EUR 24,750 || 
JPY 15,035 || 
USD 21,695 || Na české hory se v posledních dnech vrátil sníh. Hlavně na horách od Krkonoš po Beskydy se opakovaně vyskytovalo i trvalé sněžení. Na hřebenech díky celodenním mrazům zůstávala sněhové pokrývka ležet a akumulovala se.
Čas načtení: 2024-03-18 15:08:00
?? Sníh díky teplému počasí nadále odtává i na hřebenech hor. ?? Souvislá sněhová pokrývka se na našem území vyskytuje již jen na hřebenech Šumavy, Krkonoš a Hrubého Jeseníku. ?? V polovině března obvykle v našich horských oblastech...
\nČas načtení: 2024-11-30 09:41:00
Do sobotního rána napadlo nejvíce nového sněhu za posledních 24 hodin na hřebenech Beskyd
?Do sobotního rána napadlo nejvíce nového sněhu za posledních 24 hodin na hřebenech Beskyd. Lysá hora hlásí 23 cm nového sněhu, celkem 39. Na hřebenech Krkonoš i Jeseníků leží kolem 50 cm sněhu a na českých horách již máme krásný slunečný den???...
\nČas načtení: 2025-05-18 08:12:00
Zasněžené Jeseníky… Přes noc na hřebenech Jeseníků dle měření sněhoměrných polštářů přibylo i kolem 10 cm nového sněhu. Teploty jsou, stejně jako na hřebenech Beskyd či Krkonoš (kde sníh leží také), lehce pod nulou
\nČas načtení: 2024-07-03 10:31:00
Chytré meteostanice v Jeseníkách sledují klimatickou změnu i počasí pro turisty
Na hřebenech Jeseníků jsou nově chytré meteostanice, které sledují dopady klimatických změn na okolní přírodu i aktuální počasí. Sbíraná data mimo jiné vysvětlují například odumírání porostů a dalších změn v oblasti. Výsledky měření meteorologických podmínek jsou zároveň dostupné pro lidi on-line. Mohou je využít také turisté, kteří se chtějí do oblasti vydat. ČTK o tom informoval český start-up Agdata Smart, který se na projektu podílí.
\nČas načtení: 2024-09-15 17:39:27
Na Česko se snese další déšť. Nejvíc na Šumavě, nevyhne se ani Jeseníkům
Na Česko se snese další déšť i v pondělí. Meteorologové podle upřesněných modelů počítají, že nejvíc bude pršet na Šumavě. Déšť se ale nevyhne ani nejpostiženějším oblastem v Olomouckém kraji. Od středečního večera napršelo na návětří Jeseníků i přes 500 milimetrů srážek, na hřebenech Krkonoš 450 mm a v Jizerských horách až 350 mm.
\nČas načtení: 2024-09-15 22:54:00
Na Česko se snese další déšť. Nejvíc na Šumavě, nevyhne se ani Jeseníkům
Na Česko se snese další déšť i v pondělí. Meteorologové podle upřesněných modelů počítají, že nejvíc bude pršet na Šumavě. Déšť se ale nevyhne ani nejpostiženějším oblastem v Olomouckém kraji. Od středečního večera napršelo na návětří Jeseníků i přes 500 milimetrů srážek, na hřebenech Krkonoš 450 mm a v Jizerských horách až 350 mm.
\nČas načtení: 2024-11-10 13:16:00
Inverze z Pradědu. Mlhavé a sychravé počasí vládne i pod Jeseníky (video)
Inverze z Pradědu. ?? Mlhavé a sychravé počasí vládne i pod Jeseníky - zatímco se níže položené oblasti pod horami utápí dnes v mlze, na hřebenech Jeseníků je překrásné slunečné počasí. Na Pradědu natáčel Adam Hrazdil. ?? Inverze z...
