-DD.MM.1981 Libeccio (F 572)DD.MM.1982-DD.MM.1982 Gheppio P 425DD.MM.1982-DD.MM.1982 Scirocco (F 573)DD.MM.1982-DD.MM.1982 Aliseo (F 574)DD.MM.1983-DD.MM.1983 Artigliere (F 582)DD.MM.1983-DD.MM.1983 Condor P 426DD.MM.1983-DD.MM.1983 Euro (F 575)DD.MM.1983-DD.MM.1983 Espero (F 576)Poznámka:Note:1906 vznik sloučením loděnic v Palermu, Anconě a Muggianu1912 majitelem Piaggio1966 sloučení s druhou loděnicí Piaggia, Cantieri del Tirreno1973 majitelem IRI - Institut pro průmyslovou rekonstrukci, součástí Italcantieri1979 převedení pod Fincantieri1984 sloučení s ostatními pobočkami Fincantieri-Zdroje:Sources:it.wikipedia.orgit.wikipedia.orgit.wikipedia.orgit.wikipedia.orgen.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-03-16 01:46:51

Proč je italská kuchyně skvělou volbou pro ženy?

Italská kuchyně má mnoho výhod, které ji činí skvělou volbou pro ženy. Tato kuchyně nenabízí pouze lahodné pokrmy, ale také přináší mnoho výhod pro zdraví a životní styl žen. Pojďme se podívat na několik důvodů, proč je italská kuchyně ideální pro ženy. 1. Zdravé ingredience: Italská kuchyně klade důraz na používání čerstvých a kvalitních ingrediencí, […] The post Proč je italská kuchyně skvělou volbou pro ženy? appeared first on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy.

Čas načtení: 2024-09-11 19:00:01

Britská ponorka HMS Thunderbolt: Testy přežila, vyčkávané italské korvety už ne

Britská ponorka třídy T, HMS Thetis, byla na vodu spuštěna v červnu 1938. Plavidlo o délce 84 metrů mělo výtlak 1 110 tun (na hladině) a 1 590 tun (pod hladinou). Mohla vyvinout rychlost přes 15 uzlů, její dosah činil 4 500 nm (8 300 km). Nicméně Thetis nevstoupila do služby, protože zanedlouho po spuštění na vodu ji potkala tragédie. Dne 1. června se konaly zkoušky, po jejichž absolvování by byla o něco blíže zařazení do služby. Sériový vrah Ted Bundy zavraždil desítky mladých žen. Některým sťal hlavu, jiné po smrti znásilnil Číst více Incident se stal poté, co vnitřní poklop k torpédové komoře byl otevřen a současně byl otevřen také vnější poklop do moře. Čtyřem mužům se podařilo uniknout jisté smrti, když vyplavali únikovou komorou, nicméně pátý člen posádky zpanikařil a ucpal ji. Následkem tragédie zahynulo 99 námořníků, jak uvádí web Warhistoryonline.com. A právě toto neštěstí vedlo k tomu, že byly upraveny všechny torpédové komory na britských a australských ponorkách. Zachráněná ponorka Nicméně Britové nechtěli o ponorku přijít, a tak ji z mořského dna zachránili. Jak uvádí server We Are The Mighty, plavidlo se nacházelo v mělkých vodách, což ulehčilo celou operaci. V roce 1940 pak vstoupila do služby už jako HMS Thunderbolt a započala svou krátkou válečnou kariéru. Během 18 měsíců sloužila ponorka v Atlantiku. V prosinci 1940 hlídkovala v Biskajském zálivu, 15. prosince jí zkřížila cestu italská ponorka Capitano Tarantini. Thunderbolt neváhal a nepřítele poslal pod vodu. Benito Mussolini byl postrach už v dětství, prováděl strašné věci. Jaká byla jeho cesta k diktátorovi? Číst více Na podzim 1942 byl Thunderbolt společně se sesterskými plavidly upraven tak, aby mohl nést lidská torpéda Chariot. Během druhé světové války představovala řiditelná torpéda netradiční prostředky na oslabení protivníka. Na vlastní kůži to zažili Italové. V prosinci 1942 byl Thunderbolt převelen do Středozemního moře.  První úspěchy ponorky Ponorka se zúčastnila operace Principal, nicméně její první kapitola nakonec nebyla úspěšná. Další akce byla zaměřena proti přístavu Palermo v lednu 1943 a zde se už úspěch dostavil. Ve dnech 2.–3. ledna se lidská torpéda dostala nepozorovaně do přístavu a zaminovala zde kotvící plavidla. Lehký křižník Ulpio Traiano, který byl skoro před dokončením, se 3. ledna potopil, stejně tak nákladní loď SS Viminale. Další mise zavedla Thunderbolt do přístavu Tripolis ve Středozemním moři. Mělo se zabránit blokádě přístavu ze strany Osy, který měl být obsazen britskou 8. armádou. Nakonec Britové 23. ledna 1943 Tripolis skutečně obsadili a 8. února se dostali na tuniské hranice. Poté 20. února 1943 ostřeloval Thunderbolt albánskou loď Villanzen Veli, ale musel se potopit, protože čelil kombinované palbě z italského pomocného křižníku Brindisi a pobřežní baterie, zatímco albánská loď utržila pouze malé poškození. Italská past sklapla Italská plavidla se však stala Thunderboltu nakonec osudnými. Britská ponorka se pohybovala v březnu 1943 nedaleko Sicílie, kde hlídkovala italská korveta Cicogna, které velel bývalý ponorkář. Ten věděl, jak se chovat v situaci, kdy cíl chce uniknout. O to se také Thunderbolt pokusil a začala honička kočky s myší. Po dvou dnech byl vztyčen periskop ponorky, posádka se potřebovala přesvědčit, že italskému plavidlu pláchla. Jenže to byl omyl. Cicogna si počkala a zaútočila na britskou ponorku hlubinnými náložemi, což bylo pro Thunderbolt fatální. Ponorka klesla na dno se všemi muži posádky. Podruhé a naposledy. Zdroje: Warhistoryonline.com, We Are The Mighty KAM DÁL: Americká ponorka se potopila vlastním torpédem. Osud přeživších byl horší než smrt.

Čas načtení: 2024-02-26 16:58:51

Italská premiérka obviňuje Rusko z útoků Hamásu na Izrael

Italská premiérka Giorgia Meloniová prohlásila, že Rusko je zodpovědné za konflikt mezi Izraelem a bojovníky Hamásu v Gaze. Podle Meloniové by se Hamás nikdy neodvážil zaútočit na Izrael, kdyby Rusko nezahájilo operaci proti Ukrajině. V rozhovoru pro list il Giornale… The post Italská premiérka obviňuje Rusko z útoků Hamásu na Izrael first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-04-24 13:19:53

Jak má chutnat pravá italská pizza: Tipy od místních kuchařů

Pravá italská pizza je pro mnoho lidí symbolem lahodného a autentického gastronomického zážitku. Ale jak přesně má taková pizza chutnat? Odpověď na tuto otázku se může lišit od regionu k regionu v Itálii, ale existují určité zásady, které lze považovat za univerzální. Kvalitní suroviny: Prvním krokem k vytvoření skvělé italské pizzy je použití kvalitních surovin. […] The post Jak má chutnat pravá italská pizza: Tipy od místních kuchařů appeared first on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy.

