EUR 24,750 || 
JPY 15,035 || 
USD 21,695 || Filmovú prehliadku Cr& 232;me de la Cr& 232;me v slovenských kinách tento týždeň otvorila novinka režisérky Anne Fontaine Bolero, v ktorej si posvietila na najvypuklejšie dielo skladateľa ..
Čas načtení: 2024-05-21 08:21:07
Mika Waltari: Jeho království, čte Ondřej Brousek
Audiokniha 17:30 hod., načetl Ondřej Brousek, OneBook 2024 Finský spisovatel Mika Waltari (1908-1979) v mládí studoval teologii, filosofii, estetiku a literaturu. Je autorem historických románů z období starověku, středověku i raného novověku, psal pohádky, detektivky a divadelní hry. Jeho království Toto dílo zaujme každého, kdo miluje pečlivě vystavěné příběhy založené na hluboké znalosti tématu. Román ve formě dopisů popisuje příběh Římana Marca Manilia Mezentiana, který odešel kvůli nevhodné lásce k Tulii do Alexandrie, kde se rozhodl v tamní slavné knihovně studovat fenomén proroctví, aby pak odjel do Jeruzaléma. Do něj vstupuje ve chvíli, kdy na kříži umírá Ježíš Nazaretský. Marcus hledá Jeho království, pravou víru, mystérium. Zmítá se v pochybnostech. Stejně tak popisuje zmatky učedníků a následovníků. Nejsou to žádné skvělé charaktery, naopak je v nich i ohromná malost, sobectví a ješitnost, přecházející až v elitářství, strach a podezíravost. Marcus zmrtvýchvstalého Ježíše i několikrát potká a rostoucí víra v něj ho zbavuje úzkostí a neklidu. Vůči židovství dílo obsahuje řadu stereotypů, předsudků. Asi nejvíce se projevuje ve tvrzeních, popisujících postavení ženy v judaismu. Není pravda, že podle judaismu žena nemá duši ani že by si ženy nezasluhovaly úctu. Jde spíš tedy o jakousi představu o judaismu, nikoliv, že to tak je či bylo. Nicméně takováto tvrzení v díle tvoří kontrast k právě rodícímu se křesťanství, které se o ženy naopak velmi opírá a ženy i tvoří podstatnou sílu při jeho šíření. Ženy jsou podány jako bytosti velmi emoční, informované, marnivé, klevetivé, vypočítavé…, na jednu stranu se koří, na druhou jsou až arogantní a panovačné, jsou popsány jako prázdné nádoby, které mohou být naplněny novým učením. Nejsou to příjemné postavy, vydírají, vynucují, manipulují. Bohužel se od sebe ani příliš neliší. I žena, která se jeví jako moudrá, má chvíle, kdy jedná nesnesitelně. Marcus je jedna z nejmilejších postav. I on se zmítá v pochybnostech, vykazuje slabost, nevyrovnanost. Je to však muž vzdělaný, vlídný a milosrdný. Nepříjemní jsou Ježíšovi apoštolové, prostí muži, plní hněvu, předsudků, xenofobie, toužící po výlučnosti a výjimečnosti. Neustále opakují, že Ježíšovu učení dobře nerozumí, ale jednou jim vše bude objasněno a na tuto dobu čekáme až do závěrečných pasáží románu, když za dunění větru na ně v podobě ohnivých jazyků sestoupí Duch svatý. Marcus se až neuvěřitelně ponižuje, a ačkoliv je mnohem zdatnější i jako apologeta, je vyzván, ať o vlastních zážitcích nemluví. S pokorou to přijímá. Je to obtížná cesta pro všechny, protože dlouho všem postavám uniká, že Jeho království je čistá duchovní láska a víra v Krista. Co se mi velmi líbilo, byl popis Alexandrie a tamního života, v Judeji pak vylíčení vztahu Římanů k Židům. Pilát Pontský patří k příjemným postavám. Styl římské vlády v Judeji byl velmi tolerantní, shovívavý, velkorysý, sledující vlastní cíle, což byl především klid v zemi. Stejně tak je perfektní popis kosmopolitní společnosti v Jeruzalémě. Právě cizinci tvoří nejsympatičtější charaktery. Celkově lze Jeho království považovat za román výborně popisující