Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-12-01 18:43:59

Proč neuzavřete sňatek s někým, s kým jste se v dětství často koupali?

Odpověď najdete v epochální a často zábavné knize Chování: Biologie člověka v dobrém i zlém, jíž se českému čtenáři poprvé představuje přední světový neuroendokrinolog Robert Sapolsky Proč jsou naše sociální životy komplikované a matoucí, plné nedostatků a nesprávných rozhodnutí? Lze zvrátit neblahé následky z nepříznivých okolností v dětství? Čeho je nám třeba k dosažení něčeho výjimečného i něčeho děsivého? Proč Stalin opovrhoval oddaným patriotem Pavlíkem Morozovem? Slavný americký profesor biologie a neurologie Robert Sapolsky vše vysvětluje ve strhujícím díle CHOVÁNÍ: BIOLOGIE ČLOVĚKA V DOBRÉM I ZLÉM. Dobrodružnou výpravu za našimi světlými i temnými stránkami vydává v překladu Pavla Pecháčka nakladatelství DOKOŘÁN. Je záhadou, proč knihy předního světového neuroendokrinologa prof. Roberta Sapolského, držitele mnoha ocenění, dosud unikaly pozornosti českých nakladatelů. Např. jeho publikace Why zebras don’t get ulcers (Proč zebry nemají žaludeční vředy, 1994) fantasticky objasňuje vliv stresu na zdraví a sociální chování zvířat i lidí. Nakladatelství Dokořán se rozhodlo tento nedostatek na českém trhu napravit a sáhlo po Sapolského nejnovější knize CHOVÁNÍ: BIOLOGIE ČLOVĚKA V DOBRÉM I ZLÉM (2017), na níž pracoval deset let.   Autorův způsob líčení příčin lidského chování je úchvatný a logický. Začíná faktory, které ovlivňují reakci člověka v konkrétním okamžiku, a pak se vrací zpět v čase, až do dávné minulosti našeho druhu a k jeho evolučnímu dědictví. První kategorie vysvětlení je neurobiologická – Sapolsky popisuje, co se dělo v mozku člověka sekundu před tím, než se jistým způsobem zachoval, jaký zrakový vjem, zvuk či zápach zapříčinil v nervové soustavě reakci. A jaké hormony předtím hodiny až dny ovlivňovaly citlivost jedince na ony podněty. Vybízí nás, abychom přemýšleli o neurobiologii a našem smyslovém světě ve snaze přijít na to, co se s námi dělo a děje. Autor dále vysvětluje, jak bylo dané chování ovlivněno strukturálními změnami nervového systému v předchozích měsících, dospíváním, dětstvím, životem plodu a jeho genetickým složením. Nakonec rozšiřuje pohled z jednotlivce na společnost, která ho obklopovala. Jak ekologické faktory, působící po tisíciletí, ovlivnili tuto společnost, její kulturu a následně i jednotlivce. Sapolsky se znovu vrací k evolučním faktorům starým milionům let. Výsledkem je jedna z nejoslnivějších vědeckých výprav za lidským chováním, jaká se kdy uskutečnila. Epochální a často zábavná syntéza špičkového výzkumu napříč celou řadou disciplín. Sapolsky přistupuje k lidskému chování s porozuměním a utkává se s tématy týkajícími se tribalismu a xenofobie, hierarchie a konkurence, morálky a svobodné vůle, války a míru. Jeho Chování: Biologie člověka v dobrém i zlém je důstojným startem českého čtenáře k poznání díla světově renomovaného biologa. O autorovi: Robert M. Sapolsky (* 1957) získal titul na Harvardově univerzitě v roce 1978 a následně se jakožto primatolog vydal do Keni studovat sociální chování paviánů. Po návratu nastoupil na Rockefellerovu univerzitu, kde získal doktorát z neuroendokrinologie. V současné době je profesorem biologie a neurologie na Stanfordově univerzitě. Je držitelem mnoha ocenění, například prestižní Ceny Nadace Johna D. a Catherine T. MacArthurových (1987) či Ceny Carla Sagana za popularizaci vědy (2008). Je autorem několika knih, například Why Zebras Don’t Get Ulcers (Proč zebry nemají vředy, 1994), The Trouble with Testosterone (Potíže s testosteronem, 1997) či A Primate’s Memoir (Paměti primáta, 2002). Ukázka z knihy: Ukázka z knihy CHOVÁNÍ: Biologie člověka v dobrém i zlém, str. 318 Příbuzenský výběr Jak do příbuzenského výběru zapadají lidé? Ukázali jsme si, že dobře – například fraternální polyandrie v Tibetu, podivná náklonost žen k pachu svých bratranců či všeobecné protežování příbuzných. Lidé z mnoha kultur jsou mimoto posedlí příbuzenskými vztahy, což dalo vzniknout systému jejich pojmenování (stačí zajít do obchodu a podívat se na přání organizovaná podle příbuzenských kategorií – pro sestru, bratra, strýčka a tak dále). A když si příslušníci tradičních společností vezmou někoho z jiné skupiny a odejdou do ní žít, na rozdíl od primátů, kteří svou rodnou skupinu opouštějí během dospívání, se svou původní rodinou zůstávají ve styku. Sváry a krevní msty, od novoguinejských horalů po Hatfieldovy a McCoyovy, navíc probíhají podél příbuzenských rodových linií. Peníze a půdu obvykle odkazujeme potomkům, nikoli cizincům. Vládu dynastií dodržujeme od starověkého Egypta po Severní Koreu a od Kennedyů po Bushe. Podívejme se na jednu ukázku příbuzenského výběru: pokusné osoby jsou v situaci, kdy se na člověka a neidentifikovaného psa řítí autobus, přičemž zachránit mohou jen jednoho z nich. Kterého vyberou? Záleží na stupni příbuznosti: člověk postupuje od sourozence (1 procento by upřednostnilo psa před sourozencem) přes prarodiče (2 procenta) ke vzdálenému bratranci/sestřenici (16 procent) po cizího člověka (26 procent). Dalším rozměrem významnosti příbuzenství v mezilidských interakcích je, že v mnoha zemích i amerických státech nemají lidé povinnost svědčit u soudu proti příbuzným prvního stupně. Když navíc lidé utrpí poškození (emočního) vmPFC, stanou se natolik neemocionálně prospěchářští, že kvůli záchraně cizích ublíží členům vlastní rodiny. Nabízí se fascinující historický příklad, který ukazuje, nakolik špatný dojem vyvolává, když si někdo místo příbuzného vybere cizího člověka. Jedná se o příběh Pavlíka Morozova, chlapce ze stalinského Sovětského svazu. Podle oficiální historky byl malý Pavlík modelový občan, vášnivý patriot mávající vlajkou. V roce 1932 dal před příbuzným přednost státu a udal vlastního otce (prý za nezákonné obchodování), který byl okamžitě uvězněn a popraven. Brzy poté byl chlapec zabit, údajně příbuznými. Patrně měli na příbuzenský výběr jiný názor než on. Režimní propagandisté tu historku uvítali. K poctě mladého mučedníka revoluce se vztyčovaly sochy, psaly básně i písně, přejmenovaly se po něm školy, byla zkomponována i opera a vzniknul hagiografický film. Někdy v době, kdy se to vše přihodilo, se na chlapce dotázali Stalina. A jaká byla reakce muže, který z této oddanosti státu těžil ze všech nejvíc? Zněla „Kdyby jen všichni mí občané byli tak počestní. Tento hoch mi dodal naději v budoucnost“? Ne. Když se Stalina na Pavlíka zeptali, podle historika Vejase Liuleviciuse z Tennesseeské univerzity si pohrdavě odfrknul a prohlásil: „Takové malé čuně, udělat něco podobného vlastní rodině.