EUR 24,750 || 
JPY 15,035 || 
USD 21,695 || Špatné skladování, loňská neúroda a také velký vývoz do Ruska zapříčinily nedostatek jedné z hlavních součástí běloruské kuchyně.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2025-04-11 23:37:42
Jak připravit dva oblíbené typy jarních hnízd ve slané a sladké podobě?
Jak připravit dva oblíbené typy jarních hnízd ve slané a sladké podobě? redakce Pá, 04/11/2025 - 23:37 Jídlo a Nápoje Klíčová slova: jak připravit bramborová hnízda recept hnízda ze sekaných mandlí burisonová hnízda velikonoční sladká hnízda hnízda ze strouhaných brambor Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Hnízda z burisonů a marcipánu Chcete udělat radost vašim koledníkům? Máte-li čas, určitě vyrobte sladká hnízda z klasických bílých burisonů omáčených v čokoláda a do nich umístěte vždy pár různobarevných vajíček. Každé hnízdo pak stačí vložit do celofánového sáčku a krásnou odměnu pro koledníky máte na světě. Potřebovat budete: balík burisonů nebo lze použít i 2 balíčky na hranolky nasekaných mandlí Čokoládu na vaření 0,5 cm ztuženého tuku Váleček marcipánu Potravinářské tekuté barvy Papírové košíčky na muffiny nejlépe s jarním či velikonočním motivem + formu na muffiny Postup Na sporáku v kastrůlku rozehřejeme tuk a čokoládu. Jakmile nepálí, vsypeme do ní burisony nebo příp. nasekané mandle. Díky tomu budou burisony i mandle hnědé a lepkavé. Jakmile jsou dostatečně obalené čokoládou, začneme je vyndávat z kastrůlku velkou „děravou“ lžící. Necháme chvíli okapat a vložíme do papírového košíčku. V něm pak směs lžičkou vytvarujeme tak, aby celek působil jako hnízdo. Necháme ztuhnout Poté začneme připravovat vajíčka. Každé je lepší dělat zvlášť, ale jestli chcete ušetřit čas, můžete je s barvou smíchávat po větším množství marcipánu. Jestliže chcete postupovat po jednom, uloupneme vždy kousek marcipánu, kápneme na něj cca dvě kapičky potravinářské barvy (podle toho, jak intenzivní má barva být), pořádně prohněteme, vytvoříme vajíčko a vložíme jej do hnízda. Pokud máme košíčky na muffiny mohou být hezkým dotvořením celku jako takového. Ještě lépe hnízda působí v celofánovém sáčku. Toto křehké „zboží“ je skvělé mít vystavené, nebo stranou připravené pro koledníky, aby se nepolámalo. Lahodná a rychle připravená bramborová hnízda Tahle oblíbená pochoutka je ideální jak coby samostatné jídlo, tak jako příloha. Velkou předností je, že lze k bramborovým hnízdům doplnit i sýr, zeleninu či maso. Ingredience: 500 g brambor Sůl Mletý pepř a drcený kmín Olej na smažení Postup Příprava je podobná, jako u bramboráků. Brambory zbavíme slupek a na jemném struhadle nastrouháme do mísy. Dáme rozpálit pánev s trochou oleje. Mezitím tvarujeme z nastrouhaných brambor placičky ve tvaru hnízd. Vložíme do oleje, posypeme trochou koření a solí. Všechny bramborová hnízda osmažíme do zlatova. Dle aktuální chutě můžeme dovnitř hnízda nastrouhat vysokoprocentní sýr a nechat jej rozpustit, nebo směs z mletého masa, libovolnou zeleninovou směs a mnohé jiné. Hnízda z brambor i mandlí jsou lahodná a hezká. Jestli je vyzkoušíte třeba právě na Velikonoce, nebo jindy v průběhu roku, vždy vám budou chutnat a budou ozdobou vašeho stolu. Přidat komentář 2x foto pixabay.com K Velikonocům a jaru bezesporu patří hnízda a hnízdečka. V nich zjara nacházíme vajíčka, z nichž se rychle líhnou nejrůznější ptáci. Proto je skvělé připravit si teď na jaro bramborová hnízda, hnízda z nasekaných mandlí nebo třeba hnízda ze slámy či sena, do nich uložit vyfouknutá namalovaná vajíčka a krásná výzdoba vhodná pro jarní období i čas Velikonoc, je na světě.
Čas načtení: 2024-03-05 08:26:08
To byly časy: Bramborová brigáda, společný pracovní zážitek dávných časů
Vzpomínáte si ještě na doby, kdy se školní aktivity neomezovaly pouze na učebny a katedry, ale studenti se společně vydávali na venkovní dobrodružství plné práce a spolupráce? Jedním z nezapomenutelných zážitků této éry byla Bramborová Brigáda, někdy označovaná také jako Chmelová, která bývala často organizována na mnoha školách po celém Československu. Bramborová Brigáda nebyla jen […]
Čas načtení: 2020-11-01 17:59:35
Závin s kuřecím masem a hráškem
2 plátek kuřecí prsa, 1 balíček listové těsto v plátu, 2 lžíce sladký kečup, 1 ks vejce, 4 ks vejce, 1 ks cibule, 50 g anglická slanina, 2 stroužek česnek, 0.5 balíček mražený hrášek, 1 ks sůl, 1 ks mletý černý pepř, 1 ks tymián, 1 ks olej, Kuřecí prsa omyjeme, osušíme a tence rozklepeme. Potom je potřeme olejem, osolíme, opepříme a uchováme v chladu. Cibuli a česnek oloupeme a nakrájíme na kostičky. Slaninu usekáme na jemné nudličky. 4 vejce rozšleháme a ochutíme solí a kořením. Na malém množství oleje necháme zpěnit cibuli, česnek a slaninu. Přidáme mražený hrášek a vše restujeme tak dlouho, dokud hrášek nezměkne. Potom přilijeme rozšlehaná vejce a směs mícháme do zhoustnutí. Takto připravenou nádivku necháme vychladnout. Plát listového těsta rozložíme na pečící papír, potřeme kečupem ochuceným tymiánem, poklademe plátky kuřecího masa a studenou hráškovou náplní. Pomocí pečícího papíru připravíme závin, který pevně uzavřeme a potřeme rozšlehaným vejcem. Pečeme při 190 °C přibližně 35 - 40 minut. Závin z listového těsta s kuřecím masem a hráškovou náplní servírujeme teplý. Vhodnou přílohou jsou maštěné brambory nebo bramborová kaše. Můžeme ho však podávat i studený jako chuťovku při posezení s přáteli.