starověký svět a za křesťanskou propagandu, nicméně neskutečně zajímavě, fundovaně, hluboce filosoficky podanou. Načtení Ondřejem Brouskem je vynikající, takže všem, kteří mají rádi audioknihy a křesťanství vřele doporučuji. Jindřiška Kracíková *** Mika Waltari (1908–1979) Finský spisovatel, dramatik, scenárista a překladatel rodem z Helsinek studoval nejprve teologii, ale později se zaměřil na filozofii a dějiny umění. Do literatury vstoupil roku 1925 jako novinář, básník a člen umělecké skupiny Tulenkantajat (Nosiči pochodní), jež se stavěla proti finskému tradicionalismu a propagovala orientaci na moderní evropské směry. Zatímco v meziválečných dílech reflektoval většinou složité mezinárodní postavení své vlasti (Velká iluze, Z otce na syna, Město smutku a radosti, Cizinec přichází), po válce se věnoval především historické próze. Světovou proslulost si vydobyl nejen knihou Egypťan Sinuhet (1946, č. poprvé 1965), ale i romány Pád Cařihradu, Tajemný Etrusk, Jeho království (1959, č. poprvé 1974), Nepřátelé lidstva, Temný anděl, Krvavá lázeň či Šťastná hvězda. S nemalým ohlasem se setkaly i jeho kratší žánrové prózy – převážně detektivky a horory – a v neposlední řadě kolekce svébytných moderních pohádek. Díla nejznámějšího finského autora byla přeložena do čtyř desítek jazyků. Ondřej Brousek (* 1981) Reprezentant třetí generace herecké dynastie Brousků se do srdcí divaček zapsal postavou Eliena z Hřebejkových Pelíšků (1999). Vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři a poté zamířil do Divadla na Fidlovačce, kde se prosadil jako herec, skladatel i režisér. Účinkoval ve snímcích Milenci a vrazi, Bolero i v řadě seriálů. Od roku 2013 je členem souboru Divadla na Vinohradech, v němž svůj mnohostrunný talent předvedl mj. v roli W. A. Mozarta v Shafferově předloze ke světoznámému Formanovu snímku. Pamětihodný výkon předvedl též v rozhlasové minisérii Tři životy Dmitrije Šostakoviče (2019), kde ztvárnil totalitním režimem pronásledovaného sovětského skladatele. Múzické výboje klávesisty skupiny Monkey Business však vedle filmové, televizní, divadelní a muzikálové hudby (např. k jevištnímu ztvárnění retrogrotesky Adéla ještě nevečeřela) zahrnují rovněž dvě symfonie.
\nČas načtení: 2019-12-19 18:14:40
Pozoruhodná kniha o skladbách skupiny Deep Purple
Steve Pilkington je šéfredaktor britského magazínu Rock Society, přispěvatel i jiných časopisů, týden co týden uvádí pořad o progresivním rocku na Firebrand Radio. A co je zač jeho kniha Deep Purple a Rainbow, every album, every song 196á–1979? Zasvěceností, propracovaností, pečlivostí, detailními přístupy se vymyká trendu mnoha jiných, banálnějších koncepcí. Fascinujícím způsobem přibližuje zásadní, ale vlastně veškerá raná alba hned dvou podstatných hudebních skupin, které ještě nezněly metalově (jako Metallica, například), ale tvrdostí, energií a promyšleností zaujaly už tak bezpočet fanoušků. Mnozí přitom prohlašují produkci skupin Deep Purple a Rainbow let sedmdesátých za absolutní vrcholky hudby. Anebo aspoň té rockové. Bylo to roku 1967, kdy kytarista Ritchie Blackmore, klávesista Jon Lord a bubeník Chris Curtis založili nenápadnou skupinu Roundabout. Basovým kytaristou se stal Nick Simper a definitivním hráčem na bicí Bobby Woodman. I on byl brzy nahrazen: Ianem Paicem. A jako první zpěvák stanul na pódiu Rod Evans. Roku 1968 se přejmenovali na Deep Purple a první koncert uspořádali v hospodě The Lion ve Warringtonu. V následujících osmnácti měsících