“ A pak pustil propagandisty z řetězu. Takže Stalin byl téhož mínění jako většina savců: s tím dítětem bylo něco v nepořádku. Lidské sociální interakce se velmi výrazně točí kolem příbuzenského výběru. Kromě vzácné výjimky v podobě Pavlíka Morozova platí, že krev je těžší než voda. Samozřejmě až do chvíle, než se na věc podíváme z větší blízkosti. Pro začátek: ano, napříč kulturami jsme posedlí označeními příbuzenských vztahů, jenže používané termíny se často nepřekrývají se skutečnou biologickou příbuzností. Jistěže pořádáme rodové vendety, rovněž ale vedeme války, v nichž jsou si bojovníci z opačných stran příbuznější než válečníci, kteří bojují pod týmž praporem. Zmiňme třeba bratry válčící na opačných stranách v bitvě u Gettysburgu. Připomeňme si i příbuzné a jejich armády, kteří spolu bojovali o nástupnické právo. Bratranci – Jiří V. z Anglie, Mikuláš II. z Ruska a Vilém II. z Německa – s potěšením řídili první světovou válku a financovali ji. Objevuje se také individuální násilí uvnitř rodiny (třebaže v nesmírně nízké frekvenci, pokud provedeme korekci na množství času, jež spolu jedinci strávili). Dochází k otcovraždám, které bývají aktem pomsty za dlouhá léta týrání, a bratrovraždám. Ty jsou jen výjimečně spjaté se záležitostmi ekonomického či reprodukčního významu – ukradená dědická práva biblických rozměrů, člověk spící s manželkou svého sourozence. Bratrovražda nejčastěji souvisí s dlouhodobými iritujícími záležitostmi a neshodami, kvůli nimž pohár trpělivosti jednoduše přeteče, což mívá smrtelné následky (kupříkladu začátkem května 2016 byl muž z Floridy obviněn z vraždy druhého stupně, protože zabil bratra – kvůli hádce o cheeseburger). A nezapomínejme na vraždy ze cti, jež jsou v některých částech světa ohavně běžné, jak jsme viděli. Nejpodivnější případy násilí v rodině se z hlediska příbuzenského výběru týkají rodičů, kteří zabíjejí děti, kterýžto jev je nejčastěji výsledkem společné vraždy/sebevraždy, hluboké duševní poruchy nebo týrání, které neúmyslně skončilo fatálně. Potom existují případy, kdy matka zabije nechtěné dítě, jež je vnímáno jako překážka – konflikt rodič–potomek pokrytý plivancem šílenství. Přestože odkazujeme peníze potomkům, rovněž blahosklonně přispíváme cizincům na druhé straně planety (děkujeme, Bille a Melindo Gatesovi) a adoptujeme sirotky z jiných kontinentů. (Jistě, jak uvidíme v jedné z pozdějších kapitol, laskavost je zabarvena sebezájmem a většina lidí, kteří děti adoptují, tak činí, protože nemohou zplodit vlastní biologické potomky – nicméně výskyt jakéhokoli z těchto činů je narušením striktního příbuzenského výběru.) A v systému, kde půdu dědí prvorozený, stojí nad stupněm příbuznosti datum narození. Máme tedy ukázkové příklady příbuzenského výběru, ale také dramatické výjimky. Proč lidé vykazují od příbuzenské selekce natolik nápadné odchylky? Myslím si, že často to odráží, jak se vypořádávají s rozpoznáváním příbuzných. Neděláme to s jistotou, třeba vrozeným rozpoznáváním feromonů odvozených od MHC, kterýžto způsob využívají hlodavci (navzdory naší schopnosti rozlišit do jisté míry stupeň příbuzenství na základě pachu). Nečiníme tak ani vtištěním smyslových podnětů a neusuzujeme, že „tato osoba je má matka, protože si vzpomínám, že když jsem byl plod, její hlas byl nejhlasitější“. Namísto toho rozpoznáváme příbuzné kognitivně, o věci přemýšlíme. Podstatné ovšem je, že ne vždy racionálně – obecně platí, že se k lidem chováme jako k příbuzným, pokud se příbuznými zdají být. Fascinujícím příkladem je Westermarckův efekt, který se projevuje sňatkovými vzorci u lidí z izraelských kibuců. V tradičním socialistickém zemědělském přístupu kibuců hraje ústřední roli společná výchova dětí. Děti vědí, kdo jsou jejich rodiče, a každý den jsou s nimi několik hodin v kontaktu. Jinak ale žijí, učí se, hrají si, jí a spí s kohortou dětí stejného věku ve společných ubytovnách obsazených asistentkami a učiteli. V 70. letech 20. století prozkoumal antropolog Joseph Shepher záznamy všech sňatků, které kdy byly uzavřeny mezi lidmi ze stejného kibucu. A z téměř tří tisíc výskytů nenašel ani jeden případ, kdy by se vzali dva jedinci, kteří byli během prvních šesti let života ve stejné věkové skupině. Lidé z téže skupiny vrstevníků obyčejně mívají milující, blízký, celoživotní vztah, leč bez sexuální přitažlivosti. „Mám ho/ji strašně rád, ale přitahuje mě? Ne, on/ona je jako můj sourozenec.“ Kdo je vnímán jako příbuzný (a tudíž nikoli jako potenciální partner)? Někdo, s kým jste se v dětství často koupali. Je to iracionální? Vraťme se k lidem, kteří se rozhodovali, jestli zachrání osobu, nebo psa. Rozhodnutí nezáviselo jen na totožnosti dané osoby (sourozenec, bratranec, cizinec), nýbrž i na tom, komu patřil pes – zda byl cizí, nebo váš. Za pozornost stojí, že 46 procent žen by dalo přednost svému psovi před zahraničním turistou. Co by z toho vyvodil racionálně uvažující pavián, pišťucha nebo lev? Že tyto ženy věří, že jsou více příbuzné s neotenickým vlkem než s jiným člověkem. Proč se tak chovají? „Bude mi ctí položit život za osm bratranců nebo za mého úžasného křížence labradora a pudla jménem Sadie.“ Lidská iracionalita v rozlišování příbuzných od nepříbuzných nás přivádí k jádru našeho nejlepšího a nejhoršího chování. Vyvstává zde totiž něco zásadního – můžeme být manipulováni, abychom se s někým cítili spříznění více či méně než ve skutečnosti. Pokud se jedná o první případ, dějí se nádherné věci – adoptujeme, darujeme, zastaneme se, máme pochopení. Hledíme na někoho, kdo se od nás velice liší, a vidíme podobnosti. Říká se tomu pseudopříbuzenství. A co opačná možnost? Jedním z nástrojů propagandistů a ideologů, jak vybudit nenávist vůči nečlenské skupině – černochům, židům, muslimům, Tutsiům, Arménům, Římanům – je vylíčit je jako zvířata, škůdce, šváby, choroboplodné zárodky. Jsou tak odlišní, že není snadné považovat je za lidi. Říká se tomu pseudospeciace. Ta je základem mnoha našich nejhorších momentů a podíváme ni v patnácté kapitole. TZ

