EUR 24,750 || 
JPY 15,035 || 
USD 21,695 || Policie v Ostravě hledá pachatele, který v květnu v jedné kanceláři ukradl drahé hodinky. V případě dopadení a odsouzení mu hrozí až pětileté vězení.
Čas načtení: 2024-10-09 12:45:33
Jak vybrat trezor, abyste s ním byli plně spokojeni?
Jak vybrat trezor, abyste s ním byli plně spokojeni? redakce St, 10/09/2024 - 12:45 Domácnost Klíčová slova: trezory Rottner Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Vyberte trezor podle toho, co v něm bude uschováno V případě, že máte doma cennosti v podobě šperků, vzácných kamenů, obrazů, sošek, nebo třeba cenných papírů, vyplatí se koupit si kvalitní trezor. I hotovost bychom měli uchovávat právě v něm, stejně jako zbraně. Ty je do trezoru dobré umisťovat i kvůli bezpečnosti. Rozmanitosti vzácných a drahých předmětů se výrobci trezorů plně uzpůsobili. K těm nejlepším patří společnost Rottner z Rakouska nabízející špičkové bezpečnostní řešení pro každého zájemce již více než 50 let. Trezory Rottner, stejně jako sejfy, skříně na zbraně a poštovní schránky, jsou navrženy s použitím inovativních technologií a moderních materiálů pro maximální zajištění bezpečnosti cenností. V nabídce společnosti najdete kvalitní a certifikované trezory pro klasické použití, ohnivzdorné trezory ideální pro uchování důležitý dokumentů, cenných papírů i financí, menší sejfy, poštovní schránky či velké skříně a trezory na zbraně. Trezory dle typu zamykání Další skutečností, kterou při výběru musíme zohlednit, je způsob zamykání trezoru. Dostupné jsou typy s trezorovým zámkem na klíč, modely s elektronickým zámkem či trezory s mechanickým zámkem. Sejfy a trezory do firem i domácností Ulehčit volbu vám může i požadované umístění trezoru. Někomu vyhovuje nábytkový trezor, někdo chce stěnový trezor, či trezor vhozový. Do domácností se nejčastěji používají domácí trezory, které se dají bezpečně ukotvit, aby nebylo možné nechtěně je přesunovat. To, jaký typ přesně zvolíte, by mělo korespondovat s tím, jaké předměty budete uvnitř uchovávat. Volba trezoru ve vysoké kvalitě je důležitá i v případě, že si chcete nechat uschované předměty pojistit. S výběrem vám odborníci rádi poradí na míru. Kompletní nabídku sejfů a trezorů rakouského ověřeného výrobce najdete na rottner-trezory.cz. Přidat komentář Foto pixabay.com text redakce Je dobré, nečekat na setkání se zloději nepřipraveni. Nikdy nevíme, kdy k nám mohou zavítat, ať už se nám jedná o prostory firmy, nebo našeho bytu či rodinného domu. Nejčastěji dochází ke krádežím v domácnostech po čas letních i jiných prázdnin, také během svátků a dnů volna, kdy rádi odjíždíme na pár dnů na hory atd. Ve firemních prostorách se ale zloději pohybují velmi rádi kdykoli během roku, když zde ve večerních a nočních hodinách není personál.
\nČas načtení: 2024-12-18 07:00:01
Vykradený byt. Moderní zloději v hledáčku policie a u soudu. Radí právník Michal Benčok
Může se to stát každému. Když k tomu dojde, je třeba trestný čin neprodleně nahlásit na policii. „Je třeba prokázat, co bylo ukradeno. K tomu potřebujete doklady o koupi či nabytí a zejména fotografie,“ vysvětluje advokát Mgr. Michal Benčok. Loupež, krádež. Co dělat? Loupež a krádež není jedno a to samé. Podle trestního zákoníku se loupež definuje ve smyslu „kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci…“. Oproti tomu krádež spáchá někdo, „kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchá vloupáním, bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí…“. Typický příklad krádeže bývá kapesní krádež. Na druhé straně loupež často doprovází pohrůžka násilí nebo použití zbraně, pokud věci nevydáte po dobrém. Vloupání pak souvisí s pojmem krádež. „Vloupání je, když někdo překoná zabezpečení pevně uzavřených prostor i s použitím planžety nebo prostě hrubým násilím dveře vypáčí či vyrazí,“ uvádí Michal Benčok. Dobré je také vědět, že zloději se vždy pídí hlavně po hotovosti, elektronice a zlatě. Kromě toho vykradení lidé dělají často jednu velkou chybu. Uklízejí. Je důležité mít totiž na paměti, že se po náletu zlodějů nesmí uklízet. Také může nastat situace, kdy vás zloději oholí doslova o všechno – i o doklady. V tomto případě je namístě odcizení nahlásit neprodleně bance a na policii, která vede registr ztracených a odcizených dokladů. Soud přijde na řadu teprve tehdy, až se ustanoví pachatel. Velká česká vlaková loupež se zvrtla. Pachatelé se projevili jako troubové Číst více První signály Vykradení nemovitosti lze ovšem efektivně předcházet. Ještě než k němu dojde, můžete si všimnout jistých signálů, které vás mohou varovat, že se k něčemu schyluje. Stačí třeba sušenka pod rohožkou, sledování na sociálních sítích, volání na pevnou telefonní linku nebo zvonění na zvonek. „Největší nebezpečí vykradení je v bytech v přízemí a v posledním patře. Oblíbený trik zlodějů je zaslepit kukátko. Používají zubní pastu,“ tvrdí Michal Benčok. Určitě výčet varování, že hrozí vloupání, je daleko barvitější a neomezuje se pouze na výše zmíněná. Zloději jsou velmi vynalézaví. Recidivista a vykradený dům Za vše mluví případ vloupání na Písecku, který řešila Policie ČR. Neznámý pachatel se násilím vloupal do rodinného domu, kde udělal škodu v řádu 50 tisíc korun. Do domu vnikl oknem v přízemí, které bylo pootevřené. Neoprávněně si pak odnesl pánské kolo, starožitnou vázu, elektrické strojky a další cennosti. Časem se zjistilo, že šlo o známého recidivistu, který se již od mládí specializuje na byty. Herec Jan Révai skončil v kriminále. Vymstila se mu loupež na benzince, dopadli ho za pár minut Číst více Tentokrát se mu podařilo najít v předsíni na botníku dokonce klíčky od auta a kromě hodnotných materiálních věcí vzal i tyto klíče a později odjel s elektromobilem Tesla, které se mu povedlo výhodně prodat. Měl však jednu velkou smůlu. Moc dobře věděl, že majitel domu je bohatý a má někde doma zabudovaný trezor. Trezor sice našel, ale bohudík nerozluštil správné heslo. A tak zlato, šperky, valuty a cenné papíry neputovaly do rukou zkušeného zloděje, ale zůstaly v bezpečí. K jeho dopadení došlo velice záhy, za což lze poděkovat jeho nedbalosti. Zanechal totiž na místě činu otisky prstů. Zprvu zapíral, ale nakonec vyměknul a putoval do vězení. Moc se mu nechtělo, neboť za dobu, co byl na svobodě, si nakradl dost na to, aby nemusel nic dělat. Hezky si to užíval, ale policie mu to překazila. Vyšetřování a soud Dva výstupy soudního řízení: 1. zloděj je odsouzen a musí uhradit škodu; 2. okradený musí podat na pachatele žalobu a spolehnout se na civilní řízení. Když přijde do vyloupeného bytu policie a provede ohledání, musí se doložit seznam ztracených věcí. „Poté, co policie věc zaeviduje, je třeba hlásit pojistnou událost pojišťovně. Soudu nehlásíme nic. Styk se soudem budeme mít teprve poté, co je pachatel ustanoven a je na něj podaná žaloba. Pak je okradený většinou pozván k soudu k podání svědecké výpovědi,“ vysvětluje Michal Benčok. V průběhu soudního řízení pachatel některé své činy přizná nebo zapře a snaží se zmenšit škodu prostřednictvím svého právníka. „Jedná se totiž o to, do kterého odstavce půjde, a to je právě dáno výší škody. Čím vyšší odstavec, tím vyšší trest,“ uvádí Michal Benčok. V případě recidivistů nebo lidí v podmínce se samozřejmě postupuje jinak. Je dobré případné riziko krádeže nepodcenit a být obezřetný a chránit svůj majetek. Zloději jsou stále vynalézavější a využívají nejrůznější triky. Proto je důležité být ostražitý a podniknout veškerá potřebná opatření. Když pak dojde ke vloupání a následnému vyšetřování a soudu, není to nic příjemného. „Výsledky jsou nejisté a trvá to dlouho,“ dodává Michal Benčok. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Triky kapesních zlodějů dříve a dnes. V minulosti málokdy dokázali jejich vinu.