nahráli tři alba, nicméně v létě 1969 došlo ke klíčové šarádě a světově významné změně. Basy se totiž chopil Roger Glover a mikrofonu zpěvák Ian Gillan. Éra této sestavy zůstává pro mnohé nejklasičtější. Ale Gillan a Glover roku 1973 odešli. Novým baskytaristou se stal Glenn Hughes a ještě podstatnějším byl příchod Davida Coverdala. Právě s jeho nezanedbatelnou pomocí měla vzniknout uhrančivá alba Burn a Stormbringer... Ale následoval odchod Ritchie Blackmora (1975) a roku 1976 se skupina rozpadla, byť ne navždycky. Blackmore vystupoval již od roku 1975 se zpěvákem Ronnie Jamesem Diem v sestavě Rainbow a Coverdale dosáhl mimořádného úspěchu s kapelou Whitesnake. Toho všeho znalý publicista Steve Pilkington mapuje vznik legendy během onoho prvního desetiletí a skutečně rozebírá desku za deskou až do šroubku a píseň za písní až do posledního riffu. Začíná albem Shades Of Deep Purple (1968), natočeném v květnu 1968 po návratu skupiny ze skandinávského turné, a skončí albem Down To Earth (1969), nahraném v dubnu až červenci 1979, již se zpěvákem Grahamem Bonnetem a pod „značkou“ Rainbow, kde kytary ovládají Ritchie Blackmore a Roger Glover. Zatímco zprvu nahrávali rovněž coververze hitů Beatles (Help) či Neila Diamonda (Kentucky Woman), postupně začali generovat vlastní hity, ke kterým se roku 1969 přiřadilo Lordova skličující milostné blues Blind. Evokace ročních období střídajících se v Lordově textu je o dost víc než dobrý nápad a k dokonalosti dotažené Blackmorovo sólo patří k jeho nejlepším. Nelze než dodat, že je tato brilantní raná skladba nedoceněna. To nelze říci o písni Speed King. Uvádí desku In Rock natočenou mezi říjnem 1969 a dubnem 1970 v legendární sestavě Gillan, Blackmore, Lord, Glover, Paice. Energie hitu jen zlehýnka opadá, když tu začnou Blackmore a Lord střídat improvizovaná sóla. První sloka se vrací – s nezapomenutelnou, o hodně prudší dravostí – a finále nato kolabuje v crescendu rovném takřka smrti všech. Smrti po heroickém výkonu. Je zajímavé, že šlágr měl před nahráním jiný text Kneel And Pray. Z téhož alba pochází však větší „bomba“. Má podobu desetiminutové epopeje. Slyšíme hloubavý úvod, následné crescendo, nato dokonce bolero, konečně ikonické a Blackmorovo možná nejlepší sólo. Nato opět úvodní sekvenci, opět crescendo a finále. Veskrze zdařilá píseň vznikla Lordovou předělávkou amerického songu Bombay Callingod a správný smysl názvu plynoucí z Gillanova textu není Dítě v čase, ale Dítě včas. Respektive: Sladký dítě, ty včas rozpoznáš tu hranici. Nahrávací společnost Harvest nebyla hluchá ani hloupá! Okamžitě si vyžádala ještě singl. Snad jen díky tomu vznikl – snad během půlhodiny – hit Black Night. Blackmore zde užil riff Jamese Burtona ze Summertime v podání Rickyho Nelsona a zrodila se píseň, které v hitparádě v tu ránu konkuroval pouze Paranoid Black Sabbath. V září 1970 až červnu 1971 vzniklo album Fireball, jehož stejnojmenná zahajovací palba se stala poznávací značkou skupiny. Nemá víc než tři a půl minuty. Sólový úvod Iana Paice na bicí patří k vůbec nejosobitějším zahájením rockové písně, jaké kdy kdo nahrál. Obsahuje vícero ohromujících, a chcete-li, závratných momentů, ale využití dvojitého basového bubnu (které tu prakticky položilo základ speed metalu) bylo tak náročné, že píseň hned po prvním turné vypadla ze setlistu. Škoda. Svého času jsem se pokusil tu skladbu dokonce otextoval jako jakousi „protivojnovou“ vypalovačku, přičemž se na konci strof rýmovala: S