Čas načtení: 2024-11-26 17:40:45

Recept: italská focaccia dle Těhotného kuchaře

Italská focaccia je tradiční chlebová placka, která se těší oblibě po celém světě. Její původ sahá až do starověkého Říma, kde sloužila jako jednoduchý pokrm pro chudé. Dnes se focaccia stala synonymem pro nadýchaný a voňavý chléb, který můžete upravit podle vlastní chuti. Základní recept je překvapivě snadný a nabízí […] The post Recept: italská focaccia dle Těhotného kuchaře appeared first on Blog ZaRohem.cz.

Čas načtení: 2025-01-09 17:27:24

Italská premiérka: Musk není nebezpečím pro demokracii, ale Soros!

Italská premirka Meloni říká, že Elon Musk „není nebezpečím pro demokracii“, ale „financování stran, sdružení nebo politiků“ Georgem Sorosem je „nebezpečný zásah“. (Foto: Flickr)... Článek Italská premiérka: Musk není nebezpečím pro demokracii, ale Soros! se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-01-27 22:45:43

Do ČR vstupuje nová „italská“ značka aut. V budoucnu by mohla auta prodávat i v obchodních centrech

Ode dneška jsou v Česku a na Slovensku v prodeji auta nové značky. Na trhy tady vstupuje italská automobilka DR Automobiles. Firma, která je známá svým unikátním přístupem k prodeji vozů v plné výbavě za konečnou cenu, zahajuje své působení ve střední Evropě. Výhradním importérem této značky pro Českou republiku je společnost AGROTEC Group. Prodejní […]

Čas načtení: 2025-03-07 06:28:43

Italská premiérka navrhuje ochranu NATO podle článku 5 i na Ukrajinu

Italská premiérka Giorgia Meloniová na okraj zasedání vedoucích představitelů EU v Bruselu navrhla rozšířit ochranu kolektivní bezpečnosti NATO podle článku 5 na Ukrajinu, aniž... Článek Italská premiérka navrhuje ochranu NATO podle článku 5 i na Ukrajinu se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2019-12-18 21:45:00

Italskou módu a architekturu spojuje především pompéznost

Italskou módu i architekturu spojuje elegantní design respektující požadavky současné doby, ale také kvalitní výrobní materiály. Stejně jako luxusní italský nábytek, tak i italská móda jsou synonymem kvality a luxusu. Italská móda je na výsluní již od dob středověku O Italech je známo, že se s lás ...

Čas načtení: 2017-01-12 19:00:00

Tak trochu jiné Levi's® 501®

Limitovaná kolekce profláklých džín je tady! Je mňamózní a tak trochu italská – s módní ikonou a blogerkou. Ano, italská blogerka a módní ikona Chiara Ferragni, se spaktovala se značkou Levi’s® a k obrazu svému upravila svůj oblíbený džínový kousek – pětsetjedničky. A tuto značku posunula o stupíne ...

Čas načtení: 2020-04-20 10:36:53

Zemřela herečka Jitka Pelikánová. Pro Itálii a západní společnost vůbec má Pražské jaro a jeho následky neobyčejný význam, říkala