Čas načtení: 2021-01-10 10:22:19
Šílenost jménem bramborová dieta: žádné bílkoviny ani tuky, jen brambory
Když se někdo pustí do hubnutí a snaží se jíst jen zdravě, často začne zcela vynechávat přílohy a jí jen libová masa, například se zeleninou. Obzvláštním nepřítelem se pro něj stávají zejména brambory, a to ve všech svých podobách. Hledí se na ně jako na nežádoucí zdroj sacharidů. Opačným extrémem je pak bramborová dieta, kdy si dopřáváte jen brambory a nic jiného.
Čas načtení: 2018-04-20 10:50:34
Stejně rychlé jako bramborová kaše, ale do dietního jídelníčku se hodí daleko lépe. I pokud zrovna batáty nemilujete, zkuste z nich udělat pyré. Chutnají jinak a o dost lépe. Oproti bramborům zasytí daleko víc změnu uvítá určitě každý.
Čas načtení: 2013-10-05 00:51:27
Recept: Domácí bramborové lupínky pečené v troubě - chipsy zdravěji
Nevydržíte u televize bez ujídání chipsů? Chutná vám křupavá bramborová chuť natolik, že ji prostě musíte mít? Pak si rozhodně připravte bramborové lupínky doma. Na rozdíl od těch kupovaných obsahují jen minimum tuku a křupavé je budete mít stejně, poradíme, jak na to.
Čas načtení: 2011-05-02 00:00:00
Velikonoce 2011: místy přísně střeženými
Píše se rok 2011, zima, přes veškerá prvotní očekávání mírná, už za okny pomalu mizí. My sedíme k večeru kolem stolů v bývalé hájovně na Zlaté Studně. Týden, který jsme tu trávili, se chýlí ke svému konci. Nám to ještě nedochází, asi tak jako trvá dlouho pochopit, že léto je pryč a přes podzim sem již nakukuje zima. Pomalu se rozjíždíme do svých domovů. Se vzpomínkou na srdci, se šrámy na těle. Na měsíc, měsíc a pár týdnů nás to zase vyplivlo do života školy, povinností, zbytečností a starostí. V tu dobu se již ale pomalu rozhýbává mohutné soukolí. Velikonoce jsou na dosah a s přípravou mise do neprozkoumaných zákoutí pomáhá polovina Šumavy. A opravdu to bylo tak. Z jistých tradičních důvodů připadlo zorganizování velikonoční výpravy zase na mne. Pokud naši historii trochu sledujete, možná si i pamatujete počty lidí na předchozích velikonočních výletech. Úplně první se udál roku 2008. Tenkrát jsme do sněhu a nepohody vyrazili čtyři. O rok později nás jelo o jednoho víc. A loni jsme byli opět ve čtyřech. To jen abyste pochopili nemalý rozdíl mezi organizováním předchozích výprav a té letošní. Letos nás totiž jelo jedenáct. Ale vezmu to od začátku. Krátce po skončení Zlaté Studny mi napsala Jáňa. Kromě toho, že jsme zhodnotili a zanalyzovali skončivší akci, jsme začali osnovat i plány na Velikonoce. Jáňa poznamenala, že Luboš Novotný ví o nějaké chatce na Šumavě a navrhla toho využít. A tak slovo dalo slovo, párkrát jsme si s Lubošem zavolali a on dokázal sehnat klíče od dvou chatek. A protože mne velice zajímalo, jak vypadají a taky jsem nechtěl někam jen tak jet naslepo, vyrazil jsem se na ně podívat. Šel jsem ještě s Ondrou a Vojtou a během celodenního pochodu jsme je zvládli obejít. Zjistili jsme, že první z nich, Hrabůvka, je na nás až příliš luxusní, ale na krásném místě. Druhá byla kousek od jezera Laka a byla dost malá, ne tolik luxusní, ale s jistým osobitým kouzlem. Volba tedy padla na tu první. Pomalu jsem začal obesílat pozvánky všem možným lidem, kteří s námi buď byli na Zlaté Studně nebo někdy před tím nebo nám prostě padli do oka a my si na ně vzpomněli. Vidina krásné chaty asi zabrala a jak už jsem psal, jelo nakonec jedenáct lidí. Kromě starých ostřílených Tchořů - mne, Jáni, Bětky a Kláry a těch už také dost ostřílených Sváti, Áni S., Ondry a Vojty s námi poprvé jel Jéňa Vaňkát a Áňa Štrunců a pokud mne paměť neklame, tak byla poprvé i Bláňa Spěváčků. Den první Doprava na chatu probíhala ve dvou skupinách. Já vedl tu, která to měla blíž přes Špičák, Jáňa vedla partu z Horažďovicka. Slíbila, že taky něco napíše, tak se snad dozvíte i jak probíhala jejich cesta. My vyšli od Novotných ze Špičáku, přesně podle plánu, těsně po osmé. Vystoupali jsme až na Pancíř. Tam jsme našli kešku, kterou se nám nepodařilo najít, když jsme tam byli posledně. Cestu jsme už znali, od Tomandlova křížku po vrstevnici a přímo, přes bažinky a potůčky, až na chatu. Asi půlhodinky jsme si tam hráli s kohoutky a uzávěry, než konečně začala téct na chatě voda a my mohli dát vařit čaj. Jen co se nám to povedlo, dorazila i druhá skupina a všichni jsme se začali postupně na chatě zabydlovat. Holky se zmáčkly do většího pokoje, kluci měli dost prostoru ve druhém. Mám takové tušení, že jsme dali lehký oběd a vyrazili na průzkum. Kláře, která neměla dost sil a povolení od doktora na chození s