\nČas načtení: 2024-12-04 12:01:00
Množství vody v Česku | 4. 12. 2024 (video)
Při měření sněhu během tohoto pondělí ležela souvislá sněhová pokrývka hlavně v polohách nad 700–800 m, na severu a severovýchodě to bylo výjimečně níž. Nejvíc sněhu leželo v pondělí ráno na hřebenech Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Šumavy
\nČas načtení: 2024-12-27 17:03:00
Nádherné zimní počasí panovalo přes vánoční svátky na hřebenech Jeseníků (video)
?? Nádherné zimní počasí panovalo přes vánoční svátky na hřebenech Jeseníků. Do hor se proto vypravilo mnoho návštěvníků. Na Pradědu natáčel náš iReportér Vítězslav Eis. Zima na Pradědu v...
\nČas načtení: 2025-01-19 18:29:00
V neděli panovaly výrazné teplotní rozdíly, teplo dominovalo hlavně na horách
Neděle přinesla výrazné rozdíly v teplotách. Na hřebenech hor, ve Frýdlantském výběžku a v závětří Jeseníků bylo mimořádně teplo, teploty přesahovaly i deset stupňů. Naopak v oblastech s inverzí, například na pomezí Jihomoravského kraje a Vysočiny, zůstaly teploty při mrznoucí mlze jen kolem -3 °C. Rekordy padly na deseti stanicích.
\nČas načtení: 2024-03-18 15:08:00
?? Sníh díky teplému počasí nadále odtává i na hřebenech hor. ?? Souvislá sněhová pokrývka se na našem území vyskytuje již jen na hřebenech Šumavy, Krkonoš a Hrubého Jeseníku. ?? V polovině března obvykle v našich horských oblastech...
Čas načtení: 2024-03-25 08:18:34
V Krkonoších napadlo 20 centimetrů sněhu
Na hřebenech Krkonoš v noci na pondělí napadlo asi 20 centimetrů sněhu. Lavinové nebezpečí v Krkonoších stouplo z prvního na druhý stupeň pětibodové škály. Na hřebenech je 80 až 125 cm sněhu. Sněžilo i v Orlických horách. Na horských silnicích v Královéhradeckém kraji ráno zůstávala vrstva rozbředlého či uježděného sněhu.
Čas načtení: 2024-04-21 17:59:37
Na hřebenech Šumavy leží až půl metru sněhu
V polovině dubna se sníh nacházel už jen na hřebenech Krkonoš. V minulém týdnu se ale situace změnila. Nyní nejvíce sněhu na našem území leží na hřebenech Šumavy, kde je téměř 50 cm. Blatný vrch hlásí 49 cm, Plechý 47 cm a Velký Javor 45 cm.
Čas načtení: 2024-09-13 11:42:00
Krkonoše hlásí první sníh a bílo na vrcholcích. Silný vítr a výstraha zastavují lanovky
Na hřebenech Krkonoš napadl první sníh nadcházející zimní sezony. Silný vítr nebo výstraha meteorologů zastavily některé lanovky. Horská služba nedoporučuje v Krkonoších hřebenové túry a také Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) nabádá turisty vzhledem k předpovědi počasí ke zvýšené opatrnost při pohybu v lesích kvůli riziku pádů stromů, vyplynulo z informací od zástupců zmíněných organizací. Na hřebenech Krkonoš začal déšť přecházet ve sněžení ve čtvrtek, to se ale ještě sníh nedržel…
Čas načtení: 2024-11-30 09:41:00
Do sobotního rána napadlo nejvíce nového sněhu za posledních 24 hodin na hřebenech Beskyd
?Do sobotního rána napadlo nejvíce nového sněhu za posledních 24 hodin na hřebenech Beskyd. Lysá hora hlásí 23 cm nového sněhu, celkem 39. Na hřebenech Krkonoš i Jeseníků leží kolem 50 cm sněhu a na českých horách již máme krásný slunečný den???...
Čas načtení: 2024-11-30 12:53:00
Horská služba v Krkonoších varuje před návějemi a ledovými plotnami
Krkonošská horská služba vydala varování před navátými vrstvami sněhu a místy ledovými plotnami na hřebenech. Na hřebenech v noci na dnešek napadlo několik centimetrů sněhu a celková vrstva sněhu se pohybuje od 30 do 60 centimetrů. Vyplývá to z dnešního oznámení horské služby a dat meteorologů.
