Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-05-30 06:08:22

U knihovny s Petrem Bílkem: O masakru mexických studentů a ruských tancích v Praze

Roberto Bolaño píše v knize Amulet o událostech, které spojují Prahu a Ciudad de México, Steinbeckův humor má místy až rabelaisovský nádech a německý císař Vilém II. se války bál, nechtěl ji a byl k ní přinucen nesmyslně loajální vazbou na rakouské zájmy na Balkáně.   Roberto Bolaño: Amulet (Argo 2020/ překlad Anežka Charvátová) Latinskoamerické autory čítávám se zaujetím a někdy i s nadšením, tentokrát mne však tento mexickokatalánský Chilan (1953–2003) nedokázal strhnout a dočítal jsem novelu jen ze zvědavosti, jestli dílo nezvedne překvapivý konec. Navzdory tomu se dá říct, že Bolaño nezklame ty, kdo mají rádi obrazný amalgám minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a ty, kdo se nechají svést a jdou po cestě textu od jednoho dějového uzlíku ke druhému a nelámou si hlavu západnickou logikou. Masakr mexických studentů v roce 1968, který je odrazovým můstkem vyprávění, máme my pamětníci ve vzpomínce, i když jsme tehdy mysleli hlavně na ruské tanky v Praze. Mexickou a českou metropoli jako by ta neštěstí uvazovala v příbuzenství. Bolaño má pro rozbolavělost světa nejen tehdejšího velmi vyvinutý smysl.   John Steinbeck: Pláň Tortilla. Na plechárně (Odeon 1979/ překlad Martin Hilský) Prózy o chudých lidech prožívaly v minulém režimu konjunkturu, zatímco dnes střelka zájmu míří spíš na opačný konec sociální hierarchie. Vůbec mám dojem, že se doba s nobelistou z roku 1962 rozešla. Kabát těchto novel z let 1935 a 1945 působí na nepozorného čtenáře jako realistické vyprávění, obezřetnější vnímání však vychutná jejich báječnou ironii a hru s aluzemi. Steinbeckův humor má místy až rabelaisovský nádech a zcela nečekaně si nad některými pasážemi vzpomenete na našeho Vladislava Vančuru a jeho Rozmarné léto. Tahle Kalifornie nemá s Kalifornií, jakou známe z filmů, vůbec nic společného. Čiší z ní rustikálnost a pomalé, lenivé povalování na slunci je tu nejvítanějším způsobem existence, který překoná jen dostatek vína nebo whisky. Věřte, že spěch se nevyplácí ani při čtení.   Emil Ludwig: Vilém II. (Melantrich 1932/ překlad Karel Jíše) Vůbec nevím, jak jsem k tomuto zažloutlému svazku přišel. Ludwig (1881–1948) se proslavil svými monografiemi o titánech světové politiky i umění, má na svědomí i knihu o Masarykovi. Na císaře Viléma jde jako psycholog. Spíše než široká plátna evropské politiky ho zajímají rodinné propletence a intriky dvora. Zcela v rozporu s tradovanou verzí o německém militarismu, jenž zavlekl do první světové války rakousko-uherskou monarchii, dokládá autor celou knihou, že Vilém se války bál, nechtěl ji a byl k ní přinucen nesmyslně loajální vazbou na rakouské zájmy na Balkáně. Ludwig přesně zaznamenává, jak tělesný handicap poznamenal Vilémovo chování k lidem a jeho sebeobraz, a také s rozhořčením líčí, jak nikdo z aristokratickoúřednického panovníkova okolí nebyl s to sebrat odvahu a v klíčových momentech říci „Vaše Veličenstvo se mýlí“. Kývali i na nesmysly. Povinná četba pro monarchisty. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-19 16:32:52

Amulet [Rexport]

Amulet je dobrodružná desková hra, ve které se hráči v roli lovců monster vydají na lov. V každém kole budou navštěvovat lokace, získávat nové zbraně a vylepšovat se a samozřejmě také bojovat proti všemožným nepřátelům a tím vylepšovat svůj amulet.

Čas načtení: 2025-06-05 11:00:52

AMULET umí pomocí umělé inteligence předvídat vývoj rostlin

AMULET se osvědčil i při prognóze nástupu chorob u rostlin ještě předtím, než se projeví první viditelné příznaky. Efektivní a přesné měření morfologických a fyziologických vlastností rostlin umožňuje systém AMULET. Při jeho vývoji spolupracovali odborníci na rostlinný výzkum i informatici z CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci, VŠB-Technické univerzity Ostrava a Imperial College London a výsledek …

Čas načtení: 2009-12-09 14:00:00

Elegantně okroužkované zápěstí / Náramky

Člověk se různými způsoby zdobil odpradávna. Hlavně ženy a krásné šperky patří od odjakživa k sobě, ale ani muži nezůstali ve zkrášlování pozadu. Šperky měly dříve mnoho funkcí. Používaly se k zdobení těla, symbolizovaly lásku nebo se nosily jako amulet. Dnes už perly a diamanty nejsou výsadou jen b ...