tou – svou – pochodovou / písní pokoj dej, kdo ti říkal – kdo ti tvrdil, / že je to tam nej? Další album Machine Head z prosince 1971 začíná úvodem v podobě šestiminutové, dnes archetypální skladby Highway Star. „Prvních pětatřicet vteřin patří k nejlepším chvílím v dějinách rocku,“ míní Steve Pilkington, a když napětí songu dosáhne nesnesitelné meze, kdy praskají lebky, přijdou dva mohutné akordy a rána, napětí se uvolní a Gillan přijde s možná banálními, ale přesto nesmrtelnými úvodními slovy: „Nikdo si neveme mý auto!“ Nejprve Lord a pak i Blackmore připojí dvě z nejzásadnějších sól desetiletí a skladba jako by neuměla zvolnit. Zatímco první sloka chválí auto, druhá již zpěvákovu dívku a třetí zpěvákovu hlavu. Ta je totiž díky autu a dívce přímo nahuštěna vzrušením. Na tomtéž albu je Smoke On the Water, a tedy riff, který dodnes zkusí naprosto každý, kdo se začíná učit na kytaru. Gloverův monotónní basový part lze řadit k nejjednodušším a současně nejpůsobivějším, jaké byly kdy nahrány. A refrén? „Kouř nad vodou, oheň na nebi.“ Již nezmizí z paměti. Po třetí řádce nečekaně uslyšíte riff, který dle všeho měl přijít později, a právě ten zneklidňující efekt mu dává působivost. Píseň má geniální konstrukci a zvlášť v závěrečné fázi sóla je neuvěřitelně zapamatovatelná. U refrénu je to správné, u sóla jde o výkon hodný obdivu, a je zvláštní, že skupina měla zprvu tento megahit za druhořadý! Ale v čase, kdy u nich byl Gillan, ho s úctou váleli dokonce i Black Sabbath. Ten song je nakonec slavnější než obě ty kapely. S albem souvisí strohá a krajně bolestná balada o opuštěném slepci When A Blind Man Cries, kterou ale Blackmore z desky nekompromisně vyřadil právem veta. Jeho nepřekonatelné sólo vás přesto rozbrečí. A to nemusíte být slepí a na dně. Přesto kapela tuto skvělou píseň hrála živě pouze jedinkrát, a to když byl Blackmore nemocný. Zajímavý český text pro Jiřího Schelingera Jsem prý blázen jen podle ní napsal František Ringo Čech, ale skončil (a nikoli zle) s hudbou Stanislava „Kláska“ Kubeše. Na další desce, vydané v lednu 1973, je nejznámějším songem dnes už klasický, šestiminutový hit Woman From Tokyo. I když jej podle Pilkingtona možná měli utnout o minutu dřív. – A Burn vzniklo v listopadu 1973. Titulní a současně úvodní skladba se stala další rockovou klasikou, přičemž inspiraci prý poskytla skoro čtyřicet let stará píseň bratří Gershwinů Fascinating Rhythm (1936). V listopadu 1974 bylo natočeno album Stormbringer a titulní (a současně úvodní) hit se již blíží, i když jen zlehka, heavymetalu. Obsahuje jeden z nejdůraznějších riffů, s jakým kdy kapela přišla: je krajně tísnivý a temný. „Jezdec bez sedla uprostřed oblohy,“ psal tu Coverdale o duhou zdobeném tornádu, ale sporné je tvrzení, že v nahrávce on sám cituje vulgární slova dívky posedlé satanem z Exorcisty Williama Petera Blattyho. Tohle tvrzení je ovšem podobně šířené jako názor, že jde o zcela konkrétní Elricův meč Stormbringer z knih Michaela Moorcocka. Album uzavírá nejuznávanější balada skupiny Soldier Of Fortune. Autorovi knihy řekl David Coverdale, že je ta píseň dle jeho názoru vrcholem všeho, co spolu s Blackmorem vytvořili onou osobitou metodou, kdy do hudebních děl začleňovali součástky folku, modální hudby i sekvence Bachových skladeb. Navíc sdíleli zálibu v počátcích tvorby skupiny Jethro Tull. Zdá se, že David Coverdale nenazpíval pro Purply nikdy nic lépe než právě Vojáky štěstěny. Českým textem Šípková Růženka skladbu, jak