EUR 24,240 || 
JPY 13,247 || 
USD 20,664 || Kyjev - Rusko shromažďuje přes 50.000 vojáků poblíž ukrajinské Sumské oblasti, ale Kyjev podnikl kroky, aby zabránil Moskvě v rozsáhlé ofenzivě v tomto regionu, uvedl dnes ukrajinský prezident Volodymyr...
Čas načtení: 2024-05-27 04:43:15
Rusko shromažďuje novou skupinu vojáků poblíž ukrajinsko-ruské hranice, řekl Zelenskyj
Ruští vojáci shromažďují nové uskupení poblíž hranic, 90 kilometrů od Charkova, řekl prezident Volodymyr Zelenskyj ve videoproslovu ke světovým lídrům. The post Rusko shromažďuje novou skupinu vojáků poblíž ukrajinsko-ruské hranice, řekl Zelenskyj first appeared on Pravda24.
\nČas načtení: 2025-05-28 09:20:00
Rusko shromažďuje přes 50 tisíc vojáků poblíž ukrajinské Sumské oblasti, ale Kyjev podnikl kroky, aby zabránil Moskvě v rozsáhlé ofenzivě v tomto regionu, uvedl dnes ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podle agentury Reuters. Ukrajina se už přes tři roky brání rozsáhlé ruské vojenské agresi. Sumská oblast sousedí s ruskou Kurskou oblastí, do které loni překvapivě pronikly ukrajinské jednotky. Ruský prezident Vladimir Putin nedávno řekl, že ruská armáda vytváří nárazníkovou bezpečnostní zónu podél hranic s Ukrajinou.
\nČas načtení: 2025-05-28 09:28:31
Rusko shromažďuje 50 tisíc vojáků u Sumské oblasti, chystá rozsáhlou ofenzivu
Rusko shromažďuje na 50 tisíc vojáků poblíž ukrajinské Sumské oblasti, ale Kyjev podnikl kroky, aby zabránil Moskvě v rozsáhlé ofenzivě v tomto regionu, uvedl ve středu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Sumská oblast sousedí s ruskou Kurskou oblastí, do které loni pronikly ukrajinské formace. Ruský prezident Vladimir Putin nedávno řekl, že ruská armáda vytváří nárazníkovou zónu podél hranic s Ukrajinou.
\nČas načtení: 2025-05-28 09:19:00
Ukrajina vyslala na Rusko stovky dronů! Zelenskyj: Putin shromažďuje u hranic 50 tisíc vojáků
Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že protivzdušná obrana v noci na dnešek sestřelila bezmála 300 ukrajinských dronů nad celkem 13 oblastmi na západě země. Šlo by tak o jeden z největších ukrajinských vzdušných útoků na ruské území od začátku války. Zničení desítek bezpilotních prostředků nepřítele hlásí také Ukrajina. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj poté uvedl, že Rusko shromažďuje přes 50 000 vojáků poblíž ukrajinské Sumské oblasti, ale Kyjev podnikl kroky, aby zabránil Moskvě v rozsáhlé ofenzivě v tomto regionu.
\nČas načtení: 2025-05-28 09:28:00
Rusko poblíž Sum shromažďuje 50 tisíc vojáků. Chystá ofenzivu, říká Zelenskyj
Rusko shromažďuje přes 50 tisíc vojáků poblíž ukrajinské Sumské oblasti, ale Kyjev podnikl kroky, aby zabránil Moskvě v rozsáhlé ofenzivě v tomto regionu, uvedl dnes ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podle agentury Reuters. Ukrajina se už přes tři roky brání rozsáhlé ruské vojenské agresi. Sumská oblast sousedí s ruskou Kurskou oblastí, do které loni překvapivě pronikly ukrajinské jednotky. Ruský prezident Vladimir Putin nedávno řekl, že ruská armáda vytváří nárazníkovou bezpečnostní zónu podél hranic s Ukrajinou.
\nČas načtení: 2025-05-28 13:35:04
Třetí světová válka? Tak ostří jako Fico Slováci v Bruselu nejsou, říká ministr
Ukrajinský prezident Zelenskyj přiletěl do Německa jednat o další podpoře pro svou zemi. Rusko Kyjevu mezitím dál vyhrožuje a u hranic shromažďuje desetitisíce vojáků, které chystá na novou ofenzivu. Jak daleko je konec války?
\nČas načtení: 2024-05-27 04:43:15
Rusko shromažďuje novou skupinu vojáků poblíž ukrajinsko-ruské hranice, řekl Zelenskyj
Ruští vojáci shromažďují nové uskupení poblíž hranic, 90 kilometrů od Charkova, řekl prezident Volodymyr Zelenskyj ve videoproslovu ke světovým lídrům. The post Rusko shromažďuje novou skupinu vojáků poblíž ukrajinsko-ruské hranice, řekl Zelenskyj first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-06-11 10:54:29
Ukrajina shromažďuje zbraně k útoku na Krymský most, tvrdí expert
Rusko již nebude schopno ochránit proslulý Krymský most, domnívá se vojenský expert Petro Černyk. Ukrajina by mohla zasáhnout most takovými zbraněmi, které ruská protivzdušná obrana neodrazí, uvádí server UNIAN. The post Ukrajina shromažďuje zbraně k útoku na Krymský most, tvrdí expert first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-09-27 07:30:00
Praha 27. září 2024 (PROTEXT) - Londýnský startup Ambr, který se zaměřuje na zlepšení pohody na pracovišti pomocí umělé inteligence, získal novou investici od českého fondu Look AI Ventures. Tato investice dále podpoří cíl startupu pomáhat firmám řešit příčiny stresu v práci.V dnešním pracovním prostředí je stres rozšířeným, ale často přehlíženým problémem, který vede k vyhoření, nízké angažovanosti a vysoké fluktuaci zaměstnanců. Ambr přináší inovativní řešení v boji proti stresu s platformou, která je integrována do více než 50 běžně používaných pracovních nástrojů, jako jsou Outlook, Gmail, Microsoft Teams nebo Slack, a sbírá data v reálném čase.Pomocí AI a strojového učení Ambr anonymizuje a shromažďuje data, která analyzuje za účelem identifikování trendů souvisejících s pohodou zaměstnanců. Platforma poté poskytuje firmám doporučení, která pomáhají řešit hlavní příčiny stresu, a ne jen jeho symptomy.Ambr sází na jednoduchost a efektivitu. Na rozdíl od tradičních dotazníků pasivně shromažďuje objektivní data z pracovních nástrojů, které zaměstnanci denně používají. Touto integrací získávají firmy cenné informace, aniž by narušily pracovní režim nebo ohrozily soukromí zaměstnanců.Mezi klienty startupu patří například Uber, BSC Consulting a Uplink. Výsledky ukazují v průměru 20% pokles fluktuace zaměstnanců, 40% snížení absence způsobenou stresem a úsporu až 500 000 dolarů ročně pro firmy o velikosti 500 zaměstnanců.Nová investice od Look AI Ventures, českého venture kapitálového fondu zaměřeného na AI startupy, se přidává do pre-seedového investičního kola ve výši 950 000 liber vedeného fondem Fuel Ventures. Mezi další investory patří Loyal VC, SeedBlink, APX, Pi Labs, Veridian Ventures a Plug and Play.„Jsme nadšeni, že můžeme podpořit Ambr v jejich cíli zásadně změnit přístup ke spokojenosti na pracovišti. Na rozdíl od tradičních metod, které se spoléhají na dotazníky, Ambr využívá reálné interakce zaměstnanců tím, že se hladce integruje s více než 50 pracovními nástroji a nabízí datově podložený přístup k řešení. To firmám umožňuje získat přesné informace pro předvídání problémů s morálkou a vyhořením a zároveň poskytuje manažerům pevný základ pro efektivní řešení těchto problémů. Díky široké škále integrací do pracovních nástrojů od Googlu a Microsoftu zlepšuje Ambr nejen uživatelskou zkušenost zaměstnanců, ale i HR oddělení. Jsme hrdí, že Ambr úzce spolupracuje se svými technologickými partnery, aby poskytl řešení, které posiluje schopnosti současných platforem a ukazuje svou hodnotu v moderním pracovním prostředí,“ říká Angelo Burgarello, partner v Look AI Ventures.Ambr v roce 2022 založili Zoe Stones, Jamie Wood a Steph Newton. Díky jejich zkušenostem ze společností jako jsou Uber, Deloitte, Accenture a Spotify se Ambr stal praktickým a účinným nástrojem pro moderní firmy.„Nová investice od Look AI Ventures je pro Ambr velkým milníkem. Díky ní můžeme urychlit náš růst a rozšířit dopad na pohodu zaměstnanců. Plánujeme posílit naše AI schopnosti, abychom poskytovali ještě přesnější a akčnější poznatky, a rozvíjet prediktivní modely pro proaktivní řízení stresu. Naše řešení má již významný dopad, ale věříme, že jsme teprve na začátku toho, co je možné. S podporou našich investorů jsme připraveni zásadně změnit přístup firem k péči o zaměstnance a vytvářet prostředí, kde se lidé mohou opravdu rozvíjet,“ dodává Zoe Stones, spoluzakladatelka a CEO společnosti Ambr. Zdroj: Look AI Ventures
Čas načtení: 2025-01-22 11:44:00
Alternativy TikToku: u oblíbených RedNote a Lemon8 platíte citlivými údaji