Čas načtení: 2024-11-30 13:50:00
Krkonoše zavalil čerstvý sníh. Pozor na ledové plotny na hřebenech, varuje horská služba
Krkonošská horská služba vydala varování před navátými vrstvami sněhu a místy ledovými plotnami na hřebenech. Na hřebenech v noci na dnešek napadlo několik centimetrů sněhu a celková vrstva sněhu se pohybuje od 30 do 60 centimetrů. Vyplývá to z dnešního oznámení horské služby a dat meteorologů.
Čas načtení: 2025-04-13 20:17:40
Na hřebenech Krkonoš ještě leží přes půl metru sněhu, nyní začne rychle odtávat
Poslední významnější sněhová pokrývka na našich horách se drží na hřebenech Krkonoš. Zde v polohách většinou nad 1300 metrů nad mořem leží souvislá pokrývka, která na hřebenech přesahuje půl metru. Nejvíce sněhu leží na návrších kolem Luční a Labské boudy.
Čas načtení: 2025-05-18 08:12:00
Zasněžené Jeseníky… Přes noc na hřebenech Jeseníků dle měření sněhoměrných polštářů přibylo i kolem 10 cm nového sněhu. Teploty jsou, stejně jako na hřebenech Beskyd či Krkonoš (kde sníh leží také), lehce pod nulou
Čas načtení: 2021-02-26 14:14:16
Začal se točit film Poslední závod, který příběh Hanče a Vrbaty ukáže z nového úhlu
Nový český film Poslední závod, drama z počátků lyžařského sportu podle skutečné události, vzniká v produkční společnosti Punk Film, v režii Tomáše Hodana, který je zároveň autorem námětu a scénáře. První klapka padla v neděli 21. února ve Františkově v Krkonoších, točí se také na Medvědích boudách, Labské a Luční boudě a dalších autentických místech. Natáčení na autentických místech v extrémním počasí je pro tvůrce výzvou a zároveň přináší větší náročnost pro produkci. „Nechtěli jsme utéct před počasím do ateliéru, věříme, že točit v mínus 15˚C na místech, kde se to všechno stalo, se projeví i v syrovosti a dramatičnosti výsledného filmu,“ konstatuje režisér Tomáš Hodan. Film Poslední závod přiblíží legendární lyžařský závod, který se odehrál na hřebenech Krkonoš v roce 1913 a při němž zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata. „Po sto let byl příběh Hanče a Vrbaty překrucován, aby vyhovoval momentální společenské a politické situaci. Postava sportovce Emericha Ratha byla zcela vymazána. Studiem dobových materiálů se nám podařilo zrekonstruovat závod minutu po minutě a ukázat ho bez dobových nánosů tak, jak se skutečně stal,“ říká producent filmu Ondřej Beránek ze společnosti Punk Film. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec pravidelně zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se dobře znali, setkali se i na startu osudného závodu v roce 1913. Po prvním kole se počasí prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice. Všichni závodníci vzdali, Hanč zůstal na trati sám. Polomrtvého jej nalezl právě Emerich Rath a s nasazením vlastního života se jej snažil zachránit, bohužel marně. Později je v horách nalezen i zmrzlý Václav Vrbata, Hančův přítel, který ho chtěl na trati podpořit a v prudké vánici mu půjčil svůj kabát. Po mnichovských událostech, druhé světové válce a následném komunistickém puči se příběh Němce, který riskoval život, aby pomohl českému kamarádovi, nehodil, a Emerich Rath byl ze všeobecně známého příběhu takřka vymazán. Hanč zemřel a stal se legendou. Rath přežil a zemřel v zapomnění jako bezdomovec. V hlavní roli Bohumila Hanče se představí Kryštof Hádek, další postavy historického příběhu ztvární Judit Bardos, Marek Adamczyk, Oldřich Kaiser, Vladimír Pokorný, Vladimír Javorský, Jan Hájek, Pavla Beretová, Jaroslav Plesl, Jan Nedbal, Cyril Dobrý, Jan Hofman ad. Režisér Tomáš Hodan je ultramaratonec, kterého příběh Hanče, Vrbaty a Ratha fascinuje kvůli obrovským sportovním výkonům, přátelství a odvaze těchto průkopníků sportu u nás. „Původně jsem chtěl udělat horský survival film. Během studia dobových materiálů mi došlo, že v tomto příběhu se skrývá celá podivnost dvacátého století a začal jsem se více věnovat historickému kontextu. Ve scénáři například hodně řešíme česko-německé vztahy ještě před první světovou válkou,“ říká Tomáš, který je spoluautorem Kanceláře Blaník a pohádky Čertí brko. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-10-03 11:08:16
Pat Barkerová: A dívky mlčely (ukázka z knihy)
Jak by byl Homérův slavný hrdinský epos o trójské válce líčený z pohledu žen? Přesně tak jej vypráví Bríseovna, urozená dívka královské krve, nyní otrokyně a Achilleova konkubína. Inteligentní, vzdělaná a sebevědomá dcera krále Brísea podává svůj příběh poutavě a s vtipem. Autorka, britská historička a spisovatelka Pat Barkerová, líčí dávný Homérův svět jejíma očima. Čtenář má přitom pocit, že slyší příběh z nedávné doby, a ne z období vzdáleného tři tisíce let. Touto charakteristikou je román jedinečný: přes hrůzy tehdejší skutečnosti, s výjevy z bojiště i táborového života, se pocity, pohnutky, rozhodování – a tedy i chování – jednotlivých aktérů téměř neliší od chování současníků. Ukázka z knihy: 4 Co můžu říct? Nebyl hrubý. Očekávala jsem to – dokonce jsem to předpokládala – ale nic takového, a alespoň jsem to měla brzy za sebou. Souložil stejně rychle jako zabíjel a já v tom neviděla rozdíl. Tu noc ve mně cosi zemřelo. Ležela jsem tam plná nenávisti, i když samozřejmě nedělal nic, na co by neměl plné právo. Dostat jako čestný dar zbroj nějakého slavného krále, nedal by si pokoj, dokud by ji nevyzkoušel: zvedl by štít, popadl by meč, potěžkal by ho, ohodnotil by délku a párkrát by švihl vzduchem. A totéž udělal se mnou. Vyzkoušel si mě. Myslela jsem, že neusnu. Byla jsem sice vyčerpaná, ale tak nervózní, tak vystrašená ze všeho kolem a nejvíc z něho, že když se ze mě nakonec svezl a usnul, ležela jsem dál, nehybná jako prkno, a hleděla do tmy. Víčka mi při každém mrknutí bolestivě řezala do suchých očích. A přesto jsem asi spala; když jsem se totiž znovu podívala na lampu, už dohořívala. Achilleus ležel s tváří těsně vedle mě, lehce chrápal a horní ret se mu při každém vydechnutí nakrčil. V zoufalé snaze uniknout jeho tělu, které sálalo jako pec, jsem se přitiskla ke stěně a otočila hlavu na druhou stranu, abych se na něj nemusela dívat. Po pár minutách jsem cosi zaslechla. Nebyl to nový zvuk – uvědomila jsem si, že jsem ho vnímala i v polospánku. Snad jeho dech? A pak mi to došlo. Ne, to je moře. Muselo to být moře, nebyli jsme daleko od břehu. Poslouchala jsem a nechala se konejšit jeho vytrvalým příbojem, duněním lámající se vlny a pronikavým hukotem, když se vracela. Jako byste leželi na hrudi někoho, kdo vás miluje, někoho, komu můžete věřit – i když moře milovat neumí a nikdy mu nemůžete věřit. A okamžitě mi došlo, co bych teď právě chtěla: být jeho součástí, rozpustit se v něm; v moři, které nic necítí a nikdy ho nemůžete zranit. Potom jsem zřejmě znovu usnula. Když jsem se totiž probudila, Achilleus byl pryč. Ihned jsem znejistěla. Neměla bych snad vstát dřív než on a připravit mu snídani? Neměla jsem ponětí, jak na tomhle pustém pobřeží připravují jídlo a jestli jeho příprava bude vůbec patřit k mým povinnostem. Pak mě ale napadlo, že Achilleus má určitě spousty otrokyň, na různé práce: tkaní, vaření, příprava lázně, praní ložního prádla a šatstva… Včas se dozvím, co se ode mě očekává. Je docela možné, že to bude jen