Čas načtení: 2023-12-29 10:43:01
Požár, zloději či vandalismus? Pojištění domácnosti nepodceňujte!
Mít, kde bydlet. Zcela zásadní věc, proto je s podivem, kolik lidí podceňuje pojištění. Přitom náklady na bydlení a údržbu neustále rostou, což pocítí všichni až ve chvíli, kdy se něco stane. Může jít o požár v kuchyni, byt navštíví během dovolené zloději nebo si jej vezmou na paškál vandalové. Škody se ve všech případech šplhají do […] The post Požár, zloději či vandalismus? Pojištění domácnosti nepodceňujte! first appeared on ŽENUŠKY.
Čas načtení: 2024-06-11 06:19:10
Ochraňte chatu před zloději. Máme 5 rad, se kterými je spolehlivě zastavíte
Vypáčený zámek nebo vylomené okenice, uvnitř nepořádek a vybavení pryč. Takové jsou každoročně následky zimy pro spoustu chatařů. Proto pro vás mám 5 rad, jak připravit chatu na zimu tak, abyste zloděje odradili. Rada č. 1: Ukažte, že se vracíte Chatu musíte v první řadě důkladně zamknout a ze zahrady uklidit žebříky a další vybavení. Zloději by […] The post Ochraňte chatu před zloději. Máme 5 rad, se kterými je spolehlivě zastavíte appeared first on Bydlimmoderne.cz.
Čas načtení: 2024-09-03 14:00:35
Zloději aut mají nový trik. Dokážou ukrást auto s pomocí falešného USB klíče
Zloději se naučili krást auta s pomocí falešného USB klíče V ohrožení jsou auta s diagnostickými USB porty Krádež je rychlá, snadná – a policie skoro bezmocná Zloději znají různé způsoby, jak krást auta – ale policie v americkém státě Massachusetts teď odhalila jeden zcela nový a naprosto nevídaný trik. Vychytralí zlodějíčci využili moderní technologie […] Celý článek si můžete přečíst na Zloději aut mají nový trik. Dokážou ukrást auto s pomocí falešného USB klíče
Čas načtení: 2024-09-28 08:00:05
Máte jedno z těchto aut? Dejte si pozor, zloději si na ně brousí zuby
Zloději mezi námi byli, jsou a budou. Kradou se jak drobnosti, tak i auta. A jaká auta jsou podle statistik nejvíce kradená? Přehled německých krádeží zveřejnil tamní autoklub ADAC ve svém nedávném článku. V Německu navíc v roce 2023 došlo k výraznému nárůstu krádeží automobilů, zmizely tisíce vozidel a škody dosáhly stovek milionů eur. Nárůst […]
Čas načtení: 2020-03-01 15:57:59
Jaké potraviny pomohou proti únavě?
Únava bývá samozřejmě běžnou součástí života. Je to v pořádku, pokud uběhnete maraton, nebo se dlouho učíte, či jinak výrazně namáháte. V pořádku však není, jestliže se dennodenně budíte absolutně vyčerpaní. Pokud jste jinak zdraví a netrpíte právě těžkými chorobami, které mohou být důsledkem vážných stavů vyčerpání, pak je docela možnou příčinou špatná volba stravy. Pokud se totiž sytíme něčím, čemu byla zdlouhavými technologickými postupy odebrána všechna harmonizující síla, živiny a enzymy, jak z toho má pak tělo profitovat? Jak nasytiti mozek, který je rovněž závislý na zdrojích kvalitní energie? Řada potravin má schopnost léčivé síly. Například ryby v sobě obsahují protizánětlivé omega-3 a omega-6 nenasycené mastné kyseliny, které přispívají ke správné funkci imunitního systému, zdravé pokožce, pevným lesklým vlasům a k rychlému úsudku. Nahlédněte do knížky v nakladatelství GRADA zde Pokud si ke svačině přibalíte hrst vlašských ořechů, myšlenky se ucelí a zkoncentrují. Mořské řasy na oplátku propůjčí pružnost, jáhly prohřejí a uklidní rozbouřený žaludek. Je rozdíl, sníte-li k snídani misku ovesné kaše s tvarohem a jablkem, nebo bílé pečivo s máslem a paštikou bez kousku čerstvé zeleniny. Pokud se stravujete správně, probouzíte se ráno s minimálním pocitem hladu a jste ještě 30 – 60 minut schopni fungovat na lačno. Největší hlad se dostavuje v poledne a k večeři pak opět zasedáte s příjemným, lehkým kručením v břiše. Zloději energie K nevhodně sestavenému jídelníčku lze navíc přičíst i uspěchaný životní styl, stres, pocity vyhoření, nedostatek spánku, mělké dýchání, absenci pohybu, léky, alkohol, cigarety. Ve stravě největšími zloději energie jsou potraviny, které mají vysoký glykemický index, přemíra kyselinotvorných potravin, deficit železa, malé nebo naopak velké množství vlákniny, nedostatečný pitný režim a další faktory. Co tedy správně jíst? Co to ale znamená? Jaké potraviny tedy volit? Kvalitní sacharidové potraviny s nízkým glykemickým indexem jsou například hrách, žitný chléb, ovesné vločky, ječné kroupy. Výborným zdrojem vlákniny jsou opět ovesné vločky, luštěniny, nakládané zelí. Právě nakládané zelí obsahuje užitečné probiotické bakterie vyživující střevní mikroflóru a je výborným zdrojem vitamínu C a vitamínu K2, který pomáhá kostem a zubům. Potraviny s nízkým glykemickým indexem jsou skutečně nejlepší volbou. Je to např. pohanka, jáhly, ovesné vločky, ječné kroupy, quinoa, amarant, batáty, luštěniny (červená čočka, cizrna, mungo…), brambory vařené ve slupce, čerstvé ovoce, xylitol, melasa apod. Určitě se vyhýbejte bílé pšeničné mouce, rafinovanému cukru, instantním výrobkům, cukrem slazeným limonádám. Co všechno dokážou s naší energií správně volené potraviny, jaké volit a k tomu různé recepty naleznete přímo v publikaci Zuzany Švédové Zdravou stravou proti únavě. MB
Čas načtení: 2021-10-26 14:38:16
Příběhy okamžiků, které znamenaly víc než roky, představuje nový podcast Hi.storky