známo, opatřil Zdeněk Svěrák. Kniha Steva Pilkingtona se věnuje i produkci skupiny Rainbow a v předposlední kapitole sumarizuje další, živě nahraná alba, kompilace, a dokonce videa a DVD. Ale delších vizuálních záznamů je jako šafránu. V podstatě se jedná jen o černobíle zachycené vystoupení skupiny v Kodani (1972), o vizuálně nevalný materiál z newyorského koncertu (1973) a o záznam z koncertu nazvaného California Jam (1974), při kterém kapela exceluje na pozadí umělé duhy. V tomto filmu napadá Ritche Blackmore kameramana svou vlastní kytarou, čímž ji ničí. Zbytky mrští do davu. Benzínem polévá reproduktory a jejich podpálením vyvolá explozi, při které sám takřka vzplane. Tlaková vlna smete Paiceovi z očí brýle. Ač se bedny hroutí z pódia, skupina hraje dál… Steve Pilkington: Deep Purple a Rainbow. Všechna alba, všechny skladby 1968-1979. Přeložila Květa Palowská. NAVA. Plzeň 2019. 200 stran + 16 stran barevné přílohy {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-15 15:15:00
Fokus podcast před MS v krasobruslení: České naděje, kauza Valijevová a nesmrtelné Bolero
Kdo má na mistrovství světa v krasobruslení v Kanadě největší šance a proč startují Češi právě v takové sestavě? Kdy bude jasno, jak dopadla olympijská soutěž v Pekingu? A co znamená Bolero čtyřicet let po Sarajevu? Necelý týden před startem šampionátu v Kanadě se k vůbec prvnímu krasobruslařskému Fokus podcastu ČT sport scházejí komentátor Miroslav Langer s experty Kateřinou Kamberskou a René Novotným.
Čas načtení: 2024-05-21 08:21:07
Mika Waltari: Jeho království, čte Ondřej Brousek
Audiokniha 17:30 hod., načetl Ondřej Brousek, OneBook 2024 Finský spisovatel Mika Waltari (1908-1979) v mládí studoval teologii, filosofii, estetiku a literaturu. Je autorem historických románů z období starověku, středověku i raného novověku, psal pohádky, detektivky a divadelní hry. Jeho království Toto dílo zaujme každého, kdo miluje pečlivě vystavěné příběhy založené na hluboké znalosti tématu. Román ve formě dopisů popisuje příběh Římana Marca Manilia Mezentiana, který odešel kvůli nevhodné lásce k Tulii do Alexandrie, kde se rozhodl v tamní slavné knihovně studovat fenomén proroctví, aby pak odjel do Jeruzaléma. Do něj vstupuje ve chvíli, kdy na kříži umírá Ježíš Nazaretský. Marcus hledá Jeho království, pravou víru, mystérium. Zmítá se v pochybnostech. Stejně tak popisuje zmatky učedníků a následovníků. Nejsou to žádné skvělé charaktery, naopak je v nich i ohromná malost, sobectví a ješitnost, přecházející až v elitářství, strach a podezíravost. Marcus zmrtvýchvstalého Ježíše i několikrát potká a rostoucí víra v něj ho zbavuje úzkostí a neklidu. Vůči židovství dílo obsahuje řadu stereotypů, předsudků. Asi nejvíce se projevuje ve tvrzeních, popisujících postavení ženy v judaismu. Není pravda, že podle judaismu žena nemá duši ani že by si ženy nezasluhovaly úctu. Jde spíš tedy o jakousi představu o judaismu, nikoliv, že to tak je či bylo. Nicméně takováto tvrzení v díle tvoří kontrast k právě rodícímu se křesťanství, které se o ženy naopak velmi opírá a ženy i tvoří podstatnou sílu při jeho šíření. Ženy jsou podány jako bytosti velmi emoční, informované, marnivé, klevetivé, vypočítavé…, na jednu stranu se koří, na druhou jsou až arogantní a panovačné, jsou popsány jako prázdné nádoby, které mohou být naplněny novým učením. Nejsou to příjemné postavy, vydírají, vynucují, manipulují. Bohužel se od sebe ani příliš neliší. I žena, která se jeví jako moudrá, má