Čas načtení: 2025-05-28 07:01:05

Jak pochopit svět doutníků? 10 faktů, které byste měli znát

Jak pochopit svět doutníků? 10 faktů, které byste měli znát redakce St, 05/28/2025 - 07:01 Kultura a Společnost Klíčová slova: humidor na doutníky tryskové zapalovače doutníky Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 1. Doutník není cigareta Mezi doutníky a cigaretami je velký rozdíl, který spočívá jak v materiálu, tak ve způsobu výroby. Doutníky se skládají z celých tabákových listů – náplň, vázací list i krycí list jsou čistě přírodní. Na rozdíl od cigaret se obvykle nekouří „potahováním do plic“, ale jde u nich spíše o vytříbenou chuť a aroma. A podobně jako u kvalitního alkoholu si jejich konzumenti potrpí na kvalitu nad kvantitou. 2. Ruční výroba souvisí s tradicí i prestiží Prémiové doutníky se zpravidla balí ručně, což vyžaduje preciznost a léta zkušeností. Ručně balený doutník tak není pouze výrobkem, ale výsledkem řemeslných dovedností, které se v mnoha regionech dědí z generace na generaci. Největší tradici mají ve Střední a Jižní Americe, ale několik expertů najdeme i v Evropě, zejména v italském Toskánsku. 3. Původ tabáku ovlivňuje chuťový profil Stejně jako u vína nebo kávy hraje místo původu zásadní roli. Například kubánské doutníky jsou známé svou silou, plností a zemitými tóny, zatímco ty dominikánské bývají jemnější a vyváženější. Podnebí, typ půdy i způsob fermentace dodávají tabáku charakteristické vlastnosti, podle kterých každý znalec bezpečně pozná, kde doutník vznikl. 4. Základem je správné skladování Doutník je živým produktem. Kvalitu si zachová jen v případě, že ho budete správně skladovat. Jinak může vyschnout nebo naopak zplesnivět. Pro zachování chuti i struktury odborníci doporučují zakoupit humidor na doutníky, tedy speciální dřevěnou krabičku, která udržuje optimální vlhkost mezi 65 a 72 %. 5. Doutníky se liší velikostí i tvarem Nejde jen o délku, ale také o průměr doutníku, takzvaný „ring gauge“. Oba tyto parametry ovlivňují dobu kouření i chuťový zážitek. Například robusto (krátký a silnější doutník) nabídne intenzivnější chuť na kratší dobu než štíhlé lancero. 6. Zapalování doutníku má svá pravidla Zapalování běžným zapalovačem může chuť doutníku negativně ovlivnit. Ideální jsou speciální tryskové zapalovače, které umožňují dokonalou kontrolu nad plamenem. Stejně dobře ale fungují i zápalky bez síry, protože nezkreslí přirozené aroma tabáku.  7. Kouření doutníků je pomalý proces Doutník byste si měli vychutnávat pomalu, v klidu a pohodě. Pokud se přesto rozhodnete tento rituál přerušit, můžete ho za určitých podmínek odložit a později znovu zapálit. Vždy ale myslete na kvalitu a atmosféru okamžiku. 8. Chuť doutníku se postupně mění Doutník je konstruován tak, aby se jeho chuť v průběhu kouření vyvíjela. Začátek bývá lehčí, střed těla výraznější a konec intenzivní. Znalci tento vývoj vnímají a oceňují ho jako součást celkového zážitku. 9. Výběr doutníku je individuální záležitostí Neexistuje jeden nejlepší doutník. Každý kuřák preferuje jiné aroma, intenzitu nebo původ tabáku. Pokud tedy patříte mezi začátečníky, nebojte se vyzkoušet různé druhy a poznávat jejich rozdíly, pomalu a s respektem k tradici. Své favority tak časem určitě najdete. 10. Kultura doutníků se pojí s etikou Jak už víme, doutník není krátkodobou záležitostí. K jeho vychutnání patří příjemné prostředí, dobrá společnost a často i sklenička něčeho výjimečného. Tím může být kvalitní rum, brandy nebo whisky. Doutníky zkrátka nejsou jen tabákovým výrobkem – představují součást kultury, historie i řemeslného umu. Pokud vás tento svět zajímá, doporučujeme prozkoumat širokou nabídku doutníků a nezapomenout ani na kvalitní doplňky. Stylové humidory nebo zapalovače pozvednou celý zážitek na vyšší úroveň.   Přidat komentář foto Brown and black round container photo – Free Money Image on Unsplash Doutníky mají už po staletí v tabákovém světě důležitou pozici, symbolizují vytříbený vkus, eleganci i kulturu. Ačkoliv jsou určené pouze pro dospělé a jejich konzumace s sebou nese zdravotní rizika, znalost této specifické oblasti vám jistě rozšíří obzory. Pokud vás tedy fascinují tradice, řemeslné zpracování a historie, přinášíme vám 10 faktů, které vám pomohou kvalitním doutníkům lépe porozumět. Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2020-05-22 13:58:46