námi, jsme svěřili hlídání chaty a vaření večeře. Sami jsme se vydali směrem ke třetí chatě. Od té jsme klíčky neměli - je totiž už určená ke zbourání a ani se do ní příliš nesmí. Což je celkem škoda, ze všech těchto chatek je úplně na nejhezčím místě. Pak jsme to švihli přes kopec Sup na kopec Javorná. Cestou jsme hráli tu hru, jak jeden má píšťalku a když zapíská, ostatní se musí co nejrychleji poschovávat a vydrželo nám to až na samotný vrchol. Tam jsme objevili "Knihu návštěv", což na takovém malém kopci celkem překvapí. Samozřejmě jsme se náležitě podepsali a pokud někdy na tento kopec zavítáte, určitě si náš záznam dohledejte. Je ze čtvrtka 21. dubna 2011. Cestou zpátky jsme pocítili to, že jsme si nevzali žádné pití ani svačinu. Slabší jedinci začali okusovat lišejníky, žvýkat kořínky a podobné věci. Ti silnější jenom začali básnit o jídle, jak bývá zvykem. Když se nám podařilo natrefit na potůček, nikdo si nedělal starosti o své zažívání a všichni si vychutnali pramenitou vodu Šumavy. Po návratu do chaty jsme vytáhli stolek ven a opekli si párky nad ohněm. Hrály se také Aktivity. Ukazování, popisování a kreslení všeho možného i nemožného. Pak zašlo slunko, začala být zima a my se stáhli dovnitř. Hráli jsme ověřené hry - zvířata a vraha. Vrah je klasika, zvířátka už se také pomalu ohrála, navíc jsme byli unaveni čerstvým povětřím a tak jsme šli docela brzo spát. Druhý den Jak jinak začít, než rozcvičkou a dobrou snídaní, že? Mám za to, že byly chleby s něčím nahoru. Tento den nás čekal velký výlet. Sice jsme neměli úplně jasno kudy půjdeme, zato jsme měli jasno, kam chceme dojít - na Polom. Zamávali jsme Kláře a přes vysoce chráněné oblasti to napálili přímo na Gerlovu Huť. Pak jsme chvilku šli po značených trasách, za zatáčkou jsme ale opět vskočili do lesa a začali se prodírat na první vrchol - Tok (1 023). Oklepali jsme větvičky, které se na nás nachytali při průchodu solidním hustníkem a začali zase zbíhat dolů. Tentokrát se nám podařilo natrefit na jakýsi průsek a až na asfaltku se celkem dalo jít. Měli jsme namířeno na Sklářský vrch (1 195). Vzali jsme to proto opět lesem vzhůru, tentokrát byl naštěstí pěkně vzrostlý. Až na konci se to pokazilo, a tak jsme tento vrchol jenom obešli a pustili se rovnou na Polom (1 295). A na Polom je stoupání opravdu pěkné. Ale ten výhled z něj… Chvilku jsme se váleli na měkké trávě a užívali si pocit zdárného dobytí. Pak jsme sešli k odpočívadlu Nad Polomem (celou dobu jsem měl za to, že to bylo Pod Polomem, možná jenom jiná mapa…) Protože jsme věděli, že budeme chodit po horách celý den, vzali jsme i plynovou bombu na uvaření polévky. Nesl jsem to já ve vypůjčeném batohu. Zhruba v tu dobu, kdy jsme scházeli z Polomu, mi došlo, že jsem zapomněl vzít sirky. Školácká chyba. Byli jsme tedy bez polévky. Chleby, co jsme měli, byly už snědeny a v břiše začínalo pomalu kručet. Ani Jánina komunikace s projíždějícími Němci nebyla úspěšná, zapalovač neměli. A tak jsme byli o hladu. Nějakou dobu jsme se váleli okolo odpočívadla, nahřívali se na rozpáleném asfaltu a spali. Pak nastal čas pro návrat. Tentokrát jsme to vzali po pěkných cestách, už žádné husté neprostupné lesy. V protékajícím potoku jsme doplnili vodu a zvesela si to vykračovali domů. Od Gerlovky jsme nechtěli jít trapně stejnou cestou, jako jsme šli ráno. A tak jsme to vzali nejdříve směrem na Hoffmanky a pak hodně dlouho azimutem. Potkali jsme asi jen tři bažinky, dva potoky a jeden neprostupný hustník. Skoro pohodlnější než po cestě. Večer jsme patrně opět hráli nějaké hry. Možná, že ten večer začaly holky mlátit hrníčky o stůl. Na FB kolovalo jeden čas video, malou představu můžete získat i z fotky. Vůbec ten stůl si dost při naší návštěvě prožil. Když se do něj nemlátilo hrnky, tak se mlátilo rukama. Určitě jsme měli taky něco k večeři, ale to po mně nechtějte, možná to byla čočka, možná taky ne. Když se setmělo, začali se hrát upíři. My máme rádi hry, při kterých se vzájemně mordujeme a upíři byli v tomhle skvělí. V zhasnutém baráku vás pár upírů se syčením nahání, škrtí a vy musíte bez hlesu padnout k zemi. Jakmile o vás zakopne nějaký normální člověk, zakřičí mrtvola, rozsvítí se a hra se přeruší. Samozřejmě jde o to, odhalit všechny upíry. Veliká sranda je to i z toho důvodu, že se pohybujete v naprosté tmě a tak se občas stane, že potkáte zeď, kde byste ji rozhodně nečekali. Po výletě jsme byli ale jaksepatří stahaní a tak netrvalo dlouho a všichni skončili ve svých postýlkách. Třetí den Tento den jsme měli celkem jasný úkol - musíme