chvíle, kdy jedná nesnesitelně. Marcus je jedna z nejmilejších postav. I on se zmítá v pochybnostech, vykazuje slabost, nevyrovnanost. Je to však muž vzdělaný, vlídný a milosrdný. Nepříjemní jsou Ježíšovi apoštolové, prostí muži, plní hněvu, předsudků, xenofobie, toužící po výlučnosti a výjimečnosti. Neustále opakují, že Ježíšovu učení dobře nerozumí, ale jednou jim vše bude objasněno a na tuto dobu čekáme až do závěrečných pasáží románu, když za dunění větru na ně v podobě ohnivých jazyků sestoupí Duch svatý. Marcus se až neuvěřitelně ponižuje, a ačkoliv je mnohem zdatnější i jako apologeta, je vyzván, ať o vlastních zážitcích nemluví. S pokorou to přijímá. Je to obtížná cesta pro všechny, protože dlouho všem postavám uniká, že Jeho království je čistá duchovní láska a víra v Krista. Co se mi velmi líbilo, byl popis Alexandrie a tamního života, v Judeji pak vylíčení vztahu Římanů k Židům. Pilát Pontský patří k příjemným postavám. Styl římské vlády v Judeji byl velmi tolerantní, shovívavý, velkorysý, sledující vlastní cíle, což byl především klid v zemi. Stejně tak je perfektní popis kosmopolitní společnosti v Jeruzalémě. Právě cizinci tvoří nejsympatičtější charaktery. Celkově lze Jeho království považovat za román výborně popisující starověký svět a za křesťanskou propagandu, nicméně neskutečně zajímavě, fundovaně, hluboce filosoficky podanou. Načtení Ondřejem Brouskem je vynikající, takže všem, kteří mají rádi audioknihy a křesťanství vřele doporučuji. Jindřiška Kracíková *** Mika Waltari (1908–1979) Finský spisovatel, dramatik, scenárista a překladatel rodem z Helsinek studoval nejprve teologii, ale později se zaměřil na filozofii a dějiny umění. Do literatury vstoupil roku 1925 jako novinář, básník a člen umělecké skupiny Tulenkantajat (Nosiči pochodní), jež se stavěla proti finskému tradicionalismu a propagovala orientaci na moderní evropské směry. Zatímco v meziválečných dílech reflektoval většinou složité mezinárodní postavení své vlasti (Velká iluze, Z otce na syna, Město smutku a radosti, Cizinec přichází), po válce se věnoval především historické próze. Světovou proslulost si vydobyl nejen knihou Egypťan Sinuhet (1946, č. poprvé 1965), ale i romány Pád Cařihradu, Tajemný Etrusk, Jeho království (1959, č. poprvé 1974), Nepřátelé lidstva, Temný anděl, Krvavá lázeň či Šťastná hvězda. S nemalým ohlasem se setkaly i jeho kratší žánrové prózy – převážně detektivky a horory – a v neposlední řadě kolekce svébytných moderních pohádek. Díla nejznámějšího finského autora byla přeložena do čtyř desítek jazyků. Ondřej Brousek (* 1981) Reprezentant třetí generace herecké dynastie Brousků se do srdcí divaček zapsal postavou Eliena z Hřebejkových Pelíšků (1999). Vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři a poté zamířil do Divadla na Fidlovačce, kde se prosadil jako herec, skladatel i režisér. Účinkoval ve snímcích Milenci a vrazi, Bolero i v řadě seriálů. Od roku 2013 je členem souboru Divadla na Vinohradech, v němž svůj mnohostrunný talent předvedl mj. v roli W. A. Mozarta v Shafferově předloze ke světoznámému Formanovu snímku. Pamětihodný výkon předvedl též v rozhlasové minisérii Tři životy Dmitrije Šostakoviče (2019), kde ztvárnil totalitním režimem pronásledovaného sovětského skladatele. Múzické výboje klávesisty skupiny Monkey Business však vedle filmové, televizní, divadelní a muzikálové hudby (např. k jevištnímu ztvárnění retrogrotesky Adéla ještě nevečeřela) zahrnují rovněž dvě symfonie.
