Po 16letech jsem zahodil všechen kod webu a napsal celý kod znovu. Vypadá to tu +- stejně, ale pokud narazíte na něco co vám vadí tak mi o tom napište: martin@vorel.eu nebo se mi ozvěte na twitteru Začal jsem dělat change log.

Kurzy ze dne: 06.06.2025 || EUR 24,750 || JPY 15,035 || USD 21,695 ||
sobota 7.června 2025, Týden: 23, Den roce: 158,  dnes má svátek Iveta, zítra má svátek Medard
7.června 2025, Týden: 23, Den roce: 158,  dnes má svátek Iveta
DetailCacheKey:d-1008067 slovo: 1008067
Lezenie na 150-metrovú vežu v Londýne

<p>Po tomto ide mráz po chrbte! James Kingston je tu znova. Takto si bez istenia vyliezol na londýnsku 150-metrovú South Bank Tower a na žeriav nad ňou, kde visel len na jednej ruke.</p> <p>The post <a rel="nofollow" href="https://www.nudavpraci.sk/videa/lezenie-na-150-metrovu-vezu-v-londyne/">Lezenie na 150-metrovú vežu v Londýne</a> appeared first on <a rel="nofollow" href="https://www.nudavpraci.sk/">nudaVpraci.sk</a>.</p>

---=1=---

Čas načtení: 2021-01-11 17:50:11

Kniha Brigid Graumanové Loutkové divadlo strýčka Otta vyvolává ostražitost před přízrakem antisemitismu