Praha 22. ledna 2025 (PROTEXT) - S nejistou budoucností TikToku v USA se mnoho uživatelů obrací na alternativní platformy, jako jsou RedNote a Lemon8. I když mohou tyto aplikace působit jako neškodné alternativy, bezpečnostní experti varují, že jejich datové praktiky si nezadají s těmi, které uživatele znepokojují u větších společností, jako jsou Meta nebo TikTok.Marc Rivero, vedoucí bezpečnostní výzkumník týmu Kaspersky GReAT, upozorňuje: „Základní princip zůstává stejný – pokud je aplikace zdánlivě zdarma, uživatelé za ni ve skutečnosti platí osobními údaji. Platforma RedNote však jde ještě dál, když požaduje skutečná jména, průkazy totožnosti s fotografií, a dokonce test barvy pleti.“Podle odborníků je právě tento požadavek na detailní identifikaci uživatelů jednou z největších hrozeb. Kromě toho, že uživatelé aplikací, jako je RedNote, riskují ztrátu soukromí, mohou být ohrožena i jejich finanční data.RedNote: Smělé ambice a kontroverzní požadavkyRedNote nejenže shromažďuje standardní data, jako jsou interakce uživatelů, detaily o zařízení a informace o poloze, ale integruje i prvky elektronického obchodování. To znamená, že pokud se v zabezpečení objeví mezera, mohou uniknout nejen návyky a chování uživatelů během prohlížení obsahu, ale také citlivější osobní údaje. Zásady ochrany osobních údajů RedNote navíc nejasně specifikují, jakým způsobem jsou tato data chráněna nebo sdílena.Výrazně diskutovaný je i test barvy pleti, který má být podmínkou k ověření a odemčení určitých funkcí. I když RedNote tvrdí, že tento krok je nezbytný k poskytnutí personalizovanějšího obsahu, odborníci považují takové shromažďování dat za příliš invazivní.Lemon8: Menší rizika, ale podobné praktikyLemon8 naopak volí standardnější model, při kterém shromažďuje data hlavně k účelům reklamy a spolupráce. Tento model je podobný například Metě. Uživatelé však i zde riskují, že jejich osobní informace budou sdíleny nebo prodány třetím stranám bez jejich plného vědomí. Oproti RedNote Lemon8 nevyžaduje tak detailní osobní identifikaci, což snižuje riziko zneužití těchto dat.Jak chránit svá data„Poučení pro uživatele je jasné: zjistěte, jaký rozsah dat každá aplikace požaduje, ověřte si, jak je využívá nebo sdílí, a rozhodněte se, zda je tento výměnný obchod pro vás přijatelný,“ radí Rivero. Uživatelé by si také měli dávat pozor na aplikace, které požadují přístup k příliš širokému spektru dat nebo nabízejí zdarma funkce, které se zdají být příliš výhodné na to, aby odpovídaly realitě.Předtím, než se uživatelé rozhodnou pro využívání nových sociálních platforem, by si měli uvědomit, že jejich data jsou cennou komoditou. Proto je důležité vybírat aplikace obezřetně a věnovat pozornost tomu, co a komu sdělují. Zdroj: Kaspersky
Čas načtení: 2024-02-11 00:00:00
Naše supermasivní černá díra zběsile rotuje a sbírá síly
Data vesmírné rentgenové observatoře Chandra a pozemní soustavy radioteleskopů Karl G. Jansky Very Large Array prozradila, že supermasivní černá díra Sgr A* v srdci Mléčné dráhy velice rychle rotuje, křiví tím časoprostor a shromažďuje energii a hmotu na pořádnou pecku, kterou v budoucnu odpálí. Nejspíš to bude parádní podívaná.
Čas načtení: 2013-10-09 05:00:00
Yelp - Restaurace a hospody na jednom místě
Služba Yelp je největším serverem, který shromažďuje recenze restaurací a jiných podniků. Působí ve 22 zemích světach a od 11. července i u nás v České Republice. O Yelpu Firma Yelp byla založena roku 2004 a má za úkol pomoci lidem najít kvalitní a slušné podniky – restaurace, bary, ale také třeba ...
Čas načtení: 2011-05-10 00:00:00
Webový portál slavných osobností? Osobnosti.cz
Slavným a známým osobnostem nejsou věnovány jen jejich oficiální weby a fanouškovské stránky, ale i například portál Osobnosti.cz . Ten shromažďuje informace o snad všech osobnostech, které něco znamenaly/znamenají. Pojďme se tedy podívat, co v takto „laděném“ webu můžeme najít. Co myslíte, budou t ...
Čas načtení: 2008-08-28 18:00:00
nastroje-seo.eu: vše pod jednou střechou
SEO nástroje jsou velkým pomocníkem při snaze dostat se na vrchol výsledků vyhledávání. Řeknou vám důležité údaje a díky automatizaci některých úkonů zrychlí vaši práci. Web nastroje-seo.eu shromažďuje všechny nástroje na jednom místě, a navíc nabízí jejich propojení (tedy další ušetření času). seo ...
Čas načtení: 2013-06-20 13:47:00
Znáte wikipedii? Je to největší internetová encyklopedie, kterou tvoří sami uživatelé, je dostupná ve všech možných jazycích, včetně češtiny. Wikipedie vznikla 15.ledna 2001. Česká Wikipedie byla spuštěna 3. května 2002 a 20.června 2013 obsahuje přes 268 222 článků. Přesně před deseti lety – tedy 21.června 2003 dosáhla česká wikipedie počtu 500 článků. Články ve wikipedii může upravovat kdokoliv. Skutečně kdokoliv, stačí se zaregistrovat. Nikdo nezkoumá, jak moc jste nebo nejste odborníkem. To na jednu stranu umožňuje vytvořit obrovskou knihovnu informací, ale na druhou stranu se vyskytují pochybnosti o kvalitě. Co když tam někdo napíše nějaký nesmysl nebo svůj nepodložený subjektivní názor? Tyto obavy se příliš nepotvrzují, protože wikipedie je velmi navštěvovaná a chybu nebo pokus o napsání nějakých blbostí brzo odhalí sami návštěvníci. Dá se říct, že editory wikipedie jsou sami uživatelé a každý pokus o vaandalství na stránkách se brzo odhalí. Samozřejmě to platí hlavně u hodně používaných jazyků a stránek. Na wikipedii chodím často, je to pro mě neocenitelná studnice informací. Pro exaktního vědce, který potřebuje mít stoprocentně přesné informace, to asi nebude dostatečně důvěryhodný zdroj, protože lidé se pod svoje příspěvky a úpravy nepodepisují, ale pro běžného člověka je to myslím dostačující. K wikipedii patří ještě i další projekty, např. wikimedia, která shromažďuje obrázky a videa, nebo wikislovník, kde najdete slova snad ze všech myslitelných jazyků. Wikipedie pro ztělesňuje ideální svět, ve kterém se lidé spojují a spolupracují. Vyskytnou se tady blbci a škodiči, jako kdekoliv, ale drtivou převahu mají slušní lidé. Doufám a věřím, že i v životě platí, že naprostá většina lidí je a chce zůstat slušnými. Když sleduju zpravodajství, samé ty vraždy, podvody a tragédie, tak mám někdy pocit, že svět je jen o tom zlém a špatném. To je ale jen zkreslený pohled novinářů, kteří musí - kvůli sledovanosti a čtenosti – ukazovat hlavně to, co čtenáře a diváky nejvíc zaujme. A to bývají nejčastěji právě nešťastné události. Mám na to takovou vlastní teorii: když jsme ty milióny let žili jako pralidi v pralesích na prasavanách, bylo to dost nebezpečné a museli jsme si na různá rizika dávat velký pozor. Proto se náš mozek naučil být mimořádně citlivý k různým potenciálním nebezpečím a rizikům. Řvoucí lev, i když je daleko, je přece jen důležitější objekt pozornosti, než ta sebekrásnější kytka a sebesvůdnější pračlověkyně. Dneska nás už sice tolik neohrožuje divá zvěř, ale určitá nebezpečí stále existují: auta, elektřina, horké předměty, někteří lidé. Ale i kdybychom žili v naprosté idylce a bez vších obav, mozek se tak rychle nezmění. Když se milióny let v naší pračlověčí minulosti nějak formoval, nemůžeme čekat, že se změní za pár desítek nebo stovek let. Všude kolem nás je spousta toho pozitivního, jen to nevnímáme tak intenzivně, jako ot negativní. Wikipedie je takovou ilustrací toho dobrého, co lidstvo dokáže, a mě to naplňuje dobrým pocitem.
Čas načtení: 2010-03-27 17:00:00
Hospodářské komory pomáhají podnikatelům
Do podnikání se může pustit každý. Klíčové jsou pak informace, které začínající podnikatel získává a shromažďuje. Právě v získávání informací mu může dobře posloužit některá z hospodářských komor. Hospodářská komora České republiky Hospodářská komora České republiky je hlavní subjektem zastupujíc ...
Čas načtení: 2010-12-06 22:00:00
Letuška, letenky snadno a rychle
Potřebujete rychle koupit letenky nebo hledáte, jak ušetřit při jejich nákupu nějaké ty peníze? Zkuste se poradit s Letuškou. O Letušce Letuška) je jedním ze speciálních webů zaměřených na vyhledávání letenek. Na jednom místě shromažďuje nabídky letenek od řady leteckých společností z celého světa ...