Herečka, tanečnice a autorka Jitka Frantová Pelikánová zemřela ve věku 87 let v Římě. Jejím manželem byl politik a publicista Jiří Pelikán. Připomínáme ji rozhovorem, který poskytla Literárním novinám v roce 2014 při příležitosti vysílání filmové podoby jejího představení Moje pražské jaro v Praze na mezinárodní konferenci Itálie a československá svoboda 1968–1989. Rozhovor s ní vedla Dagmar Sedlická.   Pražské jaro roku 1968 je zvlášť pro mladou generaci vzdálenou historickou kapitolou. Jak je toto představení vnímáno v Itálii a jak u nás? A co vlastně stálo u nápadu tak staré vzpomínky vynést na světlo světa? K třicátému výročí Pražského jara Jiří Pelikán, tehdy již těžce nemocný, připomínal tuto důležitou část českých dějin na konferencích po celé Evropě. Když jsem mu řekla, že se musí šetřit, tak mně odpověděl: „Až potom, teď nemám čas, protože za 10 let už si na naše boje nikdo nevzpomene.“ Když se pak přiblížilo čtyřicáté výročí a já jsem byla už sama, pokládala jsem to za svoji morální povinnost. Úspěch byl tak velký, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Italské publikum v Římě, v prestižním Piccolo Teatro v Miláně, v Terstu na italských festivalech, ale také v divadle v Praze a Brně bylo doslova dojaté. Dostalo se mi i oficiálního ocenění ze strany italského prezidenta Giorgia Napolitana, který zaštítil moje představeni s L’Alto Patronato, je to prestižní patronát, což se stalo na divadelní představení vůbec poprvé. Byl přítomen na premiéře a následně mě vyznamenal vysokým řádem „Commendatore“ za zásluhy. Po tom všem, zájmu, dojetí i úspěchu jsem si teprve uvědomila důležitost toho představení zvlášť pro mladé publikum, pro které mnohé bylo objevné.   Jak byste tu důležitost popsala? Myslím nejen vzhledem k představení, ale i k samotným událostem Pražského jara – z dnešního úhlu pohledu? Mottem představení je citát ze Senecy: „Dokud bude existovat lidstvo, bude také chybovat.“ Důležité je vyvodit z chyb důsledky. Pelikán chtěl, aby se hlavně mladí poučili z chyb, kterých se v dobré vůli a víře dopustila minulá generace.  Ptáte se na smysl událostí Pražského jara? Pro Itálii a západní společnost vůbec má pražské jaro a jeho následky neobyčejný význam, protože znamenalo v celosvětovém měřítku začátek rozkladu mezinárodního, do té doby jednolitého komunistického hnutí. Pád Berlínské zdi a sametová revoluce, které se připomínají daleko častěji, byly logickým důsledkem Pražského jara.   Jak 21. srpen 1968 postihl váš osobní život? Především mě coby manželku Pelikána vyhodili z divadla Rokoko, odvážný ředitel karlínského divadla, kde jsem právě hostovala, mně sice nabídl novou smlouvu, ale brzy jsem měla zakázanou veškerou uměleckou činnost.   Jiří Pelikán se ještě oficiálně a na krátký čas stal v Římě kulturním atašé. Jak v té době vypadal váš život? Brežněv chtěl tehdy doslova Pelikánovu hlavu. Pokládal československou televizi za centrum kontrarevoluce. Proto byl Pelikán donucen odevzdat klíče od televize, byl vyloučen ze strany, zbaven poslaneckého mandátu a později i státního občanství. Bylo rozhodnuto odstranit ho do ciziny, aby nepřekážel v normalizaci. A tak byl jmenován prvním radou československého velvyslanectví v Římě zodpovědným za tisk a kulturu. Byl to děsivý skok nazpět. Atmosféra a myšlení tam byly jako v padesátých letech, což byl pro Pelikána zvláště po Pražském jaru velký šok. Funkcionáři ambasády museli bydlet pohromadě a vrátný pečlivě zapisoval každý pohyb a každou návštěvu. Všichni byli pod stálou kontrolou. Asi tak, jako byly v Sovětském svazu v hotelích „děžurné“. Nakonec se mi podařilo najít byt mimo tento objekt, který jsme si museli ale platit sami. Po deseti měsících, přesně 21. srpna 1969, byl Jiří odvolán a měli jsme se okamžitě vrátit do Prahy. Vzhledem k tomu, že Jiří mluvil šesti jazyky a měl velmi hluboké mezinárodní kontakty z doby, kdy byl prezidentem Mezinárodního svazu studentstva, po poradě s profesorem Šikem a Zdeňkem Hejzlarem a dalšími přáteli, bylo rozhodnuto, že v cizině může být užitečnější než doma. Nebyly to snadné roky. Ztratili jsme všechno. Zůstali jsme bez práce, bez peněz, bez dokumentů, bez znalosti jazyka a neustále pronásledovaní českou tajnou policií.   Jak v zahraničí vypadaly vaše nové divadelní začátky? Kdy a jak jste zvládla italštinu? V Itálii jsem nikoho neznala a nikdo neznal herečku Frantovou. Italsky jsem neuměla ani slovo. Přesto jsem na začátku měla štěstí. Díky znalosti němčiny jsem hrála v Německu, když jsem ještě žila v Praze. Měla jsem za sebou několik televizí, desítky programů v rádiu. Ale pak jsem na vlastní kůži poznala, že v exilu je najednou všechno jinak. Neměla jsem už záda kryta vykonanou prací, nebyla jsem host, jemuž se s úsměvem vše promine, včetně akcentu. Nic mi nedarovali.   Jak se dá naučit hrát ve čtyřech jazycích? V podstatě to je jednoduché. Je nutno jazyk studovat, učit se, učit se, učit. Ale na hraní to nestačí. To je jen technický základ. Aby člověk v té oné řeči mohl hrát, musí v té řeči myslet a cítit, a to se nedá naučit. Je to téměř nemožné. Prostě mě hodili do vody a řekli plav, tak jsem plavala. Dodnes, když dostanu novou roli, tak musím začít studovat o měsíc dříve než ostatní, abych se v řeči dostala na jejich úroveň. Naštěstí ráda studuji, baví mě to a když to pak zvládnu, tak jsem šťastná. Jednou mě jedna významná česká herečka řekla: Ty se máš, ty umíš jazyky… jenže člověk se je musí naučit a za tím jsou stovky hodin práce. A taky to stojí peníze, a ty pro nás byly v té době velký problém. A pak je nutno obstát ve světové konkurenci mezi herci, kteří hrají ve své mateřštině.   Jak fungovala italská pomoc české emigraci? To bylo složité. Vše vysvětluje podrobně Pelikán ve své poslední knize z roku 1999 Io, esule indigesto (Já nestravitelný exulant). Ve stručnosti: Pelikán na začátku doufal v politickou pomoc italských komunistů, protože na začátku odsoudili sovětskou invazi. Ale Rusové si na ně došlápli a oni ze dne na den otočili a postavili proti disidentům zeď. Dopisy odeslané Berlinguerovi, Occhettovi a dalším funkcionářům zůstaly bez odpovědi. Dokonce v září 1970 vysoký komunistický funkcionář Cossutta při oficiální návštěvě v Praze prohlásil, jak stojí v zápisech z této návštěvy, že: „Komunistická strana italská se rozešla s českými disidenty v exilu, že odsuzuje jejich stanovisko a že se nezúčastní žádného veřejného setkání ať už v rozhlase nebo televizi, kde by byli disidenti přítomni.“ O tom jsme věděli. Jedinou opravdovou politickou podporu našel Jiří v socialistické straně Bettina Craxiho, který díky finanční pomoci umožnil vydávání časopisu Listy, jenž byl tajně dopravován a rozšiřován v Československu. To se nemohlo líbit ani v Praze, ani v Moskvě, a tak udělali vše, aby ho zničili – známými metodami. Falšováním dokumentů, anonymními dopisy, dopisy s fotografiemi představujícími mrtvoly a nakonec, když psychologický nátlak neměl žádný efekt, poslali poštou balík s výbušninou do našeho bytu v Římě. Tento „dárek“ měl Pelikána definitivně zlikvidovat. Následně, díky své inteligenci a osobní a politické odvaze se rozhodl Craxi kandidovat Pelikána do prvních voleb do Evropského parlamentu. Pokládal za důležité, aby se dostal do Evropského parlamentu politik, který by reprezentoval utlačované země Ale to bylo až v roce 1979. Těch prvních deset let bylo skutečně velmi těžkých, a to pro oba.   Když se díváte zpět – jak moc vlastně politika ovlivňovala „harmonii vašeho života“? Na začátku našeho vztahu mi Pelikán řekl: Ty se mi nepleť do politiky a já se ti nebudu plést do divadla. Když vám ale domů začnou chodit balíčky s bombou, tak se to prostě začne jedno s druhým hodně proplétat. Život mě naučil zacházet s politikou tak, aby mi nebránila uskutečňovat vlastní sny. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-09 15:46:21