Kdo uteče, všechno ztratí, ale zachrání se. Kdo nestihne utéct, nezachrání si ani holý život… A ten, kdo pochopí, že po válce nemá smysl se vracet tam, odkud před ní utekl, bude mít náskok a ušetří si další rozčarování a potíže… Tak by se daly charakterizovat osudy členů židovské rodiny, jež novinářka Brigid Graumanová sleduje v průběhu dvou století. Všichni její předkové byli běženci. Chudí lidé, kteří se dokázali na konci 19. století rychle vyšvihnout a zaznamenat pozoruhodný společenský vzestup. Irský dědeček vyšel z chudé chalupy a stal se prvním velvyslancem Irska ve Velké Británii. Český dědeček, jenž vyrůstal v Brně nad ševcovskou dílnou otce, se stal kapacitou mezinárodního práva ve Vídni. Graumanové se podařilo shromáždit sedm memoárů od rodinných příslušníků, jimž vévodí vzpomínka na strýce Otto Flattera, nadaného malíře, kterému se podařilo včas utéct před Hitlerem z Vídně do Londýna. V roce 1932 vyřezal a omaloval lepenkové figurky znázorňující některé členy rodiny. Jeho loutkové divadlo přečkalo dramata exilu a zachovalo se dodnes. Loutkové divadlo strýčka Otta vychází v době, kdy umírají poslední svědkové holokaustu, což představuje hrozbu, že toto téma přestane být vnímáno skrze konkrétní příběhy konkrétních lidí. I nebezpečí, že bude docela zapomenuto, což může vést k tomu, aby se něco podobného v historii opakovalo. Dílo Brigid Graumanové vyvolává znepokojení a vyzývá k bdělosti. „Velká tragédie druhé světové války tkví v tom, že jednak dosadila osoby s psychopatickými sklony do mimořádně silných mocenských pozic, jednak živila a rozšiřovala zvrácenost společenských systémů do té míry, že i obyčejní lidé začali být schopni páchat zlé skutky, a to dokonce s velkým zápalem,“ vysvětluje britský historik Keith Lowe, proč během žádného jiného válečného konfliktu nezemřelo tolik civilního obyvatelstva. Proto taky druhá světová válka tak silně zasáhla do rodinných historií – a v prvé řadě do těch židovských, včetně předků Brigid Graumanové. Autorka v knize Loutkové divadlo strýčka Otta vypráví dramata sedmi rodinných příslušníků. Dílo můžeme vnímat coby další svědectví o tom, jak druhá světová válka a holokaust vykloubila životy rodin. Možná někdo řekne, že takových příběhů četl již řadu. Ale v tomto případě oněch sedm osudů tvoří dohromady velký panoramatický celek. V knize Brigid Graumanové kupříkladu najdeme zmínku o lodi Arandora Star, jež odvážela za války z Liverpoolu do Kanady nepohodlné cizince – Britové bohužel nedokázali rozlišit mezi německými nacisty a německy mluvícími Židy, a tak skončili absurdně ve stejných sběrných táborech. Tato loď byla torpedována a cestující zemřeli. Členové autorčiny rodiny tomuto osudu naštěstí těsně ušli… „Přízrak antisemitismu patrně nikdy nezmizí,“ píše Graumanová, „a jako doklad svých obav předkládám tento příběh příslušníků běžné židovské rodiny…“   Ukázka z knihy Kapitola dvacátá druhá 1938 Motýlí chlapec Bus byl drobný chlapec, na svůj věk malý, a rychle se zadýchával. Na základní škole v Brně ho šikanovali němečtí spolužáci, zárodeční nacisti, kteří mu říkali „krevetka“ nebo „typický židáček“. Ale v sedmnácti letech byl jedním z nejlepších plavců v Československu a připravoval se k účasti na Olympijských hrách v Berlíně 1936. Z deseti bratranců v mé rodině byl jediným opravdovým sportovcem.      Lékař a kritik společenských poměrů Max Nordau, jenž s Theodorem Herzlem přišel s ideou sionismu, razil na konci 19. století termín Muskeljudentum (svalnaté židovstvo) ve smyslu cvičení na čerstvém vzduchu a rozvíjení tělesné zdatnosti mladých Židů. Inspiroval mimo jiné i zakladatele sportovního klubu Hakoah Vídeň s prvotřídním týmem fotbalistů, který cestoval po celém světě a měl své fanoušky od Ruska po Spojené státy.      Židovští zlatí medailisté v zemích bývalého Rakouska-Uherska se vyskytovali ve všech sportech, počínaje tenisem přes veslování a šerm až po zápas a vodní pólo. Makkabi, zastřešující sportovní organizace v liberálním Československu, čítala tucty sportovních klubů a sponzorovala ji vláda. Sportovní jednotu Hagibor v Praze proslavili její plavci.      V Hagiboru se Bus ocitl spíš náhodou. Když se rodiče přestěhovali z Brna do Prahy, aby tu otevřeli nový dům obuvi, dovolili mu odejít ze školy ve čtrnácti letech a pokračovat v samostudiu. Tak také učinil a trávil celé hodiny v městské knihovně. Zároveň navštěvoval poctivě atletický stadion.      „Jednoho studeného dne v září, když jsem vyšel z převlékací kabinky v kraťasech a vestě, se do mě dala zima a vůbec jsem se cítil mizerně. Začalo pršet. ‚Co tady ksakru dělám‘? řekl jsem chlapci, který tam stál. ‚Atletika mi nejde a ještě tady mrznu. Co to má za smysl?‘ Usmál se a řekl: ‚Se mnou je to úplně stejné. Víš co? Umíš plavat?‘ Řekl jsem, že ano. ‚No tak proč nevstoupíš do Hagiboru, to je židovský plavecký klub? Je to pod střechou a v teple.‘“      Busova matka Klára ho naučila plavat v Dunaji, když byl malý, v zimě chodili plavat do lázní Diana s železnou kopulí. První léto v Praze trénoval po svém, ale napřesrok, když porážel dorosteneckého mistra republiky, všiml si ho trenér. František Getreuer, přezdívaný Getre, byl sportovní hvězda, suverénní polyglot, který držel všechny národní rekordy ve volném stylu i jeden evropský. Vzal Buse pod svá křídla, přinutil ho trénovat několik hodin denně a připravil ho pro pražské mistrovství seniorů.      Zpočátku ještě nezažíval Bus dobré časy, ale byl rozhodnutý vytrvat. „Vypil jsem snad půlku vody ve Vltavě. Všechny svaly mě bolely a ramena jsem měl tak ztuhlá, že jsem chodil shrbený. ‚Tak dobrá,‘ řekl jsem si. ‚Ve škole jsem nestál za nic a v atletice jsem byl beznadějný. Ale plavat umím.‘“      V den mistrovství seděli rodiče v hledišti. „Mezi seniory, kteří byli skoro všichni nejméně o pět let starší, jsem vypadal jako dítě. ‚To budeš závodit s těmihle dospělými?‘ ptal se starostlivě otec. ‚Ovšem, a porazím je!‘ řekl jsem. A taky že jsem je porazil. Byl jsem teď nejlepší prsař v Praze.“      Při tréninku měl jednou příležitost sledovat dvě dánské plavkyně, kraulařku Ragnhild Hvegerovou a prsařku Inge Soerensenovou, v té době obrovský dvanáctiletý talent, jak plavou v plném tempu celých 200 metrů. Zjevně bez námahy pak vyskočily z vody a šly si kopat s míčem. Soerensenová se později stala dánským symbolem hnutí odporu proti německým okupantům.      „Nikdy předtím jsem nic takového u nikoho neviděl. Zavedený způsob na 200 metrů znamenal plavat 150 metrů středním tempem a sprintovat až posledních 50 nebo i méně.“ Bus se zeptal trenéra Soerensenové, jaké má časy, ale ten mu to neprozradil. Když si chtěl její čas změřit sám na stopkách, vyhnali ho.      „Věděl jsem jen to, že plavala o hodně rychleji než já. Jestliže to dokáže tahle dvanáctiletá, dokážu to také, rozhodl jsem se, a začal jsem plavat jako ona. Nebylo snadné udržet stejné tempo po celou dobu, ale viděl jsem, že to jde, a nakonec jsem to dokázal a znatelně si vylepšil čas.“      Hitlerův ministr propagandy Joseph Goebbels spatřoval v berlínské olympiádě zlatou příležitost. Pouhých pár měsíců po přijetí norimberských zákonů zbavujících Židy základních práv byla zavedena diskriminační opatření. Český plavecký tým sestával téměř výhradně z Židů, členů pražského Hagiboru nebo bratislavského klubu Bar Kochba, a ti prohlásili, že se olympiády nezúčastní.      To rozlítilo vedení Československé sportovní federace do té míry, že plavce na rok vyloučilo ze všech soutěží. Pak se ale za ně postavila řada českých herců i Kafkův přítel, spisovatel Max Brod, a zákaz byl zrušen, takže stihli národní mistrovství v roce 1937. Bus byl na prázdninách v Lublani a hned, jak se dozvěděl, že může závodit, spěchal domů. Pár minut před startem vyskočil z tramvaje, roztrhl si oblek, natáhl plavky, skočil do vody – a vyhrál.      Bus sbíral dál medaile, ale Hitler rozdmychával nespokojenost mezi německy mluvící většinou v československém pohraničí a otevřeně Československu vyhrožoval. Hornatá oblast Sudet, kde žili Němci na okraji Československa, byla tvrdě postižena hospodářskou krizí a lidé zde byli snadnou kořistí populistického štvaní. Nálada v Praze byla odbojná. Hagibor zaslal všem členům dopis, v němž žádal, aby spolupracovali s policií při každé dobrovolné činnosti, již bude vyžadovat.      