Farmakon

Dynamika současného světa, kterou nejčastěji nazýváme globalizace, spočívá na předpokladu, že je nezbytné vyrábět, prodávat a kupovat, obíhat a směšovat. V „otevřené společnosti“ je chování viru velmi konformní: chová se jako všichni ostatní, cirkuluje. Najednou jsme však svědky toho, že ze dne na den se hranice opět vytyčují – a to nejen ty evropské, ale také hranice národních států, měst a regionů, uzavírají se dokonce i části měst. Zahalování tváří rouškou se najednou stává výrazem zodpovědnosti a solidarity, zatímco ještě nedávno byla zahalená tvář bezpečnostním rizikem a výrazem neochoty sdílet společnou identitu národního státu. Za potlesku společnosti se začínáme jako jednotlivci znovu svazovat s jedním místem a přijímáme omezení pohybu. Najednou se stejně jako v roce 2008, kdy svět ochromila finanční krize, stávají národní státy řešením situace, která má jak globální příčiny vzniku, tak i globální důsledky. Paradoxně jsme v té ochromující podívané na pandemii svědky podivuhodného oživení státu. V jakémsi ironickém zvratu je entita, kterou označujeme jako národní stát a jehož smrt byla tragicky oslavována při nesčetných příležitostech, znovu ve středu dění. Tentokrát však jako spasitel! Válečné metafory V okouzlení rolí státu jako zachránce a ochránce obyvatelstva se potom zpochybňování procesu vyhlašování výjimečných stavů, případně věcných důvodů, které k takovému vyhlášení vedou, či jednotlivých nařízení státu při řešení nákazy obyvatel, považuje za nejvyšší formu rouhání. Vlády národních států jsou znenadání oslavovány za to, jakým způsobem pečují o zdraví obyvatel, a výjimky z pravidel právního státu jsou posvěceny přitakávajícím veřejným míněním ve jménu naší bezpečnosti, kterou najdeme právě uvnitř hranic národních států. Touha najít efektivní ochranu před virem SARS-CoV-2 může otevřít dveře nebezpečí jinému – dominanci expertního diskurzu v rozhodování výkonné moci, tedy rozhodování, které se neopírá o fikci legitimity. Vztah mezi odbornými názory tzv. nezávislých odborníků a rozhodnutí přijatými národními exekutivami je v tomto ohledu klíčovým momentem. Role vědeckých pracovníků a jejich poznatků při formulaci národních strategii boje s virem vyvolává totiž zajímavé ústavně-právní otázky politické odpovědnosti a legitimity přijímaných opatření. Současná pandemie tak vrhá světlo na dlouhodobý problém liberálních demokracii, tedy na vztah mezi legitimitou a legalitou a zejména na narůstající roli legality při legitimizaci kroků exekutivy a oslabování demokratických složek rozhodování, které zavazuje společnost jako celek. Všimněme si například, jak často političtí představitelé hovoří o „válce s virem“. Válečné metafory doprovázející přemítání o pandemii jsou následně argumentačním společníkem při procesu uplatňování konkrétních opatření, která mají za cíl vytvořit sémiotickou atmosféru legitimizující výjimečný stav. Jsme totiž trvale vystaveni něčemu, co lze nazvat info-demie. Vidíme strašnou propast pandemie, v níž rukou neviditelného nepřítele nacházejí smrt naši milovaní, kteří nemají přístup ke kolabujícím jednotkám intenzivní péče. Taková realita nám potom neumožňuje uvažovat o hlubokých etických a politických důsledcích mimořádné situace, v níž poslední týdny žijeme. Jedinou smysluplnou a přijatelnou reakcí, která zbývá jak jednotlivci, tak státním aparátům je boj o vlastní přežití. Naléhavost situace totiž vyžaduje jednat, nikoliv přemýšlet – potřebujeme jistoty, nikoliv zbytečné spekulace. Společnost se v takové atmosféře potom velmi ochotně odevzdává expertnímu jazyku a politice zdraví, kterou tento jazyk evokuje jako legitimizační nástroj, a postupně nahrazuje současnou ideologií liberální demokracie, jež se musí opírat o mnohem širší spektrum faktorů zajišťujících její hegemonické postavení. Lék, nebo jed? Otázka, kterou formuluje Agamben, tedy zda je (tendence k) vyhlašování výjimečných stavů příznakem dlouhodobějších tendencí ve způsobech vládnutí a řešení nenadálých situací různého typu, je v této chvíli naprosto zásadní. Vyhlášení výjimečného stavu totiž přitahuje celou řadu parazitických jevů, jichž se je třeba vyvarovat. Agamben považuje reakci na COVID-19 za vyústění dlouhodobé tendence nepřiměřených státních kroků činěných ve jménu zdraví a bezpečnosti populace. Agambenovu kritiku současných opatření je třeba chápat především jako kritiku dlouhodobých tendencí v liberálně demokratických státech. Přijetím takových opatření, jako je celostátní karanténa, ve jménu zajištění bezpečnosti a ochrany před virem, totiž vytlačujeme běžné fungování vlády založeného na demokratických mechanismech ze spektra možného a postupně jej