Italské Bergamo v obležení: svědectví lékaře z centra epidemie koronaviru

Bergamo znají čeští turisté hlavně jako velké letiště nedaleko Milána. Do města samotného zavítá jen málokdo, i když má pěkné středověké centrum. V posledních dnech se ovšem Lombardie dostala na stránky novin kvůli tomu, že zde propukla epidemie koronaviru. Italská vláda čerstvě vyhlásila nad oblastí karanténu. Daniele Macchini je chirurg pracující v nemocnici Humanitas Gavazzeni v Bergamu. Šestého března umístil na svůj Facebook dost syrovou zprávu z aktuálního „bojiště“. Nějakou chvíli jsem – podobně jako Macchini – váhal, zda ji přejít mlčením nebo ne. Nakonec jsem se, z podobných důvodů jako on, rozhodl zveřejnit její český překlad. Do té míry, do jaké se mi to podařilo ověřit, nejde o žádný hoax. Lékař toho jména existuje, pracuje tam, není známo, že by jeho účet na FB někdo hacknul. Jeho text převzala i větší média jako regionální vydání Corriere della Sera a Il Giornale. Proto si myslím, že je na místě zprostředkovat jeho perspektivu i českým čtenářům. Je víceméně konzistentní s tím, co k nám proniklo z Číny, a nemyslím si, že by šlo o šíření paniky. Nakonec jde o zprávu z epicentra epidemie na evropském kontinentě, kde samotná italská vláda omezila veřejný život. Dále hovoří Daniele Macchini, šestého března 2020, Bergamo. Některé pasáže jsem vytučnil já: „V jednom z těch e-mailů, které neustále dostávám od vedení nemocnice, byl odstavec „jak se chovat zodpovědně na sociálních sítích“. Obsahoval nějaká doporučení, na kterých se všichni shodneme. Dlouho jsem uvažoval, co vlastně napsat o tom, co se tu děje, a jestli to vůbec napsat. Nakonec jsem usoudil, že nezodpovědné by bylo mlčet. Pokusím se tedy sdělit laikům, těm, kdo žijí v určitém odstupu od naší reality, co se děje v Bergamu ve dnech epidemie Covid-19. Chápu, že je potřeba zabránit panice, ale pokud nedokážeme rozšířit informaci o tom, co se děje a jak je to nebezpečné – a pořád vidím lidi, kteří ignorují doporučení a lidi, kteří se scházejí a stěžují si na to, že nemůžou do posilovny nebo zahrát si fotbal – běhá mi z toho mráz po zádech. Rozumím tomu, že vzniknou hospodářské škody a také mne to trápí. Po téhle epidemii bude těžké se zase „rozjet“. Ale i tak, kromě toho, že ekonomicky ničíme svůj zdravotnický systém, chci upozornit na škody na veřejném zdraví, které nás pravděpodobně čekají, jsou důležitější, a jsem velmi znepokojen tím, že zatím nebyla ustanovena karanténa v oblastech Alzano, Lombardo a Nembro, i když to region požadoval. (Rád bych zdůraznil, že jde čistě o můj osobní názor.) Minulý týden jsem byl překvapen reorganizacemi, které v celé nemocnici proběhly, zatímco náš současný nepřítel se ještě skrýval ve stínu: jak se oddělení vyprázdnila, odložitelné činnosti byly přerušeny, jednotka intenzivní péče uvolněna a rozšířena o tolik lůžek, kolik jen šlo. Tahle náhlá přeměna vytvořila na chodbách nemocnice atmosféru přízračného ticha a prázdnoty, které jsme nerozuměli; čekání na válku, která ještě nezačala, a u které jsme si mnozí (včetně mě) nebyli jistí, zda přijde a s jakou zuřivostí. (Poznámka: všechny tyhle přípravy se děly bez pozornosti veřejnosti, zatímco v některých novinách se drze psalo, že soukromý sektor nic nedělá.) Pořád si ještě vzpomínám na svoji noční službu před týdnem, kdy jsem si neodpočinul ani na chvíli a čekal jsem na telefonát z našeho oddělení mikrobiologie. Čekal jsem na výsledky testů našeho prvního podezřelého pacienta a přemýšlel jsem o tom, jaké důsledky to bude mít pro nás a pro nemocnici. Když o tom přemýšlím zpětně, moje rozrušení z jednoho možného případu bylo skoro směšné a nepřiměřené. Situace teď je dramatická. Jiné slovo mě nenapadá. Válka vypukla a bitvy zuří nonstop celé dny a noci. Jeden za druhým se nešťastní lidé objevují na pohotovosti. Mají daleko horší příznaky než komplikace chřipky. Neříkejte už prosím, že je to jen těžká chřipka. Za dva roky, které pracuji v Bergamu, jsem zjistil, že lidi nechodí na pohotovost bezdůvodně. Tentokrát taky ne. Dodrželi doporučení: týden nebo deset dní doma s horečkou, nechodit ven, aby se předešlo šíření nákazy, ale už to prostě nezvládají. Nemůžou dýchat, potřebují kyslík. Léků na tenhle virus je málo. Průběh nemoci záleží na našem organismu. Můžeme jej jenom podpořit v situaci, kdy už nedokáže bojovat sám. Přiznejme si to: vesměs doufáme v to, že se naše tělo zbaví viru samo. Antivirové terapie jsou v případě tohoto viru ve stadiu pokusů a poznáváme jeho chování za běhu. Zůstat doma, dokud se symptomy nezhorší, nemá vliv na prognózu. Teď k nám nicméně dorazila dramatická potřeba nemocničních lůžek. Oddělení, která se předtím vyprázdnila, se teď rychle plní. Na cedulích, kde jsou jména pacientů a barevné označení podle toho, na které oddělení patří, je teď jenom červená barva, a místo chirurgického zákroku je tam napsána diagnóza, která je pořád stejná: oboustranný intersticiální zápal plic. A teď mi řekněte, který chřipkový virus způsobuje takovou tragédii. Protože to je ten rozdíl (teď se dostanu k technikáliím): u klasické chřipky, kromě toho, že se nakazí menší množství lidí v průběhu měsíců, je míň komplikovaných případů. Jen tehdy, pokud virus zničí ochranné bariéry v našich dýchacích cestách a umožní baktériím, které normálně žijí v horních dýchacích cestách, aby zaútočily na průdušky a plíce, nastává těžší onemocnění. Covid-19 způsobuje banální chřipkové příznaky u mnoha mladých lidí, ale u mnoha starších (a nejen u nich) se rozvine skutečný SARS, protože virus dokáže vnikat přímo do plicních sklípků a infikuje je, čímž ztrácejí schopnost vykonávat svoji funkci. Výsledkem je plicní nedostatečnost, která je často vážná a po několika dnech hospitalizace nemusí stačit ani obyčejné podávání kyslíku. Je mi líto, ale jako doktora mě neuklidňuje to, že nejtěžší případy jsou starší lidé s jinými nemocemi. U nás je starých lidí nejvíce a je dost těžké najít někoho nad 65 let