Uprostřed noci 21. května 1938 vzbudila Klára Buse a řekla mu, aby se šel hlásit na policejní stanici. „Mluvilo se o německém napadení. V noci bylo přikázáno zatmění a armádní světlomety pročesávaly oblohu.“ Bus čekal s hrstkou dalších chlapců na stanici do rozednění, kdy uslyšeli rachot tanků, jak startovaly motory, a potom s rámusem projížděly kolem, za nimi dlouhé kolony nákladních aut s vojáky. Ulice byly plné vojáků a ozbrojených policistů.      Vláda vyhlásila všeobecnou mobilizaci a tisíce vojáků a rezervistů se hlásily zázračně rychle a účelně ke svým jednotkám nebo v nejbližších kasárnách, aby odtud pokračovaly do obranných postavení na hranicích. Jeden četař zavedl Buse na křižovatku pod Pražským hradem a poručil mu řídit dopravu. „Bylo mi to teď jasné. Vykonával jsem důležitou práci, abych umožnil policii připojit se k vojsku na německých hranicích. Nakonec to bude hezký den. Měl to být poslední hezký den.“      Vojáci se od hranic brzo vrátili, pušky měli zabalené v černém flóru. Vypadali unaveně a poraženecky. Němci odtáhli. Bus se vrátil k tréninku, plaval bazény sem a tam, jenom paže, potom střídal krátké sprinty se středním prsařským tempem. Doma poslouchal s rodiči rozhlas. „Zprávy v češtině, zprávy z Německa, Británie, Francie. Věděli jsme, že bude válka, jenom jsme chtěli vědět kdy.“      Došlo mu tehdy, jak je strach nestálý. „Zjistil jsem, jako i později během války, že lidé se neumí bát dlouho. Někteří napětí neunesou a zhroutí se nebo spáchají sebevraždu, ale většina si zvykne docela rychle a strach potlačí.“      Podle Buse byla rodina blízko k emigraci do Bolívie. Nakonec se přece jen rozhodli odjet. Vnitrozemská andská země patřila k několika málo státům, které nabídly azyl tisícům utečenců, a přijala 20 000 Židů, jak se lze dočíst v knize Hotel Bolivia. Vyplnili žádosti a čekali, až dostanou víza, když celý plán ztroskotal; diplomat pověřený vystavováním víz byl propuštěn právě ve chvíli, kdy cestoval z La Pazu do Francie, a všechny papíry hodil do moře. Po tomto pokusu zůstat spolu jako rodina soustředil Fritz s Klárou veškeré úsilí k tomu, aby dostali do bezpečí jediné dítě.      Pod pevnou rukou prezidenta Edvarda Beneše bylo Československo v roce 1938 poslední baštou proti nacistům. Hory kolem země znamenaly překážku německé expanzi na východ a pevnosti stavěné od roku 1936 s pomocí francouzských konstruktérů Maginotovy linie byly takřka nedobytné. Země měla také mocnou výzbroj a zbrojní průmysl, zásobovala mimo jiné i Brity těžkými kulomety Bren. Tanky a letectvo patřily v Evropě k nejmodernějším a nejúčinnějším.      Němci ale pokračovali ve své kampani na odtržení sudetských území a Spojenci zapomněli na svůj slib bránit Československo proti německé agresi. Hitler vychrlil v projevu 12. září 1938 urážky na adresu Benešovy vlády a podnítil nacistickou revoltu v Sudetech, kde Němci rozbíjeli a ničili židovský majetek. Gedye z londýnských Timesů odjel do Karlových Varů a viděl tam hákové kříže, sklo a suť obchodů. Graumannovi měli ve Varech závod s obuví, ani ten nebyl ušetřen.      Hitler varoval Čechy, že nepředají-li Sudety do 1. října 1938, zabere je německá armáda silou. Dvacátého třetího října Československo znovu mobilizovalo, rezervisté spěchali na frontu. „Češi se nebáli postavit se obrovské přesile na obranu svobody,“ psal Gedye. „Bylo to i tím, že měli skutečnou svobodu, za niž stálo bojovat. Republika Masaryka a Beneše byla opravdovou demokracií a každý věděl velmi dobře, za co je třeba nasadit život.“      Krátce po tom, co Bus překonal československý rekord na 400 metrů prsa, předal mu tajemník jednoty dopis z londýnského klubu Makkabi. „Pořádali plavecký galavečer v lázních Goulston Street v londýnském East Endu. Dopis byl pozvánkou k účasti a k představení nového stylu motýlek.“      Od této chvíle v září 1938 šlo všechno rychle. Česká národní banka poskytla Busovi jednu libru šterlinků, víc nebylo povoleno. Klára mu koupila zlatý prsten a zlaté švýcarské hodinky Schaffhausen. Obnovili mu pas, a protože si nestihl opatřit vlastní fotografii, použili jednu bratrance Johna.      „Nejdůležitější ze všeho byl kufr. Muselo se do něj vejít dostatek oblečení, které mělo nějaký čas vydržet, protože jsem doufal, že v Británii nelegálně zůstanu. Neměl jsem povolení k emigraci, ani k návštěvě. Imigrační úřady měly rozhodnout, jak dlouho se mohu zdržet. Proto ta starost s kufrem: příliš mnoho věcí by vzbudilo podezření. Takže jeden dostatečně velký kufr s půltuctem košil a dvěma obleky, dva páry bot, nějaké spodní prádlo, plavky a moje alba a výstřižky z novin.“      Nějaký čas ještě běžel život normálně. Časně ráno chodil Bus na trénink, potom do Graumannova obchodu na rohu Příkopů a Václavského náměstí, poobědval, znovu šel trénovat na vojenskou plovárnu na Vltavě a zase do obchodu, kde zůstal do sedmi večer. A než se nadál, odjížděl z Wilsonova nádraží v Praze a vykláněl se z okna. „Máma stála na nástupišti, mávala na rozloučenou a usmívala se. Bylo deset hodin 27. září, studený slunečný den. Na sobě měla hnědý plátěný kabát s kožešinovým lemem, beztvarý hnědý klobouk a plstěné boty s gumovou podrážkou. V té chvíli jsem si uvědomil, že už ji nikdy neuvidím.“      Když Bus dojel do Calais, čekala v přístavu převozní loď. „Nebylo kam si sednout, loď byla přecpaná lidmi. Jakmile jsme vypluli, ozvalo se z amplionů hlášení, že se cizí státní příslušníci mají shromáždit na palubě k imigračnímu odbavení. Vznikla dlouhá fronta a postupovali jsme hrozně pomalu, s kufry v rukou. Jednoho po druhém nebo manželské páry volali do malé kanceláře. Zdálo se to nekonečné. Přede mnou byla jedna velice rozrušená Židovka. Zavolali ji dovnitř, a když za několik minut vyšla, plakala. Musí se vrátit toutéž lodí zpátky do Německa.“      Pak přišel na řadu Bus. „Vytáhl jsem pas. ‚Účel návštěvy?‘ ‚Byl jsem pozván na plavecké závody v Londýně.‘ ‚Jak máme vědět, že umíte plavat?‘ zeptal se imigrační úředník spíš zvesela. ‚Můžete se podívat do mého obrázkového alba, jsou v něm výstřižky z novin.‘ ‚Proč jste tak bledý, když jste tak dobrý plavec? Nemáte náhodou mořskou nemoc?‘ – znělo to znovu jako vtip, ale upíral na mě pátravý pohled. ‚     Trochu snad ano. V plaveckém bazénu nemáme vlny.‘ Dal mi do pasu velké razítko a zasmál se. ‚OK, věřím vám. Tři týdny. Jenom tři týdny. OK?‘“ Mořskou nemoc Bus neměl, ale už týden hladověl. Teď mířil do Londýna. Ostatní plavci z pražského Hagiboru takové štěstí neměli. V době, kdy se dalo uvažovat o vystěhování, zůstal plavecký šampion Getreuer v Praze, protože měl mentálně postiženého bratra a nechtěl ho opustit. Oba byli zavražděni v lágru, stejně tak skoro všichni z 300 členů klubu. Bus už nikdy nezávodil.      29. září září, dva dny po tom, co Busův vlak vyjel z Wilsonova nádraží, byly Sudety rozhodnutím Mnichovské mírové konference přisouzeny Hitlerovi, se souhlasem Británie, Francie a Itálie. Britští a francouzští diplomaté pak sdělili prezidentu Benešovi stanoviska svých vlád, že když se nepodřídí, bude Československo odpovědné za německou agresi. Vláda se raději rozhodla kapitulovat, než aby rozpoutala beznadějnou válku.      „Když přišla zpráva o kapitulaci,“ psal Gedye, „všechen lid se rozplakal. Doslova na každém rohu, ve všech dveřích, v každé hospodě, muži a ženy, oči zarudlé slzami hanby a vzteku.“ Pokud Busovi rodiče Fritz a Klára plakali také, pak museli slzet i úlevou z toho, že jejich syn zemi opustil.   Brigid Graumanová se narodila v roce 1953 v Ženevě irské matce a americkému otci. Dětství prožila ve Francii, Izraeli a Belgii. V Bruselu pracovala jako novinářka a dlouhé roky byla šéfredaktorkou anglického týdeníku The Bulletin. Vedla rozhovory s filmaři a architekty, spisovateli a hudebníky, a zprostředkovávala pro britská a americká média různorodá témata, jako je romská problematika, sociální politika nebo urbanismus.   Z anglického originálu Uncle Otto’s Puppet Theatre, vydaného v Bruselu v roce 2019, přeložil Josef Moník. Vydalo nakladatelství Prostor roku 2020, 312 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