Čas načtení: 2020-03-31 16:23:09

Dělejte něco!

Přišlo mi teď v čase covinu několik mailů jako tenhle: Haló, pane Martine! Netvoříte třeba něco v dílně? Co udělat tip, co si mohou ze dřeva udělat lidé doma s dětmi? To by leckde mohlo pomoct… Takže – až budete znaveni četbou, tak tipů mám několik. Hledání samorostů v lese, které budou představovat dobré skřítky, chránící zahradu, stačí očistit kus kořene a přiříznout pusu, nos nebo zavrtat oči „na stopkách“ (penáti a larové ve starém Římě). Dřevěný šperk – amulet pro štěstí – do ruky nebo na krk, pro tu svou nej nej... Já sám doporučuji začít tím nejjednodušším tvarem, říkám mu ohlázek, od slova oblázek, ale ten náš bude dřevěný. Ze dřeva se pilkou – i ruční vyřízne přibližný tvar a potom opracuje nožem, nebo obrousí „šmirglem“, postupně. Zrno č. 60, 120, 220… Je možné do ohlázku i přibližně naznačit tvář, někdy stačí jen oči. Jedna či dvě dírky pro provlečení šňůrky na zavěšení na krk. Venku – ohrádka na pískoviště? Písek, když si dítě nehraje, zakrýváme plachtou.  A co nachystat si ukázky dřev, která už dobře známe, zvláště na chalupě... Ořezat nebo obrousit a začít budovat vlastní vzorník dřev. Nebo těžítko na stůl, jako připomínka časů, které jsme ve zdraví přestáli! Kelímek na tužky... Ale nejlepší ze všeho je – domácí loutkové divadlo – kdysi to byla v Čechách úžasná tradice a dnes se takové divadlo dá hrát v krabici od okurek, s loutkami vystřiženými z tvrdého papíru a s nalepenými obrázky z časopisů, nebo namalovanými přímo dětmi – děti vědí, jak vypadá princezna, Honza, drak nebo král – pan otec... Zezadu se na ty „loutky“ nalepí špejle a už to jede! Vodí se shora, to je lepší, nebo zespodu jako javajky, to je složitější... A kulisy – zase poslouží výkresy dětí nebo stránky z časopisu. Loutka může mít i šaty z odstřižků po šití roušek... Různých odstřižků je v domácnostech dost, i na oponu zbude – že by se stahovala motůrkem z autíčka? Točením kličkou? Špejle v železářstvích koupíte i hranaté, ty se líp nalepují. Ale loutku můžete udělat z dřívek, obalů, medvídků či panenek. Fantazii se meze nekladou. A ještě jeden typ nářadí – tip! Hoblík! Nový hoblík můžete koupit dodnes, starší a mnohdy krásné, zdobené a speciální mívají v bazarech. Půjčíme-li ho dětem do ruky, není důležité jen to, aby tenhle starodávný nástroj byl dobře seřízený kvůli síle třísky, kterou bude odebírat, aby želízko bylo ostré, protože dítě nemá potřebnou sílu (o grifu nemluvě), ale důležitý je i výběr hoblovaného dřeva. Aby kluk hoblík utáhl, je lepší dřevo měkčí, a ne úplně vyschlé (lípa, olše, topol, jírovec). Úderem paličkou do zadní části těla hoblíku se uvolní klín, držící želízko v „těle“ a hoblík lze rozebrat. Želízko si můžete u truhláře nechat nabrousit a hoblík seřídit, není to ostuda, každý přece umí něco! Co se dá udělat z hoblin? Pomocí lepidla lze klukům zhotovit kryt na ruku u rukojeti dřevěné šavličky nebo jen kytku na zavěšení na lustr pro maminku. Zvláštností hobliny je, že se stočí do spirály, jejíž tvar objevíte na výpravách do přírody například v ulitě nebo slunečnici, jejíž semínka jsou do tvaru spirály uspořádaná. Hoblík se vždycky pokládá na bok. Stačilo? Když, tak se zeptejte a bude pokračování příště… Dobrá nálada znamená změnit omezení ve výhodu – a i to se učím od dřeva. Vždyť začátek dřeva je konec stromu... {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-10 16:38:21