věku, kdo nebere aspoň prášky na vysoký tlak nebo na cukrovku. Taky vás můžu ujistit, že když vidíte mladé lidi intubované na jednotkách intenzivní péče, nebo ještě hůře v ECMO (přístroj pro ty nejhorší případy, který vysává krev, okysličuje ji a vrací ji do těla, v naději, že se plíce zase uzdraví), veškeré sebevědomí ohledně toho, že jste mladí, vás přejde. A pořád se přitom najdou lidi na sociálních sítích, kteří se chlubí, jak jsou stateční, ignorují doporučení, protestují, že jejich normální životní zvyky dostaly dočasnou stopku – ačkoliv kolem probíhá katastrofální epidemie. Už nejsme chirurgové, urologové, ortopedi, jsme jenom lékaři, součást jednoho velkého týmu, čelícího vlně tsunami, která nás zavalila. Případy se množí, denně máme 15 až 20 nových hospitalizací z toho samého důvodu. Výsledky z laboratoře chodí jeden za druhým: pozitivní, pozitivní. Pohotovost se hroutí. Improvizujeme, všichni pomáhají na pohotovosti. Rychlý brífink ohledně toho, jak se užívá počítačový systém a o pár minut později už jsem zase dole, vedle dalších vojáků na téhle válečné frontě. Na počítačových obrazovkách stojí pořád to samé: horečka, dýchací obtíže, horečka, kašel, nedostatečná funkce plic a tak dále. Vyšetření a radiologie s pořád těmi samými závěry: oboustranný intersticiální zápal plic. Všichni potřebují hospitalizaci, někteří potřebují intubovat a jdou rovnou na jednotku intenzivní péče. Pro některé už je pozdě. Intenzivní péče je plná a vytváříme nové. Každý dýchací přístroj má cenu zlata: používáme přístroje z operačních sálů, kde teď utichla všechna odložitelná aktivita, a z operačních sálů se staly nové jednotky intenzivní péče. Je až neskutečné, nebo aspoň tady, v případě nemocnice Humanitas Gavazzeni (kde pracuji), jak vůbec bylo možné zorganizovat a připravit v tak krátkém čase zdroje pro zvládání katastrofy těchto rozměrů. Každé rozdělení lůžek, místností, personálu, směn a úkolů se každý den znovu přehodnocuje, abychom našli ještě více možností. Dříve prázdná „oddělení duchů“ jsou teď plná a dělají pro své pacienty všechno, co můžou, ale začíná nás schvacovat vyčerpanost. Všichni jsme vyčerpaní, vidím příznaky vyčerpání i na tvářích, na kterých jsem jej dříve neznal. Vidím lidi, kteří zůstávají na místě i když skončí jejich přesčas. Vidím solidaritu od kolegů, kteří zajdou za internisty a ptají se jich, co můžou udělat, nebo se nabídnou převzít čerstvě přijatého pacienta. Doktoři posunují postele a převážejí pacienty, podávají léky místo sester. Plačící sestry, protože nedokázaly zachránit každého, záznamy vitálních funkcí pacientů, ve kterých už je zapsán jejich definitivní osud. Už nemáme žádné směny ani rozvrhy služeb. Náš společenský život přestal existovat. Před několika měsíci jsme se s manželkou rozešli a ujišťuji vás, že jsem se vždycky snažil o to, vidět svého syna, i po noční směně, i kdybych kvůli tomu šel spát později. Ale už skoro dva týdny jsem dobrovolně bez kontaktu se svým synem i dalšími rodinnými příslušníky, protože se bojím, že je nakazím, a že oni pak nakazí moji starou babičku nebo jiné příbuzné, kteří mají zdravotní problémy. Mám pár fotek svého syna, dívám se na ně se slzami v očích, dokázali jsme udělat pár videohovorů. Mějte taky trpělivost. Ano, nemůžete jít do divadla, muzea nebo do posilovny. Buďte milosrdní vůči těm zástupům starých lidí, které byste mohli zabít. Vím, není to vaše vina, ale vina těch, kdo vás přivedli na myšlenku, že se to přehání. A i tohle svědectví se lidem, kteří žijí daleko od epidemie, může zdát jako přehánění. Ale prosím vás, poslechněte nás, opouštějte domov jenom v naprosto nezbytných situacích. Nechoďte davově do supermarketů pro zásoby, to je to nejhorší, když se koncentrujete, pak vzrůstá riziko nákazy od lidí, kteří ani nevědí, že jsou infekční. Můžete tam jít mimo špičku. Máte-li obyčejnou roušku (dokonce i takovou tu pracovní), vezměte si ji. Neshánějte FFP2 a FFP3. Ty jsou určeny nám a začínáme jich mít nedostatek. Už teď jsme museli optimalizovat jejich použití jen pro některé situace, jak doporučuje Světová zdravotnická organizace vzhledem k tomu, že je jich všeobecně málo. Kvůli nedostatku ochranných prostředků jsme já a moji kolegové neustále vystaveni riziku nákazy, i přesto, že se snažíme. Někteří kolegové už nakazili svoje příbuzné a někteří jejich příbuzní už bojují o život. Jsme tam, kam byste se báli vkročit. Snažte se o to, abyste sem vkročit nemuseli. Řekněte svým starým či nemocným příbuzným, ať zůstanou doma. Doneste jim potraviny. My takovou možnost nemáme, je to naše práce. To, co v posledních dnech dělám, není vlastně moje zaměření, ale dělám to i tak a budu to dělat tak dlouho, dokud budou splněny základní principy: pomáhat nemocným, aby se cítili lépe a uzdravovali se, nebo aspoň zmenšit utrpení a bolest těch, kteří se uzdravit nemohou. Moc se nebavím s lidi, kteří nás dnes označují za hrdiny, a ještě včera nám nadávali a podávali na nás stížnosti. Jakmile všechno přejde, zase nám budou nadávat a podávat na nás stížnosti. Lidé zapomínají rychle. A dnes nejsme ani hrdinové, je to naše práce. Už dřív jsme riskovali každý den: když ponoříme ruce do krvavého břicha někoho, o kom ani nevíme, jestli má HIV nebo žloutenku typu C. Děláme to i tehdy, když víme, že HIV nebo hepatitidu C mají. Když operujeme pacienta s HIV a pak měsíc bereme prášky, ze kterých je nám celý den na zvracení. Když se strachem otevíráme výsledky krevního testu potom, co jsme se omylem píchli jehlou, a doufáme, že tam nic nebude. Je to naše práce a naše emoce, dobré či špatné, musíme s nimi žít. Naším konečným cílem je být užitečný každému. Teď ale zkuste něco takového taky: svými činy můžeme ovlivnit životy či smrt několika desítek lidí. Vy, svými činy, ovlivníte daleko více lidí. Prosím, sdílejte tuto zprávu. Musíme rozšířit povědomí o tom, co se tu děje, aby to nezachvátilo celou Itálii.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-02-23 15:31:57