o něco víc, než jsem dělala dřív. Vzpomněla jsem si na otcovu mladou konkubínu, tu, kterou si vzal po matčině smrti a která převzala na svá bedra většinu jejích povinností. Postel studila. Posadila jsem se a všimla si, že Achilleus za sebou nezavřel dveře. Stále jsem se ještě úplně neorientovala. Byly tam troje dveře. Jedny vedly do té malé místnosti – v duchu jsem jí už říkala komora; další se otevíraly do krátké chodby k síni a třetí přímo na verandu a odtud na pláž. Těmi musel vyjít, protože byly dokořán a při každém pohybu zavrzaly. Přitáhla jsem si plášť k ramenům a vyšla na práh. Od moře vanul vítr, zvedal mi vlasy a chladil spánkem zpocenou kůži. Srpeček měsíce svítil do tmy tak jasně, že bylo vidět chatrče – připadalo mi, že jich jsou stovky – táhnoucí se do dálky. Mezi jejich temnými, k sobě schoulenými obrysy, se mi tu a tam otevřel letmý, mučivý pohled na moře. Otočila jsem hlavu a zahleděla se do vnitrozemí, a vtom mě upoutala bledá záře na obloze; nejdřív mě mátla, a pak mi došlo, že to musí být Trója. Trója se svými paláci, chrámy a dokonce ulicemi osvětlenými celou noc. Tady vedly od chatrče k chatrči úzké, temně červené cestičky. Dostala jsem se na strašlivé místo, pravý opak metropole, na místo, kde vládla temnota s krutostí. Stála jsem na prahu Achilleova dřevěného domku a dunění valících se vln mi připomínalo bitevní vřavu, meče řinčící o štíty, ačkoli má unavená mysl tehdy vnímala všechno jako bitvu, jako by na světě neexistovala jiná barva než rudá. Troufla jsem si opatrně vyjít na verandu z nehoblovaného dřeva a odtud skočila rovnou do písku. Chvilku jsem stála a bořila konečky prstů do vlhkých zrnek, uchlácholená tím, že po noční otupělosti ještě dokážu něco cítit, cokoli. A potom jsem se bosa a jenom v plášti vydala hledat moře. Spíš instinktem než očima jsem objevila cestu a dostala se na pěšinku, která vedla od chatrčí kamsi pryč, nejprve se vlnila při okrajích dun, a pak se prudce svažovala k pláži. Na posledním úseku se změnila v noru, jak se na hřebenech pískových dun z obou stran zvedala do výšky přímořská tráva; úžil se mi dech ze stísněného prostoru a musela jsem se na chvilku zastavit. Kdesi ve skrytu mé duše se ozval strach: co když se vrátí, co když mě bude zase chtít a já tam nebudu? Měsíční světlo klouzalo po čepelích travin, které se nakláněly a kolébaly ve větru. Na pláž jsem vyšla při ústí potoka s poloslanou vodou, který zurčel mezi balvany a oblázky, a když doběhl k moři, rozlil se do šířky. Teď bylo slyšet i jakýsi nový zvuk, pronikavější než vlny; ohlušující, nervy drásající rány. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že to jsou zvuky lodního lanoví, které práská do stěžňů. Nalevo ode mě vystupovala temná masa lodí, většinou bezpečně vytažených za hranici přílivu a usazených na podpěrách. Byly tam i jiné lodě, zakotvené na moři, to ale byla malá, břichatá nákladní plavidla, lišící se od štíhlých válečných lodí jako kachny od orlů. Věděla jsem, že válečné lodě jsou střežené před možným útokem Trójanů, a proto jsem zacouvala zpátky mezi duny a vzala to zkratkou přes vřesoviště k otevřenému moři. Tady už bylo slyšet jenom rachocení vln, tolik připomínající nárazy mečů do štítů. Kráčela jsem k moři a doufala, že zahlédnu Lyrnéssos, kde podle mě ještě musely zářit požáry stravující město, ale čím blíž vodě, tím byla hustší mlha. Zničehonic se přivalila – neproniknutelná mlha, studená a vlhká jako prsty mrtvého, a proměnila černé lodě v přízračné siluety z jiného světa. Zvláštní, že se tak hustá mlha mohla vytvořit a sedět na jednom místě za takhle větrné noci, ale