nahrazujeme přechodem k trvalejšímu výjimečnému stavu, v němž může být velmi rychle zásadním způsobem (nevratně) narušena řada občanských svobod. Taková ústavněprávní a politická strategie potom podle Agambena pouze reflektuje již existující posun liberální demokracie směrem k tzv. expertokracii. Vyhlašování výjimečného stavu je právě takovým pharmakonem, o kterém mluví Platón, my se zde budeme inspirovat Derridovou interpretaci jeho textu v eseji La pharmacie de Platon[1] . Starořecké slovo pharmakon je paradoxní a lze jej přeložit jako „droga“, což znamená „lék“ i „jed“. Derrida sleduje významy přiřazené k pojmu pharmakon v Platónových dialozích: lék, jed (lék nebo nemoc nebo jeho příčina), droga, recept, kouzlo, medicína, umělé zbarvení, malovat atd. Derrida k tomu poznamenává, že tato substance, jež je zároveň lékem i jedem, svoje uživatele především vtahuje do specifického diskurzivního pole, které reflektuje jeho významovou ambivalenci. Tato významová ambivalence a důležitost kontextu, ve kterém je pharmakon podáván, představuje zajímavý nástroj, pomocí něhož lze nahlížet vyhlášení výjimečného stavu, uzavření hranic a zavedení povinnosti nosit roušky, případně jiné ochranné pomůcky. Jistě, všechna tato opatření lze považovat za administraci léku, ale pouze z jednoho velmi specifického úhlu pohledu z celé té škály, kterou Derrida vykreslil. Výjimečný stav představuje odklon od „normální“ politiky a zavádí do politického života prvek neznámého. Zatímco většina komentářů k výjimečnému stavu v České republice se zaměřuje na procedurální aspekty. Takové úvahy nepřinášejí do debaty, kterou zde vedeme příliš nového – ano, principy, na nichž stojí liberální demokracie a právní stát, bychom měli bránit před, nazvěme to například, nesystémovým přístupem české vlády. Takové úvahy ale neberou v potaz důsledky přijímání takových rozhodnutí za hranicemi procedurálních pravidel právního státu. Otázky, které otevírá Derridova analýza Platónova textu, nám mohou pomoci tuto oborovou myopii překonat. Jistě, otázka, zda opatření přijatá exekutivou státu působí jako jed, nebo jako lék, je bezpochyby spíše otázkou naší pozice ve vztahu k druhům mocenských vztahů, které v liberálně demokratických státech nacházejí, než něco, co bychom měli brát jako absolutní hodnotu. Pro mnoho občanů bude rozdíl mezi tím, zda přijatá opatření jsou spíše lékem, nebo jedem procesních pravidel liberální demokracie, nepochybně málo důležitý. Avšak například při pohledu z hlediska sociálně-ekonomického dopadu se pak mohou rozdíly mezi různě zvolenými přístupy zdát méně akademické, a proto i mnohem podstatnější, a to bez ohledu na rozdíly v ideologiích, které bývají často hnacím motorem politických komentářů. Výjimečný stav jako politický koncept Co je tedy tím elementem, který odlišuje jed od léku? Obecně považujeme výjimečný stav za rozchod s normální politikou, politickou praxí nebo ústavním pořádkem země, jak je tedy chápeme v těch tzv. demokracií západního typu. Způsob přijímání rozhodnutí v době trvání takového stavu vychází z existující krizové situace, případně z rozšířeného přesvědčení o existenci takové krize. Vyhlášení takového stavu potom posiluje myšlenku, že demokracie jako režim nefunguje, což na oplátku posiluje pocity rozčarování, odcizením a opuštění liberální demokracie jako perspektivního projektu. Tento text s použitím Agambenových myšlenek naznačuje, že musíme o výjimečném stavu přemýšlet nejen jako o krátkém časovém okamžiku nebo náhlé „události“, ale jako o politickém konceptu, který se vedle jiných konceptů postupně prosazuje do běžného lexikonu každodenní politiky. Diskutování o výjimečném stavu izolovaně od podmínek, které ho doprovázejí, nás pouze vede zpět do bludiště definičních diskusí o tom, zda toto opatření mělo být přijato s tímto nebo tímto právním ustanovením atd. Ve stále nejistějším světě tak může napříště expanze rozsahu a normalizace výjimečného stavu být již jen logickou reakcí na každou podobnou situaci. V tomto krátkém textu jsem se pokusil pokrýt možná příliš široké pole. Navrhuji nicméně, že dva hlavní způsoby, jak se o opatřeních přijatých vládou diskutuje, tedy otázka přiměřenosti nebo proporcionality, chcete-li, a otázka dodržovaní procesních pravidel právního státu, jsou možná příliš ploché nebo reduktivní, než aby dokázaly zachytit to, co je na současné situaci podle mého názoru zásadní.   [1] Derrida, J., "Plato's Pharmacy" In: Dissemination, translated by Barbara Johnson, Chicago, University of Chicago (1981)   Text doplňuje sérii článků v tématu Globální pandemie, lokální přístupy. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2022-05-31 15:18:59