Čas načtení: 2024-02-16 06:00:01
Válka Číny a USA je jen otázkou času, říká generál Šedivý. Může se stát globální a zasáhnout i Česko
Ještě nedávno to vypadalo jako strašení něčím, co je v oblasti sci-fi. Jenomže ozbrojený střet mezi Čínou a USA je zřejmě na spadnutí, a dokonce jsou detaily probírány americkými politickými špičkami, jak tvrdí komentátor Financial Time Gideon Rachman. „Říkají, že válka je pravděpodobná.“ S tímto tvrzením souhlasí i generál Jiří Šedivý. „Čínský prezident Si Ťin-pching dal armádě pokyn, aby se připravila na válku. To bylo v roce 2022 s tím, že o pět let později by měly být přípravy hotové. Takže je možné předpokládat, že se střet blíží,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky. Putinův problém s Ukrajinou je jinde než v NATO, říká generál Šedivý. Trump je pro Rusy darem z nebes Číst více Král je mrtev, ať žije král? Čína už disponuje největší armádou za poslední desetiletí, jejíž součástí jsou moderní rakety, letadla, lodě apod. Země také shromažďuje zásoby potravin a pohonných hmot. To všechno jsou náznaky, které mohou znamenat přípravu na válku. A když se k tomu přidají třenice s USA ohledně Tchaj-wanu, pro případný důvod a eskalaci potíží nemusíme chodit daleko. Poměřování sil a boj nejen o hegemonii nad západním Pacifikem, ale i potvrzení pozice coby světové velmoci jsou podle všeho na spadnutí. Nebylo by to samozřejmě zdaleka poprvé, kdy se světové velmoci utkaly o „nadvládu nad světem“, je to tzv. princip Thukydidovy pasti. Tu před několika lety popsal student Henryho Kissingera, politolog Graham T. Allison, a Čínu a USA srovnal se Spartou a Aténami během peloponéské války – tedy že dnešní „obr“ je konfrontován s jinou silou, která chce nastoupit na jeho místo. Čína si Západ testuje na Ukrajině Konflikty na Ukrajině a na Středním východě mohou dále znamenat, že by svět pohltily propletené konflikty v klíčových regionech Eurasie, což by znamenalo globální konflikt nedozírných rozměrů. „Například i severokorejský diktátor Kim Čong-un několikrát oznámil přání, aby se jeho armáda co nejdřív připravila na válku. Je tedy jasné, že by nestál stranou,“ má jasno Šedivý. Čína si podle bývalého elitního vojáka na Ukrajině testuje, co Západ dokáže a kam až je ochoten zajít. „Vidí silné i slabé stránky, všechno pečlivě pozoruje. Bezvýznamnou roli nehraje ani Írán. Nakonec, spojenectví Ruska, Číny, KLDR a Íránu už nějakou dobu dobře funguje a Írán je na Středním východě velmi významným hráčem.“ Čína zase vyděsila svět. Dala zelenou projektu, na který si zatím netroufla žádná velmoc Číst více Jaderné zbraně a globální válka Ředitel CIA William Burns agentuře Reuters řekl, že Si Ťin-pching usiluje o schopnost ovládnout Tchaj-wan do roku 2027, což koresponduje s pohledem některých vojenských odborníků. „Zajímavá je myšlenka, že Čína svou pomocí Rusku ve válce na Ukrajině vlastně Západ oslabuje. To je dle mého názoru velmi důležité a plně se s touto tezí ztotožňuji,“ má jasno Šedivý a upozorňuje i na fakt, který není často zmiňován: „Rusko má podporu i mnoha dalších států, ty ji však zatím nedávají najevo otevřeně.“ Naráží tím na skutečnost, že i z toho důvodu se nakonec konflikt velmocí typu USA a Číny může stát globálním – začnou se přidávat další a další země, navíc Rusko bude Číně podle všeho hodně dlužit a také se dá předpokládat, že možnost, jak si „kopnout“ do USA, Vladimir Putin rád využije. Jsou tu i bývalé satelity Sovětského svazu, které by si Putin rád zařadil do svého impéria, případný globální střet tak může zasáhnout i Česko. „A pak je tu fakt, že KLDR a Írán mohou ve střednědobém horizontu vládnout jadernými zbraněmi. I to může být částí paliva, které svět dožene k rozsáhlé válce,“ dodal pro Čtidoma.cz Šedivý. Zdroje: autorský článek KAM DÁL: Hitlerův špičkový špion chtěl zavraždit svého vůdce a zachránit Československo.
Čas načtení: 2022-05-31 15:18:59
Nikdy se nevzdáme! Národní muzeum otevřelo výstavu připomínající 80. výročí operace Anthropoid
Nikdy se nevzdáme! je název právě otevřené výstavy v Národním muzeu, která připomíná nejen 80. výročí operace Anthropoid a další významné události roku 1942, ale také osudy obyčejných lidí s jejich neobyčejnou statečností. Připomíná v širších souvislostech realitu Protektorátu Čechy a Morava i události a osudy spjaté se 38 dny druhého stanného práva v období mezi 27. květnem a 3. červencem roku 1942. Výstava představuje souvislosti předcházející atentátu na Reinharda Heydricha, především rozbití Československa, okupaci a příjezd Heydricha do Prahy v roce 1941. Akce parašutistů z 27. května 1942 pak odstartuje prezentací reality protektorátu v oněch výše zmíněných 38 dnech výjimečného stavu. Návštěvník postupuje symbolicky týden po týdnu, je konfrontován s událostmi, veřejným prostorem protektorátu, propagandou i starostmi všedního dne. Postupně si projde významné události jako přípravy na atentát a následnou smrt Reinharda Heydricha, vyhlazení Lidic, boj v kostele sv. Cyrila a Metoděje, vypálení osady Ležáky a ukončení výjimečného stavu. V každém týdnu je pak v centru pozornosti konkrétní osud, který kombinací informace a emoce zpřítomňuje životy jednotlivců i rodin. Jde o osudy obyčejných lidí i elit. Návštěvník se tak seznámí například s osudem rodiny Stehlíkovy z Rokycan, která podporovala parašutisty a následně byla popravena včetně nezletilého člena Františka, či židovské dívky Alice Feinové z Nového Města na Moravě, která byla v těhotenství popravena. Představen je i osud generála Eliáše, který byl zatčen po nástupu Heydricha, odsouzen k smrti a popraven za druhého stanného práva, či lidických mužů, žen a dětí. Návštěvníci tak mohou sledovat příběhy statečnosti i obrovské důvěry ve svobodu národa a státu. „Operace Anthropoid je jednou z nejvýznamnějších událostí našich moderních dějin. Výstava Nikdy se nevzdáme! návštěvníky seznamuje s klíčovými událostmi roku 1942, realitou tehdejší doby, a především s osudy a hrdinstvím stovek statečných lidí, kteří za svobodu své vlasti neváhali položit své životy a na které nikdy nesmíme zapomenout,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. K vidění je okolo stovky autentických předmětů z Národního muzea, Vojenského historického ústavu či Národního technického muzea. Návštěvníci tak na vlastní oči uvidí například části výstroje Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, včetně předmětů zabavených nacisty po boji v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje jako například aktovku, kravatu, sako či pouzdro na pistoli. Dále je možné si prohlédnout originál vysílačky desantu Silver A Libuše, přičemž je ve výstavě zmíněn právě osud radisty Jiřího Potůčka a pardubických podporovatelů výsadku Silver A. Tragédii Lidic připomíná číslo popisné 10 z lidické školy a k vidění jsou například také pohlednice adresované vězni do Buchenwaldu z června 1942 či růženec vyrobený Boženou Dvorskou z chleba v pankrácké věznici před vykonáním popravy. Součástí výstavy je i „protektorátní kino“, kde mohou návštěvníci sledovat dobové týdeníky právě z oněch několika týdnů druhého stanného práva. Výstavu současně doplňují obrazovky s představením dalších osobností z oblasti odboje, církve či umění. Součástí je též audioprogram dobového rozhlasu. Celou výstavu pak uzavírá opět širší politický kontext, oduznání Mnichova a vývoj protektorátu do osvobození roku 1945, včetně vyrovnání se s důsledky druhého stanného práva v poválečných soudech. Výstava tak přirozeně přechází ke konci války spojeného s tresty vůči kolaborantům a zrádcům. Výstavu doplňuje také menší výstava Hrdinovia odboja, která ilustruje odboj a odpor části slovenské společnosti proti fašismu. Představuje osobnosti armády i politiky, které se snažily o obnovení Československa. Konkrétně například generála Rudolfa Viesta či politika Jozefa Lettricha. Sbírkové předměty pak představují jak doklady odboje, včetně předmětů Josefa Gabčíka, tak i realitu Slovenského státu. Národní muzeum kromě pořádání této výstavy také současně shromažďuje veškeré informace o nejrůznějších akcích pořádaných kulturními institucemi, které se budou v rámci letošního významného výročí konat po celé republice, a uveřejňuje je na webových stránkách www.1942.cz.