Zde leží Sebastiano Laquidara, truchlí pro něj dcera Ida. Ukázka z knihy Nadie Terranovy Sbohem, přízraky

Italská spisovatelka Nadia Terranova mistrovským způsobem zachycuje vnitřní svět hlavní hrdinky a v psychologickém dramatu pokládá otázky, které se týkají každého z nás: Jak se vyrovnat s traumatickou minulostí i nepřítomností blízkého člověka? Jak bojovat s přízraky a démony a zvítězit nad nimi? Ida se živí psaním fiktivních příběhů do rádia. Před lety se přestěhovala ze Sicílie do Říma, kde žije se svým manželem Pietrem – ten jí poskytuje oporu a něhu, ale z jejich vztahu už veškerá vášeň vyprchala. Teď se vrací do rodného domu, z něhož matka udělala skanzen, aby jí pomohla s prodejem. Stačí překročit práh a znovu se ponoří do traumatické minulosti: když jí bylo třináct, její otec beze stopy zmizel. V 6:16 ráno jednou vstal a odešel navždy. Otec, který není ani živý, ani mrtvý, se pravidelně objevuje v jejích nočních můrách a dokonce se jí začne zjevovat jako přízrak za bílého dne. V dusné atmosféře kulminuje i napětí mezi Idou a její matkou. S vědomím, že každý je přeživším svých vlastních bitev, si přiznává, že přesun do Říma byla pouhá snaha utéct před přízraky, obsesemi a vnitřními démony. S maximálním úsilím je nakonec přemůže – a cestou nazpět symbolicky pohřbí svého zmizelého otce. Její hodinky konečně ukazují 6:17.   Ukázka z knihy: V odpoledním chládku jsem se rozhodla jít ven. De Salvovi skončili s pracemi a měli přijít zase zítra, matka poslouchala ve svém pokoji rádio a přerovnávala skříně, vytahovala z nich ložní prádlo, třídila ho podle barev a pak ho ukládala do šuplíků podle nových kritérií, kterým rozuměla jenom ona; moderátor ohlašoval suitu a violoncello se snášelo na předměty, kterých zničehonic nebylo příliš, ani na mě příliš nedotíraly. Zastavila jsem se na podestě a ještě než jsem zavřela dveře, vešla jsem znovu dovnitř, abych si z kapsy vyndala mobil a nechala ho ležet vedle budíku. Konečně osvobozená od času jsem se vydala čelit městu. Nastala hodina, při níž se na kalábrijském pobřeží z druhé strany moře ostře rýsují dálnice a nadjezdy, zatímco tady se Messina rozprostírá, aby se znovu vyšplhala vzhůru, sestupuje do údolíček a rozevírá se v rozích do schodišť, směřuje spolu s fontánami a věžičkami k nebi, ohýbá se pod katalánskými kupolemi a nad rozbitými chodníky a nahlíží do oken vedoucích do chudých dvorků. Za skutečností, že jsme přestali vyhazovat věci, určitě stojí zemětřesení v roce 1908 – kvůli historické paměti jsme nebyli schopni odstranit staré, abychom uvolnili prostor novému; po tomto traumatu muselo všechno koexistovat, vršit se na sebe, nic se nemělo zbourat, jen vyděšeně nepřiměřeně stavět, boudy a činžáčky, ulice a pouliční lampy: jeden den tu město bylo a druhý už ne, a jestliže se ta pohroma stala jednou, mohla by se stát znovu, nekonečněkrát. Takže bylo lepší naučit se držet při sobě, hned vystavět budovu, aby zastínila tu předešlou a pak třetí, aby je zakryla obě a tak dále až do nerozpletitelného šmodrchance architektonické imploze. Nezbývalo mi než procházet se podél moře. Chůzí jsem měla svádět svoji bitvu, jako když jsem svírala popruhy od batohu cestou do školy nebo ke kamarádce Saře. Pryč z domova a od věcí, pryč od vrat a té pořád stejné ulice, pryč od paměti a kostry pendlovek, pryč od budíku, který se zastavil před třiadvaceti lety. Teď jsem si, na cestě k moři, musela zvolit směr. Nalevo: pobřeží a muzeum neboli voda a místo, kde moje matka pracovala řadu let. Napravo: katedrála a vjezd na dálnici neboli historické centrum upravené jako dětské hřiště a možnost úniku. Ale já jsem jen chtěla využít hodiny neviditelnosti, hodiny bez mobilu, bez hodin, bez kapes, bez ničeho. Mohla jsem stoupat směrem k panoramatickým čtvrtím a vybrat si jednu z ulic, které mají v názvu slovo torrente, bystřina, protože původně městem protékaly řeky, které byly následně zasypané pískem, aby tvořily dopravní tepny, co se šplhají od pobřeží do kopců. Torrente Trapani, Torrente Giostra, Torrente Boccetta… Se zavřenýma očima jsem cítila, jak vůně sladké vody proráží asfalt, Messina je město vystavěné na bahnitých základech. Rozhodla jsem se zahnout doprava, udělat si procházku moře, u moře tak promíseného s městem, že člověk může zapomenout na jeho existenci, podobně jako u řek pohřbených pod ulicemi. Nebyl už den, ale ještě ani večer, byla modrá hodina: žádná hranice mezi nebem a vodou, zmizela i čára obzoru a bylo vidět tisíc různých odstínů jednoho a téhož barevného koberce. Nad soškou Madonny v přístavu se kupí mračna, párek feťáků se hádá u lavičky, on křičí, seš kráva, ty seš vážně taková kráva, a ona křičí ještě víc, nech toho, mluv potichu, vždyť nás uslyšej. Několik málo klaksonů, vlny na útesech. Seš mrcha, ukradlas mi i duši, hajzle, ty mi ještě visíš peníze z loňska. V beznaději těch, kdo na sebe křičí, je cosi vitálního, člověk za ní uhání, pronásleduje každé slovo, žebrá o odpověď; záviděla jsem jim ten vztah, to lpění na životě, jež mi bylo vlastní, a pak muselo zmizet v mořských hlubinách, spolu s prstenem krále, který má Colapesce za úkol znovu získat. Když jsem byla malá, mýty naší úžiny byly mými pohádkami, Cola, kterému po všem tom čase stráveném ve vodě začnou růst ploutve, Morgana, která očaruje plavce, když je vzduch moc průzračný, Skylla a Charyb­da, nymfy přeměněné v nestvůry; moře, které odděluje ostrov od kontinentu, to tekuté úzké pásmo přeplněné loďmi a svého času i felúkami na lov mečounů, nenasytné moře, zdivočelé zdánlivým klidem svých hranic. Není otevřené, myslí si turisté a návštěvníci, když ho vidí uvězněné mezi dvěma pruhy země; není otevřené, takže je bezpečné a chráněné, myslí si. Ale to, co se nemůže rozpínat do šířky, se až do nekonečna prohlubuje, a mýty jsou tu od toho, aby nám to připomínaly. Jistě, při letmém pohledu se může zdát, že ta voda je jen rovná plocha. Kolem projela tramvaj, pro Messinu relativní novinka. Ale před dvěma desítkami let, když byl chodník ještě prostý kolejí, jsem