V životě nejde o roky, ale o vteřiny. Změní toho mnohem víc. Krátké podcastové divadelní hry Hi.storky takové chvíle zaznamenávají. Některé čerpají z historických událostí, jiné z vyprávění blízkých a přátel tvůrců podcastu. Propojují dějiny všedního dne se zlomovými okamžiky. Hry namlouvají Hana Drozdová, Šimon Bilina a další herci. Dialogy píše Matouš Hartman. Nápad na podcastové hry s příběhy, které se vejdou do pár minut, vznikl jeden večer v době lockdownu. Šlo o momentální ideu, která se objevila, když novinář Matouš Hartman (spoluautor knihy Ten den: 17. listopad 1989) poslouchal svou známou vyprávět, co se jí ten den přihodilo. Během chvíle na stole ležel příběh, který nepotřeboval kulisy nebo zdlouhavé popisy. Byl dostatečně dramatický a stačily mu k tomu dialogy. Přesto nezabral víc než pár minut rozhovoru a odehrával se na jednom místě. Příběhy se inspirují událostmi z českých a světových dějin, vrací se k důležitým okamžikům 20. století, ale občas se vypraví i na cestu do středověku či novověku. Některé hry zaznamenávají rozhovory lidí, kteří se dostali do soukolí velkých dějin, aniž by o to stáli. Další dialogy odkazují na zdánlivě banální okamžiky, které ovlivnily svět do budoucna, třeba jako setkání Evy Duartové s Juanem Domingem Perónem. Právě představa o tom, jak mohlo probíhat jejich seznámení, se odráží ve druhém dialogu podcastové série. Ve hře Výhled z okna zase autoři rozpracovávají pravdivý příběh Češky, která přežila holokaust. Podcast Hi.storky sice neslouží jako historický zdroj, ale z dějin čerpá. Ukazuje události v osobnějším světle – zajímá se o účastníky, nevypráví dějiny jako kniha, nechává postavy, aby mluvily. „Chceme upozornit na to, že i jeden okamžik dokáže hodně. Změnit lidský osud nebo rovnou chod dějin,“ vysvětluje Matouš Hartman. „Mnohdy k tomu stačí jedno slovo, nebo pár minut trvající rozhovor,“ dodává. „Chceme vytvořit formát, který by vznikal napříč žánry a propojoval mladé herce.“ V připravovaných dílech podcastu se dále objeví například Daniel Mišák (Západočeské divadlo v Chebu), Eliška Vocelová (DJKT Plzeň, A Studio Rubín), Tomáš Weisser (DAMU) a Daniel Krejčík (Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo v Řeznické)," vysvětluje Noemi Krausová. Zatím natočené podcasty Jak Evita potkala Peróna Bylo tam volno. Eva Duartová si 22. ledna 1944 přisedla k ministru práce Juanu Domingu Perónovi. Zatímco pódium patřilo benefičnímu vystoupení, v prezidentské loži se dával dohromady jeden z nejmocnějších a nejvlivnějších párů 20. století. Oslava covidu Kolik chyb jsme minulý rok udělali a kolika se ještě dopustíme? Jeden přešlap, jeden výdech, jeden nádech, cesta na JIP a konec. Doufejme, že dialog mezi dvěma příbuznými z podcastové hry je už historií. Postavy jsou anonymní, ale ocitají se v situaci, kterou zažilo mnoho českých rodin. Výhled z okna Nebylo to zbytečné sebetrýznění. Byla to poslední možnost, jak se rozloučit. Podívat se z okna na příbuzné, kteří odcházejí do transportu. Veletržní palác sloužil jako shromaždiště pražských Židů před cestou do Terezína. Jedna žena zaplatí za okno s výhledem na palác, aby mohla naposledy vidět svou matku. Příběh je inspirován skutečnou událostí, ale postavy jsou anonymizované. Neodsunutí Někteří Němci zůstali. Přišli ale o domov. Sudety se proměnily v cizí místo plné cizích lidí. Jsme v odstaveném železničním voze někde u Plzně, kde žije německá rodina. Na základě Benešových dekretů přišla o všechno, ale Německa nedojela. Otec byl horník a ti se hodili. Hra je inspirovaná rodinnou historií autora dialogů. Srdce v dlaních Je to nejslavnější příběh portugalských dějin. Tři nájemní vrazi podřezali 7. ledna 1355 Inés de Castro, milenku portugalského korunního prince Pedra I. Vraždu si objednal jeho otec. Když se Pedro stal králem, začal se mstít. Byl krutým vládcem poznamenaným ztrátou jediné ženy, kterou kdy miloval. Pro vrahy Inés vymyslel speciální trest. Zelená pro Havla Pár piv udělá disidenta z každé máničky. Stačí podepsat petici, která koluje hospodou. Pak je ale potřeba počítat s následky, zvlášť pokud na vás doma čeká manželka, která chce dostudovat... Vzala jsem si arcivraha Život jí zhořknul, ale ničeho nelitovala. Viděla toho přespříliš a dělala, že je slepá. Veronika Eichmannová se narodila v Českých Budějovicích, válku prožila v Praze a pak unikla do Argentiny. Skrývala se tam se svým mužem Adolfem, organizátorem holokaustu. Když ho 11. května 1960 unesl Mosad, Veronika zůstala sama. Právo na ni nemohlo, ale nevinná nebyla. S flintou v trní Setkání, které trvalo jen chvíli, udělalo ze zabijáka osvíceného bojovníka za mír. Christian Bethelson se zúčastnil obou liberijských občanských válek a když skončily, vydal se do Pobřeží slonoviny, aby tam válčil jako žoldnéř. Před hranicemi potkal skupinu aktivistů z neziskové organizace Everyday Gandhis, dal se s nimi do řeči, a nakonec se k nim přidal. Buď můj král Netušil, že zachraňuje princeznu. Americký mariňák Faustin Wirkus, který sloužil na Haiti, byl v roce 1926 svědkem podivného incidentu. Haitští vojáci zatkli ženu jménem Ti Memenne, která o sobě tvrdila, že je vládkyní ostrova Gonáve nedaleko haitských břehů. Wirkus jí uvěřil a ona v něm uzřela reinkarnaci haitského císaře Faustina. Podivné setkání, chvíle prozření a bláznovství, položily základy pro tři roky trvající Gonavské království, kterému Ti Memenne a Wirkus společně vládli. Kolumbus ukazuje domů Snáz se odchází, než zůstává. Pokud tím nepoděláte život svým blízkým. Ukrajinští zaměstnanci zaoceánského parníku Maxim Gorkij se do sebe zamilovali, chtějí na Západ, ale vědí, že je Východ jen tak nepustí. Jsou na povolené vycházce v barcelonském přístavu a musí se rozhodnout, zda dají přednost svobodě nebo rozumu. Příběh je inspirovaný reálnou situací na ukrajinských lodích těsně před pádem Sovětského svazu. Zloději křížů Rok 1991, dva zloději se vydávají na sudetský hřbitov, aby ho oholili o pár křížů. Nechtějí je šoupnout do sběru, plánují je prodat. Jenže co když se zbaví nejen starého kovu, ale taky něčeho mnohem osobnějšího? Hi.storka je založená na historce, že Češi chodili po sametové revoluci krást na opuštěné německé hřbitovy… Vždyť ty kříže už nikomu nepatřily! Čarodějnice se zabíjejí V roce 1953 se v horách u Valdivie našla mrtvola indiánské šamanky s rozmlácenou hlavou. K vraždě se doznala její vnučka Juana, která se dokonce napila babiččiny krve... Prý aby se vyléčila. Kuriózní případ postavil soudkyni Maríu Mardonesovou před nelehké rozhodování. Musí se právem, které vymysleli bílí kolonizátoři, řídit i původní obyvatelé? Je Juana opravdu vinná, nebo při zabíjení vlastně dělala dobrý skutek? V hi.storce jsou použité překlady Juaniny výpovědi a hra zaznamenává zlomový moment, kdy se musí soudkyně Mardonesová rozhodnout. Připravované díly Zapišme se do dějin Dá se jen hádat, co si mohli říct, když se viděli naposled. Sňatek Anny Marie Toskánské a Giana Gastona Medicejského nepřinesl dědice a brzy zhořknul. Anna Marie odmítala