naštípat co nejvíce dřeva a tím si svůj pobyt zde zaplatit. Měli jsme připravené nařezané špalky, od těch malých a příjemných, po velké a nezdolné. Jenže sekyrky jsme měli jen tři a to ke všemu pouze jednu pořádnou a tak to rozhodně nebyla práce pro všechny. Rozhodlo se, že kluci zůstanou na chatě a budou štípat, jen budou třísky odletovat. Trochu problém byl program pro holky. Jen tak flákat se na chatě, to nejde. Naštěstí ale toužily po civilizaci a tak souhlasily s tím, že si udělají výlet do Rudy, dokoupí zásoby a hlavně sušenky. Trochu jsem se divil jejich nadšení, na kterém se možná přičinilo i moje prohlášení, že za chvíli budou zpátky. A tak vyrazily. Na chatě jsme mezitím štípali a štípali, užívali si sluníčka a odpočívali. Stihli jsme naštípat skoro všechno, málo toho nebylo. Co se všechno přihodilo holkám na jejich cestě možná někdy odhalí Jáňa. Každopádně se za chvíli nevrátili. Nevrátili se ani na oběd. Vrátili se až k večeru, správně unaveny, ale se sušenkami v batohu. Ty byly nakonec už dlouho předem očekávány. Večer jsme si opět dali nezbytnou dávku her a zábavy, co povídat. Čtvrtý den Čtvrtý den, den poslední. Byla neděle. Holky byly unavené po včerejším výletu a moc se jim nikde trajdat nechtělo. Zato kluci měli energie přespříliš a nutně potřebovali opustit chatu. Nakonec jsme se všichni vypravili směrem na Suché studánky. To byl vytoužený Ondrův cíl, protože se tam kdesi v ruinách starého statku měla skrývat keška1. Vycházkovým krokem jsme se dostali až k rozcestí Na Suchých studánkách. Pěkné místo na kopci, vidí se z něj daleko. A hluboko pod kopcem ležely ony Suché studánky. Holkám se to pochopitelně sbíhat nechtělo a tak se samy vydaly směrem na hřebenovku a na Pancíř. My kluci si to doslova seběhli dolů a jali se hledat. Ruin jsme tam našli dost, ale kešku žádnou. Po chvíli jsme usoudili, že je to marné a začali opět stoupat tím krpálem vzhůru. Bylo krásně, na duben celkem horko, vidět bylo široko do kraje. Kousek za rozcestím Na suchých studánkách, na tom rozcestí, jak jsme se rozdělili, stála kaplička. Kupodivu byla odemčená. Mezitím, co jsme prozkoumávali její obsah, oběhl Ondra ruiny kousek od kapličky. A jak jinak. Kešku tam našel. To víte, že jsme trochu prskali. Výškový rozdíl mezi Suchými studánkami a Na suchých studánkách jsme dobře pocítili. U Tomandlova křížku jsme se potkali s holkami, které už se vracely z Pancíře. Nikam dál se jim nechtělo a tak i přesto, že bylo teprve poledne, jsme se otočili směrem k domovu. A protože bylo opravdu krásně, vytáhli jsme karimatky před chatu a užívali si hřejivých slunečních paprsků, četli místní sbírku Reflexů, novin a vlastní povinné četby. Měli jsme ještě spoustu jídla. Samozřejmě se nám nechtělo tahat si to zpátky domů. A tak se celé odpoledne vařilo, peklo a smažilo a večeře se skládala ze tří chodů, případně čtyř, jak kdo chtěl. Mezi vybranými pochoutkami byla tuším bramborová kaše s cibulkou a salámem, těstoviny - na sladko nebo se zbytkem cibulky, půl litru trochu řidšího pudingu pro každého, zbytek gulášové polévky od včera. Večer měla být jakási stezka odvahy a tak jsem ji šel ještě za šera připravit. V chatě se mezitím opět škrtili - hráli na upíry. Když už byla úplná tma, šel jsem zapálit navigační svíčky. V té chvíli mi došlo, že jsem to asi trochu přepískl. Postupně si trasu všichni prošli - průměr byl nějakých dvacet minut. Nikdo se naštěstí neztratil a tak jsem někdy kolem třetí hodiny mohl jít posbírat dohořívající svíčky a taky si lehnout. Pátý den Pátý den, den poslední. A to už znáte. To je pokaždé stejné. Nejdřív se všichni sbalí, mezitím se udělá snídaně, dojí se poslední zbytečky. Následně se vynesou batohy před chatu a začne se uklízet. Všichni pobíhají po baráku sem a tam, sbírají zapomenuté ponožky a kalhoty. Nakonec se provedou takové ty technické věci - zastaví se voda, naposledy se spláchne záchod, zkontroluje se, jestli je všude zameteno a vytřeno a pak se slavnostně zavřou okenice a chata se zamkne. A pak se vyrazí. Ondra s Vojtou odběhli jako první, aby ještě stihli pomlázku. Já s Jéňou jsme vyrazili za nimi, směr Špičák, na vlak. Holky na druhou stranu, na Velhartice a do Čermné. Ty měly cestu zpět patrně nejzajímavější, ale o tom už nic nevím. Velikonoce za námi. Vzpomínek, fotek, zážitků nadosmrti dost. Taková malá krabička. Sbírání kešek teď dost letí. Pro přesnost, správně je to geocaching. ↩
Čas načtení: 2008-03-24 00:00:00