dala mi volnost a já byla neviditelná dokonce i pro sebe. Tam za těmi rozbouřenými vlnami, na tichém místě, kde se moře stýkalo s pevninou, byly duše mých mrtvých bratří. Odepřeli jim pohřební obřady, a tak nesměli vstoupit do Hádu, odsouzeni sužovat živé, ne na pár dní, ale navěky. Znovu a znovu mi za zavřenými víčky umíral můj nejmladší bratr. Truchlila jsem pro všechny, ale pro něho nejvíc. Po matčině smrti se pokaždé v noci vplížil ke mně do postele a hledal útěchu, za kterou se ve dne styděl. Tam, na té větrem bičované pláži, jsem slyšela, jak mě volá – stejně ztracený, stejně bez domova a bez pomoci, jako já sama. S myšlenkou dostat se co nejrychleji k němu jsem se začala brodit do moře – kotníky, lýtka, kolena, stehna, a pak ten náhlý studený šok, když mi vzdutá vlna pleskla do třísel. Stála jsem rozkročená v pohybujícím se písku, natáhla ruku dolů a spláchla ho ze sebe. A potom – čistá, nebo tak čistá, jak jsem ještě vůbec mohla být – jsem stála po pás ve vodě, cítila, jak mě mohutné vlny zvedají na špičky a znovu vracejí dolů, a nechala se mořem nadnášet. Jedna obrovská vlna mě vyzdvihla a málem mi podrazila nohy, a mě napadlo: Proč ne? Přímo hmatatelně jsem cítila, že na mě bratři čekají. A vtom jsem zaslechla hlas. V první chvíli jsem myslela, že to je hlas mého nejmladšího bratra. Napjatě jsem poslouchala, abych slyšela přes hukot vln, a hlas se ozval znovu – určitě mužský hlas, i když slova jsem nerozeznávala. A najednou mě přepadl strach. Celé dny jsem se bála – úplně jsem zapomněla, jaké to je, nemít strach – ale tenhle strach byl jiný. Zježily se mi vlasy na zátylku a naskočila mi husí kůže. Říkala jsem si, že je to jistě hlas z tábora, který se odrazil od hradby mlhy, takže se zdá, že přichází z moře, jenže pak jsem ho zaslechla znovu, a to už jsem věděla, že přichází odtamtud. Za hradbou vln někdo, něco čeřilo vodu. Nějaké zvíře – muselo to být zvíře, nic jiného to být nemohlo, možná delfín nebo kosatka. Někdy připlouvají až k pevnině, a dokonce se vrhají na pláže a stahují tulení mláďata z balvanů. Pak se ale cáry mlhy na chvíli rozestoupily a já zahlédla lidské paže, ramena a měsíční třpyt na mokré kůži. Další nadzvednutí, další cáknutí – a naráz ticho, když se přetočil a ležel na vodě tváří dolů, kolébaný příbojem. Na těchto březích muži plavat neumí. Jsou to námořníci, vědí, že plavání může nanejvýš prodloužit umírání, jinak poměrně rychlé a milosrdné. Tenhle člověk si ale pohrával s mořem jako delfín nebo sviňucha, jako by se v něm cítil doma. Teď ležel s rukama a nohama roztaženýma na hladině a v téhle poloze vydržel tak dlouho, až jsem si říkala, že snad dýchá pod vodou. Pak se ale najednou vyhoupl hlavou a rameny nad vodu, vzpřímený jako panáčkující lachtan. Při pohledu na jeho tvář mě obestřela hrůza, i když zbytečně, tušila jsem totiž, kdo to je. Spěšně jsem se brodila ke břehu, abych se rychle dostala zpátky a usušila se; jak bych mu to, pro všechno na světě, vysvětlila? Na mělčině jsem zvolnila krok, protože cákáním bych mohla upoutat jeho pozornost. Vkročila jsem na pevnou zemi, a vtom mě něco prudce a bolestivě píchlo do pravé nohy. Něco mi trčelo z chodidla – kámen nebo úlomek mušle – a já se sehnula, abych to vytáhla. Když jsem se znovu podívala na Achillea, už neplaval a po kolena ve vodě se brodil ke břehu. Dřepla jsem si a zadržovala dech, ale bez povšimnutí prošel kolem a rukama si přitom vytíral slanou vodu z očí. Začala jsem zase dýchat v domnění, že tím to končí, že se vrátí do ležení, ale zůstal stát těsně u vody s očima upřenýma na moře. Promluvil, a já myslela, že se obrací