Čas načtení: 2024-06-17 21:35:00
21:35 Pocta Maurici Béjartovi 2023
Bolero, Písně potulného tovaryše, Pták Ohnivák. Tři slavné taneční kompozice legendárního choreografa v provedení souboru Baletu Pařížské národní opery. Orchestr řídí P. Lange. Televizní režie L. Narboni[online]
Čas načtení: 2024-06-29 07:43:00
Slavnou skladbu Bolero složil jen Maurice Ravel, rozhodl soud
Paříž - Slavnou skladbu Bolero složil pouze Maurice Ravel. Podle agentury AFP o tom rozhodl soud v Nice, který odmítl požadavek, aby mezi autory byl uveden i scénograf ruského původu Alexandre Benois....
Čas načtení: 2024-12-08 10:00:00
O kubánském jazzu toho ve Střední Evropě moc nevíme, i když mnohý z nás cítí, že populární kubánské tance jako rumba, bolero, cha-cha-cha nebo mambo mají relativně blízko klasickým formám jazzové hudby. Bez kubánských perkusionistů by nebyl ani fusion jazz tím, čím je dneska. Ale jestli v něčem karibská scéna vyniká, tak to jsou pianisté. Chuco Valdés, Ruben González, Hilário Durán, Gonzalo Rubalcaba nebo Roberto Fonseca patří mezi nejužší světovou špičku ve svém oboru. Fonseca, nejmladší z nich, nedávno vystoupil spolu se svým doprovodným triem v Praze. Zvláštní typ interpreta. Na jedné straně jiskřivý, temperamentní pianista, na druhé muzikant plný elegance, která sálala zvláště z jemných, lyrických skladeb. „Já mám tuhle muziku v krvi,“ přikývl po zvukové zkoušce, při níž hrál naplno jako o život. „Táta byl jazzový pianista, máma zpěvačka a moji dva nevlastní bratři jsou taky muzikanti.“
Čas načtení: 2025-01-06 09:49:59
Jak si vybrat plesové šaty? redakce Po, 01/06/2025 - 09:49 Móda Klíčová slova: plesové šaty šaty na ples společenské šaty střevíce obuv na ples plesová obuv Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Jaké šaty se hodí na ples? Nejdříve si řekněme, jaké jsou „správné“ plesové šaty. Protože jde o sváteční a výjimečnou událost, měly by být slavnostní. Některé plesy na své pozvánce či letáku uvádí, jaké šaty „můžete“ mít. Často je určeno, aby byly šaty pod kolena či dlouhé, to zvláště, když jde o skutečně honosný ples ve velkých městech, ve velkých prostorech, jako je Bobbi Brno, Ples v opeře a podobně. I midi a dlouhé šaty se ale mohou značně lišit. Především látkou, střihem, řešením vrchní části šatů a délky rukávů. Plesové šaty pro obézní i štíhlé, stačí správně vybrat Ženy, které jsou korpulentní, ale mají krásnou pokožku, si mohou s klidem dovolit šaty s velkým výstřihem na zádech i v dekoltu. Vypasovaný model zvýrazní pas, dá na odiv ňadra. Šaty by ale neměly být příliš sexy, jakoby laciné. Pro ženy extrémně hubené mohou být krásné např. šaty s dlouhými rukávy v midi či dlouhé délce. Často se stydí za své hubené ruce a nohy, které skryjí. Pokud to není váš případ a postavu máte hezky štíhlou, můžete si dovolit šaty jakéhokoli střihu, z jakékoli látky, s volánky, flitry, krajkové, saténové, šifonové… Je to jen na vás. I tady můžete ale podtrhnout tu část těla, kterou považujete za nejhezčí. Nádherně na plese působí upnuté šaty v dlouhé délce, princeznovské šaty, bohaté krajkové šaty, které nikde jinde neuplatníte, možná tak na svatbě. Čemu se vyhnout? Příliš krátké a vyzývavé šaty se na plesy nehodí. Žádná žena by neměla mít šaty, z nichž jí při ohnutí se vykukuje kus zadečku, nebo se jí prsa derou ven z velkého výstřihu. Chce to soudnost i v materiálu. Naprosto průsvitné šaty jsou sice nepřehlédnutelné a ukáží, jak krásnou máte postavu, ale ples není místem, kde se soutěží v sexy modelech. Můžete