Zvláštní způsoby štěstí – nová kniha literárního obojživelníka Bohumila Ždichynce

Jedním z literárně nejplodnějších českých lékařů je bezesporu Bohumil Ždichynec. Specialista na interní medicínu, vědecký pracovník, spisovatel, esejista, básník a také prozaik vedle knih na pomezí beletrie a literatury faktu publikuje eseje, sbírky poezie, články a povídky v časopisech a sbornících. Na sklonku letošního roku se čtenářům dostává do rukou Ždichyncova nová sbírka povídek Zvláštní způsoby štěstí, v níž jednotlivé příběhy nejsou datovány ani jinak časově určeny a dá se předpokládat, že jejich geneze měla nejspíše dlouhé trvání. Autora snad nejlépe vystihuje a hodnotí jeho dvorní recenzent a literární historik Vladimír Novotný, který ho nazývá literárním obojživelníkem. Při četbě jeho prozaických prací jsme svědky tvůrcova rozšířeného zřetelně empatického literárního mnohoživelnictví. K latentnímu umění básnit, k zakořeněnému umění filozofovat a meditovat či k umění prizmatem věčnosti se orientovat v civilizačních perspektivách tzv. třetí medicíny přistoupilo i sofistikované Ždichyncovo umění vyprávět. Do osobitého vypravování včleňuje i svébytné, až neslitovně hloubavé poselství o světě, v němž žijeme. Téměř v každé povídce jde o pozoruhodnou symbiózu beletristického vhledu a průniku do lidské psýchy a zároveň o vzácnou, schopnost propojení s přírodovědeckými poznatky a letitými medicínskými zkušenostmi. Vypravěčskou základnu povídek nejčastěji ztělesňuje neustále obměňovaná autorská kontradikce, která osciluje mezi navenek nezáhadnou všedností a tolik záhadnou a tajemnou nevšedností a nadčasovostí. Nejedná se o duchařské či ezoterické příběhy, ale o spisovatelovo vrstevnaté přemýšlení o životě, civilizaci, o skutečnu i neskutečnu, o tajuplné vazby mezi fantastickou minulostí, fantaskní současností a fantazijní budoucností. Analyticky laděné povídky zde mají cíleně aktuální zaměření a jsou koncipovány od přítomnosti k budoucnosti. S nadhledem vypravěče v nich autor sleduje záhadné, zákeřné a záludné kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti a v mnoha obměnách představuje nejroztodivnější i nejzvláštnější způsoby člověčího štěstí. Nutno dodat, že čtenář je pak velice často vtažen do příběhů o nikdy se neuzavírajících a nezměrných podobách neštěstí. Stále moudřejší a zároveň stále nemoudrý je homo sapiens, neboť čím víc, oč usilovněji prahne po neexistujícím konečném štěstí, tím umanutěji si způsobuje například svou závislostí na digitální idiokracii již zmíněné nepřestajné neštěstí. Pisatelovy prozaické poutavé příběhy naléhavě tlumočí kategorické imperativy spjaté s civilizační i s individuální soudobou lidskou situací. Opojeni digitálními technologiemi ve slepnoucím zrcadle světa vidíme rozpad naší víry. Jak správně žít? Toulat se ulicemi globální vesnice zeměkoule, brouzdat internetem, odnikud nikam jen tak? Naše přítomnost je nejenom dobou dnes již samozřejmých technických vymožeností, dobou nebývalé hojnosti, ale zároveň dobou oplývající záhadami a tajemstvími v nás i kolem nás. Aniž si to uvědomujeme, naše přítomnost je základem pro naši budoucnost. Zatím je svět překrásný, neměli bychom ztrácet to, co jsme chtěli milovat. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Ukázka z knihy Kouzla, která zabíjí? Událo se to již před lety. Pamatuji si ale na ten moment, jako by se to stalo právě dnes. Bylo parné letní odpoledne. Šel jsem nemocničním parkem na klinicko-patologický seminář. Na lavičce v parku hrály děti květinové pexeso. Vedle nich stál černý muž v bílém plášti a zřejmě se bavil jejich zápalem pro hru. Všichni byli soustředěni. Náhle jedno děvče zvolalo: „Vyhrála jsem kouzlo!“ Jiná dívka jí podala plastovou lékovku se závitem. Děvče ji odšroubovalo a zhluboka nadechovalo obsah. „Džudžu!“ vykřikly děti sborově. Děvče pečlivě zašroubovalo lékovku a uschovalo ve školní brašně. V té chvíli se muž s ebenovým obličejem celý rozklepal a po tváři se mu řinuly potůčky potu. „Není vám dobře?“ zeptal jsem se. Teprve pak si mne všiml. „Moc špatná hra, u nás může znamenat smrt,“ vykoktal ze sebe. „Co znamená džudžu, odkud mohou znát české děti tento výraz?“ chtěl jsem vědět, ale neodpověděl. Uplynulo asi čtvrt roku, když jsme na velké vizitě rozebírali případ pacienta, který pravidelně – vždy o víkendu – dostával záchvaty angíny pektoris. „Proč zrovna o víkendu?“ zeptal jsem se sekundářů. „Nález na EKG je opakovaně normální. Byl očarován džudžu,“ řekl černý sekundář. „Jak to?