Je pondělí velikonoční, prázdniny jsou u konce a naše Šumava Tour také, takže je správný čas napsat co se o prázdninách dělo a na co se nezapomnělo. Naše výprava začala z Nýrska dne 20.3.2008, ve čtvrtek, přesně v 12:20 přijetím vlaku na nádraží. Vlakem přijeli vlastně všichni členové "ultras" výpravy až na mě. Po měsíčním plánování a organizování se náš počet ustálil na čtyřech. A tak jsme vyrazili přes Nýrsko až k Hájkům, Jarmila nám měla dělat doprovod první den. Později na mě tlačila ať o ní sem nepíšu, ale svoboda tisku je svoboda tisku a novařina nemá tabu, má holt smůlu. A tak jsme vyrazili. Přes Pajrek na Hraničář, z Hraničáře na Zadní Chalupy a dál až na Stateček pod Ostrým. Trochu nás zaskočilo počasí. I v Nýrsku, kde celou zimu nenapadl pořádně sníh, ho bylo dost a čím jsme se dostávali výš a dál sněhu rychle přibývalo. Ale což, bylo celkem pěkně a šlo se ještě dobře. Později odpoledne začalo přituhovat a chvílemi i sněžilo. Foukal dost nepříjemný vítr a my razili cestu sněhem. Docela to znavovalo, a když jsme došli na Stateček, věděli jsme, že dál už nepůjdeme. Jarmila s Johanou se chtěly vyspat v teple doma a museli ještě dojít asi šest kilometrů do Hamrů. Prý jsme Jarmilu totálně zničili, ale… (co to? Že by to Jarmila nějakým způsobem odmazala text? Zmizel :D ). Na Statečku byl (a snad ještě je) pěkná bouda se dvěmi stěnami. Výhled byl krásný, před námi leželo Hamerské údolí, ale jak to tak bývá, foukalo z údolí a foukalo dovnitř. Začala nám být zima a tak jsme na nic nečekali a začali jsme vařit čaj a večeři. K večeři měla být polívka, ale jaksi díky mým zmrzlým rukám vzniklo další památeční jídlo. Do polívky jsme chtěli přidat trochu těstovin a tak jsem je tam sypal a najednou byl pytlík prázdný a hrnec plný. Teď se projevilo naše kuchařské umění… Možná někoho překvapí, že neslité těstoviny s pár buřty jsou poživatelným jídlem. Ale jsou! Byla hrozná zima a tak jsme zalezli do spacáků a snažili se usnout. Taková zima, jako mi byla v tu noc, jsem ještě nezažil. Protože sněžilo a zároveň foukalo, do přístřešku bylo naváto hodně sněhu a naše spacáky na tohle nejsou stavěné. Ale i ten sníh by se dal vydržet, horší to bylo s větrem. Vždy když se mi podařilo zahřát si spacák na přijatelnou teplotu, přišla vždy nová vlna studeného vzduchu, a ve spacáku byla zase zima. Nevím jak se mi podařilo dočkat rána, myslím, že jsem mohl spát hodinku maximálně dvě. Ráno jsem se klepal ve snaze zahřát se, ale nějak to nefungovalo. Někdy po ránu zavolal Zdeněk. Měl nás doprovázet další den, a tak bylo potřeba dohodnout podrobnosti. Pak jsme si uvařili čaj, namazali chleba s paštikou a vyrazili, protože byla hrozná zima a chůze zahřívá. Asi v osm hodin jsme Stateček opustili a vydali se směrem k Černému jezeru. Sněhu neubylo, ba naopak přibylo a my se jím brodili dál. Největší smůlu, dá-li se tomu tak říct, měl Kyšák, protože jako jediný měl skvělý nápad vzít si návleky a tak vyšlapával cestu. Husím pochodem, ščítajíc kilometr za kilometrem, jsme šli dál, nejdříve k Černému jezeru a pak na Špičák. Asi kilometr před ním jsme se setkali se Zdeňkem, který nám na běžkách vyrazil naproti. Na Špičáku jsme k němu zalezli do auta, domluvili další detaily a vypili dvě termosky s čajem a snědli tofife. Pak přišla naše slabá chvilka, kdosi totiž navrhl, že by nám Zdeněk mohl odvézt batohy až na Javornou, kde budeme spát a protože jsme byly vyčerpaní, strpěli jsme tu potupu a dále to vypadalo spíš jako školní výlet než drsný puťák. To kdyby viděl Jenda, ten by nám dal. (Edit po dvou letech: nedal, už taky vyměkl) A zase jsme šli, ze Špičáku na Hofmanky, z Hofmanek změrem na Gerlovu Huť, ale až tam jsme nedošli, odbočili jsme a šli cestou necestou až na Javornou. Na Javorný to byl jedním slovem luxus. Když jsme si vytahali věci z batohů a dali je sušit, bylo teprve kolem čtvrté odpoledne a my znavení seděli v pokoji, jsme občas něco četli, občas hráli šachy a občas koukali do blba. Později, někdy kolem sedmé, šly Lenka s Jáňou připravit večeři. Měl to být puding. Nevím jak to vypadalo během přípravy a asi to vypadalo hrozně, protože když to bylo hotové, koukali na nás jako by čekali, že proti tomu budeme mít řeči. Ale nakonec to bylo dobré, až to překvapilo. Večer a vlastně půlku noci jsme jako staří karbaníci mastili pokera. Hrál s námi i Zdeněk, ze začátku se vymlouval, že už si nepamatuje jak se to hraje a nakonec nás téměř obral. Spát jsme šli někdy po půlnoci, spíš až k jedné. Ráno Zdeněk odjížděl časně, musel jet do práce a tak když jsme se v osm hodin vybatolili z teplých spacáčků byl už hodinu pryč. Ke snídani byly chleby se sýrem a salámem. Jediná věc, pro kterou by