\n

Čas načtení: 2019-08-04 08:50:59

Historie českého PEN klubu a jeho polistopadová éra

Letos si připomínáme 30 let od „probuzení“ českého centra Mezinárodního PEN klubu na podzim roku 1989, proto jsme o stručný přehled klíčových okamžiků jeho dosavadní existence požádali profesora Vladimíra Křivánka, mj. autora knihy Svědomí slova. Český PEN klub v proměnách doby.  Mezinárodní spisovatelská organizace PEN klub vznikla po první světové válce, kdy řada evropských intelektuálů byla přesvědčena, že nebezpečným vlnám nesvobody, nacionalismu, šovinismu, xenofobie a intolerance, které rozpoutala v tragickém měřítku světová válka, je třeba vzdorovat nenásilnou a cílevědomou cestou sbližování lidí a národů, svobodným šířením humanistických myšlenek a vzájemným poznáváním. U zrodu této organizace stála autorka venkovských románů a podnikatelka ve stavebnictví Catherine Amy Dawson Scottová, která pojala myšlenku jakéhosi výběrového „diner clubu“, kde by se na pravidelných slavnostních večeřích setkávali spisovatelé, zprvu angličtí, poté z USA, Evropy, a nakonec z ostatních zemí. Chtěla postupně vybudovat celosvětovou síť takovýchto klubů, v nichž by domácí literáti hostili zahraniční členy, mluvili s nimi, poznávali jejich tvorbu a názory. Pátého října 1921 se v salonku londýnského podniku Florence Restaurant sešlo jednačtyřicet anglických spisovatelů a založili PEN klub. Hlavní podmínkou členství bylo profesní mistrovství v oboru slovesného umění – moc zacházet s perem: iniciálová značka názvu v angličtině značí jednak pero, tradiční nástroj spisovatelů, jednak označuje jednotlivé profese lidí vládnoucích perem – P (Playwrights [dramatici], Poets [básníci], Prosaists [prozaici]); E (Essayists [esejisté], Editors [vydavatelé, editoři, redaktoři]); N (Novelists [romanopisci, spisovatelé]). Československé centrum PEN klubu vzniklo z popudu Karla Čapka, který si po úspěšné návštěvě Londýna a britských ostrovů v roce 1924 uvědomil, že idea PEN klubu je jedinečnou příležitostí, jak navázat důležité kontakty s významnými spisovateli celého světa, nabídnout literární díla českých autorů k překladu a porozhlédnout se po světě po textech vhodných k překladu do češtiny. Ustavení československého centra PEN klubu se konalo 15. února 1925, kdy se 38 českých spisovatelů, redaktorů, vědců a překladatelů sešlo v kavárně Louvre k založení nové spisovatelské organizace. Slavnostně zahájil pražský PEN klub svou činnost 30. března 1925 společnou večeří v Obecním domě za účasti prezidenta Masaryka, jeho dcery Alice a ministrů Edvarda Beneše a Ivana Markoviče. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} V tomto nejslavnějším období své pohnuté historie byl československý PEN klub mnohonárodnostní a tolerantní – vedle demokraticky smýšlejících Němců se k němu hlásili Slováci, v Praze žijící Maďaři, Rusové, Židé. Vedle novinářů, básníků, dramatiků a prozaiků byli v PEN klubu zastoupeni i někteří významní vědci, nakladatelé, divadelníci, diplomaté a vysocí státní úředníci. V roce 1938 měl pražský PEN klub kolem 150 členů. Vrcholem meziválečných aktivit československého PEN klubu byl mezinárodní kongres PEN klubů v roce 1938 v Praze. Byl to i důležitý politický čin, neboť po březnovém anšlusu Rakouska, ohrožení republiky ze strany hitlerovského Německa a sudetských Němců bylo třeba přesvědčit světovou veřejnost o demokratických poměrech v zemi, a vyvrátit tak nacistickou propagandu o potlačování práv německých spoluobčanů. Přes velký úspěch pražského kongresu se však dějiny posunuly k dalšímu tragickému konfliktu. V prosinci 1938 zemřel na zápal plic nevybíravými útoky reakčního tisku tzv. druhé republiky tehdy napadaný Karel Čapek. Jeho pohřeb lze pokládat za symbolický konec prvního období existence českého PEN klubu. Po mnichovské krizi existovalo pražské centrum až do roku 1942, ale jeho činnost byla ochromena. V roce 1940 byl exilovými spisovateli založen Československý PEN klub v Anglii, jehož předsedou se stal František Langer, tajemníkem pak Viktor Fischl. Po osvobození byla činnost domácího PEN klubu zahájena symbolicky tryznou za všechny, kteří zemřeli v době války, byli popraveni, umučeni a nedožili se vytoužené svobody. V letech 1949–1957 byl klubový život v útlumu. Řada tehdejších spisovatelů, mnohdy členů PEN klubu, skončila v emigraci, ve vězení nebo v táborech nucených prací. V letech 1957–1969 pražské centrum PEN klubu znovu zintenzivnilo svou činnost, přijímalo významné hosty ze zahraničí, pořádalo zajímavé přednášky, členové PEN klubu začali znovu pravidelně jezdit do zahraničí na kongresy PEN klubů. V těchto letech pražský PEN klub přijímal nové, významné a velmi zajímavé členy: D. Tatarka, E. Goldstücker, J. Škvorecký, I. Klíma, V. Havel, K. Šiktanc a další. Vstupem okupačních vojsk v srpnu 1968 a následnou Husákovou „normalizací“ byly znovu přerušeny nadějeplné aktivity českého PEN klubu. Téměř po dvacet let bylo pražské centrum PEN klubu hibernováno (mělo status „spícího centra“) a teprve koncem osmdesátých let se otevřela pro jeho činnost příznivější doba. Tehdy vzniklo provolání, jež podepsali autoři z řad disidentů, literáti volně publikující i několik spisovatelů, kteří byli členy oficiálního Svazu českých spisovatelů. Na podzim roku 1989 proběhla v bytě Jiřího Muchy schůze prozatímního vedení PEN klubu (účastnili se jí V. Havel, I. Klíma, H. Bělohradská, J. Štroblová, M. Kadlečíková, D. Fischerová, J. Nesvadba, K. Šiktanc, L. Čivrný a další). V neděli po pátečním listopadovém zásahu proti studentům se konala v bytě Karla Šiktance další schůze, kde bylo vytvořeno ostré provolání PEN klubu proti represím na studentech a za svobodu projevu. Někteří pozvaní návštěvníci se však na schůzi vůbec nedostali; bezpečnost je v přízemí domu zadržela a odvezla k výslechu na dejvickou policejní stanici. Skutečná obnova PEN klubu se uskutečnila na řádně svolané valné hromadě v domě U Melounu na Starém Městě 4. ledna 1990. Tam bylo zvoleno nové vedení pražského centra s předsedou Jiřím Muchou. Následujícího roku převzal vedení Ivan Klíma, kterého po dvou letech nahradil Jiří Stránský. Čestným předsedou českého PEN klubu se stal Václav Havel. Dlouholetého úspěšného předsedu PEN klubu Jiřího Stránského vystřídal od roku 2006 básník, písničkář, prozaik a překladatel Jiří Dědeček. V začátcích znovuobnoveného PEN klubu bylo třeba obnovit vztahy se spisovateli různých zemí, zejména se západními sousedy, jež minulý režim na dlouhou dobu přerušil. V květnu 1990 se na dobříšském zámku konalo setkání českých a německých spisovatelů, tradiční čtení autorů Skupiny 47 – Wernera Richtera, Güntera Grasse a dalších německých autorů. Největší polistopadovou událostí mezinárodního významu, kterou uspořádal český PEN klub, byl pražský mezinárodní kongres PEN klubů. Uskutečnil se ve dnech 6.–12. listopadu 1994 pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla. Byl kongresem diskusním s hlavním tématem „Literatura a tolerance“. V průběhu konání kongresu byla poprvé udělena Cena Karla Čapka za literaturu, která se od té doby uděluje pravidelně každý sudý rok. Poprvé tuto prestižní cenu, určenou nejvýznamnějším českým spisovatelům, výjimečně obdržely dvě velké osobnosti světové literatury – německý spisovatel Günter Grass a americký prozaik Philip Roth. Vedle tohoto ocenění je od roku 1996 udílena Cena PEN klubu za celoživotní dílo, kterou vystřídala obdobná cena s názvem Vlastní cestou; je udílena v každém lichém roce. Oceněním polistopadové práce českého PEN klubu bylo i zvolení českého zástupce Jiřího Gruši prezidentem mezinárodního PEN klubu na dvě funkční období (2003–2009). Významnou aktivitou nového vedení českého PEN klubu byla celková rekonstrukce Domu bratří Čapků v Budislavi u Litomyšle. Český PEN klub má dnes 200 členů; dvanáctičlenné prezidium v čele s předsedou pracuje v několika výborech. Nejvýznamnější z nich je výbor pro vězněné spisovatele. Ten vyhledává a zveřejňuje případy perzekvovaných a utiskovaných slovesných tvůrců a žádá jejich vlády o svobodu pro ně. Dnes je České centrum Mezinárodního PEN klubu aktivní součástí celé sítě celosvětového společenství s ústředím v Londýně (145 center ve 104 zemích; zastupují kolem 20 000 autorů). Rozvíjí Čapkovo dědictví, stará se o sbližování spisovatelů, národů, států a kultur. {/mprestriction}  Autor je básník a literární historik.

\n

Čas načtení: 2024-08-05 13:36:00

V Británii zuří nepokoje. Výtržníci útočili na hotel, premiér je chce potrestat

V Londýně v pondělí zasedne vládní komise pro mimořádné události. Výbor bude jednat o možnostech boje proti extremismu a sílícím protiuprchlickým náladám ve Velké Británii. Jedná se o reakci na víkendové nepokoje, při kterých policie zadržela přes 150 lidí.

\n

Čas načtení: 2024-08-07 00:00:00

Přehlídka automobilových klenotů, kde je i vzácné porsche obyčejné

O posledním červencovém víkendu se na břehu bavorského jezera Tegernsee konala první německá výstava Concours of Elegance. Pořadatelé, kteří organizují i podobnou akci v Londýně, přivedli 50 soutěžních exponátů a dalších 150 zajímavých aut. Laťka je nastavena vysoko, ambicí totiž bylo zařadit se mezi nejprestižnější akce, jako je Pebble Beach nebo italské Concorso d’Eleganza Villa d’Este.

\n

Čas načtení: 2024-12-09 13:29:00

Kosti za 240 milionů korun. V Londýně se chystá unikátní dražba

V Londýně se budou dražit tři dinosauří kostry, které jsou staré asi 150 milionů let. V období přibližně před 157 až 145 miliony let brázdili Zemi. Za tuto historickou vzácnost bude muset zájemce hodně zaplatit.

\n
---===---

Čas načtení: 2024-06-24 13:22:14

Ford vyhrál legendární závody do vrchu na Pikes Peak. Závodní Ford F-150 Lightning SuperTruck řídil Romain Dumas

Ford F-150 Lightning SuperTruck dnes zaznamenal úspěch na 102. ročníku závodu Pikes Peak International Hill Climb s časem osm minut a padesát tři sekund, čímž se na této hoře stal v roce 2024 celkově nejrychlejším vozem. Stalo se tak jen několik dní poté, co stanovil nový kvalifikační rekord pro třídu Open s časem 3:32,831, který […]

Čas načtení: 2025-03-16 17:18:15

Test Audi A5 Avant TFSI quattro 150 kW | 2025

Do nabídky Audi se dostal úplně nový model, který tam nikdy nebyl. Ovšem pouze svým označením. V nejnovější generace se totiž Audi A4 Avant jmenuje A5 Avant. Je to kvůli tomu, že německá automobilka chtěla dát sudá čísla v názvu elektrickým modelům a lichá nechat pro spalovací auta. V testu jsme vyzkoušeli Audi A5 Avant […]

Čas načtení: 2025-04-22 17:18:22

Test Audi A5 Limuzína 2,0 TDI quattro 150 kW | 2025

Nová generace Audi A5 se proměnila, převzala také roli původního Audi A4, takže se nově nabízí i s karoserií kombi. My jsme ovšem vyzkoušeli verzi, kterou v České republice automobilka pojmenovala jako "limuzína". Pod kapotou pětidveřového liftbacku jsme měli 150kW naftový dvoulitr s pohonem všech čtyř kol.