“ podivil jsem se. „Má nějakou lahvičku, ze které čichá,“ odpověděl. Ukázalo se, že jde o inženýra, který pracuje v laboratoři továrny na výbušniny, kde se denně setkává s těkavými látkami, hlavně s nitroglycerinem. Nitroglycerin patří do skupiny léčiv známých jako nitráty, které předepisujeme pacientům s nemocemi srdce. V organismu se z léku uvolňuje oxid dusnatý, který rozšiřuje věnčité tepny zásobující srdeční sval. Jde o velmi rychlý a krátký efekt. V průběhu pracovního týdne pacientovo srdce tepalo, jako by byl maratonec, dostávalo totiž luxusní nabídku kyslíku. Udělali jsme pokus. Vysadili jsme pacientovi jeho lektvar a druhý den dostal muž srdeční záchvat a během bolesti na hrudi jsme zaregistrovali na jeho elektrokardiogramu změny, odpovídající takzvané Prinzmetalově variantě anginy pektoris. „Tak vidíte, žádné džudžu, šlo o abstinenční příznaky u člověka se zdravými věnčitými cévami po vynechání kontaktu s nitroglycerinem,“ řekl jsem na inspekčním pokoji černému doktorovi. Ten ale pochybovačně zavrtěl hlavou. Nepřesvědčil jsem ho. Dr. V. A. N. Roberts, africký lékař z Accry, absolvoval roční postgraduální stáž na interním oddělení nemocnice, kde jsem byl primářem. Respektoval mne v postgraduální výuce. Ale trvalo dlouhou dobu, než jsem získal jeho důvěru, abych se dověděl o praktikách džudžu. Když se jeho počáteční nedůvěra zlomila, vyprávěl mi zajímavé, pro Evropana až neuvěřitelné příběhy. Popisoval případy, kdy kmenové masky mágů z Ghany s kouzlem džudžu dokážou v obětech navodit mimořádnou beznaděj, až oslabí integritu vůle ovlivňované osoby, a ta pak zemře. „Dá se džudžu ztotožnit s černou magií?“ zeptal jsem se Afričana. „Není to pouze černá magie, ale ani religiózní záležitost, i když těchto praktik domorodé náboženství od prvopočátku používá,“ odpověděl V. A. N. Roberts. „Kouzlo džudžu je rozšířeno hlavně ve venkovských oblastech Toga, Burkiny Faso, Mali a u nás v Ghaně. Prapůvod těchto rituálů se pravděpodobně traduje od západoafrického kmene Dogonů, který dosud žije v hliněných chýších na pokraji skalního masivu Bandiagara v republice Mali. Lidé toho kmene se považují za potomky mimozemšťanů, kteří údajně přišli z planety AraTolo, obíhající jednu z hvězd Siria v souhvězdí Velkého psa. Dog star znamená anglicky Psí hvězda, proto se tento přírodní kmen označuje názvem Dogoni. Černý doktor o nich věděl hodně, protože kromě medicíny se zajímal také o astronomii. „Podle dogonské tradice mimozemšťané v dávných dobách začali místní kmeny učit zemědělství a řemeslům a pověděli jim o vesmíru. Oplodnili několik žen a jejich potomci stáli u zrodu nového druhu Nommo, jehož pokračovatelé jsou Dogoni.“ „Překvapují mne takové astronomické znalosti u lidí, kteří žijí stále primitivním způsobem života,“ namítl jsem. „To je právě záhadou,“ odvětil Afričan a pokračoval: „Dogoni neznají písmo. Astronomické vědomosti si po generace předávají pouze ústním podáním a prostřednictvím jeskynních kreseb. Je vědecky prokázáno, že nejstarší malby jsou staré i několik tisíc let. V posvátné dogonské jeskyni leží hluboké jezero, nad kterým byl uměle vytvořen komín na povrch. Na hladině vody lze jako teleskopem pozorovat noční oblohu. Podle dogonské tradice je Sirius trojhvězda. Původně ji tvořily čtyři hvězdy, z nichž jedna v dávnověku vybuchla a katastrofa smetla domovskou planetu. Její obyvatelé cestují vesmírem a hledají náhradní planety, které se snaží kolonizovat. Současná astronomie zná dvojhvězdí Sirius A a B, ale podle nových pozorování Siria A se zdá, že se v jeho jasném svitu možná skrývá ještě další hvězda.“ „Pokud by se to exaktně prokázalo, potvrdilo by se pouze to, co Dogoni odedávna znají,“ uvažoval jsem nahlas. „Zdá se být fantazií, že jim tyto vědomosti předali návštěvníci z vesmíru – nebo bude pravda úplně jinde?“ „Pohltit prázdnotu vesmíru, to se mi jeví jako spodní tón rituálů džudžu. Zombie jsou podle dogonské tradice mrtví bez duše, oživení pomocí magie nebo odhmotněné duše,“ pokračoval černý doktor. „Používají se amulety, což jsou pytlíčky, které mají uvnitř více složek. Základní složkou je rostlina, další složka je ze zvířete a třetí složkou je kámen. Příprava amuletu je spojena s obřadem, kdy božstvo napoví domorodému kouzelníkovi, co se má v konkrétním případě dát do určeného sáčku. Následně se pytlíček vykouří kadidlem, přičemž vykuřování odpovídá božstvu, kterému přísluší. Při tomto rituálu kouzelník dýchne na amulet a tím ho oživí.“ „Nedá se tato tradice z pohledu moderní vědy přejít mávnutím ruky?