ke mně, otevřela jsem pusu a nevěděla, co říct. Pak ale promluvil znovu a přerývavě vypouštěl slova z úst, jako když tonoucí lapá po dechu. Vůbec mu nebylo rozumět. Jako by se s mořem přel, přel nebo se ho doprošoval… Jediné slovo, které jsem podle mě zachytila, bylo „mami“, a to byl nesmysl. Mami? Ne, to nemohlo být ono. Pak to ale zopakoval: „Mami, mami“, jako když se malé dítě dožaduje, aby ho vzali na ruku. Určitě to bylo něco jiného, i když „mami“ zní stejně, nebo skoro stejně, v mnoha jazycích. Ať ale říkal, co chtěl, pochopila jsem, že to nemám slyšet, a zároveň jsem se neodvažovala pohnout, a tak jsem skrčená u země čekala, až to skončí. Pokračovalo to dál a dál a citový výlev nakonec ukončilo ticho. Vyšlo slunce a mlha se začínala rozpouštět. Viděla jsem, jak se první zlaté paprsky dotkly jeho mokrých paží a ramenou, jak se otočil a vydal dál po pláži, až nakonec zmizel ve stínu svých černých lodí. Jakmile jsem měla jistotu, že je pryč, rozběhla jsem se co nejrychleji přes duny, ale v ležení jsem nakonec zabloudila. Stála jsem tam mokrá, zablácená a vyděšená, a neměla ponětí, co dělat a kam jít. Vtom se ve dveřích jedné chatrče objevila jakási dívka a kývnutím mě pozvala dovnitř. Řekla, že se jmenuje Ífis. To ráno se o mě postarala a připravila mi dokonce horkou lázeň, abych si spláchla sůl z vlasů. Odložila jsem plášť a chtěla vstoupit do vody, když vtom cosi spadlo na podlahu a já si uvědomila, že je to oblázek z pláže. V místě, kde mě řízl, chodidlo stále krvácelo. Ležel mi v dlani a já ho zevrubně zkoumala, jak to někdy lidé v leknutí dělají a celou svou bytostí se upnou na něco nicotného. Byl zelený, taková ta žlučovitě zelenavá barva rozbouřeného moře, s bílým proužkem napříč. Nic zvláštního, až na to, že byl ostrý. Velice ostrý. Zvedla jsem ho a přivoněla k němu: mořská voda a prach. Olízla jsem ho: na omak drsný, s příchutí soli. Potom jsem prstem vyzkoušela jeho zubatý okraj: žádný div, že rána byla tak hluboká. Když jsem přejela zápěstí – a vůbec netlačila – zůstal po něm šrám posázený po celé délce růžovými korálky krve. Nechala jsem krev téct z prokřehlé kůže a cítila úlevu. Chtěla jsem se říznout znovu, jen ze zvědavosti, jestli se zase dostaví ten pocit úlevy, ale cosi mi v tom zabránilo. Netušila jsem, proč mi moře ten dárek dalo, ale věděla jsem, že ne proto, abych si ublížila. Všude po táboře se válela spousta nožů, kdyby na věc došlo. A tak jsem ho položila zpátky na dlaň, dívala se na něj a vnímala jeho barvu, drsný povrch a váhu. Na pláži leželo tolik oblázků – miliony – všechny do hladka vyleštěné neúnavným mořem, jenom tenhle ne. Ten jediný zůstal ostrý. Toho vzpurného kamínku jsem si považovala, a považuji dodnes. Teď právě mi leží v dlani. Když mi Ífis přinesla čisté, suché šaty a já si je oblékla – vlastně to spíš udělala ona, protože já tam stála jako kus dřeva – vsunula jsem si ho pod opasek, aby mě při každém pohybu zatlačil na kůži. Nebylo to příjemné, ale uklidňoval mě, připomínal mi moře a pláž – a tu holku, kterou jsem kdysi bývala a už nikdy nebudu. Pat Barkerová (*1943), britská historička a spisovatelka, je známou a oceňovanou autorkou, která proslula (nejen) historickými romány. Jejími stěžejními tématy jsou paměť, trauma a boj o přežití; nic ovšem neidealizuje – její knihy jsou charakteristické svou úsečností a pravdivostí. Pat Barkerová je držitelkou mnoha ocenění včetně Man Booker Prize (1995 za Ghost Road, závěrečnou část trilogie z 1. světové války). Přeložila Kateřina Novotná, nakladatelství Vyšehrad, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 296 stran.