odejít z Čech do Florencie, protože by ztratila postavení suverénní paní a proměnila by se v pouhou manželku. Gian Gaston byl zase gay, který se svou manželkou nechtěl spát a užíval si v Praze bujarý, ale tajný život. Partneři se musejí rozloučit a oběma je jasné, že se už nesetkají. Gianem Gastonem navíc vymírá rod Medicejů. Hi.storka ukazuje vztah dvou lidí, které dala dohromady říšská politika Habsburků a ambice Medicejských a kteří se do doby, v níž žili, vůbec nehodili. Námořnické námluvy Po tom, co loď vypluje z Virginie, potkává Olaudah Equiano na palubě Richarda Bakera. Zatímco Equiano je otrok unesený z Afriky a prodaný v Karibiku, Baker je o něco starší svobodný muž, který se přidal ke královskému námořnictvu. Pochází z absolutně odlišných poměrů, ale nachází k sobě cestu. Nakonec uzavírají námořnickou formu svazku. Říkalo se jí matelotage a vstupovali do ní dva muži spíše z praktických důvodů. Občas se ale tvrdí, že matelotage byla předchůdkyní dnešního rovnoprávného svazku, který v Česku pořád nemáme… Hi.storka čerpá z pamětí, které Equiano napsal koncem života v Londýně, a zaznamenává, jak mohlo vypadat první setkání dvou námořníků. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-08-20 17:22:37
Ve 34 jazycích včetně češtiny vychází 1. září nový román Eleny Ferrante Prolhaný život dospělých
Nový román Elleny Ferrante, který vyšel loni na podzim v Itálii, vrací čtenáře zpět na území známé z její tetralogie Geniální přítelkyně. Opět, jako v Geniální přítelkyni, promlouvá ženský hlas vyprávějící o sobě jako o teenagerce. Opět se hrdinka nachází v obtížně dešifrovatelném prostoru mezi dospělostí a dětstvím. Po několika stránkách však čtenář zjistí, že ho nečeká další příběh „geniálních přítelkyň“ – Ferrante tentokrát míchá karty ve hře lží a sebeklamů, která trvá až do konce. V Prolhaném životě dospělých čtenáře sice přivádí do Neapole, nikoliv však na chudé předměstí, ale do malého buržoazního bytu v lepší čtvrti Vomero, prostírající se nad městem. Zde, obklopena knihami, žije dvanáctiletá Giovanna se svými rodiči, středoškolskými profesory, intelektuálně sympatizujícími s komunismem. Dosud byla hýčkaným jedináčkem, po němž se žádalo jen to, aby se mu dařilo ve škole. Pak se vše náhle, dramaticky změní, když omylem zaslechne rozhovor rodičů, kdy o ní milovaný otec prohlásí, že je velmi ošklivá. Otcovo odsouzení odstartuje její cestu z nevinnosti dětství a má fatální následky. Lze se domnívat, že se zde Ferrante inspirovala svým oblíbeným románem Paní Bovaryová, v němž Ema myslí na svou dceru Bertu: „To je zvláštní, jak je to dítě ošklivé!“ Později zjistíme, že Giovannin otec řekl, že je předurčena stát se nejen velmi ošklivou, ale stejně ošklivou jako teta Vittoria, jeho sestra. A kdo je Vittoria? Prý čarodějnice, která se svým bratrem přerušila všechna pouta, která žije v ubohém bytě v průmyslové čtvrti a uctívá mrtvého muže, jenž byl ženatý s jinou. Giovannina matka o ní nemluvila nikdy a otec pouze se znechucením. Giovanna nevyhnutelně musí zjistit, zda je jí souzena ošklivost a, co je horší než cokoli jiného, chudoba „zlé“ příbuzné. Giovanna možná není krásná, ale je bystrá a vnímavá. Záhy objeví, že vedle buržoazní Neapole zaneprázdněných profesorů, tlachajících na intelektuálních večírcích, se skrývá další Neapol – špinavá a vulgární, zoufalá i vitální, o níž nikdy předtím neslyšela. Získává první sexuální zkušenosti, které se navzdory sexuální výchově nepodobají ničemu, co si kdy představovala: „… náhle jsem z jeho kalhot ucítila nevábný pach připomínající odér veřejných záchodků, což mě znechutilo, navíc právě v tu chvíli řekl zničehonic: dost, nechal ho vyklouznout z mé dlaně, zastrčil si ho zpět do kalhot a povzdechl si tak mocně, až mě to zaskočilo.“ Avšak zásadním odhalením je, že všichni dospělí lžou, zvláště ti, kteří říkají, že vás milují. A že jsou schopni se navzájem zradit, aniž by měli odvahu se definitivně opustit, a dokonce ani přestat milovat jeden druhého: „Zase lži, pořád samé lži, dospělí nám lhát zakazují, přitom sami lžou na každém kroku.“ Giovannu čtenář pozná v jejích dvanácti letech a rozloučí se s ní na konci románu, kdy je jí šestnáct. Během dospívání se její rodina rozpadá a ona se učí, že člověk může přežít lži dospělých tím, že se sám naučí lhát a zraňovat slovy: „Ve lhaní jsem se zcela našla, vykládání báchorek mi přinášelo stejnou útěchu jako modlení.“ Anebo se dá přežít tím, že se zamiluje do někoho, kdo se zdá být inteligentnější, čistší a zajímavější než její otec? Italského vydání se během necelého roku prodalo čtvrt milionu výtisků. V produkci Netflixu a společnosti Fandango vzniká jeho seriálová adaptace. Nyní kniha vyjde v jeden den ve 34 překladech. Ukázka z knihy: 2 Ani to by se nedalo označit za opravdovou lež, protože jsem se opětovného setkání s Vittorií bála. Ale zatímco jsem tu větu vyslovovala, už jsem věděla, v jaký den, jakou hodinu a na jakém místě ji znovu uvidím. Vlastně jsem se od ní vůbec neodloučila, měla jsem v mysli každé její slovo, gesto i výraz tváře a nepřipadalo mi, že už je to setkání za mnou, nýbrž že stále ještě probíhá. Otec bez ustání mluvil a přesvědčoval mě o tom, jak moc mě má rád, ale já místo něj viděla a slyšela jeho sestru, vlastně ji vidím a slyším doteď. Vidím ji, jak přede mnou stojí celá v blankytném, vidím, jak mi v tom svém ostrém dialektu říká: zavři dveře, načež se ke mně obrací zády, jako by si ani nepřipouštěla, že bych ji třeba nemusela následovat. Z Vittoriina hlasu, ale možná i z celého jejího těla sálala neskrývaná nedůtklivost, která bleskově projela celým mým tělem, ožehla mě podobně jako plameny šlehající z plynového hořáku, když se pod ním škrtne sirkou. Zavřela jsem za sebou dveře a cupitala za ní jako pes na vodítku. Stačilo pár kroků a ocitly jsme se v místnosti bez oken, v níž to páchlo kouřem a jediné světlo tam proudilo skrze dokořán otevřené dveře. Těmi prošla a já hned za ní, stanuly jsme v malé kuchyni, kde mě ihned upoutal až extrémní pořádek a neurčitý odér nedopalků a zatuchliny. „Chceš pomerančovou šťávu?“ „Nechci obtěžovat.“ „Chceš ji, nebo ne?