Čas načtení: 2020-04-29 14:00:19
Podle všeho, co nám předkládají mainstreamová média, jsou nepřáteli Evropy nepochybně Čína a Rusko. Čína zlovolně rozšířila po světě covid-19, lhala o počtech nakažených i mrtvých, Rusko pak svou propagandou oslabovalo víru Evropanů v jejich zdravotnický systém. Jenže skutečné nebezpečí hrozí ze strany Turecka. O tom, jak a proč se covid-19 rozšířil zrovna z Číny, se bude spekulovat ještě dlouho. A každý bude tvrdit to své. Nepochybně tam, kde žijí lidé našlapáni na sebe, je riziko vzniku epidemie velké. Jestli vir vznikl v laboratoři či se přenesl ze zvířat, jestli byl rozšířen omylem nebo záměrně – pochybuji, že se to kdy dozvíme. O tom, že k pochybám Evropanů a Američanů ohledně zdravotnického systému jejich zemí byla nutná ruská propaganda, lze pak s úspěchem pochybovat. Zažili to na vlastní kůži – zvládnuté situace a bohužel i ty nezvládnuté. Podotýkám, že všechny údaje jsou dosavadní a týkají se, jak předvídají mnozí virologové a imunologové, pouze první vlny pandemie. K zemím, které to zatím zvládají dobře, patříme nepochybně i my. Až se zdá, že to některé politiky z opozice mrzí. Dále země v našem prostoru – Rakousko, Německo. Ty ovšem mají daleko vyšší kapacity v nemocnicích, než máme my. Na druhém konci škály jsou země jako Belgie, Švédsko, Velká Británie, USA. Belgie a Švédsko podle některých zvládají dobře, pouze s takovým drobným posteskem, že mezi oběťmi, kterých mají při srovnatelném počtu obyvatel násobně více než my, jsou převážně staří a nemocní. Tomu neříkám zvládnutí situace, ale obětování části populace, aby se nemusela uzavřít ekonomika. V USA pak se takový průběh epidemie – desetitisíce mrtvých – dal při stavu jejich zdravotnictví, mimochodem nejdražším na světě, čekat. Na 30 milionů lidí tam nemá vůbec žádné zdravotní pojištění a i ti, co mají, musí při ošetření a pobytu v nemocnici stejně doplácet. Je jasné, že mnozí obyvatelé New Yorku, kde je stav nejděsivější, se při prvních příznacích k lékaři zrovna nehrnuli – a roznášeli nákazu dál. Ruská propaganda ovlivňuje po prezidentských volbách i víru ve zdravotnický systém? Opravdu tomu někdo věří? Všechny tyto mediální hry mají zřejmě zastřít jedno skutečné nebezpečí, hrozící Evropě ze strany váženého spojence v NATO, tedy Turecka. To rozjelo nepřátelskou kampaň proti Evropě naplno na konci února, kdy otevřelo své hranice vůči Řecku a zároveň začalo vysílat lodě s migranty přímo na řecké ostrovy. Po odmlce, draze zaplacené, shromažďuje migranty, mezi nimiž jsou i propuštění kriminální vězni a zasloužilí džihádisté, na západním pobřeží Malé Asie, dokonce si dováží další ze Somálska, kde má své výcvikové tábory. Narušování řeckých pobřežních vod a řeckého vzdušného prostoru ze strany tureckých válečných lodí a stíhaček F-16 je pak každodenní rutinou. Turecko také ve velkém pašuje zbraně a syrské džihádisty „oficiálně uznané“ vládě Libye v Tripolisu na podporu proti armádě maršála Chalífy Haftara. To vše za situace, kdy je na dovoz zbraní do Libye vyhlášeno embargo Rady bezpečnosti OSN. Lodě EU, které ve Středozemním moři z tohoto důvodu hlídkují, jsou však vždy na turecké oko slepé. Podobně jako celá EU. Z oblastí pod tureckým „protektorátem“ v Libyi pak už také vyplouvají čluny s migranty směr Itálie. Turecko má také dohodu s Albánií, podle které tam usadí minimálně 30 tisíc „syrských uprchlíků“. Albánii dodává Turecko i zbraně. Další útok na Řecko už tedy může být vedený ze tří stran – z moře, přes hraniční řeku Evros a ze severní hranice s Albánií, kde zatím žije převážně řecká menšina a kam se nyní svážejí uprchlíci. Turecko je ovšem člen NATO a pro téměř všechny evropské státy významný obchodní partner. Velké evropské koncerny tam mají své pobočky, často větší než továrny na vlastním území. Turecku prochází všechno – podpora ISIS, okupování kurdských území v severní Sýrii, bombardování pozic kurdských milic v severním Iráku, vměšování v Libyi, represe vůči domácí opozici, věznění novinářů a opozičních politiků, spisovatelů, umělců a vědců, sesazování zvolených starostů kurdských měst – a nyní i přímé útoky na Evropu. Za naprostého mlčení médií. Až to vypadá, jako by Evropa už s Řeckem ani s demokracií nepočítala. Koneckonců, na obranu evropských hranic přidělila EU Řecku dvanáctinu sumy, kterou každoročně dává tureckému prezidentu Recepu Erdoganovi na „uprchlickou politiku“. Uprchlíky před branami Evropy si tak do slova a do písmene financujeme sami. Kdo je nepřítel Evropy, je nejen podle mě dost zjevné. Nevypadá to však, že by tato skutečnost evropské vlády až na výjimky nějak znepokojovala. Mohlo by to však znepokojovat ty, kterým vládnou, proto máme denně na talíři „ruské šváby“. Agentů turecké služby MIT si ale média nevšímají vůbec… {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-03-04 16:32:03
Ve středu 4. března byly představeny nominace na ceny Magnesia Litera za rok 2019. Nominovány jsou mimo jiné prózy Jiřího Kratochvila, Jana Němce a Davida Zábranského, sbírky poezie Jiřího Dynky a Daniela Hradeckého či kniha pro děti Petra Borkovce. Litera za prózu Veronika Bendová: Vytěženej kraj (fra, Praha, 200 s.) Severočeskou road-movie Vytěženej kraj v jistém smyslu navazuje Veronika Bendová na svůj debut Nonstop Eufrat. Podobně jako příběh padlého katolického kněze v její prvotině, se portrét exploatované krajiny a bývalého partnerského páru, který zde má najít filmové lokace, zabývá tématem duchovní, kulturní a historické identity. Zdevastované kostely a fary, lidé dobití komunistickou minulostí a lační profitu, poničené osobní vztahy i společenské vazby. Autorka kontrastuje tenkou vrstvu současnosti zastoupené rychlým a dobře nasvíceným světem filmu, s dějinami a jejich stíny, které jsou v kraji, kde leží Litvínov, Most, Libkovice nebo Hrob stále přítomné a působící. V literatuře i ve filmu často zobrazované téma vytěžených severočeských Sudet představuje autorka neotřelým způsobem jako otázku duchovní opuštěnosti. V knize se proto postindustriální kraj stává víc než dramatickou kulisou pro chystaný film o křesťanské rodině chartistů vypuzené tlakem StB z Prahy za socialismu do severních Čech. Vytěženej kraj je otázkou, jak se v něm ve svobodnější době zachovat stejně nekonformně a lidsky. Jiří Kratochvil: Liška v dámu (Druhé město, Brno, 200 s.) Jiří Kratochvil je představitelem současné prózy, která se programově odklání od realistické literární tradice; je zároveň jedním z nejpřekládanějších českých autorů. Román Liška v dámu se odehrává v padesátých letech dvacátého století a prolínají se v něm dvě dějové linie. Ta realističtější vypráví příběh mladého brněnského dělníka Pavla, který je jako perspektivní a jazykově talentovaný estébák vybrán, aby odešel na západ a provedl diverzní akci ve Svobodné Evropě. Druhou, fantaskní linií je příběh mladé lištičky. Stalin (v románu nazývaný Hospodář) dá vědcům z Pavlovova institutu úkol přetvořit ji v ženu a tu pak pod jménem Sylva vyšle na západ, aby zavraždila Winstona Churchilla. Hrdinové se ale ve svobodném světě setkají a jejich příběhy a osudy se spojí – život se ukáže být mocnější než záměry mocných. Román Liška v dámu je poctou imaginaci, literatuře jako hře slov a obrazů, ale zároveň nabízí i silný příběh o propojování a zároveň neslučitelnosti různých světů a také oslavu lidské a liščí svobody. Štěpán Kučera: Projekt Gilgameš (Druhé město, Brno, 168 s.) Projekt Gilgameš je románovým debutem Štěpána Kučery, spisovatele a novináře, který se dlouhodobě zajímá o střet kulturní a biologické podmíněnosti lidského chování. O něj jde i v příběhu převozníka Uršanábiho, kterého si Kučera vypůjčil ze starověkého Eposu o Gilgamešovi. Uršanábi se díky prášku z černé květiny stává nesmrtelným a v textu putuje napříč kontinenty a staletími až do naší blízké budoucnosti. Celý jeho osud zároveň vypráví mladému vědci pokročilá umělá inteligence, aby ho přesvědčila, že budoucnost by měla mít v rukou ona, a ne člověk. Zdůrazňuje, že lidská potřeba nepřítele je příliš silná a že lidé nejsou vývojově připravení na život v tak obrovských tlupách, jaké si díky vyprávění příběhů dokázali vybudovat. Kučera tu pracuje velmi poučeně jak s nejstarší literaturou, tak s prvky nejmodernější vědy; vytvořil svého druhu mytické vyprávění, v němž se nepátrá po ničem menším než po smyslu lidského života, a