Nikdy se nevzdáme! Národní muzeum otevřelo výstavu připomínající 80. výročí operace Anthropoid

Nikdy se nevzdáme! je název právě otevřené výstavy v Národním muzeu, která připomíná nejen 80. výročí operace Anthropoid a další významné události roku 1942, ale také osudy obyčejných lidí s jejich neobyčejnou statečností. Připomíná v širších souvislostech realitu Protektorátu Čechy a Morava i události a osudy spjaté se 38 dny druhého stanného práva v období mezi 27. květnem a 3. červencem roku 1942. Výstava představuje souvislosti předcházející atentátu na Reinharda Heydricha, především rozbití Československa, okupaci a příjezd Heydricha do Prahy v roce 1941. Akce parašutistů z 27. května 1942 pak odstartuje prezentací reality protektorátu v oněch výše zmíněných 38 dnech výjimečného stavu. Návštěvník postupuje symbolicky týden po týdnu, je konfrontován s událostmi, veřejným prostorem protektorátu, propagandou i starostmi všedního dne. Postupně si projde významné události jako přípravy na atentát a následnou smrt Reinharda Heydricha, vyhlazení Lidic, boj v kostele sv. Cyrila a Metoděje, vypálení osady Ležáky a ukončení výjimečného stavu. V každém týdnu je pak v centru pozornosti konkrétní osud, který kombinací informace a emoce zpřítomňuje životy jednotlivců i rodin. Jde o osudy obyčejných lidí i elit. Návštěvník se tak seznámí například s osudem rodiny Stehlíkovy z Rokycan, která podporovala parašutisty a následně byla popravena včetně nezletilého člena Františka, či židovské dívky Alice Feinové z Nového Města na Moravě, která byla v těhotenství popravena. Představen je i osud generála Eliáše, který byl zatčen po nástupu Heydricha, odsouzen k smrti a popraven za druhého stanného práva, či lidických mužů, žen a dětí. Návštěvníci tak mohou sledovat příběhy statečnosti i obrovské důvěry ve svobodu národa a státu. „Operace Anthropoid je jednou z nejvýznamnějších událostí našich moderních dějin. Výstava Nikdy se nevzdáme! návštěvníky seznamuje s klíčovými událostmi roku 1942, realitou tehdejší doby, a především s osudy a hrdinstvím stovek statečných lidí, kteří za svobodu své vlasti neváhali položit své životy a na které nikdy nesmíme zapomenout,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. K vidění je okolo stovky autentických předmětů z Národního muzea, Vojenského historického ústavu či Národního technického muzea. Návštěvníci tak na vlastní oči uvidí například části výstroje Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, včetně předmětů zabavených nacisty po boji v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje jako například aktovku, kravatu, sako či pouzdro na pistoli. Dále je možné si prohlédnout originál vysílačky desantu Silver A Libuše, přičemž je ve výstavě zmíněn právě osud radisty Jiřího Potůčka a pardubických podporovatelů výsadku Silver A. Tragédii Lidic připomíná číslo popisné 10 z lidické školy a k vidění jsou například také pohlednice adresované vězni do Buchenwaldu z června 1942 či růženec vyrobený Boženou Dvorskou z chleba v pankrácké věznici před vykonáním popravy. Součástí výstavy je i „protektorátní kino“, kde mohou návštěvníci sledovat dobové týdeníky právě z oněch několika týdnů druhého stanného práva. Výstavu současně doplňují obrazovky s představením dalších osobností z oblasti odboje, církve či umění. Součástí je též audioprogram dobového rozhlasu. Celou výstavu pak uzavírá opět širší politický kontext, oduznání Mnichova a vývoj protektorátu do osvobození roku 1945, včetně vyrovnání se s důsledky druhého stanného práva v poválečných soudech. Výstava tak přirozeně přechází ke konci války spojeného s tresty vůči kolaborantům a zrádcům. Výstavu doplňuje také menší výstava Hrdinovia odboja, která ilustruje odboj a odpor části slovenské společnosti proti fašismu. Představuje osobnosti armády i politiky, které se snažily o obnovení Československa. Konkrétně například generála Rudolfa Viesta či politika Jozefa Lettricha. Sbírkové předměty pak představují jak doklady odboje, včetně předmětů Josefa Gabčíka, tak i realitu Slovenského státu.  Národní muzeum kromě pořádání této výstavy také současně shromažďuje veškeré informace o nejrůznějších akcích pořádaných kulturními institucemi, které se budou v rámci letošního významného výročí konat po celé republice, a uveřejňuje je na webových stránkách www.1942.cz.