Čas načtení: 2024-07-07 10:00:00

Šok. Ve francouzských volbách vítězí levicově zelená koalice

Francouzské volby 2024: průzkum ukázal šokující vítězství levicově-zelené aliance, krajní pravice se propadla na třetí místoLevicově-zelená aliance se ujímá vedení: první odhadyVolební místnosti ve Francii jsou uzavřeny a byly zveřejněny první projekce.Francouzské národní shromáždění má 577 křesel, přičemž pro absolutní většinu je potřeba 289 křesel.Zde jsou první odhady rozdělení mandátů od společnosti Ipsos. Podle něj vede levice, což je výrazný posun oproti průzkumům veřejného mínění během kampaně.Levicově-zelená Nová lidová fronta: 172-192 křeselSpojenci Emmanuela Macrona: 150-170 křeselKrajně pravicové Národní shromáždění a jeho spojenci: Národní fronta: 132-152 křeselA zde jsou prognózy agentury Ifop.Stejně jako Ipsos, i prognóza Ifopu dává na první místo levicově zelenou Novou lidovou frontu.Levicově-zelená Nová lidová fronta: 180-215Macronovi spojenci: 150-180Krajně pravicová Národní fronta a její spojenci: 120-150 křeselAgentura Ifop přináší zajímavé rozdělení předpokládaných mandátů podle jednotlivých stran.Národní shromáždění: 120-130Renesance: 107-115Francie neskloněná: 85-94Socialistická strana: 55-65Republikáni: 60-63 🔴 Résultats législatives: le Nouveau Front populaire arrive en tête avec 175 à 205 députés➡ Le camp présidentiel obtient entre 150 et 175 sièges et le Rassemblement national entre 115 et 150 pic.twitter.com/ZlJMkZ4Dud— BFMTV (@BFMTV) July 7, 2024 🗳️🇫🇷Election #legislatives2024 : 2e tourProjection en sièges à l’Assemblée nationaleNouveau Front Pop. : 180-215Ensemble (Majo. Pres.) : 150-180RN et alliés : 120-150@IfopOpinion pour @TF1 @LCI (20H00) pic.twitter.com/kE1nMaVMLU— Ifop Opinion (@IfopOpinion) July 7, 2024

Čas načtení: 2024-10-03 17:59:50

Nový Peugeot E-408: 100% elektrický, nečekaný z každého úhlu pohledu

Peugeot doplňuje svou modelovou řadu o 100% elektrický Peugeot E-408. Tato nová verze navazuje na uvedení plug-in hybridního modelu 408 v roce 2022, a rozšiřuje tak elektrifikovanou nabídku značky. Nový Peugeot E-408 v sobě spojuje půvab siluety fastback, vzrušující výkon 157 kW/210 k a potěšení z elektrického řízení s dojezdem až 453 kilometrů. Představením nového

Čas načtení: 2024-12-02 16:14:13

Vodafone GIGA karta s porcí až 150 GB dat měsíčně za 449 korun

V rámci Vánoc vydává Vodafone novou předplacenou datovou „GIGA kartu“, která je exkluzivní nabídkou pro nové zákazníky. Kdo bude datový balíček na kartě pravidelně obnovovat, získá 150 GB dat měsíčně za 449 korun. Karta je [...] Článek Vodafone GIGA karta s porcí až 150 GB dat měsíčně za 449 korun se nejdříve objevil na IT Revue.

Čas načtení: 2024-02-27 14:25:15

Macy's Will Close 150 Stores but Expand Bloomingdale's and Bluemercury - The New York Times

Macy's Will Close 150 Stores but Expand Bloomingdale's and Bluemercury  The New York TimesMacy's to close 150 stores by 2026, open new Bloomingdale's, Bluemercury locations  Fox BusinessMacy’s to shutter 150 stores amid focus on luxury  The GuardianMacy's earnings beat the Street's low expectations, retailer plans to close 150 stores by 2026  Yahoo Finance

Čas načtení: 2024-07-13 08:00:59

Bonus 150 otoček za aktivitu od Grandwinu

Casino Grandwin ti nabízí 150 otoček zdarma pouze za aktivitu. Stačí ti protočit 1500 Kč na libovolných automatech a 150 free spinů je tvých. Pak své vyhrané otočky využiješ na hrách od Synot Games. Jestli tě zajímá více, tak pokračuj ve čtení článku. The post Bonus 150 otoček za aktivitu od Grandwinu appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-08-04 12:00:15

Souboj Cybertruck vs. Ford F-150: náročné tahání pětitunového nakladače do strmého kopce

Tesla Cybertruck vs. Ford F-150 při tahání nakladače do kopce v horkém počasí? Na YouTube se objevilo video, které ukazuje schopnosti obou trucků v reálném provozu  Ford měl při výjezdu na kopec problémy s teplotou, Cybertruck si vedl o poznání lépe  Od té doby, co je Cybertruck na trhu, jej fanoušci i různí amatérští badatelé nebo youtubeři podrobují nejrůznějším testům a zkouškám. Už jsme tu měli průjezdy vodou nebo testy odolnosti proti střelbě. Někteří se při testech dokonce i zranili. Nyní se na kanálu The Fast Lane Truck objevilo video, kde je Cybertruck srovnáván s Fordem F-150 při tažení těžkého přívěsu do kopce. Test ukázal, že Tesla na tom rozhodně není tak špatně, jak někteří tvrdí. Stále se tedy bavíme především o tahání nákladu. Přečtěte si celý článek Souboj Cybertruck vs. Ford F-150: náročné tahání pětitunového nakladače do strmého kopce

Čas načtení: 2025-02-12 19:41:23

150. pěší pluk [1968-1990]

Autor: wade Datum: 12.02.2025 19:41:23 Název:Name:150. pěší pluk150th Infantry RegimentOriginální název:Original Name:150e Régiment d'Infanterie (150e RI)Datum vzniku:Raised/Formed:01.06.1968Předchůdce:Predecessor: 150. motorizovaný pěší pluk 150th Motorized Infantry RegimentDatum zániku:Disbanded:01.07.1990Nástupce:Successor: Nadřízené velitelství:Higher Command: 01.06.1968-01.08.1977 15. motorizovaná brigáda01.08.1977-01.07.1990 10. obrněná divize 01.06.1968-01.08.1977 15th Motorized Brigade01.08.1977-01.07.1990 10th Armored DivisionDislokace:Deployed: 01.06.1968-01.07.1990 Verdun, kasárny / Velitel:Commander:16.06.1954-01.12.1962 ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRČestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRVyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:fr.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-02-12 19:35:49

150. motorizovaný pěší pluk [1963-1968]

Autor: wade Datum: 12.02.2025 19:35:49 Název:Name:150. motorizovaný pěší pluk150th Motorized Infantry RegimentOriginální název:Original Name:150e Régiment d'Infanterie Motorisée (150e RIMo)Datum vzniku:Raised/Formed:01.03.1963Předchůdce:Predecessor:Datum zániku:Disbanded:01.06.1968Nástupce:Successor:150. pěší pluk150th Infantry RegimentNadřízené velitelství:Higher Command:01.03.1963-01.09.1967 10. mechanizovaná brigáda01.09.1967-01.06.1968 15. motorizovaná brigáda01.03.1963-01.09.1967 10th Mechanized Brigade01.09.1967-01.06.1968 15th Motorized BrigadeDislokace:Deployed:01.03.1963-01.06.1968 Verdun, kasárny / Velitel:Commander:16.06.1954-01.12.1962 ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRČestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRVyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:fr.wikipedia.org