přitom je to celé zabalené do postmoderního jazyka i vtipu. Jan Němec: Možnosti milostného románu (Host, Brno, 480 s.) Rozsáhlý románový projekt Jana Němce klade naléhavé otázky jak ohledně tématu milostného vztahu a soužití s jiným člověkem, tak i ohledně možností a dopadů románového příběhu v dnešním světě. Autor si pohrává s románovou formou, ale zároveň své psaní silně zakotvuje v tradici moderního románu. Provokuje čtenáře tím, jak vyprávění od linie milostného vztahu neustále odbíhá k jiným souvislostem, ale zároveň sžíravě analyzuje i sebe sama jako románovou postavu. Nabízí na jedné straně úzce privátní příběh několikaletého vztahu dvou mladých lidí, na straně druhé ale načrtává i široce panoramatický obraz soudobé společnosti a životních hodnot v časech rozkolísané doby. Jan Němec svým dílem ukazuje, že i dnes může mít román schopnost vyjadřovat společensky relevantní témata způsobem, který je jedinečný a nenahraditelný. A klást otázky, které nelze zodpovědět jednoduše a bez reflexe všech souvislostí. Michal Vrba: Kolem Jakuba (Argo, Praha, 178 s.) Pět povídek Michala Vrby, českého prozaika mladší generace, se odehrává ve velikém časovém rozpětí od třicetileté války do devadesátých let 20. století. Jednotlivé příběhy jsou spojeny jedním místem, rybníkem Jakub ve východních Čechách. Hrdiny povídek jsou tzv. malí, obyčejní lidé, kteří se proti své vůli octnou v soukolí velké historie - a nejen ve vypjatých okamžicích, ale i v běhu každodenního života se musejí rozhodnout mezi dobrem a zlem. Jednotlivé povídky jsou spolu propojeny často velmi překvapivým způsobem a kniha tak poskytuje poutavý obraz zápasu člověka s dějinami v různých historických obdobích. Povídky Michala Vrby jsou skvělým příkladem čtivé realistické prózy, která navazuje na nejlepší vypravěčské tradice a je čtenářsky vstřícná, ale zároveň se formálně velmi propracovaným způsobem zamýšlí nad základními otázkami lidské existence. David Zábranský: Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský (Větrné mlýny, Brno, 404 s.) Román Logoz Davida Zábranského je pamfletickým portrétem liberálního systému vedeného byrokraty a marketéry. Autor torpéduje svět, v němž si marketing ochočil ideu svobody a autenticity. Následně je prodává jako produkt, který u zákazníků budí pocit nadřazenosti nad těmi, kdo se ke svobodě, autenticitě nebo spravedlnosti vztahují jinak než dohodnutými pojmy. Z politického přesvědčení budoucnosti je v Zábranského próze pouze módní brand, značka odpoutaná od vnitřních obsahů. Jazyk politicky korektního marketingu zde hraje roli spíše zastírací, než aby věci skutečně vysvětloval. Zábranský je břitký ironik společenské třídy „kreativních profesí“, slepé ke svým privilegiím a k vlastní aroganci. V domýšlení trajektorií vývoje světa řízeného marketingem morální nadřazenosti přichází Zábranského kniha s vtipně vystavěným příběhem, který je politickou karikaturou současnosti. Moleskine Litera za poezii Jiří Dynka: Pomor (Druhé město, Brno, 60 s.) Ve sbírce s mnohoznačným názvem Pomor se Jiří Dynka vydal nazpět časem. Z útržkovitých pasáží a fragmentů paměti jeho alter-ego znovusestavuje vlastní obraz a přesvědčuje tím samo sebe, že v tomto přeludném a zřejmě nikdy neexistujícím světě skutečně žilo. Právě takové zjištění je spojené s autorovým přesvědčením, že báseň je pravděpodobně jediný a jedinečný poznávací prostředek nejen sebe sama, ale i světa jako celku. Daniel Hradecký: Přibližování dřeva (Perplex, Opava, 64 s.) Sbírka Přibližování dřeva obsahuje tři oddíly, v nichž Daniel Hradecký dávkuje existenciální tázání, ironii, záznam paměti, hledání kořenů i pointované aforistické odpovědi. Autorovy verše leckdy vznikají jako fragmenty situací, které mají univerzální platnost. Jeden z nejprokletějších českých básníků nám i sobě spílá, bouří se proti světu, aby vždycky našel partnera k rozhovoru a zachytil svůdné volání nejen slov, ale i situací a dokázal tím plasticky evokovat místa severočeského regionu. Ewald Murrer: Noční četba (Aula, Praha, 326 s.) V monumentálním souboru stovky epických textů vrací Ewald Murrer do hry dnes skoro zapomenutý žánr básnické fantastické povídky, jak ji známe třeba ze sbírky Kašpar noci francouzského romantika Aloysia Bertranda. Ostatně už název knihy ukazuje na tuto příbuznost. Básník okouzluje svým suverénním vypravěčským talentem. V Noční četbě se potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou. Autor pokračuje v poetice jistého melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho. Litera za knihu pro děti a mládež David Böhm: A jako Antarktida – Pohled z druhé strany (Raketa/Labyrint, Praha, 80 s.) Autorská encyklopedie konceptuálního výtvarníka přináší portrét světadílu, který byl zkoumán až jako poslední. Tichá krása pustiny bez jediného stromu, bez plazů a obojživelníků, půl roku bez slunce a právně vzato i bez hranic a stálých sídel se pro autora stala divotvorným jevištěm nově definujícím meze sebereflexe i statečnosti těch, kdo se rozhodli v antarktickém majestátu bádat a přežít. Pocítil to jak Roald Amundsen, následovaný nebohou družinou kapitána Roberta F. Scotta a neúspěšnou Shackletonovou transkontinentální expedicí, tak každý další odvážlivec stojící byť jen na jejím pobřeží. Na vlastní kůži to zažil i sám autor, který sem se synem putoval v doprovodu polárníka Jaroslava Pavlíčka, aby dostál podtitulu knihy, podpořil lehce podvratnou perspektivu prolamující stereotypy povšechných znalostí a kladl si otázky po smyslu bělostného prostoru rozlehlejšího než Evropa. V návaznosti na půlstoleté postupy české uměleckonaučné školy Böhmovo sdělení hravou formou dotvářejí fotografie i kartografické projekce, rozkládací alba s pointami, dobrodružný komiks, deník, novinové sloupce, dokonce plyšové 3D modely zástupců místní zvířeny, takže i po stránce ilustrační vznikla lákavá publikace pro četbu v kruhu rodinném. Výsledkem je dovedné, sdílné, ba pronikavé dílo zdůrazňující provázanost Antarktidy s globálním ekosystémem, neboť území v demilitarizované kolektivní správě plní daleko mimo středoevropské zorné pole klíčovou roli, srovnatelnou s významem prvního písmene abecedy. Udržení zdejších ledovců, nutných pro rovnováhu planety, je testem naší snášenlivosti, kooperace – a hlavně pudu sebezáchovy. Petr Borkovec: Každá věc má něco společného se štěstím (Ilustroval Martin Krkošek, František Havlůj – Běžíliška, Praha. 44 s.) V básnické sbírce rozžívá Petr Borkovec vzpomínky z dětství na živé tvory a neživé předměty, jež jsou zde přítomny svými otisky, barvami, vůněmi. Kniha je svébytným pokračováním leporela Věci našeho života (2017), které obsahovalo také básnické miniatury dotýkající se naší každodennosti. Tentokrát se však Petr Borkovec obrací na starší dětské čtenáře, než je u knížek veršů pro děti obvyklé. Vyvstávají před námi třeba subtilní scenerie půdních vetchých věcí, chvíle u večerního jídla, doprovázené chlapeckými sny, nebo uspávanky v rozličných veršovaných útvarech, v nichž se objevují folklorní motivy, fragmenty rozhovorů, ale i jazykové hříčky. Najdeme tu i morgensternovskou báseň Rybník („Lín dne je stínán / slinami žab. // Olůvky vody, trň och! / Svléchající hlubí...“), půvabnou vzpomínku Na babiččině skříni anebo lyrickou prozaickou miniaturu Úvoz. Neobvyklou mozaiku obrazů a přemítání doprovázejí hravé i jemně nostalgické ilustrace Martina Krkoška, které zachycují také panorama básníkova rodiště (i jeho portrét), ale také vtipně glosují hravá říkadla. Petr Koťátko: Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové (Ilustrovala Eva Koťátková, Meander, Praha. 