“ zajímal jsem se. „Kouzlo džudžu opravdu funguje, ač tomu jako Evropan nechcete uvěřit. Sám znám jeden silný příběh, kdy toto kouzlo tragicky zafungovalo. Naše rodina žije v hlavním městě, takže se s původní africkou přírodou už tolik nesetkáváme. Můj otec pracoval jako inženýr u jedné britské stavební firmy, která dostala jako zakázku postavit silnici z Accry do vnitrozemí. Hlavní inženýr vedl plán trasy přes velkou vesnici, která měla být do roka vyklizena. Když na místě vyměřovali silnici, dostal se do slovního střetu s místním kouzelníkem. ‚Zemřete ve chvíli, kdy se stavba přiblíží na dohled z vesnice,‘ proklel ho. Angličan se mu vysmál. Rok poté, když se stavba silnice přiblížila ke kouzelníkově vesnici, čtyřicetiletý zdravý inženýr, sportovec, který denně kondičně běhal –, za plného zdraví zemřel v noci na infarkt myokardu. Pitva ukázala, že ve věnčitých tepnách neměl žádné aterosklerotické pláty. Smrt způsobilo prokletí kouzlem džudžu, připravené mimo jiné práškem z vlasů ovlivňované osoby. Jejich malý vzorek získal kouzelník od sluhy inženýra. Ten ho později nenápadně uložil na kritické místo v ložnici inženýra s cílem u postižené osoby vyvolat úmrtí.“ „Hmm, byl to vlastně vrah. Odsoudili ho?“ otázal jsem se. „Kdepak, všichni to tušili, ale nikdo z Afričanů neřekl nic,“ řekl černý doktor. „Může stejný mág také pomoci?“ položil jsem otázku. „Ano, ve venkovských oblastech roli lékařů dosud zastávají tito domorodí kouzelníci. Mají velkou moc nad ostatními lidmi, protože mohou některé choroby vyléčit, ale také usmrtit. Proto se jich lidé bojí a zahrnují je dary, kouzelníci jsou na africké poměry poměrně movití,“ odvětil V. A. N. Roberts. Představoval jsem si soužití lidí na africkém venkově a pochopil, že při magii džudžu se mrtví nevracejí. Možná, že očarovaný člověk tuší něco, čemu se nedá zabránit. „Je žití souhrou magických skupenství?“ zeptal jsem se. „Domorodí lidé jsou veselí, proti nemocem a životním problémům mají kouzla. Rytmy a zpěvem popírají žal poukazem na slunce. Svým způsobem jsou šťastni. Život není matematicky přesný. Jsou zvláštní jevy mezi nebem a zemí,“ opáčil černý doktor. „Tento způsob lidské existence neposlouchá žádný současný zákon, pouze příkazy dané tradicí. Je obranou proti chudobě,“ dodal. Jak asi spal onu osudnou noc ten anglický inženýr? Rušilo ho něco? Co drásalo klid jeho srdce? Zdálo se mi, že prožívám Jákobův sen, v němž vidím žebřík sahající až do nebe, a posléze tajuplnou scénu, v níž Jákob zápasí možná se samotným bohem. „Mohl inženýr pocítit, jak smrt sahá na kliku jeho dveří?“ zajímal jsem se. „Zatímco v magii snu se proti očarovanému muži vzpínaly mraky, on možná snil obraz nad pracovním stolem ve své kanceláři, kde jeřábi nad Edwardovým jezerem tančili svatební tanec,“ řekl africký doktor. Mlčeli jsme. Jak se dá slovy formulovat ticho? napadlo mne. Představoval jsem si, že ve snu se vjemy toho muže stávaly částečným popřením úplné reality, až smrt prudce zasekla počítač času. „Tuhle zprostředkovanou vzpomínku na magii, v níž smrt má skrytou sílu a vede slepě navzdory realitě, mám na celý život,“ prohlásil posléze Afričan a v tom okamžiku jsem měl pocit, že moje já se rozpouští do ticha. Když na ten rozhovor vzpomínám, pomalu začínám kouzlu džudžu s odstupem času věřit. Třeba žijeme v podsvětí a do správného světa se teprve narodíme. Opak přírodního způsobu života – duchovní vyprázdnění a následnou civilizační, nootropní neurózu – prožíváme dnes v nejvyspělejších zemích euroatlantické oblasti. Pohltit prázdno. Ale jak? Tady a teď expandující virtuální svět jakoby podvědomě korespondoval s principem nevědomí. Cosi o tom napovídají počítačové hry. „Nejsou i ony amuletem jakéhosi kouzla džudžu?“ ptám se své doby. „Na iPadu otáčejí stromy hlavu za větrem, co není, ve větvích jsou umělí ptáci, co nezpívají. Za touto absurditou skryta touha oživlého dřeva, lavička v trávě, hovor milenců, kteří nemají kam jít. Láska pláče nerozdána, onehdy cestou z metra položil jsem peníz do klobouku slepci, který nevidí jeho hodnotu ani dárce. Před námi se rýsuje jako budoucnost přelidněný a rozkládající se svět, jenž překlopen do virtuálního prostoru nabízí variaci na kouzlo džudžu. Stát se facebookovým hlasem, co nelže, opájet se pocitem, že nesu poselství mrtvým?“ přemýšlel jsem. „Jak přežít nástrahy naší civilizace?“ rád bych se zeptal některého z mágů kouzla džudžu. Možná by mi odpověděl v tom smyslu, že musíme přijatelnějším způsobem odvrátit krizi vědomí, vrátit lidskou duši svým ukotvením k místu, kde jsme se narodili. Jinak euroatlantická civilizace zanikne.   Nakladatelství Aesculapus, Praha 2019, vázaná, 225 stran, česky, 1. vydání.  