Čas načtení: 2024-02-26 12:31:00
Zima byla pro horskou službu náročná. Zabrat jí dali neukáznění turisté
I když je nyní na horách málo sněhu, horská služba varuje před velmi nepříznivými klimatickými podmínkami. Starý sníh na hřebenech je zledovatělý a uklouznutí může mít katastrofální následky. Jeden takový případ se stal o víkendu na Sněžce.
Čas načtení: 2024-03-04 13:48:00
Moldavská dráha znovu terčem útoku. Do motoru vlaku někdo nasypal písek
Nejstrmější česká železniční trať vedoucí z Mostu do Moldavy na hřebenech Krušných se stala terčem dalšího útoku. Po nastražených kamenech a vylití oleje na kolejích se tentokrát někdo vloupal přímo do motorového vozu, který poškodil tak, že nemohl vyjet na koleje.
Čas načtení: 2024-03-04 13:50:06
Moldavská dráha znovu terčem útoku. Do motoru vlaku někdo nasypal písek
Nejstrmější česká železniční trať vedoucí z Mostu do Moldavy na hřebenech Krušných se stala terčem dalšího útoku. Po nastražených kamenech a vylití oleje na kolejích se tentokrát někdo vloupal přímo do motorového vozu, který poškodil tak, že nemohl vyjet na koleje.
Čas načtení: 2024-03-09 10:25:00
Extrémní počasí na Sněžce. Udeřil tam orkán, varuje horská služba
V Krkonoších je námraza a fouká vítr o rychlosti 72 km/h. Na hřebenech v nárazech dokonce 108 km/h. Lidé by proto měli zvážit, zejména pokud nemají nesmeky, jestli na horách nevolit raději jiné aktivity, než je pobyt ve vyšších polohách.
Čas načtení: 2024-03-11 13:00:00
? Sníh už takřka není, ale měl by být … Souvislá sněhová pokrývka se na našem území vyskytuje již jen na hřebenech Šumavy, Krkonoš a v Jeseníkách. Že jsme na začátku března alespoň na horách zvyklí na sníh, je zřejmé z...
Čas načtení: 2024-03-19 09:42:00
Horská služba varuje na hřebenech Krkonoš před zledovatělým terénem
Pec pod Sněžkou (Trutnovsko) - Horská služba varuje na hřebenech Krkonoš před zledovatělým terénem. Na webu upozorňuje na ledovku a náledí a turistům doporučuje mít zimní protiskluzovou výbavu, nesmeky,...
Čas načtení: 2024-03-24 10:08:00
Na hřebenech Krkonoš drobně sněžilo, vítr zastavil horní úsek lanovky na Sněžku
Pec pod Sněžkou (Trutnovsko) - V Krkonoších se od sobotního odpoledne výrazně ochladilo a na hřebenech v noci na dnešek drobně sněžilo. Silný vítr dnes opět zastavil horní úsek kabinové lanovky z Pece...
Čas načtení: 2024-03-24 15:01:11
Hanč před smrtí trhaně blábolil, umrzl i Vrbata. Od tragického příběhu je to 111 let
Bohumil Hanč a Václav Vrbata v roce 1913 zahynuli při závodě v Krkonoších. Podívejte se, co přesně se před 111 lety na hřebenech Krkonoš odehrálo.
Čas načtení: 2024-04-11 21:00:00
Nádherná krajina i příběhy z dávné i nedávné historie. Takové je putování po hřebenech na česko-polském pomezí. Cyklus cestopisných dokumentů, ve kterém Mirek Vladyka putuje unikátní Stezkou Českem. Režie Š. Maixnerová[online]