tímhle úsekem nesčetněkrát proběhla navlečená do teplákových souprav, které jsem si kupovala na hodiny tělocviku, s vlasy spletenými do copu a s dychtivostí běhat a potit se, typickou pro hubené dospívající dívky, které to nepotřebují. Ještě předtím jsem po něm jezdila sem a tam jako dítě, ode dne, kdy mi otec daroval kolečkové brusle, až do okamžiku, kdy jsem spadla, zatímco ho zrovna rozptýlila jedna z jeho němých myšlenek, což se v roce před jeho zmizením dělo běžně. Při pádu jsem si odřela koleno, loket a půlku brady a natekl mi horní ret. Otec se zvednul z lavičky, otřesený apatií, v níž už v té době trávil celé dny, a řekl, jdeme, pojď, co tady vůbec děláme, tohle přece není nic pro nás. Rozšněrovala jsem si brusle, dala si je přes rameno a vydala se po chodníku za ním. Míjela nás protijedoucí auta, otec se nerozhlížel, nedržel mě za ruku, neříkal mi, abych byla opatrná. Chtěla jsem varovat já jeho, aby dával pozor na auta a držel se dál od kraje, ale už jsem mu nedokázala nic říct a nechala jsem si to pro sebe: doufejme, že neumře. Musela jsem na to myslet s takovou intenzitou, že mě chvíli nato bohové potrestali tím, že mi mé přání splnili: otec nezemřel a neměl zemřít už nikdy. Na procházku moře už jsme nikdy nešli, ale nebyla to moje chyba, to otec zjistil, že soustředit se na něco jiného než na sebe samého je luxus, který už si nemůže dovolit. Ráno dělal, že otevírá oči, ale na nic se doopravdy nedíval, matka mu do postele nosila podnos s kávou a talíř sušenek se sezamem, chodila se projít podél moře a pak do muzea a já jsem vyrážela do školy a přede dveřmi jsem křičela ahoj. Tématu, co tvoří náplň dní mého otce, bylo lepší se vyhnout. Věci byly stejné jenom v mých vzpomínkách a ve stejné podobě mě pronásledovaly ven z bytu; paměť má dobré boty a neúprosnou trpělivost, zkusila jsem nechat moře za zády a vnořila jsem se dál do města. V ulici Via Santa Caterina dei Bottegai byla okna ve druhém a třetím patře zavřená. Nikdo už tady nebydlí, pomyslela jsem si, a hned zas: ale ne, určitě si jen zašli na večeři. Zůstat na konci léta večer doma byl smrtelný hřích, kdoví kde si všichni užívali čerstvého vzduchu, aby se pak vrátili, rodiny s dětmi a zamilované páry, otevřeli okna a vpustili dovnitř zářijovou noc, připravení jít do postele nebo prohodit posledních pár slov v jídelně. Když jsem si je představovala, dokázala jsem snášet pustotu ulice. Nakonec se zjevil profil mého gymnázia. Z posledního okna dole nalevo, z gymnaziální auly, vyhodila paní profesorka učebnici od Bignamiho, kterou našla pod lavicí: než abyste měli polovičaté znalosti, to radši ať nevíte vůbec nic. Pozastavila jsem se nad nápisem nahoře: „Díky třiceti staletím historie můžeme na některé zaalpské doktríny pohlížet se svrchovaným soucitem.“ Instinktivně jsem se podívala na nohy, ale ne: tentokrát jsem měla boty suché a lesklé, pár anonymních tmavých balerín. Ve vzduchu byla vysrážená vlhkost, která pronikala do kostí. Z modré hodiny se stala šedá. Ale předtím, než se vydám domů, mi schází ještě jedna meta: náměstíčko vedle soudu. Odpoledne, když jsme si se Sarou napsaly úkoly, jsme si chodily sednout k Vodnářově fontáně. Na znuděná auta na semaforech se snášel soumrak a my jsme se opíraly o lavičku s kornouty plnými kouřících kroket, které jsme si koupily v nedaleké rosticcerii. Občas jsme si zpívaly. Na ramenou jsem cítila dech mramorového chlapce sedícího obkročmo na glóbu, který občas zafoukal silněji a zahříval mi šíji uklidňujícím teplem; z jeho fontány nikdy neprýštila voda a mně se nikdy nechtělo brečet. Sara byla stejná jako já, ale nedotčená, její domov byl lehký a obyčejný, její myšlenky směly odpovídat jejímu datu narození; když jsme byly spolu, i mně mohlo být čtrnáct let, stejně jako jí, proto jsem se jí držela jako trosečnice, já, která jsem od chvíle, kdy můj otec už neměl žádný, nenáviděla jakýkoli věk a věděla jsem, že se každé její narozeniny budou oslavovat mně natruc. To místo bylo pojmenované po bohu Janovi, později po Vodnáři a pro Messiňany po Gennarovi. Teď jsem ho měla zase před sebou. Povědomý bůh, pokrytý plevelem, malý a anonymnější než obr z mých vzpomínek, nikoliv kluk, který foukal do hlučných odpolední mého dospívání, ale kus bezvýznamného němého mramoru. Lehla jsem si na lavičku s rukama založenýma za hlavou a pokrčenými koleny, mezi probodnutá srdce a citáty napsané fixem na železo opěradla. Lampy se rozsvítily a já jsem nemyslela na nic. Minulost byla vzdálený kraj, věci jsou nehybné pouze v mojí paměti, ta samá vzpomínka se opakuje tisíckrát, jako nový kousek v divadle, otec vstane v šest šestnáct, rázným zacvaknutím vypne budík a ten jako zázrakem přestane jít, vybere si kravatu, přiloží kravatu, vyčistí si zuby, nechá za sebou stopu od pasty jako šnečí sliz, vyjde z bytu v modré košili, otočí se, aby se podíval na dveře, a projede jím melancholické uspokojení. Opona, tma, žádný potlesk. Moje oči tu vzpomínku neviděly, a přesto se držela v mojí hlavě na scéně už třiadvacet let. Otočila jsem se na bok. V kapse jsem pevně uchopila jediný předmět, který jsem si vzala z domova: zelené voňavé pero, se kterým jsem dělala úkoly a psala Saře zanícené přátelské dopisy. Na železe lavičky, mezi jmény zamilovaných a vulgaritou obscénních obrázků, jsem úpěnlivě prosila o klid nebožtíka a napsala jsem slova, kterým se opravdoví sirotci mohou vysmívat, zatímco ti, co přežili zmizení, po nich prahnou jako po klidu: „Zde leží Sebastiano Laquidara, truchlí pro něj dcera Ida.“ Když jsem dopsala otcův epitaf, běsy jeho jména se najednou zklidnily.   Italská prozaička Nadia Terranova (*1978) pochází ze Sicílie a žije v Římě. Vystudovala filozofii a moderní historii. Je autorkou dvou románů, několika knížek pro děti a přispívá do různých periodik. Se svým dílem Sbohem, přízraky se roku 2018 dostala mezi finalisty Premio Strega.   Přeložila Monika Štefková, nakladatelství Odeon, Praha, 2020, 1. vydání, váz., 216 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-20 09:25:57