na nás na Javorné nemuseli vzpomínat v dobrém je naše snaha používat termokonvici. Trochu jsme s tím zacházeli jak pravěcí lidé s počítačem a pak to teklo všude, jenom je tím správným otvorem. Zhruba v deset hodin jsme vyrazili směr Velhartice. Ač jsme měli poměrně přesné informace kudy se vydat povedlo se nám si zajít. Naštěstí to tam Kyšák alespoň přibližně znal a tak jsme to střihli azimutem. Jak to tak bývá, byl v cestě les a v něm asi pět potoků. Tak takhle to asi vypadá při prozkoumávání Sibiře. Nakonec jsme ale natrefili na správnou cestu a mohli jít dál. No mohli, ale raději jsme to lehce obešli, před námi byl pes, který vypadal dost agresivně. Díky Bohu že se do nás nepustil. Přes hory a doly, přes sedmero řek a lesů jsme se dostali do Velhartic. Spát jsme měli u Kryštofa doma, tedy na hradě. Bylo ale jen něco po poledni a tak jsme ještě vyrazili zdolat Borek. Pod argumentem, že je to půlhodinka tam, půlhodinka zpátky s námi šli i Jáňa s Lenkou. Trochu se to protáhlo, a to kvůli nápadu zahrát si na stopovanou. Nakonec ze stopované byla tak trochu shledávaná, protože přesto že les byl celkem velký, nebyl problém narazit na druhého člověka. Dnes jsme večeři měli na starosti s já s Kryštofem, během rekordního času se nám podařilo vytvořit oběd o dvou chozích, nejdříve francouzká polévka, pak bramborová kaše se salámem a cibulkou. Dokonce se to dalo i jíst. V jediné co jsme doufali, že nám to vaření nepřišijí na pořád, ale to asi nehrozí. O zábavu se do večeře postarala hra Česko, spousta otázek o České republice, ale byli jsme rádi, že známe odpověď na každou pátou. Víte třeba jak se liší postup ve výrobě červeného a bílého vína? V hroznech to není. Pokud nevíte, zkuste se zeptat třeba strejdy Gůgla. Zadejte třeba "rozdíl mezi výrobou červeného a bílého vína". K večeři jsme nám milá hostitelka namazala rohlíky s dobrou pomazánkou, a ikdyž jsme byli ještě syti z pozdního oběda, zmizelo toho docela hodně. Celou dobu jsme byli zamlí, Kyšák správně poznamenal, že to tam chvílema bylo jak na hřbitově. Asi nám chyběli rozkecávači jako Markéta nebo Bětka. Během večeře jsem tradičně zabavoval hádankami. Jsou už starší a poměrně známé, ale pro ty kteří je ještě neslyšeli: Šašek a král V jednom království žije král a šašek. Král nenávidí šaška, šašek nenávidí krále. Až se jednoho dne rozhodnou, že se otráví. Nemůžou ale kupovat jedy ve vesnici, protože by se to mezi lidmi hned rozneslo a na zámku je jen dvanáct jedů. Jsou označeny podle síly, od jedničky až po dvanáctku, nejsilnější jed je dvanáctka. Jedy jsou ale speciální, pokud vypijete jed a hned poté jed s vyšším číslem, např. pětku a potom desítku, jedy se neutralizují. Král vezme tedy všechny sudé jedy (2, 4, 6, 8, 10, 12) a šašek všechny liché. Pak se pozvou na sklenici vína. Nejdřív král naleje šaškovi, pak šašek králi a nakonec nalejí každý sobě aby mohli jedy zneutralizovat. Šašek přežil, král zemřel. Jak to šašek provedl? Další hádanka se mi líbí méně, nejspíš proto, že jsem na ní sám nedokázal přijít a musel jsem se nechat poddat. Poprava a kuličky Král má ve vězení těžkého zločince a jednoho dne má být popraven. Král ale rád pobaví lid a tak dá vězni šanci, bude si moct tahat z pytlíku, pokud vytáhne bílou kuličku bude omilostněn, pokud černou zemře. Vězeň se ale od kata, kterému se ho zeželí, že král ho podvede a do pytlíku dá pouze dvě černé kuličky. Vězeň však nemá šanci sehnat si bílou kuličku včas a tak ho odvedou na popraviště a on si tahá. Co musí provést aby mohl přežít? Poté co byly hádanky rozluštěny nastal opět známý problém, co dál? Tak trochu jsem s tím počítal a rozhodl jsem se vyzkoušet tzv. psychologickou hru o Abigail a Gregorym. Nějak jsem si ale nemohl vzpomenout na jména a tak se postavy jmenovali Jessica, Jerry apod. Hra probíhá tak, že se ze začátku vypráví příběh. Poté se každý člověk ztotožní s libovolnou jemu sympatickou postavou z příběhu a před ostatními se snaží obhájit svoje chování, samozřejmě tak aby odpovídalo příběhu. Ostatní mu můžou pokládat otázky. Obhajování pokračuje, každý další však nesmí popřít to co řekl ten před ním. Nakonec si to postavy mezi sebou můžou vyříkat, většinou se do toho lidi vžijou tak, že to býva docela zajímavé. Zde si můžete přečíst příběh: Krokodýlí řeka V malém království žili ve městě dva milenci, Abigail a Gregory. Prostředkem města tekla velká řeka, žili v ní krokodýli a přes řeku se dalo dostat jen jedním mostem. Nebo lodí. Gregory žil na jedné straně, Abigail na druhé, denně k sobě přes most chodili. Jednoho dne