162 s.) Podlouhlá, ve žlutém plátně vypravená kniha s neokázalými ilustracemi působí už na první pohled sympaticky starosvětsky. A tento první dojem čtenáře neopustí ani po začtení se do rafinované prózy plné nápadů, která zručně propojuje fantastické postavy a motivy s reálnými událostmi, které se odehrály nebo mohly odehrát v tajemném domě v Černošicích, kde býval v letech 1913–1920 sirotčinec. Kniha se nemůže (a nejspíše ani nechce) vyhnout srovnání s Alenkou v kraji divů a za zrcadlem Lewise Carrolla a Medvídkem Pú A. A. Milneho, na které upomene svou nonsensovou poetičností, ale i napínavým dějem. A stejně jako Carrollova Alenka a Medvídek Pú, ani Koťátkův dobrodružný příběh není jen pro děti, nemá jasně určitelného adresáta. I v těch nejnapínavějších momentech, dýchajících tu a tam až hororovou atmosférou, zůstává Petr Koťátko laskavým vypravěčem, který upoutá především tím, jak ve svém vyprávění proplétá dějové linky a časové vrstvy a buduje tajemství, aniž se uchyluje k laciným dílčím efektům. Ilustrace Evy Koťátkové zmíněné charakteristiky tohoto textu podepírají a zesilují je. Je to kniha, která nepochybně není pro každého, ale čtenáře, kterého si najde, bohatě odmění. Litera za naučnou literaturu Petr Čornej: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka, Praha, 844 s.) V rozsáhlé monografii zúročuje Petr Čornej své celoživotní bádání v oblasti dějin českého středověku. Přestože v celku jeho dosavadních knih jde o vůbec první životopis, z jeho starších prací víme, že jej povaha historických osobností, jejich charakter, motivace jednání a dobová mentalita přitahovaly vždy. Ve své nejnovější práci Čornej čtenářům názorně a přitom čtivě ukazuje obtížnost práce historika, který se často musí vyrovnat s nedostatkem písemných pramenů. Otevřeně přiznává, že na některé otázky historik nemůže nabídnout jednoznačné odpovědi, a proto předkládá hned několik možných cest, jimiž se osudy husitského válečníka mohly ubírat. Zvláště poutavá jsou jeho líčení v pasážích, kde se může opřít o své předchozí výzkumy, jako je tomu v případě jeho důvěrné znalosti husitské Prahy. Jedinečný je rovněž autorův vhled do středověkého myšlení, jakož i analýza proměny struktury pozdně středověké společnosti či detailní průzkum mocenských vztahů. Čornejův Žižka navíc není jen historickou osobností, jejíž životní cesta se uzavřela u Přibyslavi roku 1424. Ve své práci sleduje i proměny jeho obrazu v historické paměti a to, jak byla osobnost husitského vojevůdce využívána v pozdějších politických a kulturních sporech. Kniha Jan Žižka zaujme i svou výtvarnou podobou a obrazovou složkou, jež podtrhuje autorovu snahu (a schopnost) vykročit mimo úzký okruh znalců a oslovit širší čtenářské publikum. Michal Kopeček a kol.: Architekti dlouhé změny. Expertní kořeny postsocialismu v Československu (Argo/ FF UK/ Ústav pro soudobé dějiny AV, Praha, 368 s.) Byl postkomunistický „neoliberalismus“ pouze importem západní ekonomické ideologie a praxe? Historik Michal Kopeček a jeho spoluautoři a spoluautorka si to nemyslí. V elegantně napsané a poutavé kolektivní monografii zkoumají proměny myšlení a praxe expertních komunit od 60. do 90. let 20. století a hledají možné kontinuity sahající přes politickou a socioekonomickou změnu roku 1989. Odspodu analyzují nesmělé změny směrem k „socialistickému právnímu státu“ (Michal Kopeček), ptají se na roli řídících pracovníků socializovaných v socialistickém Československu v jeho transformaci ke kapitalismu (Tomáš Vilímek), pročítají teorii podnikového managementu (Michal Kopeček, Václav Rameš) a sociologické studie (Michal Kopeček). Ve vývoji psychoterapie hledají náznaky posunu k liberálnímu individualismu (Adéla Gjuričová), všímají si role ekologie v delegitimizaci státního socialismu (Matěj Spurný) a hledají původ pražského urbanistického „antikomunismu“ 90. let (Petr Roubal). Postkomunistické české země nejsou pro autory a autorku pouze prostorem pro západní experiment s volným trhem, deregulací a oslabením institucí, ale také složitým vyjednáváním těchto vlivů s vlastními podněty, k nimž patří také proměňující se jazyky expertních komunit z konce státního socialismu. Pavel Škácha, Jakub Plášil, Vladimír Horák: Jáchymov. Mineralogická perla Krušnohoří. (Academia, Praha, 688 s.) Mimořádně obsáhlá, instruktivní a krásně ilustrovaná a vypravená publikace pojednává o Jáchymově jakožto světově známé mineralogické lokalitě. Poutavý a zasvěcený výklad je doplněn fotografiemi minerálů z českých i zahraničních muzeí a soukromých sbírek, snímky uměleckých děl zhotovovaných z místních minerálů, reprodukcemi historických map a terénními fotografiemi z povrchu i podzemí. Počínaje 16. stoletím zde ve velkém začalo dolování stříbra, v 19. století se rozvinula výroba uranových barev a na přelomu 19. a 20. století se zdejší smolinec vyznamenal objevem dvou nových radioaktivních prvků polonia a radia. V polovině 20. století Jáchymov smutně proslul jako místo těžkých a často zničujících nucených prací pro lidi pronásledované komunistickým režimem. Kniha je rozdělena na tři základní části: historie nálezů jáchymovských stříbrných ložisek, přehled geologie a prezentace nejvýznamnějších primárních a sekundárních minerálů. Publikace je výsledkem mnohaletého bádání autorů v archivech i v podzemí jáchymovského rudního revíru a je v našich i evropských měřítkách zcela ojedinělá. Litera za publicistiku Jožin Valenta, Marek Vácha: Jízda v levém pruhu. (Cesta, Brno, 192 s.) Knižní rozhovor se známým knězem a přírodovědcem Markem „Orko“ Váchou. Je veden dílem životopisně, dílem tematicky. Projdeme si zázemí – zážitkové a duchovní –, z něhož Vácha vyrostl, stejně tak problémy, jimiž žije a jež považuje za určující pro současnou dobu. Rozhovor probíhá velmi otevřeně, nadto mu nechybí spád; tazatel svého tázance nešetří, přičemž kniha je plná i momentů humorných a hravých. Kamila Hladká: Hornické vdovy (Dcera sestry, Brno, 216 s.) Kniha je sestavena z osmi životopisných vyprávění žen, které za tragických okolností přišly o své manžely. Tato vyprávění jsou uspořádána chronologicky a nechybějí v nich ani dokumentární materiály. Autorčin přístup je nadán velkou vnímavostí. Hlavně díky ní se Kamila Hladká vciťuje do každodennosti běžných lidí, pod níž často objevuje skrytá dramata, trýzně i radosti. Jde rovněž o nepřímý a velmi civilní portrét hornické profese v proměnách času – a nadto ženskou perspektivou. Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak. Nové setkání se samotáři z Čech a Moravy (Prostor, Praha, 400 s.) Po zdařilé a široce reflektované knize o šumavských samotářích (Raději zešílet v divočině) navázal Aleš Palán další knihou, v níž svou perspektivu poněkud pootočil. Jde v ní o samotáře ani ne tak programové jako spíše životním údělem. Všechny rozhovory jsou vedeny s citem pro jednotlivý osud, pro to, aby se v zaznamenaném textu obtiskl v co nejvěrnější podobě, i jazykové. Kniha získává i bohatým fotografickým doprovodem (Johana Pošová). DILIA Litera pro objev roku Romi Grey: Jmenuji se Orel (Ilustrace Ondřej Smeykal. Credit-plus, Praha, 80 s.) Slípka z klecového chovu začíná nový život na jihočeském venkově. Pro svou odvahu ke svobodě získává jméno Orel. Poprvé si prohlíží a chutná skutečný svět a prožívá všední malé zázraky a dobrodružství s kamarádem Čipem, kocourem, který miluje okurky hadovky. Setkává se s netopýrem, bobrem, malou veverkou či kosí rodinou, poznává léto i zimu. A občas vzpomíná na živoření v kleci, kterému jsou stále vystaveny její příbuzné. Realistický pohled na živé tvory, znalost jejich potřeb a chování se organicky mísí s rovinou až pohádkovou, v níž spolu antropomorfizovaná zvířata rozprávějí. Drobným hravým příhodám viděným očima slípky neschází poezie a jemný humor. Autorka přitom dětským čtenářům připomíná ohromné maličkosti každodennosti, které nejenže jsou upřeny zvířatům za anonymními zdmi velkochovů, ale často unikají i naší pozornosti – větve stromu, voda hemžící se pulci, tající sněhulák za hvězdného večera. Zdůrazňuje nutnost hledání dobra a krásy, vyzdvihuje jakoukoli snahu „dělat ze světa soucitnější místo“, ukazuje hodnotu svobody a přátelství. „Důležité v životě je, kam jdeme. A s kým. A jak se tam dostaneme, to už je věc druhá.