zvolit šaty, v nichž jste sexy, ale nikoli takové, které působí jako z lechtivého filmu. Střevíčky na ples Skutečně střevíčky. Ty jsou na ples nejvhodnější. Třpytivé nebo tělové, béžové, nenápadné, případně v barvě šatů. Vyhněte se letním sandálům na platformě, stejně jako obuvi s rovnou podrážkou, i když jde o vzdušné sandály. Na ples bychom měly obouvat střevíčky na podpatku, případně lodičky či obuv na podpatku s otevřenou špičkou. Podpatek, alespoň malý, je ale nutností. Přílišná extravagance na plese jen tehdy, když je to dáno předem Někdy je ples veden ve stylu extravagance. Setkat se ale můžete i s vintage plesy, hippies atd. V takovém případě se podívejte na obrázky z dané doby, v daném stylu a inspirujte se modely, které se tehdy nosily. Na běžný ples ale volte klasiku. Doplňky k plesovým šatům Jestliže máte šaty bez ramínek, je dobré si koupit obdélníkový šifonový šátek, jemnou pelerínu, boa, bolero nebo podobnou drobnou záležitost, která má ale velký smysl. Plesové šaty by měly být pohodlné, ať už plánujete jen sedět a jde pro vás o formální záležitost, nebo chcete večer protančit. V případě, že děláte jen doprovod, směle si kupte šaty delší, u nichž budete konec poponášet v ruce. Jestliže si ale chcete užít tance, zvolte spíše šaty kratší. Přidat komentář foto pixabay text redakce Blíží se sezóna plesů, a tak spousta žen i mladičkých dívek hledá plesové šaty nebo večerní šaty dle svých představ. Někdy se ale bohužel naše postavy liší od toho, jaké šaty bychom rády nosily. Většinou ale stačí, když vybereme trochu jiný střih, někde látku přidáme a někde ubereme, zvolíme jinou kombinaci látek nebo šaty z látky jedné a šaty lichotí každé z nás, ať už je postavy běžné, korpulentní či extrémně hubené.
Čas načtení: 2025-01-19 18:00:00
Kavárna: Hudební skladatel Jan Jirásek napsal pro Jihočeské divadlo operu o Komenském
Víte, co spojuje filmy Bathory, Kytice, Nejasná zpráva o konci světa a třeba Bolero? Hudba českého skladatele Jana Jiráska. Ten se ale ve své tvorbě neomezuje jen na filmovou hudbu, na kontě má řadu komorních, symfonických, sborových i operních děl. Nedávno napsal operu Komenský pro Jihočeské divadlo.
Čas načtení: 2025-05-04 18:00:00
Barbora Seidlová: Při focení na obálku jsem odmítla plavky. Zvolila jsem iluzi cudnosti
Vracíme se zpátky do roku 2005. V tomto roce vzniká platforma YouTube, Million Dollar Baby se stává oscarovým snímkem a herečka Bára Seidlová je pyšná na to, že se o ní říká, že je asketická. Říká se to o ní i dnes? Proč se odstěhovala do Brna? A na co dnes říká ano? To zjistíte v novém díle Retroview.
Čas načtení: 2025-05-29 09:00:00
Kultivovaná, ale odtažitá podívaná. Stejně jako skladatel Ravel, o němž film vypráví
Životopisné drama Bolero o proslulém francouzském skladateli Maurici Ravelovi spekuluje, zda za jeho celosvětovým úspěchem náhodou nestály ženy.
Čas načtení: 2025-06-02 22:15:59
Filmovú prehliadku Cr& 232;me de la Cr& 232;me v slovenských kinách tento týždeň otvorila novinka režisérky Anne Fontaine Bolero, v ktorej si posvietila na najvypuklejšie dielo skladateľa ..
Čas načtení: 2025-06-03 13:09:00
RECENZE: Film Bolero je poctou skladbě i Maurici Ravelovi
Bolero je bezpochyby nejslavnějším a zároveň ikonickým dílem francouzského hudebního skladatele Maurice Ravela, a přitom trvá pouhých sedmnáct minut. Jeho zrod a místo nejen v Ravelově tvorbě, ale i v životě přibližuje stejnojmenný film francouzské režisérky Anne Fontaineové, s níž na scénáři spolupracovala Claire Barréová.