“ „Ano, děkuju.“ Ukázala mi na jednu z židlí, ale pak si to rozmyslela a řekla, že je rozbitá, a posunkem mi naznačila, ať se posadím na jinou. Potom k mému překvapení nevyndala z lednice – lednice bílo-nažloutlé barvy – limonádu v plechovce nebo lahvi, jak jsem očekávala, ale vzala z košíku několik pomerančů, rozkrojila je a začala je vymačkávat do sklenice, přičemž nepoužívala žádný odšťavňovač, prostě je drtila rukama a občas si vypomohla vidličkou. Mezitím na mě promluvila, aniž by se ohlédla: „Nemáš na ruce náramek.“ Znervózněla jsem: „Jaký náramek?“ „Ten, co jsem ti darovala, když ses narodila.“ Nevzpomínala jsem si, že bych kdy měla nějaký náramek. Vycítila jsem však, že ta věc je pro ni důležitá a to, že ho nenosím, ji mohlo urazit. Řekla jsem: „Možná mi ho maminka dávala jako miminku, tak do jednoho nebo dvou let, ale pak jsem vyrostla, takže mi už byl malý.“ Otočila se na mě a já zvedla zápěstí, abych jí dokázala, že už je příliš silné na to, aby se na něj vešel náramek pro novorozence, a teta se k mému velkému údivu dala do smíchu. Měla velkou pusu s velkými zuby, a když se smála, byly jí vidět dásně. Pověděla mi: „Seš chytrá.“ „Řekla jsem jen pravdu.“ „Ty se mě bojíš?“ „Trošku.“ „Je dobře, že se bojíš. Strach je potřeba i ve chvílích, kdy k němu není důvod, protože člověka drží ve střehu.“ Položila přede mě sklenici, po níž stékaly kapky šťávy, na její oranžové hladině plavaly kousky dužiny a bílá zrníčka. Zadívala jsem se na tetiny úhledně sčesané vlasy a vzpomněla jsem si, že podobný účes jsem viděla ve starých filmech v televizi nebo na matčiných fotografiích z dob dospívání, nosila ho jedna její kamarádka. Vittoria měla hodně husté obočí, připomínalo dva lékořicové pendreky, dvě černočerné úsečky pod mohutným čelem lemující hluboké dolíky, v nichž se skrývaly její oči. Napij se, řekla. Ihned jsem uchopila skleničku, abych ji nerozzlobila, ale do pití se mi vůbec nechtělo, protože jsem měla pořád před očima, jak cedí šťávu skrze dlaň, navíc mi vadila ta dužina a zrníčka, matka mi je totiž ze šťávy vždycky vyndávala. Napij se, zopakovala, udělá ti to dobře. Pomalu jsem si usrkla a ona se mezitím usadila na židli, o níž před chvílí tvrdila, že je vetchá. Pochválila mě, ale mluvila pořád tím svým neomaleným tónem: jo, seš chytrá, hned sis dokázala vymyslet pro svý rodiče omluvu, to se ti povedlo. Ale pak mi vysvětlila, že se pletu, protože mi nedarovala náramek pro miminko, nýbrž náramek, který bych mohla nosit jako velká a na kterém prý velmi lpěla. Protože – zdůraznila – nejsem jako tvůj otec, kterýmu děsně záleží na penězích a věcech; já na věci seru, záleží mi na lidech, a když ses narodila ty, pomyslela jsem si: dám to holce, ať si ho nosí, až vyroste, dokonce jsem to tvejm rodičům jasně napsala na lístek – dejte jí ho, až bude velká – a nechala ho i s tím náramkem v poštovní schránce, nahoru jsem jít nemohla, jen si to představ, tvůj otec s matkou jsou zvířata, určitě by mě vyhnali. Osmělila jsem se: „Možná to ukradli zloději, neměla jsi ten náramek nechávat ve schránce.“ Zavrtěla hlavou a černočerné oči jí zaplanuly: „Jaký zloději? Nic o tom nevíš, tak radši mlč: pij tu šťávu. Taky ti matka vymačkává pomeranče?“ Pokývala jsem hlavou, ale ona si toho ani nevšimla. Vykládala o tom, jak je pomerančová šťáva zdravá, a své vyprávění doprovázela až extrémně živou mimikou. Vrásky kolem nosu a úst se jí sbíhaly do jednolitého oblouku, kvůli čemuž působila nabručeně (přesně tak: nabručeně), a její tvář s vysokými lícními kostmi, která se mi ještě před chvílí zdála moc protáhlá – jako kus našedlého plátna táhnoucího se od spánků k čelistem –, najednou zrůžověla a působila jemněji. Moje milovaná maminka, řekla, mi v den mýho svátku nosívala do postele horkou čokoládu, uměla ji vyšlehat tak, že byla krémová a nadýchaná, jako by do ní foukala. Dělají ti taky doma horkou čokoládu, když máš svátek? Chvíli jsem měla nutkání říct, že ano, přestože se u nás svátky nikdy neslavily a horkou čokoládu mi taky nikdo do postele nenosil. Ale dostala jsem strach, že by mou lež mohla prokouknout, a tak jsem zavrtěla hlavou. Rozladěně pohodila hlavou: „Tvůj otec a matka nectí tradice, myslej si, že jsou bůhvíkdo, vařit horkou čokoládu by asi bylo pod jejich úroveň.“ „Otec dělá kávu s mlékem.“ „Tvůj otec je vůl, kdoví, jestli vůbec to kafe s mlíkem umí. Zato tvoje babička uměla skvělý kafe s mlíkem. A přidávala do něj dvě lžíce našlehanýho žloutku. Vyprávěl ti, jak jsme si jako malí dávali kafe, mlíko a zabaione?“ „Ne.“ „Vidíš? Tvůj otec už je takovej. To on musí bejt vždycky ten nejlepší a nepřipouští si, že by mohl být dobrej i někdo jinej než on. A když mu dokážeš opak, tak tě zničí.“ Vrtěla nazlobeně hlavou, z její řeči jsem sice cítila odstup, ale ne chlad. Zničil i mýho Enza, řekla, člověka, kterýho jsem měla nejradši. Tvůj otec zničí všechno, co by ho mohlo převyšovat, dělal to tak vždycky, už od dětství. Myslí si o sobě, jak je inteligentní, ale přitom nikdy inteligentní nebyl: to já jsem inteligentní, on je jen mazanej. Umí v lidech vyvolat dojem, že je nepostradatelnej. Když jsem byla malá, slunce vždycky zašlo, jakmile odešel. Myslela jsem si, že když se nebudu chovat tak, jak to on chce, opustí mě a já umřu. A tak jsem dělala všechno, co po mně chtěl, to on rozhodoval, co je pro mě dobrý a co špatný. Dám ti příklad: už od narození jsem v sobě měla cit pro hudbu, chtěla jsem se stát tanečnicí. Věděla jsem, že to je můj osud, a jenom on mohl přesvědčit rodiče, aby mě v tom podporovali. Ale tanečnice nebyla pro tvýho otce dost dobrý povolání, a tak mi to překazil. Podle něj musíš celý dny ležet v knihách, jinak nejsi hodná života na týhle planetě, nestudovaný lidi jsou pro něj nuly. Říkával mi: jaká tanečnice, Vittò, vždyť ani nevíš, co to je, koukej se jít učit a buď zticha. V tý době už si vydělával soukromejma hodinama, takže mi klidně mohl nějakou taneční školu zaplatit, místo aby si kupoval další a další bichle. Ale neudělal to, líbilo se mu lidi připravovat o smysl života, pokud nešlo o něj a jeho záležitosti. A co se týče mýho Enza – uzavřela to znenadání –, toho nejdřív přiměl k tomu, aby si myslel, že jsou kamarádi, a pak mu sebral duši, vyrval mu ji z těla a roztrhal ji na kousky. Takhle mi to vyprávěla, sice používala vulgárnější slovník, ale mluvila se mnou tak otevřeně, až mě to znejistělo. Ve tváři se kabonila a vmžiku zase rozjasňovala, podle toho, jaké emoce s ní zrovna cloumaly: lítost, odpor, zlost, smutek. Vykreslila mi otce v tak temných barvách, jak jsem to ještě od nikoho neslyšela. Když však zmínila onoho Enza, najednou sklopila hlavu a dojetím se jí zlomil hlas, načež vyběhla z kuchyně a okázale si zakrývala oči rukou. Seděla jsem jako přikovaná a cítila jsem obrovské vnitřní napětí. Jakmile opustila místnost, využila jsem příležitosti a vyplivla do sklenice pomerančová zrníčka, která jsem do té doby držela v ústech. Uplynula minuta, pak dvě, a já se začínala stydět za to, že jsem se nijak neohradila, když Vittoria mého otce urážela. Musím jí říct, že není správné takhle pomlouvat člověka, kterého si všichni okolo váží, pomyslela jsem si. Mezitím se ozvala tlumená hudba a po pár vteřinách se rozeřvala naplno. Zaječela na mě: pojď sem, Giannì, co tam sedíš? Bleskově jsem se zvedla a vykročila z kuchyně do tmavé chodby. Za okamžik už jsem stála na prahu malého pokoje, v němž bylo staré křeslo, v rohu odložená tahací harmonika, stůl s televizí a stolička, na níž ležel gramofon. Vittoria stála u okna a dívala se ven. Bylo jasné, že odtamtud musí vidět otcovo auto, v němž na mě čekal. A aniž se otočila, poznamenala: jen ať si poslechne tudle desku, aspoň si vzpomene. Všimla jsem si, jak se lehounce pohupuje do rytmu, přešlapovala z nohy na nohu, kolébala boky a rameny. S rozpaky jsem ji zezadu sledovala. „Poprvý jsem Enza potkala na bále a na tuhle písničku jsme spolu tancovali,“ slyšela jsem ji říkat. „Jak je to dlouho?“ „Letos 23. května to bude sedmnáct roků.“ „Tak to už je spousta let.“ „Pro mě to je jako minuta.“ „Měla jsi ho ráda?“ Otočila se na mě. „Otec ti o tom nic nepovídal?“ Když jsem uviděla její strnulou tvář, zarazila jsem se, poprvé za celou dobu mi připadala starší než moji rodiče, přestože jsem věděla, že ve skutečnosti je jí o pár let méně než jim. Odpověděla jsem: „Vím pouze to, že byl ženatý a měl tři děti.“ „Nic víc? Neříkal ti, že to byl lump?“ Zaváhala jsem. „Něco takového.“ „A dál?“ „Že to byl kriminálník.“ Vyhrkla: „Jedinej lump je tvůj otec, to on je kriminálník. Enzo byl policejní důstojník, choval se slušně dokonce i ke kriminálníkům a každou neděli chodil do kostela. Já jsem tenkrát v boha nevěřila, tvůj otec mi namluvil, že neexistuje. Ale jen co jsem potkala Enza, změnila jsem názor. Hodnějšího a správnějšího a citlivějšího chlapa svět neviděl. Kdybys slyšela, jak měl krásnej hlas, jak krásně zpíval, to on mě naučil hrát na harmoniku. Než jsem poznala jeho, zvedal se mi ze všech chlapů žaludek, a když jsem ho ztratila, každýho jsem od sebe odehnala, protože se mi všichni hnusili. Tvoji rodiče ti navykládali jen samý lži.“ Celá nesvá jsem upřela oči na podlahu a neodpověděla jsem. Ona na mě však uhodila: „Nevěříš mi, co?“ „Já nevím.“ „Nevíš, protože věříš víc lžím než pravdě. Giannì, co z tebe takhle vyroste? Jen se koukni, jak seš směšná, celá v růžovým, růžový botky, růžová bunda, růžová sponka ve vlasech. Vsadím se, že neumíš ani tancovat.“ „S kamarádkami tancujeme pokaždé, když se vidíme.“ „Jak se jmenujou tvoje kamarádky?“ „Angela a Ida.“ „A jsou jako ty?“ „Ano.“ Na znamení nelibosti se ušklíbla a sehnula se ke gramofonu, aby pustila desku od začátku. „Umíš tancovat na tohle?“ „To je stará písnička.“ Zničehonic mě popadla za pas a přitáhla si mě k sobě. Její mohutné poprsí bylo cítit po borovém jehličí, do nějž se opírá slunce. „Stoupni si mi na nohy.“ „To tě bude bolet.“ „No tak, dělej.“ Uposlechla jsem ji a v tu ránu jsme spolu elegantními a přesnými pohyby kroužily po místnosti, dokud skladba nedohrála. Pak se teta zastavila, ale nepustila mě, naopak mě sevřela ještě pevněji se slovy: „Řekni svýmu otci, že jsem s tebou tancovala na tu samou píseň, co hráli, když jsem poprvý tančila s Enzem. Řekni mu to přesně takhle a doslova.“ „Dobře.“ „To by stačilo.“ Silou mě od sebe odstrčila, a když jsem najednou vypadla z její teplé náruče, potlačila jsem výkřik, jako kdybych ucítila prudkou bolest, ale styděla se projevit slabost. Zdálo se mi překrásné, že po tom tanci s Enzem už žádného jiného nechtěla. A napadlo mě, že si v nitru jistě uchovávala každý nepatrný detail své neopakovatelné lásky a že v ní díky tanci se mnou možná ty vzpomínky zase ožily. Fascinovalo mě to, toužila jsem po tom, abych se co nejdříve také takhle beznadějně zamilovala. Její vzpomínka na Enza musela být tak intenzivní, že jsem zřetelně cítila, jak z jejího kostnatého těla, hrudníku i dechu sálá žár, jenž mě celou prostoupil. Roztržitě jsem špitla: „Jak Enzo vypadal, máš nějakou jeho fotku?“ Jakmile to slyšela, rozsvítily se jí oči. „To jsi hodná, že ho chceš vidět. Víš co? Sejdeme se 23. května a půjdeme za ním: je na hřbitově.“ Elena Ferrante, publikující od svého prvního románu Tíživá láska (česky PROSTOR 2018) pod tímto pseudonymem, se proslavila po celém světě především tetralogií Geniální přítelkyně (12 milionů prodaných výtisků po celém světě, překlady v padesáti zemích). Ať už je Elena Ferrante kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi nejvýznamnější žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Napsala také romány Dny opuštění a Temná dcera, který je tematicky propojen s příběhem pro děti Pláž v noci. Vyšel jí také ilustrovaný soubor esejů Příležitostné nápady, které autorka psala po dobu jednoho roku na žádost deníku The Guardian. Televize HBO odvysílala v roce 2018 osmidílný seriál natočený podle prvního dílu tetralogie Geniální přítelkyně, v roce 2020 uvedla druhou řadu a v následujících letech připraví také další díly. Rovněž romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování. Z italského originálu La vita bugiarda degli adulti, vydaného nakladatelstvím Edizioni e/o v Římě roku 2019, přeložila Sarah Baroni, 368 stran, nakladatelství Prostor, 2020.