“ Náladu textu plně dotvářejí poetické ilustrace Ondřeje Smeykala. Vratislav Kadlec: Hranice lesa (Argo, Praha, 176 s.) Sbírka sedmnácti povídek tvoří textové puzzle skládající obraz vnímání světa vyzrálého vypravěče. Debut osmatřicetiletého absolventa Literární akademie Josefa Škvoreckého shrnuje tvorbu publikovanou po roce 2002 v literárních revuích i rozhlase (Vedlejší příznaky). Kadlec k líčení nadreálných jevů, jež rozruší všednodenní rutinu prožívání života postav jeho příběhů, přistupuje v několikastránkových miniaturách i povídkách středního rozsahu s bravurní schopností vygradovat vyznění prózy vhodně zvolenými vyprávěcími prostředky a postupy. Uvěřitelně leč „posunutě“ popsané situace a pocity nejistoty, rutiny, nutkavých puzení i časoprostorových střihů odkazují k hlubším souvislostem dění, života a nesamozřejmosti reality, jak je běžně vnímána. Se zkušeností divadelního principála inscenuje absurdní rodinné sedánky končící odkrytím zvířecích hrobečků a rodinných dramat, připravuje lidi v mlze o tváře, nechává straky ukrást postavám jména, zazdívá jejich těla, připravuje je o identitu a schopnost sdělovat bližním své pocity a v neveselých i humorných vyprávěních o narušené každodennosti běžných triviálních životů je zároveň nádherně ozvláštňuje. Ema Labudová: Tapetář (Knižní klub, Praha, 184 s.) V knize dvacetileté debutantky Emy Labudové se ocitáme v Manchesteru a také v menším městě Whitby na severu Anglie v padesátých letech minulého století. Svůj příběh nám zde vypráví mladík Irving. Před třemi lety musel nedobrovolně odejít z domova a teď se vrací poté, co mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče. Labudová se tu dokázala na svůj věk obdivuhodně vypořádat s cizím prostředím, časem i vypravěčem, příslušníkem v té době silně uzurpované menšiny. Přesvědčivá je zejména její práce s jazykem vypravěče, tedy nepříliš vzdělaného Irvinga, nedoučeného pekaře, jenž se živí jako tapetář. Zároveň drží autorka pevně pod kontrolou dávkování informací a průběžně, až detektivkářsky odhaluje hrdinovu nelehkou životní trajektorii a společenskou pozici, která poznamenává jeho fyzické i psychické zdraví. Litera za nakladatelský čin Ivan Martin Jirous: Magorova oáza (Torst, Praha, 1152 s.) Obsáhlým svazkem Magorova oáza se završilo vydávání básnického a nebeletristického díla Ivana M. Jirouse – klíčové a formativní osobnosti českého kulturního undergroundu 70. a 80. let a politického vězně normalizačního režimu. Editorka knihy Adéla Petruželková v ní shromáždila na základě Michaelem Špiritem sestavené bibliografie všechny texty, které nebyly zařazeny do Magorova zápisníku (tedy stati do roku 1997), a pak ty, které vznikly po jeho vydání až do Jirousovy smrti. Tyto dvě množiny v obsahu svazku členila dále na autorské projevy, petice, jejichž autorem je Jirous, a rozhovory. Letitou a soustavnou péčí nakladatelství TORST se tak čtenářům do rukou dostává kompletní řada prací tohoto básníka. Spolu s Magorovou oázou jde o svazky Magorův zápisník (1997, výbor z kritik, článků, polemik, úvah, portrétů, rozhovorů a próza Pravdivý příběh Plastic People – editor Michael Špirit), Magorova summa (1998, básně, postupně rozšiřovaná vydání 2007 a 2015 – editor Martin Machovec), Magorovy dopisy (2005, listy psané Daně Němcové a Julianě Jirousové z vězení v 70. a 80. letech – editoři Andrej Stankovič a Zuzana Jürgens; upravený soubor vzájemné korespondence s J. Jirousovou vyšel mimo zmíněnou řadu s titulem Ahoj můj miláčku, 2015) Jana Maříková-Kubková a kol.: Katedrála viditelná a neviditelná (Hilbertinum/ Archeologický ústav AV, Praha, 928 s.) Dvoudílná koncepčně i graficky náročná publikace Katedrála viditelná a neviditelná (vydalo v roce 2019 nakladatelství Hilbertinum – Společnost Kamila Hilberta, z. s. a Archeologický ústav AV ČR, v.v., autorka koncepce a editorka Jana Maříková-Kubková) přináší jedinečné a komplexní zpracování tisícileté historie katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě. Podílely se na ní desítky autorů – archeologové, geologové, historikové architektury, umění, liturgie a hudby, grafici a fotografové. Jejich práce je rozvržena do kapitol koncipovaných na pozadí hlavních stavebních etap tak, aby vždy vedle sebe stály informace o stavebním vývoji, umělecké výbavě, liturgii a hudbě. Stěžejní linii výkladu funkčně doplňují boxy a rozšířené popisky, které přinášejí informace o mimořádných počinech, významných architektonických celcích a kaplích, zásadních uměleckých dílech či důležitých osobnostech – a to jak z řad tvůrců, tak duchovních správců. Funkční a klíčovou součástí publikace je rovněž rozsáhlá obrazová dokumentace. Obrazově bohatá a zajímavá témata jsou soustředěna ve fotografických boxech. Celkově je v knize publikováno téměř 1800 ilustrací. Výjimečná je tato publikace také díky bibliografii, která je v současné době nejúplnějším seznamem dostupné literatury o katedrále sv. Víta, nově zpracovaným rekonstrukčním plánům starších stavebních fází, detailní plánové dokumentaci dnešního stavu chrámu a velmi podobně zpracovanému jmennému rejstříku. Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce (Práh, Praha, 286 s.) Poslední vydání Labyrintu světa a ráje srdce Jana Amose Komenského (nakladatelství Práh, 2019) je velkolepé nejen svým rozměrem. Na červeno bílých dvoustranách je otištěn vedle sebe původní text z roku 1623 a jeho verze upravená, resp. přeložená Lukášem Makovičkou do češtiny 21. století. Text otevírá předmluva komeniologa prof. Jana Kumpery, který připomíná a shrnuje osud nejslavnějšího a nejpřekládanějšího Komenského textu, aniž se jej snaží nějak zásadně interpretovat. Komentářem ke Komenského textu se totiž v tomto vydání Labyrintu stává jeho grafická a výtvarná podoba. O grafickou úpravu se postaral Pavel Růt a Miroslav Huptych doprovodil text 54 dvoustránkovými kolážemi. Huptychovy koláže Komenského text opravdu spíše doprovázejí, než „pouze“ ilustrují. Píše-li Komenský v úvodních verších, že Labyrint světa a ráj srdce „jest světlé vymalování“, pak fungují Huptychovy koláže jako vizuální ztvárnění a převyprávění Komenského obrazů. Poutníkovo matení, motání, kolotání a lopotání tak díky Huptychově interpretaci získává novou podobu. Setkání klasického a jazykově archaického textu s digitální koláží nepůsobí skandálně, vizuálně opulentní obrazy spíše vracejí čtenářovu pozornost zpět k textu a nutí k jeho opakovanému promýšlení. Litera za překladovou knihu Lucia Berlinová: Manuál pro uklízečky (Přel. Martina Knápková, Argo, Praha, 256 s.) Americká spisovatelka Lucia Berlinová se úspěchu dočkala až jedenáct let po své smrti, kdy vyšel výbor z její celoživotní tvorby pod názvem Manuál pro uklízečky. Povídky přiznaně čerpají ze života autorky, z jejích tří neúspěšných manželství i ze života uklízečky, učitelky, zdravotní sestry, telefonní spojovatelky a matky čtyř synů. Popisují spíše tu odvrácenou část amerického snu: jejich hlavními hrdiny jsou děti bez kamarádů, těhotné teenagerky, svobodné ženy středního a vyššího věku, které hledají trochu citu – nebo aspoň lahev vodky. Přes všechnu bolest v těchto povídkách probublá na povrch i osvobozující sebeironický humor a k jednoznačným přednostem sbírky patří i přesně odposlouchané dialogy a až rentgenové vidění lidí se všemi jejich slabinami. Překladatelce Martině Knápková se podařilo převést Berlinovou ve vší syrovosti, s citem pro její lapidárnost, a má tak lví podíl na jejím úspěchu v českém kontextu. Edward St Aubyn: Patrick Melrose I (Přel. Ladislav Nagy, Argo, Praha, 432 s.) Kniha s názvem Patrick Melrose I zahrnuje první tři svazky slavné pentalogie britského autora Edwarda St Aubyna. Částečně autobiografický román, k jehož popularitě přispělo úspěšné televizní zpracování z roku 2018, ukazuje stinné a překvapivě kruté stránky života nejvyšších vrstev britské aristokracie: příběh chlapce, jehož za matčina liknavého přihlížení zneužije sadistický otec, začíná v 60. letech minulého století a zavádí nás střídavě na jih Francie, do Velké Británie i do New Yorku. Dospívající Patrick se marně snaží uniknout dětským traumatům a sobě samému pomocí drog. Brilantně napsaná satirická freska čtenáře osloví zejména tím, že surově chladné vyprávění mistrně propojuje jedovatým, cynickým humorem. Překlad Ladislava Nagye věrně zachycuje všechny nuance St Aubynova románu. Dokáže najít ta správná slova pro různé projevy podivné lásky i zoufalé nenávisti, dokonale zachovává nadhled i suchou ironii vyprávění: text je v jeho podání přesně tak podivně nesnesitelný jako příběh sám. Fernando Vallejo: Madona zabijáků (Přel. Petr Zavadil, fra, Praha, 256 s.) Nejznámější román kolumbijského spisovatele je situován do města Medellín raných 90. let. Jde o strhující monolog stárnoucího intelektuála, který se po letech v emigraci vrací do rodného města zmítaného chaosem a násilím válek mezi drogovými kartely. Po boku mladičkého profesionálního zabijáka Alexise prochází světem, v němž násilí a vraždy jsou všudypřítomné a nevyhnutelné, z koloběhu smrti není východiska. Podstatný zde není příběh či postavy, nýbrž obraz světa: nenávistný a bezvýchodný, ale naprosto celistvý