Italská premiérka Meloniová podala žalobu kvůli falešnému pornu

Italská premiérka Giorgia Meloniová podala žalobu kvůli falešným sexuálním videím, v nichž je její tvář připojena k tělům pornohereček. Šéfka strany Bratři Itálie požaduje odškodné ve výši 100 tisíc eur (více než 2,5 milionu Kč), prokuratura viní otce a syna z italského ostrova Sardinie. K soudnímu líčení, které se tam bude 2. července konat, hodlá přijít italská premiérka osobně, vzkázala její právnička.

Čas načtení: 2024-04-15 17:18:58

Italská hrdost nemůže rozdýchat Alfu Romeo vyráběnou v Polsku. Obzvlášť, když se jmenuje Milano

Na světě nenajdete moc tak hrdých národů, jako jsou Italové. A tak se asi není co divit, že nápad značky Alfa Romeo vyrábět jedno ze svých aut mimo Itálii neberou zrovna dvakrát nadšeně. A  nejde jen o pár „hejtů“ na sociálních sítích. Do všeho už se vložil i italský ministr pro obchod Adolfo Urso. Vše […]

Čas načtení: 2024-04-28 16:00:01

Italský diktátor Mussolini skončil způsobem, který vyděsil samotného Hitlera

Italský diktátor, který se chtěl stát novodobým Juliem Caesarem, se poprvé dostal k moci v roce 1922, kdy se stal premiérem Itálie. „Il Duce“ se za druhé světové války spojil s fašistou Adolfem Hitlerem a nacistickým Německem, ale jeho zastaralá italská armáda byla těžce deklasována. Nesplnil rozkaz. Neposlechl, aby se zachránil Číst více První pád neohroženého V červenci 1943 spojenecká invaze na Sicílii a bombardování Říma způsobily, že italské vrchní velení a král Viktor Emanuel III. zbavili Mussoliniho moci a uvrhli ho do domácího vězení. V září 1943 zorganizovali nacističtí parašutisté odvážný přepad, který zachránil Mussoliniho z lyžařského střediska v Apeninách, kde byl zadržován. Hitler dosadil Mussoliniho do čela Italské sociální republiky (neformálně známé jako Republika Salo), nacistického loutkového státu v Němci okupované severní Itálii. Jeho pád i návrat byly mnohokrát popsány. Vybudoval si kult, který fungoval Ať už se mu říkalo jakkoli, Mussolini byl ve 30. letech neuvěřitelnou veřejnou osobností. Pyšnil se na balkoně Palazzo Venezia před 100 000 lidmi skandujícími „Duce! Duce!“. Vybudoval si kolem sebe propracovaný kult osobnosti. Novinové fotografie ho pravidelně ukazovaly ve velitelské pozici, jak jezdí na koni nebo řídí letadlo či vysoce výkonný závodní vůz. Svlékal se do půl pasu, aby oslovil farmáře na horkém slunci, nebo pózoval při zápase se lvíčetem. Mussolini si říkal Duce podle starého latinského slova „dux“ („náčelník“ nebo „šéf“). Vše ztraceno, uteč! Porážka Německa a stejně tak státu, který Mussolini budoval, byla jasná. Poslední chvíle diktátora byly marnou snahou o záchranu života: „Mussolini vyběhl z paláce a uprchl z Milána se svou třiatřicetiletou milenkou Clarou Petacciovou ve sportovním voze Alfa Romeo z roku 1939, který koupil jako dárek pro svou přítelkyni. Následující den se dvojice připojila ke konvoji fašistů a německých vojáků, kteří mířili na sever k jezeru Como a k hranicím se Švýcarskem. Mussolini si oblékl helmu a kabát německé Luftwaffe, ale převlek ho příliš nezachránil, když partyzáni 27. dubna zastavili konvoj u města Dongo na břehu jezera. Po 20 let Mussolini budoval kult osobnosti se svým obrazem na plakátech a v novinách. Nyní byla povědomá jeho charakteristická vyholená hlava a žulová čelist, dokonce i v přestrojení.“ Hitlerův špičkový špion chtěl zavraždit svého vůdce a zachránit Československo Číst více Jeho konec vystrašil samotného Hitlera Partyzáni se obávali, že by se nacisté mohli znovu pokusit diktátora osvobodit, a tak dvojici na noc ukryli na odlehlém statku. Následující den byli Mussolini a jeho milenka vyvedeni z domu a odvezeni do malé vesnice na břehu jezera Como. Bylo jim nařízeno, aby se postavili před kamennou zeď u vchodu do vily Belmonte, kde byli oba popraveni kulometnou palbou. V ranních hodinách 29. dubna byly jejich mrtvoly naloženy do nákladního vozu a následně pohozeny jako odpadky na milánském Piazzale Loreto, na stejném náměstí, kde o osm měsíců dříve fašisté jednající na rozkaz Hitlerovy SS veřejně vystavili těla 15 popravených partyzánů. Následně byla jejich těla pověšena za nohy na benzínovou pumpu. To se dozvěděl Adolf Hitler. Nechtěl, aby jeho mrtvola byla takto ponížena, rozhodl se proto, že spáchá sebevraždu a své ostatky i s manželkou Evou Braunovou nechá spálit. Posmrtné putování diktátora může být varováním pro ty novodobé V časných odpoledních hodinách američtí vojáci nařídili, aby byla těla odstraněna a Mussoliniho prostřílená mrtvola byla převezena do městské márnice. A následně bylo tělo pohřbeno. Jeho umístění však nebylo žádným tajemstvím a antifašisté pravidelně chodili na hřbitov, aby znesvětili jeho hrob. Jeho sympatizanti tělo proto vykopali, umyli ho v nedaleké kašně a ukryli. V dopise, který po sobě zanechali, stálo, že už nebudou snášet urážky lidské spodiny organizované v komunistické straně. Mrtvola byla pohřešována téměř čtyři měsíce, než byla nalezena v srpnu 1946 v klášteře u Milána. Jakmile italská vláda našla Mussoliniho mrtvolu, držela její místo pobytu v tajnosti více než deset let. Až v roce 1957 bylo tělo předáno Mussoliniho vdově. Po 11 letech strávených ve skříni kapucínského kláštera bylo Mussoliniho tělo konečně pohřbeno v rodinné kryptě v jeho rodišti, které se stalo poutním místem neofašistů. Tedy ne kompletní, až v roce 1966 byl poslední kus Mussoliniho těla vrácen jeho vdově, když Spojené státy předaly vzorek diktátorova mozku, který byl odebrán při pitvě a neprůkazně testován na syfilis. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Bandera. Masový vrah, nebo hrdina.

Čas načtení: 2024-05-22 05:06:59

Italská vláda jde tvrdě proti (ne)italským autům. Problémy už má i Fiat

Před pár dny „musela“ Alfa Romeo po tlaku italské vlády přejmenovat svůj nový model. Problém byl v tom, že Alfa Romeo Milano, jak zněl původní název, měla být vyráběna v Polsku. Z pohledu italského práva je však nezákonné, aby se věc s tak jasně italským názvem a odkazující na Itálii, vyráběla mimo tuto zemi. Alfa […]