Čas načtení: 2021-05-31 19:50:53

Plzeňské interiéry Adolfa Loose pozvou návštěvníky během června i do běžně nepřístupných prostor

Do plzeňských interiérů od světoznámého architekta Adolfa Loose se letos návštěvníci kvůli protiepidemickým opatřením ještě nepodívali. To se změní o prvním červnovém víkendu, kdy se zájemci budou moci opět vydat na dvě pravidelné prohlídkové trasy. K nim během června přibude také možnost navštívit i běžně nepřístupný Apartmán Richarda Hirsche a byt rodiny Huga Semlera, který je otevřený jen příležitostně. Realizace výjimečného architekta, brněnského rodáka Adolfa Loose, najdeme ve Vídni, Paříži, Plzni, Montreux, Hrušovanech u Brna nebo Semmeringu. Právě v Plzni se ale hned po Vídni zachovalo nejvíce Loosových realizací, které už téměř půl roku nebylo možné kvůli protiepidemickým opatřením navštívit. V pátek 4. června se budou milovníci architektury a designu moci vydat na dvě prohlídkové trasy, které je provedou po třech interiérech, bytu manželů Krausových, bytu Voglových a Brummelově domě, který jako jediný zůstal ve vlastnictví rodiny původních majitelů. Nabídku obohatí další trasa se dvěma interiéry, které jsou přístupné pouze výjimečně. Prvním z nich bude byt rodiny Huga Semlera, který je možné navštívit jen několikrát do roka a také apartmán Richarda Hirsche, který se nachází v novorenesančním domě Viléma a Marty Hirschových v Plachého 6 a široké veřejnosti se letos otevře poprvé. „Do interiéru, který byl součástí prvního Loosem upravovaného bytu v Plzni, se návštěvníci budou moci poprvé podívat 19. června, a pak zhruba jednou měsíčně až do podzimu. V případě zájmu přidáme další termíny, prozradila Anna Gaierová, která má projekt Adolf Loos Plzeň na starosti. Lákadel bude v letošní sezóně víc. „V bytě Krausových v Bendově 10 se objeví nový exponát, a to křesílko, které ve 30. letech v malé sérii vyrobila firma THUN. Adolf Loos jedno z nich umístil před krb v salonu v bytě rodiny Huga Semlera, což je vidět na dochovaných fotografiích. Tuto stoličku se nám letos podařilo zakoupit v internetové aukci a návštěvníci si ji budou moci prohlédnout v bytě Krausových, do budoucna by se ale měla „vrátit“ do původního interiéru do domu Huga a Heleny Semlerových, který se v budoucnu dočká renovace,“ doplnila Gaierová. Další novinkou je krátké propagační video Adolf Loos Plzeň: Vydejte se za osudy unikátních interiérů. „Promovideo z produkce studia Petrohrad jsme jako městská organizace Plzeň – TURISMUS, provozovatel plzeňských Loosových interiérů, přihlásili do národního kola soutěže festivalu Tourfilm 2021, pořádané agenturou CzechTourism. Nejenže oslovil porotu, ve které zasedli mimo jiné i ředitel Febiofestu Kamil Spáčil a ředitelka Zlín Film Festivalu Jarmila Záhorová, ale obstál i v konkurenci stovky tuzemských a zahraničních spotů propagujících Českou republiku a získal hlavní cenu,“ dodala Gaierová. Pro propagační spot byly použity záběry z připravovaného, technicky výjimečného filmu Pohodlné století, který mapuje příběhy plzeňských interiérů Adolfa Loose, jejich poválečnou historii i osudy původních obyvatel. Dosavadní propagační videa se soustředila především na architektonickou hodnotu interiérů. Tentokrát potenciální návštěvníci mají možnost vidět, že za každým z Loosových plzeňských děl se skrývají i silné příběhy. Ty těmto luxusním prvorepublikovým bytům dodávají nezaměnitelnou atmosféru, kterou je možné zažít na vlastní kůži právě během pravidelných komentovaných prohlídek. Kdo se bude chtít vydat na obhlídku Loosových interiérů „po vlastní ose“, ten si může v Turistickém informačním centru na náměstí Republiky zakoupit útlou publikaci věnovanou všem Loosovým plzeňským realizacím – dochovaným, přístupným, nepřístupným i těm zaniklým. Autorem Průvodce po díle Adolfa Loose a jeho spolupracovníků v Plzni je historik architektury Petr Klíma ze spolku Pěstuj prostor. „Průvodce s mapkou a historickými i současnými fotografiemi je určený široké veřejnosti. Kromě popisu dvanácti interiérů tam zájemci najdou i životopis Adolfa Loose a jeho pěti spolupracovníků. Publikace je dostání v českém, anglickém i německém jazyce,“ uvedl Klíma. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-12-29 11:13:00

KVÍZ: Cesta do pravěku oslaví sedmdesátiny. Znáte tvorbu Karla Zemana?

V roce 1955 si odbyl v československých kinech premiéru další snímek Karla Zemana (1910-1989) Cesta do pravěku. Režisér jím potvrdil postavení výjimečného světového tvůrce. Máte-li čas, zajděte do jeho pražského muzea. Chcete-li zažít cosi výjimečného, zamiřte do Pražského Rudolfina na Čarodějova učně s Davidem Švehlíkem a Karlem Dobrým v hlavních rolích. Máte pár minut? Tak zkuste kvíz, jenž jeho tvorbu mapuje.

Čas načtení: 2025-01-03 07:00:59

Život nad střechami mrakodrapů

Výjimečné místo na vrcholu jedné z výškových budov v Chicagu inspirovalo architektonické studio Scotta Dresnera k vytvoření výjimečného penthousu pro pár z Evropy. Mít jeden byt ve Spojených státech a druhý v Evropě není nic výjimečného. Velká skupina obchodníků a podnikatelů má současně bydliště v New Yorku a Londýně, kde mimochodem žije nejvíce miliardářů na světě. Na druhém místě je […]

Čas načtení: 2014-10-24 00:00:00

Supreme x Vans podzim/zima 2014 - Native American

Když se sejdou labely Supreme a Vans v jedné dílně, můžete si být jisti, že vznikne něco výjimečného, po čem se budou lidé ohlížet a budou se na to stát fronty. Opět se stalo, že designéři Supreme vtrhli do dílny Vans a společnými silami vznikla kolekce tenisek Vans, tentokrát v kotníkovém provede ...