Čas načtení: 2021-08-10 19:39:36

Staré a nové migrační fronty: Turecko, Litva

Je na čase se na chvíli vrátit k migrační krizi. Zastavíme se na dvou místech, jednom starém známém a druhém, o kterém před pár měsíci v souvislosti s migrací ještě nikdo neslyšel. Turecko, které leží na spojnici mezi hustě osídlenou střední a jižní Asií na straně jedné a Evropou na straně druhé, je přirozenou tranzitní zemí pro ilegální imigraci. Navíc Turecko sousedí s Irákem a Sýrií, které ve 21. století vygenerovaly běženců celé zástupy. Počet migrantů přítomných v Turecku činí nyní odhadem čtyři miliony, tedy necelých pět procent obyvatelstva země. Valná většina jich pochází ze Sýrie. Turci nejsou z migrantů nadšení Ačkoliv Turecko je součástí islámského světa, ze kterého pochází i většina těchto čtyř milionů lidí, nedá se říci, že by mezi Turky a migranty panovala velká láska. Toto je například výsledek průzkumu z roku 2017 na téma „Mají být Syřané posláni zpátky domů, až válka skončí?“, roztříděný podle voličů jednotlivých tureckých stran. (HDP je převážně kurdská strana a řada běženců jsou Kurdové, proto asi ten relativně nízký, jen 75procetní výsledek.) Určitá část Syřanů už se také z Turecka domů vrátila, což turecká vláda prezentuje jako jejich dobrovolné rozhodnutí, ale třeba to tak také není (Amnesty International, kterou já osobně beru se zhruba stejnou rezervou jako Erdoğana, tvrdí opak). Hlavní opoziční strana CHP, která se hlásí k sekulárnímu odkazu zakladatele země Atatürka, si stěžuje, že Erdoğan rozdal turecké občanství zhruba 150 tisícům Syřanů, patrně proto, aby se stali voliči jeho strany. 150 tisíc voličů vypadá vůči 85 milionům tureckých občanů jako malé množství, ale pokud se koncentrují v několika málo regionech, mohli by i v tomto počtu mít výrazný vliv na výsledky místních voleb. Předseda CHP Kemal Kılıçdaroğlu před pár dny zveřejnil poměrně útočnou řeč, ve které varuje před přívalem půl milionu až milionu Afghánců a kritizuje Evropu za to, že výměnou za peníze si dělá z Turecka improvizované vězení. (Přepis důležitých bodů řeči v turečtině, automatický překlad do angličtiny.) Jádrem jeho sdělení je, že on už takové ponižující smlouvy s Evropou uzavírat nebude. Pozice hlídačů cizích zájmů je pro Turecko ponižující Nuže, není jisté, zda Erdoğan příští volby, plánované na rok 2023, opravdu prohraje. Hvězda jeho slávy za poslední léta nepochybně poněkud pohasla, jeho strana AKP ztratila kontrolu nad dvěma největšími městy země (Istanbulem a Ankarou) a provádět volební podfuky v Turecku není až tak jednoduché jako v mnoha jiných zemích. Ale pokud je tedy skutečně prohraje, CHP bude v nové vládě pravděpodobně hrát vedoucí roli. Kılıçdaroğluova řeč opět upozorňuje na ten samý problém, o kterém jsem psal několikrát: nelze outsourcovat ochranu vlastních hranic cizím státům, za peníze ani jinak, a smlouvy tohoto typu jsou jen dočasným odkladem dlouhodobého problému. Pro Turky je milionová přítomnost Arabů či Afghánců v jejich zemi skoro stejným zdrojem konfliktů jako pro Evropany. I když se nám zdálky může jevit, že Turecko je součástí toho samého velkého islámského světa, už i kulturní rozdíl mezi Tureckem a Sýrií je značný; mezi Tureckem a Afghánistánem pak leží asi tak tisíc let civilizačního rozdílu. Pro bývalý imperiální národ, který kdysi vládl území od Budapeště po Mekku, je navíc pozice hlídačů cizích zájmů poněkud ponižující, a tento pocit je přesně tím, na co sekulární lídr Kılıçdaroğlu u svých voličů hraje. Nejsem si ale jist, zda je EU na tuto situaci schopna adekvátně reagovat. Hlavní vliv na směřování evropské politiky mají Francie a Německo. V případě Macrona, který chce také za rok vyhrát volby, si umím představit realistický přístup, ale v Německu jsou teď velmi silní Zelení, kteří po podzimních volbách možná půjdou i do vlády. A i když jádrem jejich voličské podpory jsou témata kolem klimatických změn, migrační a azylová politika Zelených je stále podobně lunatická jako bývala. Je to jen pár dní, co jejich kandidátka na kancléřský úřad Annalena Baerbock prohlásila v rozhovoru s německo-tureckým spolkem TGD, že požadují vznik nového ministerstva pro imigraci; prý je nutno oddělit imigrační agendu od ministerstva vnitra coby bezpečnostního resortu. Nová horká hranice vznikla v Litvě Zastavení číslo dva: Litva. Země, která donedávna stála stranou velkých migračních proudů, až do chvíle, než se běloruský vládce Lukašenko rozhodl vozit do Minsku celá letadla plná Iráčanů, kteří se pak přes litevskou (a nyní čerstvě i lotyšskou) hranici snaží dostat dál do Evropy. Samozřejmě to rozhodnutí nepadlo ve vakuu, ale z Lukašenkovy strany jde o odplatu za nedávno zavedené evropské sankce. Na litevské území dorazilo během léta několik tisíc migrantů a Litva na to odpověděla značným zpřísněním imigračních pravidel; tím ovšem ty tisíce lidí z jejího teritoria nezmizely. Po diplomatickém nátlaku EU se Irák rozhodl před pár dny pozastavit letecký provoz do Běloruska a dokonce vyslal do Minsku letadlo pro ty své občany, kteří by se chtěli dobrovolně vrátit; není ale patrné, jestli pozastavení leteckých spojů platí natrvalo. Litevský ministr zahraničí tvrdí, že Lukašenko se po přerušení irácké trasy snaží vyjednávat s Marokem a Pákistánem, kde by zájemců o cestu do Evropy bylo jistě dost. Toto nové bojiště migrační krize je zajímavé hned z několika důvodů. Za prvé je litevská vláda, na rozdíl od dejme tomu té maďarské, vcelku mainstreamovým evropským kabinetem, který se s Bruselem nikdy nedostával do velkých konfliktů. Také je vidět, že ze strany EU nenásleduje žádná kritika vůči litevskému postupu – jenž zahrnuje mimo jiné stavbu plotu na hranicích a vytlačovaní migrantů zpět do Běloruska. Neziskové organizace zabývající se migrací si samozřejmě stěžují, ale oficiální kruhy nikoliv, naopak EU vyzývá členské státy, aby Litvu v krizi podpořily. To je velký rozdíl oproti roku 2015, kdy Maďaři v podobné situaci schytávali tvrdou kritiku. (Tehdejší rakouský kancléř Feymann dokonce nepřímo přirovnal maďarskou politiku k holokaustu.) Za druhé, zrovna tuto hranici nebude lehké zajistit. Litvu jsem procestoval jako turista a ty lesy jsou tam opravdu hluboké, je to taková evropská Kanada. Můžete klidně jet dvacet kilometrů lesem a nepotkat ani jednu vesnici. V litevských lesích se za Stalina schovávali protisovětští partyzáni a dodnes tam žije poměrně početná populace vlků. Tady bude důkladná obrana hranice vyžadovat enormní množství materiálu – a zrovna v době, kdy cena oceli na světovém trhu poskočila výrazně nahoru – jakož i lidí a dalšího vybavení. (V nouzi ovšem poznáte přítele a Estonci nedávno darovali Litvě 100 kilometrů ostnatého drátu, to zahřeje u srdce!) Pokrytectví Evropy Za třetí, zase je jednou vidět, že ta pokrytecká rozkročenost, při které se Evropa na jednu stranu neochvějně drží zastaralých úmluv o poskytování azylu a na druhou stranu si vesměs uvědomuje, že v dnešních podmínkách (mnohonásobně více lidí v chudých zemích světa, daleko levnější a snazší cestování mezi kontinenty, okamžitý přenos informací, sociální státy daleko štědřejší než v roce 1950.) je nemůže neomezeně plnit, vede k tomu, že vás může vydírat každý šašek. Nebýt toho, tak by desetimilionové a nepříliš bohaté Bělorusko ve světových mocenských hrách nehrálo vůbec žádnou roli, leda jako nárazníková země mezi dvěma bloky. Za čtvrté doufám, i když ne s úplně velkým optimismem, že by právě tato situace mohla vést k tomu, že určitý typ lidí aspoň trochu přehodnotí svoje stanoviska. Který? Ten typ, který na jakoukoliv kritickou zmínku o ilegální imigraci reaguje tím, že musíte být agent Kremlu a ruský šváb. Jestliže se Lukašenko snaží na hranice EU dovážet mladé muže z Iráku a Pákistánu, patrně to není proto, aby nás obohatil. Za páté, jaký že je přesně rozdíl mezi cestujícími, kteří letí z Bagdádu do Minsku letadlem, a těmi, kteří putují z libyjského pobřeží coby zákazníci pašeráckých mafií na člunech? Ti první mají pohodlnější a bezpečnější cestu, to nepochybně. Jestli za ni platí více, těžko říci, k oficiálnímu ceníku se nedostanete. Ale pokud považujeme Lukašenkovu činnost za druh hybridní války – což upřímně řečeno je – neměla by tedy být za hybridní válečnici považována i kapitánka Carola Racketeová, které se před necelými dvěma lety dostalo v Evropském parlamentu potlesku? Nechce se mi totiž věřit, že při té své záchranné činnosti nikdy s libyjskými pašeráky lidí neprohodila ani slovíčko a vždycky byla na potřebném místě čirou náhodou, jakýmsi vnuknutím shůry.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-14 08:55:55