Čas načtení: 2024-04-16 13:39:15

Mystika na vašem zápěstí: Kabbalah náramky

Mystika na vašem zápěstí: Kabbalah náramky redakce Út, 04/16/2024 - 13:39 Zdraví a Krása Klíčová slova: Kabbalah náramky Kabbalah mystika Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Záhadná pouta Kabbalah Kabala, židovská mystika, fascinovala lidi po staletí. Její hluboké učení o Božím stvoření, vesmírných energiích a lidské duši přitahuje ty, kdo hledají hlubší porozumění svému životu a světu kolem sebe. Kabbalah náramky přinášejí tyto koncepty do každodenního života nositele, připomínajíce jim sílu a ochranu spojenou s tímto tisíciletím starým učením. Unikátní e-shop Kabbalahnaramky.cz V České republice se můžeme pochlubit jedinečným e-shopem, který nabízí široký výběr Kabbalah náramků pro každého, kdo hledá spojení s tímto mystickým světem. E-shop Kabbalahnaramky.cz přináší originální designy náramků vyrobených z kvalitních materiálů, které spojují tradiční prvky s moderním stylem. Symbolika a význam Každý prvek Kabbalah náramku má svůj vlastní význam a symboliku. Červená příze, ze které jsou často vyrobeny, je spojena s ochranou a sílou, zatímco hebrejské písmeno alef a znaménko rovno nesou hlubší duchovní významy. Nositelé těchto náramků je často vnímají jako amulet chránící je před zlem a přinášející štěstí. Kromě náramků bez přívěsků se můžete setkat s různými přívěsky na těchto náramcích, mezi oblíbené náramky patří Kabbala náramek srdce, kdy má přívěšek ve tvaru srdce, ať už z hematitu, nebo jiného materiálu. Kabbalah náramky: Více než jen módní doplněk I když mohou Kabbalah náramky sloužit jako módní doplněk, jejich význam je mnohem hlubší. Jsou to symboly spojení s dávnou tradicí, která přináší sílu a inspiraci do každodenního života. Nositelé těchto náramků často nacházejí v nich podporu při svém duchovním růstu a hledání rovnováhy. Přidat komentář Zdroj obrázku Kabbalahnaramky.cz Proč Kabbalah náramky oslovují svět? V dnešní době je spirituality a duchovní praxe stále více integrována do našeho každodenního života. Jedním z fenoménů, který zaujal nejen zastánce duchovního hledání, ale i módní nadšence, jsou Kabbalah náramky.