Čas načtení: 2013-02-16 00:00:00

atmos x Nike Air Max 1 / Davové šílenství s jménem Animal Camo

Pokaždé, když se objeví na trhu spojení atmos a Nike Sportswear, většina sneakerheads zpozorní, což má samozřejmě svůj důvod, jelikož ve společné dílně těchto labelů se vždy zrodí něco výjimečného. Většinou jsme měli tu čest s teniskami s visačkami NSW x atmos, ovšem tentokrát došlo také na kšilto ...

Čas načtení: 2012-04-22 00:00:00

Horween x Nixon jaro 2012 / Nový výraz pro luxus

Kalifornský label Nixon rozhodně nezahálí, možná si pamatujete na minulé léto, kdy se značka Nixon spolčila s firmou vyrábějící luxusní kožené doplňky Horween. Jelikož výsledkem předchozí kolaborace bylo něco výjimečného, rozhodně by byla škoda se do společné dílny nepustit znovu. Tak jsme se dočk ...

Čas načtení: 2009-05-10 00:00:00

Lotus Evora cabrio bude mít jen 2 sedadla

Automobilka Lotus se rozhodla, že Evora bude mít pouze 2 sedadla. V dnešní době supersportů to není nic vyjímečného...

Čas načtení: 2011-07-16 13:00:00

Dekorativní pohovky podle Teo Jasmin

Zobrazení fotografických děl a následně jejich integrace do interiérového nábytku je důmyslnou a precizní myšlenkou Teo Jasmin. Obrázky měst, městeček či dědinek není nic výjimečného, v interiérech se v různých podobách zobrazují poměrně často. Designér se však rozhodl dodat fotografiím úplně jinou ...

Čas načtení: 2011-03-31 00:00:00

Luxusní kožený nábytek od Hancock & Moore

S příslibem vytvoření výjimečného designu v oblasti luxusního nábytku, který si stanovila značka Hancock & Moore, přichází společnost s úžasnou kolekcí plnou luxusu. Každý kus nábytku Hancock & Moore se vyznačuje příslibem dodat zákazníkovi uspokojení nejen komfortní, ale také designové. Nová kolek ...

Čas načtení: 2015-09-30 16:53:51

Vyhlídkový let s akrofobií

Jak jsem už naznačil na jiných místech, před nedávnem jsem absolvoval vyhlídkový let po okolí Olomouce v Cessně 172. To samozřejmě navenek nepůsobí jako nic kdovíjak výjimečného – vyhlídkové lety jsou dneska zcela běžnou záležitostí, dvojnásob máte-li prostřednictvím některého člena rodiny k letištím a létání tak blízko, jako já. Přesto tahle informace možná ty, kteří […]

Čas načtení: 2017-02-09 00:00:00

Valentýn s designovými mýdly Bella Rose a Nordic Day

Zatímco někteří tráví Valentýn v romantickém duchu v obležení rudých růží, zamilovaných dárečků a sladkých slovíček, pro jiné tento den nic výjimečného nepředstavuje. Ať už patříte do kterékoliv skupiny, zajisté rádi čas od času uděláte své drahé polovičce radost a potěšíte ji alespoň malou drobnost ...

Čas načtení: 2011-10-20 17:45:00

Kolekce Versace pro H&M odhalena!

Do uvedení kolekce Versace pro H&M v obchodech zbývá necelý měsíc a právě dnes spatřila světla internetu, a to jen před pár hodinami. Po uveřejnění několika obrázků z reklamní kampaně před několika dny, jsem již tušila, že půjde o něco výjimečného, ale nakonec kolekce mé očekávání ve velkém předčil ...

Čas načtení: 2009-05-13 00:00:00

Jarní nákupy v Mangu – Přijďte si užít exklusivní večer!

Pokud ráda nakupujete krásné oblečení a zároveň chcete zažít něco výjimečného, přijďte si užít atmosférou večerního nakupování nové kolekce v Mango shopech ve třech českých městech, které Vám přináší Mango ve spolupráci s časopisem Elle. Kdy a kde? Exklusivní večer plný nakupování a ještě něčeho n ...

Čas načtení: 2024-02-10 18:00:00

Franta Mimozemšťan: Recenze

Když se před pár měsíci objevily v pražských multiplexech velké papírové poutače na Frantu mimozemšťana, bylo jasné, že se blíží něco výjimečného. A byla to pravda. Sci-fi komedie není zrovna žánr, do kterého by se filmaři v ČR pouštěli několikrát do roka, a když už, tak si vystačí s nějakým tím ...

Čas načtení: 2011-01-17 00:00:00

Mikina s potiskem pro každého, je bezva

Blíží se datum kamarádčiných či kamarádových narozenin? Chcete darovat blízkým něco výjimečného, nevšedního a neobvyklého? Už vás nebaví neustále vymýšlet dárky? Pak zkuste oblečení s potisky. Váš blízký na takový dárek jistě jen tak nezapomene a navíc je to dárek užitečný a praktický. Každý z nás ...

Čas načtení: 2009-12-15 00:00:00

Pletené boty: Buďte originální! / Zimní obuv 2009

Jste ráda středem pozornosti? Hledáte stále něco výjimečného a originálního? Pak si bezesporu pořiďte pletené boty. Ano, slyšíte správně. Boty jsou upletené, stejně tak jako svetry. Obuv je zejména v chladných dnech velice důležitá. Proto ji musíme vybírat pečlivě, aby nejen dobře vypadala a na noze ...

Čas načtení: 2024-02-07 13:48:20

Stíny zlatého dědictví [M. K. Molhamm / Martin Koláček - E-knihy jedou]

Příběh výjimečného přátelství pokračuje. Angelika de Dambresse nečekaně odplouvá do Nového Španělska pátrat po zmizelém manželovi, aby s ním srovnala účty.

Čas načtení: 2024-02-15 22:22:23

Hypnotizér ve Znojmě | duben 2024

Přijďte se uvolnit a prožít si něco velice výjimečného na... | Znojmo - (2024-04-15 19:00:00 - 2024-04-15 00:00:00)