však přišla velká voda. A co hůř, Gregory byl na smrt nemocný a neměl nikoho kdo by byl s ním. Ani Abigail se k němu nemohla přes rozbouřenou vodu dostat, protože voda strhla i most. Jediný kdo by se mohl s lodí dostat na druhou stranu byl starý námořník Slag. Ten už padesát let čekal na velkou vodu a deno-denně vytahoval svojí pramici vysoko na břeh aby mu ji velká voda neodnesla, jako jiným. A tak se Abigail vypravila za ním a požádala ho, aby ji převezl na druhou stranu. Slag souhlasil, avšak s jednou podmínkou, že se s ním Abigail stráví noc. Abigail nesouhlasila, utekla k matce a žádala ji o pomoc. Matka však na ni neměla právě čas, a tak ji skoro ani nevyslechla a řekla jí, nechávám rozhodnutí na tobě, věřím že se rozhodneš správně. Abigail probrečela celý den i noc, ale protože se k ní dostaly zprávy, že se Gregorymu přitížilo, nakonec souhlasila se Slagovou podmínkou. Ten se s ní vyspal a příštího rána ji odvezl na druhý břeh. Abigail se konečně dostane k Gregorymu. Stará se o něj tak dlouho, dokud se neuzdraví. Trápí jí však kvůli její nevěře svědomí a Gregorymu řekne co se musela učinit, aby se k němu dostala. Gregory pro ni však nenajde pochopení, rozzuří se a Abigail vyžene. Ta jde s pláčem ke svému starému příteli Sindibadovi, všechno mu řekne. Ten, i když ho Abigail prosí, ať to nechá plavat, jde za Gregorym a surově ho zmlátí. Hra nemá předurčený výsledek, může se stát, že lidé hru nepochopí, nebo naopak jí začnou moc prožívat, nám se ale povedla celkem pěkně. Nic ale netrvá věčně a po hře zase nastala situace co dál. Pak přišel šílený nápad na hru, ve které by se vlastně vymíšlela detektivka hráči by museli přijít na to kdo je vrah. Nápad zajímavý, ale tak jsme příběh překomplikovali, že už jsme opravdu nevěděli jak dál. Většina hry probíhala tak, že já s Kyšem jsme na chodbě přemýšleli jak příběh posunout dál, vypadalo to asi tak, že jsme proti sobě chodili a občas se někdo chytl za hlavu, pak jsme zase chodili a nakonec jsme se museli vrátit na začátek příběhu. Ale nápady jsme měli zajímavé, to se musí nechat, možná podle toho jednou sepíšu detektivku, kdo ví? Další hra byla podobná, ale úplně otočená. Nakonec skončila tak, že jsme se všichni jenom smáli a vraha, či spíše vrahy se určit nepodařilo. Ono taky zjistit kdo z příbuzenstva zabil tetičku v Himalájích, když všechny stopy shoří a jediný policista je také podezřelý, protože je její synovec, není snadné. Bylo už pozdě, ještě chvilku jsme pak hráli stolní fotbálek a šli zase někdy po půlnoci spát. Když to tak počítám, v průměru jsme se naspali méně než pět hodin za noc. Taky jsme toho moc nevypili, ale přežili jsme to. Ráno jsme vstávali někdy po osmé, snídani jsme opět měli připravenou, prostě luxus, mazanec s bochánky, co můžeme chtít víc. Byla neděle a vlastně i poslední den, i když to ze začátku bylo plánováno i na pondělí. Je ale dobře, že jsme skončili už v neděli, všechno bylo jednoduší. Poslední naše trasa byla krátká z Velhartic do Kolince, kde jsme se měli rozdělit. Kryštof s Jáňou ale odbočili moc brzo a tak se jim ještě poslední den podařilo zajít si. Měli jít na beránka do Mlázov. Večer byli ale už doma, takže jejich zacházka asi moc dlouhá nebyla. Lence odjížděl vlak z Kolince v dvanáct, mě zhruba o dvě hodiny později a bylo teprvé něco po jedenácti, takže byl čas dát si trochu cukru. Byla i nápad udělat si karamel, ale to jsme zavrhli, protože by nás z čekárny asi hnali, kdyby viděli jak si vaříme bílý prášek na vařiči. Nejsem si jistý jestli by nám veřili, že je to jenom cukr. A tak jsme zůstali u cukru. Pak už jenom vlakem bekhoum, vybalit zasmrádlé oblečení z batohů a hurá do vlastních postýlek. No hurá, mám chuť sem napsat něco jako v článku o Golden Well, ale nechci se opakovat a tak napíši radši takové krátké shrnutí mých pocitů z celé akce. Celý to bylo dost na rychlo, plánovat se to začalo měsíc před Velikonoci, s Božím požehnáním se nám podařilo všechno sehnat a zařídít. Když jsem čekal na nádraží až výprava přijede nějak jsem tomu pořád nemohl uvěřit, že se to povedlo. Když pak přijeli, nemohl jsem tomu uvěřit ještě víc. Jak šel čas trochu mi začalo vadit, že věci nevycházejí tak jak jsem si je představoval. Když se teď na to podívám zpět, vidím, že kdyby to proběhlo tak jak jsem to já měl naplánováno, patrně by jsme někde umrzli v závějích, takže chvála Pánu i za to. Takže jednoduché ponaučení zní: Čím více lpíš na vlastních plánech, tím déle bude trvat, než pochopíš že to Bůh s tebou myslí dobře i když ti nevycházi všechno podle tvých představ.