Čas načtení: 2024-05-26 08:35:21

Proto byste měli vždy nosit turecké oko jako amulet

Turecké oko, v turečtině také „Nazar Boncuğu“, je amuletem velké popularity a kulturního významu v mnoha zemích, zejména ve Středomoří a na Středním východě. Tento amulet, obvykle reprezentovaný jako stylizované modré oko, je považován za mocný talisman proti zlému oku. Ale proč byste měli vždy nosit turecké oko? Pojďme společně objevit hlavní důvody, které z […]

Čas načtení: 2024-07-02 00:00:00

Fajkus, Martin - Pevnost 2024/07

Nová Pevnost se vydává do boje na křídlech draků. Ano, asi nejsledovanější seriál současnosti, Rod draka, právě okupuje nejen vody streamu čili obrazovky počítačů, tabletů, televizí i mobilů, ale i hlavní téma našeho fantastického časopisu. Na HBO a jeho streamingovou platformu MAX se vracejí šupináči dštící oheň a čeká je dost práce. Druhá část seriálové kroniky pádu rodu Targaryenů se nese v duchu „Tance draků“, bratrovražedné občanské války. A u toho my rozhodně nesmíme chybět. Pokud by však pro vás byl ROD DRAKA příliš hlučný, máme tady východisko – fenomén jménem TICHÉ MÍSTO, kde už netrpělivě čekáme na film, který nás zavede na počátek všeho, do DNE 0. A jedeme dál. Uplynulo právě 40 let od doby, kdy poprvé vyšel NEUROMANCER, román pokládaný za neoficiální bibli KYBERPUNKU. Tohle výročí jsme prostě nemohli pominout, a tak vás ve Fokusu čeká pořádná nálož WILLIAMA GIBSONA. O knihách to bude i nadále, podíváme se na zoubek HOLLY krále hororu Stephena Kinga, zabrousíme do vod magického realismu s ROCHUSEM, vyzkoušíme si ODVAHU Johna Gwinneho i KRONIKU KONCE SVĚTA Shigora Birdmana, prožijeme SEVERNÍ DEN i CESTU DOMŮ a nakoukneme také do CHRÁMU AZYLU s přihláškou do HAVRANÍHO SPOLKU. Okouzlí nás i nové komiksy jako CHŘTÁN nebo BLACKSAD 2. V povídkách se Ondřej Neff blýskne TŘEMI PODOBAMI LILITH a podá si nás David Šenk spolu se ZOMBEATLES. Deskovky nabídnou skvěle hodnocený AMULET i NA KŘÍDLECH DRAKŮ, u obou dokonce přidáme i SOUTĚŽ. Chybět nebude ani poutání na PEVNOSTCON nebo FANTASTICKOU OSTRAVU. A ani to zdaleka není vše. Ať se vám nová Pevnost líbí, užijte si ji od první do poslední stránky. Datum vydání: 01.07.2024

Čas načtení: 2024-09-16 04:00:30

Právě vyšlo nové číslo časopisu Můj čas na kafíčko - horoskopy

Z aktuálního čísla:Tajemství andělského čísla 111Horoskop 2025Jaký amulet vás ochrání?

Čas načtení: 2024-12-12 07:37:19

Amulet ze 3. století. Němci se chlubí nejstarším křesťanským nálezem severně od Alp

Amulet archeologové našli u kostry v hrobě na archeologickém nalezišti ve Frankfurtu nad Mohanem.

Čas načtení: 2024-12-12 08:35:00

Německo hlásí nejstarší archeologický nález, jde o svitek z amuletu

Německo hlásí údajně nejstarší křesťanský archeologický nález severně od Alp. Rozluštěný text na papírovém svitku uvnitř nalezeného amuletu ze 3. století obsahuje chválu na Ježíše Krista. Amulet archeologové našli u kostry v hrobě na archeologickém nalezišti ve Frankfurtu nad Mohanem.