a svým způsobem dokonalý. Temná, brutální a nihilistická vize, již román předestírá, je nezapomenutelná díky bohatému, mnohavrstevnatému a hravému jazyku, jímž je tento obraz vytvářen. Překlad Petra Zavadila suverénně zprostředkuje působivý styl originálu, který pracuje s různými rejstříky, argotickými výrazy, ale i četnými literárními odkazy, přeskakuje od nejhrubších vulgarismů po jemný lyrismus, a jaksi nenápadně dokáže žlučovitou nenávist vůči celému světu prodchnout na jedné straně humorem, na druhé straně zvláštní něhou a nostalgickou touhou po jiném světě, který je beznadějně nedostupný. Magnesia Blog roku Natálie Ficenová: Zrzi.cz Natálie Ficenová neboli Zrzavá holka a její blog o autismu a… dospívání, rodičích, práci, dívkách, spánku, škole, celebritách, hudbě atd. Bohatý blog, který představuje autismus z mnoha stran, pečlivě shromažďuje informace o autistech, radí, doporučuje, vášnivě propojuje, odkazuje. Ale koneckonců přináší vitální a velice otevřené záznamy a poznámky jedné citlivé dívky („teď už jsem ovšem vdaná, mám vlastní byt a práci“), které často nahlížejí běžné věci z nečekaných perspektiv a komplikují rutinu. Zrzavá holka píše živelně, s nadhledem, vtipně – zároveň se nikdy nepředvádí. Její texty jsou někdy ostré, někdy rozpustilé, někdy plné obav, divných úvah – a nejlepší je, když to vše kombinuje! Městská poezie Brno Děti hrající si se ztracenou nožní protézou, zdivočelé ovce v ulicích města, muž zaklíněný ve skruži, jenž tu hledal, co vlastně nepotřebuje… Běžné denní zprávy zachycené brněnskými městskými strážníky se ve facebookovém projektu Městská poezie Brno proměňují ve verše absurdního humoru a životních dramat. Pravidla jsou jednoduchá: autoři z policejních svodek vyjmou vypovídající pasáže a rozčlení je do veršů. Nic nesmí přidat, škrtnout, měnit pořádek slov. Výsledek – básně rozverných opilců, vytáčky zlodějíčků, poezie všedního brněnského dne. Tereza Nagyová: Nejsemtabu.cz V osmnácti letech diagnostikovali Tereze Nagyové Crohnovu chorobu, později jí odebrali tlusté střevo a před pěti lety jí vytvořili stomii neboli vývod střeva nad břišní stěnu. Nějakou dobu jí trvalo, než se s novou situací fyzicky i psychicky vyrovnala a sebe samu přijala. Své zkušenosti se rozhodla sdílet s veřejností pomocí blogu nejsemtabu.cz. Ten informuje pacienty a jejich příbuzné o životě se stomií, ať už se jedná o oblékání, stravování či cestování, ale nabádá i k prevenci nemocí vedoucí k založení vývodu. Prostor k vyjádření dostávají i další pacienti a také odborní lékařští pracovníci. Kristýna Sládečková: Knihomam.cz Blog, který „sdružuje autory, kteří píší do šuplíku“. Jakýsi prozaický „open mic“. Otevřený večer, kde si každý může přečíst, co chce. Jsou tu pohádky pro děti, sci-fi a fantasy texty, „osobní zpovědi“, lyrické meditace aj. Autorka blogu si zakládá na vlídném, chápajícím přijetí autorů („Někdo zabíjí čas. Někdo si chce vylít srdce a povyprávět někomu svůj životní příběh. Někdo nemá kamarády. Někdo bojuje se závislostí.“). Trochu riskantní podnik, kterému jistě hrozí zahlcení nekonečnými, nečitelnými, nudnými odstavci. Ale neděje se to! Knihomam si drží dobrou míru a při jeho propátrávání docela často narazíme na skvělou větu, přesné místo, velice dobrý text. Jiří Švihálek: Pacholek.com Koncem července minulého roku se Jiřímu Švihálkovi a jeho ženě Katce obrátil život naruby. Na své motorce se stali účastníky těžké hromadné nehody a skončili v nemocnici, kde se po četných operacích z Jiřího stává „jednonožec“ neboli jak se sám nazývá - Pacholeg. Od známé dostává na pokoji tužku, papír a doporučení, ať si všechno zapíše. Jeho příspěvků je dnes kolem 140 a skládají dohromady deník plný bolesti, zoufalství, narkotik, operačních sálů a převazů, ale i neuvěřitelného optimismu, nadhledu a humoru. Radim Tolasz: Tolasz.cz V současné vyostřené diskusi o globální změně klimatu je Radim Tolasz vědcem, který trpělivě a poutavě opravuje faktické omyly, nepřesnosti a chyby „popíračů“ i „alarmistů“. Co je to ideální klima? A existuje vůbec? Pomůže proti oteplování klimatu vysadit miliardu stromů? A proč zastává hnutí Rebelie proti vyhynutí nesmyslné požadavky? Blog předního klimatologa a zástupce České republiky v panelu IPCC je důležitým orientačním bodem v časech argumentační nouze, fake news a dezinformací. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-01-30 11:57:14
U knihovny s Petrem Bílkem: O Berlíně v roce 1942, tajnostech levice a nejlepších českých básních
Soudní spisy k případu Židovky Stelly Goldschlagové byly podkladem pro obratně vystavěnou novinářskou prózu, francouzský politický filozof Jean-Claude Michéa tvrdí, že pravice se rodí z bývalé levice, a kniha nejlepších českých básní vyvolává hodně otázek. Takis Würger: Stella (Host 2020/ překlad Iva Kratochvílová) Soudní spisy k případu Židovky Stelly Goldschlagové jsou uloženy v Zemském archivu v Berlíně. Redaktor týdeníku Der Spiegel (1985) z nich bohatě vycházel a napsal obratně vystavěnou novinářskou prózu. Vyprávění se koncentruje na rok 1942 a pokouší se prezentovat nečekané stránky tehdejšího berlínského života. Kultivovaný esesman pořádá pro přátele večeře plné francouzských lahůdek a souběžně připravuje přemístění Židů na Madagaskar, dochází do podzemního klubu, kde se navzdory přísnému zákazu hraje a tančí swing a kde vystupuje tajemná Kristin. Jako u vytržení to vše sleduje dvacetiletý Švýcar, který neodolal a pln obdivu vyrazil do válečného Německa, aby tam nakonec potkal životní lásku. Jean-Claude Michéa: Tajnosti levice. Od ideálu osvícenství k triumfu neomezeného kapitalismu (Masarykova demokratická akademie 2019/ překlad Petr Drulák) Je třeba opustit pojem levice. Takového názoru je francouzský politický filozof a esejista (1950) a v této knize se pro to shromažďuje argumenty. Jedním z důvodů je například to, že současná levice nemá nic společného se svou podobou v 19. století, kdy ji sjednocovalo dělnické hnutí, a že současně i moderní pravice opustila pod vlivem Hayeka a Friedmana svou reakční ideologii. Michéa ve svých předlouhých větách rozprostírá nuance současné francouzské politiky a často jmenuje jejich protagonisty, což na českého čtenáře působí bezpříznakově až zmatečně. Naštěstí Drulák v obsažné předmluvě načrtává souřadnice autorova myšlení a dokresluje kontext, který v Čechách chybí. Pravice se rodí z bývalé levice. Nejlepší české básně 2019 (Host 2019) Tento nakladatelský projekt funguje od roku 2009, tentokrát se přípravy ujali Dan Jedlička a Radek Fridrich. Čtyřiačtyřicet autorů je seřazeno podle abecedy od Aubrechtové po Zbořila. Celek spojuje jedině to, že je nespojitý. Vybíralo se prý z více než stovky básnických knih, které u nás vyšly od září 2018 do srpna 2019. Člověku vrtá hlavou, jestli se v tom množství dá vůbec orientovat a jestli je to třeba. Je opuštění rýmu a tradičních básnických forem projevem tvůrčí svobody nebo nedostatku řemesla? Svědčí předložené texty víc o úrovni tvorby nebo o vkusu editorů? Bývaly doby, kdy se některým prozaikům vyplatilo promrskávat si češtinu každodenní četbou poezie. Dávalo by to dnes nad „nejlepšími básněmi“ smysl? {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2021-05-05 13:46:15
[…] zavlažování může vodu čerpat z retenční nádrže, která shromažďuje dešťovku. Aby čerpadlo neběželo naprázdno, je nutné sledovat […]
Čas načtení: 2024-02-25 15:00:00
125 ježků v kleci! Žiju Modrý život, říká sběratel Ivo z Havířova
Železných, skleněných, papírových, dřevených nebo umělých. Taková je sbírka ježků v kleci, kterou celoživotně shromažďuje Ivo Lipina (59) z Havířova. Už v dětství mu učaroval svět knížek Jaroslava Foglara (†91), a jak říká, zásady Modrého života se snaží dodržovat.
Čas načtení: 2024-02-27 14:26:36
Půlnoční slunce [Ramsey Campbell / Golden Dog]
Ben Sterling přivádí svou ženu a děti do městečka, v němž vyrůstal. Na okraji rozsáhlého lesa stojí starý dům, který by mohl být splněním všech jejich snů. Avšak zdá se, že se mezi borovicemi cosi shromažďuje a třpytí v ledovém vzduchu.
Čas načtení: 2024-02-29 07:55:00
Na Metu si stěžuje osm spotřebitelských organizací, včetně Čechů
Brusel - Na americkou společnost Meta Platforms si kvůli ochraně soukromí stěžuje osm spotřebitelských organizací z Evropské unie, včetně českého dTestu. Vadí jim způsob, jak firma shromažďuje údaje...