Čas načtení: 2024-04-29 16:00:00
Vydatný oběd bez větší námahy? Bramborová musaka s mletým masem
Bramborová musaka je chutný pokrm, který má své kořeny na Balkáně a Blízkém...
Čas načtení: 2024-05-22 06:00:00
Babské rady: Bezlepková pizza? Základ si připravte z brambor, radí Babské rady
Bramborová pizza chutná skvěle a navíc je bezlepková. Jak na ni, to prozradí Babské rady!
Čas načtení: 2024-06-09 10:04:00
Pochoutkový rok: Poslechněte si: Pochoutkový rok 9. 6. 2024
Soutěžní recept: Bramborová roláda s uzeným od Jaroslava Akii Rouchovanský Komoňové. Rada z etikety: Jak kýchat ve společnosti. Zajímavost: Nejlepší masové králíky máme v Česku. Recept na bílou králičí polévku.
Čas načtení: 2024-06-20 09:00:00
Jen ji nevyhazujte: Čtyři tipy, jak znovu využít bramborovou vodu v domácnosti
Bramborová voda, kterou byste normálně vylili do odpadu, může být cenným zdrojem živin a užitečným pomocníkem v domácnosti.
Čas načtení: 2024-06-29 21:34:00
Nejlepší kaše? Na jaké způsoby ji kuchaři v soutěži představili, vás překvapí
Krupicová, bramborová nebo rýžová – to jsou jen některé druhy kaší, se kterými se v sobotu mohli vytáhnout amatérští kuchaři na soutěži Král kaše v Horažďovicích. Jak chutná ta nejlepší, zjišťoval i štáb TV Nova.
Čas načtení: 2024-07-17 13:21:32
Tento recept je snadný na přípravu a stojí velmi málo! Můžete ho vyzkoušet jako doplněk k tradiční léčbě. Většina zdravých věcí nemusí vždy dobře chutnat. Bramborová šťáva sice není chutná, ale je nesmírně užitečná a je zařazena do Brayovy léčebné diety. Britští vědci zjistili, že brambory jsou nejbohatší potravinou na vitamíny! A to není všechno. […]
Čas načtení: 2024-08-03 16:58:00
V pátek pozdě večer vybojoval Tomáš Macháč svou první olympijskou medaili. Zlato s Kateřinou Siniakovou mohl hned v sobotu odpoledne doplnit o další cenný kov, tentokráte bronz v mužském deblu. Tečka ovšem byla bramborová. Jak se vypořádal s rychlým sledem událostí?
Čas načtení: 2024-08-16 10:03:00
Jak si doma udělat dokonale jemnou bramborovou kaši
Bramborová kaše umí nastražit mnohé gastronomické pasti. S námi se jim vyhnete dřív, než byste řekli pyré. Naučíme vás uvařit bramborovou kaši tak lahodnou, že už nikdy nebudete chtít jíst jinou.
Čas načtení: 2024-08-27 06:00:00
Ať už pěstujeme pro léčebné, nebo rekreační účely, vždy bychom měli dbát na zdravotní nezávadnost našich rostlin. V nespoutaných venkovních podmínkách se plísním jen tak nevyhneme. Klíčem k řešení tohoto problému jsou tři P: předvídavost, prevence a péče (pokud možno každodenní). Druhy konopných plísní Houbových onemocnění neboli plísní je celá řada, nejčastěji se ale setkáváme s padlí, plísní bramborovou a plísní šedou. Padlí má podobu stříbřitě práškových skvrn a lístky jím napadené je potřeba okamžitě odstranit. Dobrou prevencí je postřik s nimbovým olejem (neem oil) či domácím roztokem z drceného česneku. V případě většího rozšíření je potřeba sáhnout po fungicidu (např. Talent). Uvnitř palic vystavených opakovanému náporu vlhka se plíseň šedá vytvoří zaručeně. Plíseň bramborová se projevuje jako hnědé skvrny na okrajích listů a dá se zaměnit s minerální nerovnováhou. Šíří ji i škůdci, kterým se nejvíc daří v přelitém a nedostatečně propustném substrátu. Prevencí je zálivka s mykorhizní houbou rodu Trichoderma. V případě napadení se doporučují přípravky na bázi mědi (Kuprikol, Dithane), které se vcelku brzy odbourají. Nicméně na zralé palice bychom je stříkat nechtěli. Na napadený kořenový systém se používá Ortiva nebo Ridomil Gold. Někdo preferuje již po vysazení aplikovat zálivku takzvanými systémovými fungicidy typu Previcur Energy, ale zkušení groweři jako Mr. José tvrdí, že stopy těchto látek mohou v rostlině zůstat i po ochranné lhůtě. Plíseň šedá Krátce před sklizní, kdy ... The post Jak na plísně appeared first on Magazín Konopí.
Čas načtení: 2024-08-30 08:55:13
3 recepty ze včerejší bramborové kaše: Už ji nikdy nevyhazuji
Pokud vám zbyla bramborová kaše, nespěchejte ji vyhodit! S trochou kulinářského kouzla mohou získat druhý život. Zde jsou tři velmi chutné nápady na jídla s použitím bramborové kaše. Pokud si hlavní ingredience připravíte předem, nebude jejich příprava trvat příliš dlouho. Bramborové karbanátky z kaše Toto je nejsytější a nejviditelnější varianta, co uvařit ze zbylé bramborové […]
Čas načtení: 2024-10-04 13:10:00
Příliv a odliv v domácích podmínkách, bramborová elektřina, prostírání z chaluh a další lahůdky. Australský cyklus[online]
Čas načtení: 2024-10-16 13:30:00
Bramborová medaile sice značí čtvrté místo, v kuchyni se ale brambory nedostižně drží na prvních příčkách. Zemáky, erteple či například kremple neboli brambory jsou pokrmem mnoha názvů i tváří.