Čas načtení: 2024-12-12 10:41:28

„První křesťan severně od Alp byl Frankfurťan,“ naznačuje fylakterium

Německo hlásí údajně nejstarší křesťanský archeologický nález severně od Alp. Rozluštěný text na papírovém svitku uvnitř nalezeného amuletu ze třetího století obsahuje chválu na Ježíše Krista, informovala agentura DPA. Amulet archeologové našli u kostry v hrobě na archeologickém nalezišti ve Frankfurtu nad Mohanem.

Čas načtení: 2024-12-18 08:19:00

V Německu byl objevený tajemný amulet. Mohl by přepsat historii

Archeologové v Německu objevili téměř 1 800 let starý stříbrný amulet. Ten má údajně poskytovat nejstarší důkaz křesťanství severně od Alp. Neobvyklý latinský nápis by tak mohl historikům pomoci pochopit, jak bylo křesťanství praktikováno stovky let zpět. S jeho nálezem se výzkumníci podělili o roky později.

Čas načtení: 2025-03-10 11:43:10

UJEP součástí špičkového výzkumu. Projekt AMULET se věnuje materiálům budoucnosti

Přírodovědecká fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem se od 1. ledna 2024 zapojila do významného projektu Operačního programu Jan Amos Komenský - AMULET (Advanced MUltiscaLe materials for key Enabling Technologies). Projekt se zaměřuje na výzkum pokročilých víceškálových materiálů pro klíčové technologie, které mají široké využití v oblasti... ...

Čas načtení: 2025-04-12 18:04:00

Byly na tom zuby. Tříletá holčička našla 3800 let starý artefakt

Malá dívka z Izraele byla na vycházce se svou rodinou, když ji na cestě zaujal zvláštní kamínek. Po jeho bližším průzkumu se ukázalo, že jde o přibližně 3800 let starý předmět, jenž sloužil jako pečeť a zároveň jako amulet. Stane se součástí nadcházející výstavy.

Čas načtení: 2025-05-27 15:43:48

Amulet: Nabít, zabít, zapít

Všichni nejsme Conanové a všechny války nejsou válkami o osud snubáků a světa. Jsou i menší střety, bitvy a šarvátky, ale jedno je ve všech neměnné: když v nich umřete, jste mrtví, ať už ležíte na polích Pelennoru, nebo Agrofertu. A do takových „malých“ bojů vás vezme Amulet.

Čas načtení: 2025-05-31 01:00:00

Chiovatto, Carol - Aha, čarodejnica!

Ísis je čarodejnica. Monitoruje nadprirodzené javy v São Paule a neraz sa zapletie aj do života bežných ľudí, hoci pravidlá Rady to zakazujú. Podarí sa jej rozlúštiť správu od božstva Ešua a zistiť, čo znamená amulet v tvare jaguára, vypátrať unesené dievčatko a nájsť mamu dvanásťročného chlapca? Nič nie je také jednoduché, ako sa spočiatku zdá, proti nej totiž stojí silný protivník a za pätami neustále sliedi otravný audítor. Aha, čarodejnica! je mestská fantasy s poriadnou dávkou napätia a prvkov afro-brazílskej kultúry. Datum vydání: 30.05.2025

Čas načtení: 2025-06-04 14:59:00

Systém umí předvídat vývoj rostlin. Vyvinuli jej vědci z Česka a Anglie

Efektivní a přesné měření morfologických a fyziologických vlastností rostlin a předvídat jejich vývoj dokáže s pomocí umělé inteligence systém AMULET. Vyvinuli jej odborníci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého v Olomouci, VŠB-Technické univerzity Ostrava a z Imperial College London.

Čas načtení: 2025-06-04 20:33:00

Olomoučtí vědci vyvinuli systém Amulet, pomocí AI předvídá vývoj rostlin

Vědci vyvinuli systém s názvem Amulet, který za pomoci umělé inteligence (AI) dokáže efektivně a přesně měřit morfologické a fyziologické vlastnosti rostlin. Díky propojení řady zobrazovacích metod s pokročilými algoritmy strojového učení systém umožňuje předpovědět na základě získaných dat další vývoj a kondici rostlin, což jsou stěžejní informace pro pěstitele i šlechtitele zemědělských plodin. ČTK o tom informovali zástupci Univerzity Palackého (UP). Na vývoji spolupracovali odborníci z jejího ústavu CATRIN s odborníky z VŠB-Technické univerzity Ostrava a výzkumné univerzity v Londýně.