150 free spinů od Betana

Připrav se na ohnivý adrenalinový zážitek s Tech4Bet a Betanem! Dnes máš jedinečnou šanci vytočit si extra dávku free spinů a rozpálit svou hru na maximum. Čeká na tebe 150 ohnivých free spinů a to znamená jediné. Dnešek je nabitý šancemi na výhru! The post 150 free spinů od Betana appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-03-14 11:12:10

Končící Dacia Duster se dá pořídit mnohem výhodněji. Automobilka v ČR vyprodává sklady

Dacia Duster se po 14 letech, co je na trhu, zapsala do análů tím, že jde o velmi schopné auto mimo silnici i na ní a i díky tomu je u zákazníků velmi oblíbená. Teď se na trh chystá její třetí generace a ta končící druhá se dá díky tomu pořídit za velmi výhodné ceny. […]

Čas načtení: 2024-03-16 10:00:23

150 Free spinů a bonus až 10 000 Kč u Grandwin casina

Nabitá víkendová akce od Grandwinu je tu! Máš možnost získat až 150 Free spinů a až 10000 Kč. Nenech si ujít tuto speciální akci, která ti přinese nejen zábavu, ale i možnost pořádného výdělku. The post 150 Free spinů a bonus až 10 000 Kč u Grandwin casina appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-03-23 14:14:13

Rychlosti 150 km/h se dočkáme snad za rok. Rozhodně to nebude všude ani pořád

Někteří odborníci před tím varují, jiní, včetně politiků, v tom vidí přínos. Řeč je o možném zvýšení maximální povolené rychlosti ze 130 km/h na 150 km/h. Mluví se o něm už dlouho, ale teprve teď tato možnost začíná dostávat reálné obrysy. I tak si ale ještě nějakou dobu počkáme. Možná se vám rychlost 130 km/h zdá […]

Čas načtení: 2024-03-31 16:38:48

Ruský prezident Putin povolal dalších 150 tisíc osob do armády

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal dekret o obvyklé jarní branné kampani, který podle dokumentu zveřejněného v neděli na internetových stránkách Kremlu povolává 150 000... Článek Ruský prezident Putin povolal dalších 150 tisíc osob do armády se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-04-02 18:28:30

2024 / 01

Autor: Janko PALIGA Datum: 02.04.2024 18:28:30 HISTORIE A VOJENSTVÍ73, 2024, č. 1Obsah čísla:Minařík, Pavel: Výstavba protiletadlového raketového vojska protivzdušné obrany státu v letech 1969-1992 (I. část) (4-33)Županič, Jan: Vojenský řád Marie Terezie (34-51)Marek, Jindřich: Pod vlajkou pruhů a hvězd. Osvobození čeští vězni po boku americké armády v Bavorsku v roce 1945 (52-75)Bortlová-Vondráková, Hana: Druhý život El Cheka. Příběh česko-kubánského „vlastizrádce“ – „revolucionáře“ - dobrodruha [Zdeněk Matoušek] (76-87)Janoušek, Petr: A co na to Moskva? K odborné a společenské debatě o rozšiřování NATO po konci studené války (88-101)Fuksa, Ivan: Fotografická pozůstalost vozatajského důstojníka v záloze Jiřího Poláčka (102-107)Kulihová, Barbora: Za poznáním raději do muzea. Edukace v Armádním muzeu Žižkov (108-111)Šíma, Jan; Piramovský, Jiří: Rekonstrukce objektu lehkého opevnění starého typu VI./115a/B (112-117)Skramoušský, Jan: Francouzský lehký kulomet FM 15 z československé výzbroje (118-119)Kosťun, Miroslav: Restaurování korby saní Hs. 3 [Schlitten 500 kg] (120-122)Plachý, Jiří: Ervín Hoida (1918-2024) (123)Jakl, Tomáš: Zdenka Klöslová (1935-2023) (123)Jakl, Tomáš: Panzerschreck v Květnovém povstání (124-126)Mareš, Jan: Komise vojenských tradic a symboliky v roce 2023 (127-129)Cáp, Michal: Ozbrojené síly a československý stát - Za hranicemi země v boji za svou vlast (130-131)Straka, Karel: Konference Boj o srdce Evropy (131-133)Cáp, Michal: Annual Baltic Military History Conference 2023: Military Tought and its Transformation in the Newly Independent States of Europe in 1918-1940 (133-135)(JP): Konference o druhé světové válce v Banské Bystrici (136-137)(JP): Seminář o Adolfu Dostalovi a českých obětech Katyně (137-138)Jakl, Tomáš: Thunderbolt v Řeporyjích (138-139)Pazdera, David: Vojenské muzeum v Portu (139-143)Bjaček, Petr: Milan Kopecký - Milan Mojžíš - Filip Kachel: Sokolovo - První boj. 1. československý samostatný prapor v bitvě o Charkov, ISBN 978-80-278-0104-6 (144-145)Cáp, Michal: Bohuslav Šnajder: Roky naděje. Rozhovory s korespondenty v 2. světové válce, ISBN 978-80-87079-82-9 (145-146)Pazdera, David: Lubomír Popelínský: Československé automatické zbraně a jejich tvůrci, ISBN 978-80-206-1433-9 (146-148)Šimák, Vojtěch: John A. Lynn II: Another Kond of War: The nature and History of Terrorism, ISBN 978-0-300-18881-3 (148-149)Straka, Karel: Ivan Fuksa - Jiří Piramovský: Chomutovští důstojníci v boji proti třetí říši, ISBN 978-80-907986-4-9 (149-150)Jakl, Tomáš: Rafael A. Permuy López - Lucas Milina Franco: Aviones checoeslovacos en la Guerra Civil española, ISBN 978-84-19469-18-2 (150)Matějček, Petr: Nikolaj Kelin: Paměti donského kozáka a českého lékaře, ISBN 978-80-7689-005-3 (150-151)Židlíková, Jana: Odborná periodika ve fondech Knihovny VHÚ Praha: Defence and Peace Economics (151)Panelové výstavy před budovou Generálního štábu AČR v prvním pololetí 2024 (151)Polčák, Zdeněk: Strkací kovový motýl - připomínka protektorátních časů v karlínské továrně ČKD (152)

Čas načtení: 2024-04-09 18:13:02

Ultrafialové záření: Kdy pomáhá, kdy ubližuje a jak se proti němu chránit?