Čas načtení: 2019-10-16 15:00:47
Divadlo ABC otevírá sezonu Havlovou Žebráckou operou
Jediné dílo Václava Havla napsané na cizí námět bude mít v režii Davida Radoka premiéru v pražském Divadle ABC v sobotu 19. října. Proslulý příběh o zločineckých ganzích v londýnském podsvětí napsal Havel v roce 1972 a věnoval jej svému příteli Andreji Krobovi. Prvního veřejného uvedení se hra dočkala až o tři roky později v ochotnické produkci spolku Divadla na tahu v sále hospody v Horních Počernicích. První oficiální uvedení na profesionální scéně se uskutečnilo až v roce 1990 v Činoherním klubu, na jehož objednávku text původně vznikl. Hra o 14 obrazech vycházející z předlohy Johna Gaye podle režiséra Radoka pravdivě popisuje základní lidské vlastnosti a chování: „Když ji Havel v době normalizace adaptoval, tak velmi přesně vystihovala morální devastaci, kde si mnoho lidí šikovně ospravedlňovalo svoje amorální chování.“ „Žijeme ve světě, v němž každý nesmysl má vědeckou podobu a v němž žvanění nahrazuje řeč,“ napsal Václav Havel v dopise věnovaném Žebrácké opeře Alfrédu Radokovi před téměř padesáti lety. V jeho Žebrácké opeře jsou zloději morálně integrovaní, kurtizány čtou Descarta, zločin a zákon se bratrsky podpírají a zrada má erotický náboj. Slétněte na zem, zbavte se iluzí a svých abstraktních zásad, radí Peachum zloději Filchovi. „Havel převrací význam pojmů lež, pravda, morálka. Staví lidské jednání do vyhrocených situací, které jsou komické, smějeme se jim, ale zároveň nám kladou trochu nepříjemné otázky o našem vlastním chování. Pokusím se vyprávět o vlastnostech lidí, kteří jsou kolem nás, kteří nás obklopují. Myslím, že v dnešní době, stejně jako v normalizaci, lze nalézt mnoho bezcharakterních obracečů pravdy,“ zdůrazňuje David Radok. Uvedením Žebrácké opery se Václav Havel symbolicky vrátí do divadla, kde jako kulisák začínal a kde asistoval režisérovi Alfrédu Radokovi, o jehož inscenaci „Žebrandy“ tehdy velmi stál. Normalizace jeho přání zmařila stejně jako osud velkého režiséra. Symbolicky je naplní po padesáti letech právě inscenace režisérova syna Davida Radoka. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-22 14:11:43
Pochopte to že všichni jsou lháři a zloději
Snaž se a budeš se mít lépe než ostatní, to je největší podraz naší kultury, realita funguje zcela jinak protože vše zde bylo a bude o náhodě, někdo má štěstí a jiný štěstí nemá a takový je život, můžete přečíst mnoho textů v knihách nebo na internetu o seberealizaci ale nic vám to v životě… Číst dále »Pochopte to že všichni jsou lháři a zloději
Čas načtení: 2024-03-20 16:00:01
Zločinec Pomeranč přejel muže jeho vlastním autem. Policisté jej dopadli, když si holil zrzavé vlasy
Případ, jemuž se budeme věnovat, se vymykal všem loupežným přepadením, která do té doby kriminalisté řešili. Podezřelá smrt řemeslníka ve vesnici blízko Mělníka se kriminalistům propojila se zjištěním jejich kolegů z majetkové trestné činnosti. Nehoda, nebo vražda? Vše začalo jednu květnovou středu v roce 2012 na malém vesnickém náměstí ve Velvarech. Policisté dostali hlášení, že zde měl být přejet člověk při nepovedené krádeži. Operační důstojník sedící u sluchátka se doptával na detaily. Situaci nakonec vyhodnotil tak, že o nehodu v tomto případě nepůjde. Na místo se vydal kriminalistický pár (jak v práci, tak v životě) Jiří a Dagmar Šnýdrovi. Zmatené seniorce zasadil desítky ran nožem. Mstil se za kastraci, Jiřímu Markovičovi ale neunikl Číst více Krádež s krvavým koncem Když dojeli na místo, uviděli ležícího muže se zkrvaveným obličejem, krev na první pohled tekla také z úst. Vedle něj ležela krabička cigaret, která vypadala, že je něčím roztržená. První pomoc se pokusili dát svědci a přivolaný policista, bohužel se již onoho muže nepodařilo zachránit ani po příjezdu sanitky. Dvojice policistů z vražd začala s vyšetřováním, o svědky neměli nouzi. Byli to jednak lidé, kteří nakupovali v samoobsluze, jednak prodavači a kolemjdoucí. Zvláštní znamení: zrzavé vlasy Vše se seběhlo podle svědků následovně. Přejetý muž si byl v obchodě koupit čerstvý chleba, jako to dělával několikrát týdně. Když už stál ve frontě na pokladně, zakřičel, že mu někdo právě krade auto. Rozběhl se ke své dodávce a snažil se zloděje vytáhnout ven, při čemž mu roztrhl mikinu. Zloději se povedlo ujet, předtím však přejel majitele vozu stojícího před dodávkou. Vyšetřující policisté dostali docela dobrý popis pachatele, což jim výrazně usnadnilo práci. Kriminalisté dle vyjádření Jiřího Šnýdra už tehdy věděli, že jde určitě o vraždu. Všichni svědci se shodli, že to byl mladší muž s výrazně zrzavými vlasy. Pomeranči na stopě Bylo vyhlášeno pátrání po neznámém pachateli a po ukradené dodávce. Jednotlivá kriminalistická oddělení spolu úzce spolupracují a manželé Šnýdrovi se začali zajímat, jestli mezi pachateli majetkové trestné činnosti v okolí není osoba odpovídající popisu. Měli štěstí, jejich kolegové měli právě rozpracovanou skupinu, která působila po celém Středočeském kraji a specializovala se na krádeže aut a obchodování s drogami (pervitinem a marihuanou). Zrzavý mladík, kterého hledali, měl být jejím členem a byl známý pod přiléhavou přezdívkou Pomeranč. Vrah zapomněl, že zabíjel. Trojnásobnou vraždu v Klučově objasnili až po 13 letech Číst více Kriminalisté nakonec dostali tip, kde se onen muž nachází. Ani zloději a feťáci, kteří se s ním znali, nechtěli mít nic společného s vraždou. Zásahová jednotka překvapila pachatele, zrovna když byl v koupelně a holil se, snažil se změnit si vizáž, aby jej někdo podle popisu nepoznal. Dokonce si oholil i vlasy. Při prvním výslechu řekl policistům absurdní historku o tom, že to byl vlastně on, kdo se snažil zabránit krádeži. Na své výpovědi trval i poté, co mu vyšetřovatelé předestřeli, že přejetý muž byl majitelem