Jakmile otěže roku převezme léto, začne být logicky aktuální i otázka zdravého opalování a výběru toho správného opalovacího krému. Že se máme natírat přípravky s dostatečným ochranným faktorem, víme všichni. Proč tomu tak ale je, před čím nás opalovací krémy chrání a co by se stalo, kdybychom je nepoužívali? Zákeřné UV záření Bez slunečních paprsků nelze existovat. Slunce, jeho světlo a teplo potřebujeme k životu všichni.  V nadměrných dávkách se však může proměnit ve zbraň otočenou proti naší kůži. Proč? Negativní účinky hledejme v ultrafialovém záření – UV záření – (z angl. ultraviolet), které je jednou ze složek slunečního spektra. Patří do něj UVA, UVB a UVC paprsky. UVA je dlouhovlnné záření a proniká do hlubokých vrstev kůže (dermis). UVB jsou krátkovlnné paprsky, pronikají do svrchní vrstvy kůže (epidermis). UVC dokáží proniknout do nejhlubších vrstev kůže (hypodermis). Paprsky UVC nás nemusí trápit, ačkoli se řadí k těm nejagresivnějším. Při vstupu do atmosféry je na štěstí pro nás téměř plně pohltí ozónová vrstva. Na pozoru se však musíme mít před UVA a UVB zářením. V nadměrných dávkách by nám totiž přinesly více škody než užitku. Naše tipy na přírodní opalovací kosmetiku BIO mrkvové opalovací mléko s betakarotenem, OF 30Nobilis Tilia - opalovací mléko s minerálním filtrem, SPF 30Clinique - opalovací fluid na obličej s minerálním filtrem, SPF 50 VÍCE INFORMACÍ label VÍCE INFORMACÍ label VÍCE INFORMACÍ label UVB paprsky Pravdou je, že krátkovlnné UVB záření je pro naše tělo prospěšné. Díky němu je kůže stimulována k výrobě vitaminu D3 a zajistí nám hezké opálení. (Přečtěte si, proč je pro nás vitamin D důležitý.) Na to však úplně stačí, když na sluníčku pobydeme 15–20 minut denně. Jakmile budou dávky UVB příliš vysoké, převládnou negativa nad pozitivy. UVB záření představuje pouze 5 % z ultrafialového záření a je částečně pohlcováno ozónovou vrstvou. Vzhledem k tomu, že její vrstva je na některých místech planety zesláblá, jsme nyní ohroženi UVB zářením více, než to mu bylo dříve. Na rozdíl od UVA záření neprochází přes mraky ani přes sklo. Co způsobuje UVB záření? + opálení kůže (aktivuje buňky melaninu zodpovědné za změnu barvy – hnědnutí – kůže) + stimuluje tvorbu vitaminu D3 v organismu + v malých dávkách podporuje léčbu lupénky a chronických ekzémů   – Zarudnutí pokožky, spáleniny – Podráždění očí – Alergické reakce na kůži – Při opakovaném a intenzivním slunění může vážně poškodit DNA buněk, tím podporuje riziko vzniku rakoviny kůže Písmeno B v názvu UVB znamená „burns“ = bronzové opálení, ale také spálení. UVA paprsky Až 95 % ultrafialového záření je tvořeno právě UVA paprsky. Jeho problémem je to, fakt, že proniká hluboko do kůže, kde poškozuje pojivovou tkáň a buňky kolagenu, které se starají o to, aby naše pokožka byla pružná a hladká. Před UVA se musíme mít na pozoru, i když je venku právě pod mrakem. Paprsky UVA totiž procházejí mraky i sklem (na rozdíl od UVB). Opálit se proto můžeme i při zatažené obloze nebo při řízení auta, když na nás praží slunce přes sklo. Na druhou stranu ale při UVA se nemůže kůže spálit.   Co způsobuje UVA záření? + proniká hluboko do kůže, kde působí tmavé opálení + jeho působením se nespálíme + v přiměřených dávkách léči atopické dermatitidy a lupénku   – zároveň ale poškozuje buňky kolagenu v hlubokých vrstvách kůže – urychluje stárnutí kůže, ztráty pevnosti pleti a vznik vrásek – sluneční alergie, vyrážky – pigmentové skvrny – produkuje volné radikály, vysoká koncentrace UVA přispívá stejně jako UVB ke vzniku nádorů kůže Písmeno A v názvu UVA znamená „ag(e)ing“ = stárnutí nebo také „alergie“ Jak se proti ultrafialovému záření chránit? Kromě dodržení zásad zdravého opalování bychom nikdy neměli zapomínat na opalovací krém. Zejména pokud víme, že na slunci strávíme delší dobu (horská túra, lenošení na pláži, ale i práce na zahradě). Jak je to ale s ochrannými faktory opalovacích krémů? Co znamená SPF a čísla uvedená na jejich obalech? SPF neboli Sun protection factor udává ochranu proti UV záření (číslo na obalu krému). Složení krému obsahuje látku nebo látky, jež mají sluneční záření pohlcovat nebo blokovat. Tím brání tomu, aby sluneční paprsky pronikaly do kůže a poškozovaly její buňky. Ještě nedávno se řada odborníků domnívala, že kritické je pro kůži hlavně UVB záření. Proto první opalovací krémy obsahovaly látky, které měly blokovat tento typ záření. Teprve později se přišlo na skutečnost, že UVA záření je kvůli poškozování hlubokých vrstev kůže neméně nebezpečné než UVB, a tomu se přizpůsobili i výrobci opalovacích přípravků. Číslo, které vidíme uvedené na obalu krémů je stupeň ochrany před  UVB. Ochrana před UVA se zatím nijak nečísluje ani specificky neoznačuje. Má-li ale přípravek ochranu před UVA i UVB, měl by to mít na obalu jasně uvedeno. Nám může být v podstatě jedno, jestli se jedná o UVA nebo UVB paprsky, chránit bychom se měli před obojími. V okamžiku, kdy budeme vybírat krém na opalování, dejme přednost vždy tomu, který obsahuje obě ochranné složky. Samotný SPF (číslo na obalu) udává násobek doby, po kterou se dá pobývat na slunci, než se spálíme. Např. pokud máme krém se SPF faktorem 30 a naše nechráněná pokožka reaguje zarudnutím cca po 20 minutách, můžeme s opalovacím krémem pobývat na slunci 30× delší dobu, tj. 600 minut, aniž bychom se spálili. Samozřejmě v případě, že se jdeme vykoupat nebo se více potíme, je dobré nanášet krém opakovaně. Zajímavost ohledně stupnice SPF: Maximální ochranný faktor na opalovacím krému, na který v rámci EU můžete narazit, by měl být do čísla 50. Prodávat krémy udávající hodnotu SPF vyšší než 50 totiž EU zakázala, a to z důvodu klamání spotřebitele. Prokázalo se, že krémy např. s hodnotou nad 50 prodlužovaly dobu pobytu na slunci jen řádově o promile víc než přípravky s nižším stupněm ochrany. Zato byly mnohem dražší, než ty s nižším SPF. Podle čeho vybírat vhodný opalovací krém? Nejdůležitější je, aby měl opalovací přípravek kvalitní UV filtr proti UVA a UVB záření. Dále nás bude zajímat i odolnost proti otěru a vodě. Stupeň SPF vybírejte v prvé řadě podle vašeho fototypu (reakce kůže při opalování – červenání/hnědnutí) a dále podle toho, kde budete pobývat. V tuzemsku nebudete potřebovat tak silný SPF jako třeba u moře nebo nahorách. Doma vám bude bohatě stačit „patnáctka“ či  „dvacítka“, do Řecka či do Alp však raději přibalte i „třicítku“. Zde je orientační tabulka doporučených SPF pro jednotlivé fototypy: Pokud dáváte přednost přírodní kosmetice bez zbytečné chemie, jistě vás bude zajímat také složení krému. Dobrou zprávou je, že dnes se již dají sehnat kvalitní opalovací krémy (případně oleje) s vysokým obsahem přírodních složek a minimálním obsahem syntetických látek. Značková přírodní kosmetika na opalování na vás čeká také e-shopu prozdravi.cz. Jakou opalovací kosmetiku používáte vy? Máte nějakou oblíbenou značku, bez které na dovolenou rozhodně neodjedete? Podělte se s námi o vaše zkušenosti v diskuzi pod článkem. VYBRAT OPALOVACÍ KOSMETIKU Zdroje článku zde a zde.

Čas načtení: 2024-04-10 16:17:37

Zvýšení dálniční rychlosti na 150 km/h bude už letos. Ministerstvo dopravy nám vysvětlilo kde a za jakých podmínek

Už řadu měsíců se v Česku mluví o tom, že by na vybraných dálnicích mohla být zvýšena maximální rychlost ze současných 130 km/h na 150 km/h. Ministr dopravy nejprve tvrdil, že k tomu dojde během příštího roku, ale teď nám resort dopravy potvrdil, že k pilotnímu projektu přistoupí ještě letos. V tuto chvíli je jasné jen […]