auta. Také sveřepě popíral, že by si vůbec všiml, že někoho přejel. Vyšetřovatelé přitom věděli, že nebohého řemeslníka nepřejel omylem, ale proto, aby se zbavil pronásledovatele. Auto jako zbraň Policisté společně se státním zástupcem a soudním znalcem připravili pokus, který měl vyvrátit jeho tvrzení, že si muže pod koly nevšiml. Pachatel Roman Hubený se rozhodl rekonstrukce zúčastnit. Požádali jsme o nezávislé vyjádření experta na bezpečnost na silnicích a učitele autoškoly Jaroslava A. Ten tvrdí, že je zcela vyloučeno, aby si řidič nebyl vědom toho, že přejel lidské tělo. Ke stejnému závěru došli vyšetřovatelé i při rekonstrukci, která se konala přesně na místě vraždy, dokonce se povedlo manželům Šnýdrovým zajistit i dodávku, která se stala vražednou zbraní. Kriminalista Šnýdr pro rozhlas poznamenal, že si nevzpomíná, že by do té doby bylo auto považováno za smrticí zbraň. Tuto skutečnost, že auto bylo použito jako zbraň, nakonec potvrdil i soud. Vrah Roman Hubený za svůj čin dostal 18,5 roku. Zdroj: autorský článek (autor čerpal také z přednášek kriminalistů a časopisu Ministerstva vnitra Policista) KAM DÁL: Nostradamus viděl věci, které se Čechů přímo dotknou. Souhlasí s tím i generál Šedivý
Čas načtení: 2024-04-23 19:52:30
V Bratislavě vykradli iSTYLE, už podruhé za půl roku
V noci ze 22. na 23. duben vykradli v bratislavském obchodním centru Central prodejnu Apple Premium Resellera iSTYLE. Že vám je tato prodejna v souvislosti s vykradením povědomá? Není se čemu divit. Tu stejnou prodejnu totiž vykradli zloději na konci ledna letošního roku, přičemž se zdá, že nyní použili stejnou „taktiku“ jako minule. Podle fotek z místa totiž zloději vnikli do prodejny poté, co rozbili její skleněnou přední stěnu. Kolik toho odnesli tentokrát […]
Čas načtení: 2024-05-20 18:58:46
Cyklistická sezóna přichází. Jak ochránit své kolo před zloději?
Léto je již za rohem a společně s ním přichází ideální podmínky pro pořádný cyklovýlet. Toto období není však oblíbené jen mezi samotnými cyklisty. Vyhlíží jej i řada nepoctivých zlodějů. Ti jen čekají na příležitost, až se chopí vašeho parťáka na cesty a prodají jej. Jak se proti nim spolehlivě ochránit? Pouhý zámek nestačí Možná […] The post Cyklistická sezóna přichází. Jak ochránit své kolo před zloději? first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-28 06:46:17
Známý americký herec zastřelen zloději při krádeži
Sedmatřicetiletý americký herec Johnny Wactor, kterého mohou diváci znát ze seriálu Všeobecná nemocnice (General Hospital) byl v sobotu zastřelen poté, co konfrontoval tři muže, kteří se pokoušeli ukrást součástky z auta, informuje deník The Guardian. The post Známý americký herec zastřelen zloději při krádeži first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-29 16:34:00
Oči pro pláč zbyly ředitelce festivalu Vyšehraní, jehož 17. ročník se letos koná na Letní scéně na pražském Vyšehradě, Martině Kotrčové. Po složitých ročních přípravách se těšila, až v neděli festival odstartuje, v noci na neděli ale vynaložené úsilí zhatili zloději – vloupali se do míst, kde byla uzamknuta světelná i zvuková technika, a ukradli, co mohli! Kromě aparatury za statisíce zmizelo taky například 70 kilo klobás, které měl festival nachystané do stánků. Kotrčová ale nehodlala návštěvníky zklamat - spolu s dalšími dobrými dušemi tak nakonec dokázala takřka nemožné: bleskurychle našli náhradní řešení a oblíbený festival zachránili. Po pachateli či pachatelích policisté pátrají.
Čas načtení: 2024-05-29 16:34:00
Oči pro pláč zbyly ředitelce festivalu Vyšehraní, jehož 17. ročník se letos koná na Letní scéně na pražském Vyšehradě, Martině Kotrčové. Po složitých ročních přípravách se těšila, až v neděli festival odstartuje, v noci na neděli ale vynaložené úsilí zhatili zloději – vloupali se do míst, kde byla uzamknuta světelná i zvuková technika, a ukradli, co mohli! Kromě aparatury za statisíce zmizelo taky například 70 kilo klobás, které měl festival nachystané do stánků. Kotrčová ale nehodlala návštěvníky zklamat - spolu s dalšími dobrými dušemi tak nakonec dokázala takřka nemožné: bleskurychle našli náhradní řešení a oblíbený festival zachránili. Po pachateli či pachatelích policisté pátrají.
Čas načtení: 2024-07-16 18:42:07
6 rad jak se pojistit před zloději
Pokaždé, když odcházíme z domova, měl by nás provázet pocit, že je zabezpečený proti nevítaným návštěvníkům. Bez ohledu na to, jestli opouštíme byt na hodinu nebo na měsíc, ten pocit jistoty prostě potřebujeme. Pevné dveře a bezpečnostní zámek Už jen to pootočení klíče v zámku nás do značné míry uklidňuje, pokud navíc máme zámek bezpečnostní, který nejde […] The post 6 rad jak se pojistit před zloději appeared first on Bydlimmoderne.cz.
Čas načtení: 2024-07-26 13:55:00
Zloději ukradli „Rozkošného Edu“: Zmizení oblíbeného policisty vzbudilo rozruch
Zloději ukradli oblíbenou figurínu policisty v Rozkoši u Humpolce, která měla řidiče upozorňovat na rychlost. Naštěstí se našla nedaleko a policie již dopadla podezřelé.
Čas načtení: 2024-09-03 09:05:00
Velká krádež u Tančícího domu: Dva zloději odjeli na kolech za 120 tisíc!
Po zloději kola pátrají pražští policisté. Dva muže v půli července zaujala kola před vstupem do kavárny na Jiráskově náměstí v Praze 2, jeden z nich přestřihl bezpečnostní lanko a každý pak na jednom kole odjel. Jednoho ze zlodějů už policisté znají, teď potřebují zjistit totožnost druhého. Poznáte ho?
Čas načtení: 2024-09-06 07:37:08
Polícia v americkom štáte Ohio varuje pred novým typom zločinu, s pomocou ktorého ti zlodej ukradne auto za menej ako minútu, informuje portál ... The post Zlodeji našli nový spôsob, ako ti môžu ukradnúť auto za menej ako minútu. Zatiaľ kradnú v zahraničí, ale čoskoro sa to môže zmeniť appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.